Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Rodinná sága ve stínu každodenních morálních kompromisů reálného socialismu... Píše se rok 1982 a okruh rodiny a přátel drážďanského chirurga Richarda Hoffmanna přežívá reálný socialismus v niterné emigraci. Doba a režim na ně zdánlivě nedoléhají a jsou pouze terčem obvyklých vtípků. Jenže každodenní nekonfliktní život v totalitě je pouhou iluzí, která nemůže trvat věčně. Dříve nebo později je každý postaven před tvrdé morální kompromisy, obzvláště když má ambice, rodinu a kariérní plány. Richarda osloví Stasi (východoněmecká tajná služba), což jak se ukáže, ovšem není poprvé...

Dvoudílný televizní projekt vznikl podle oceňovaného stejnojmenného románu Uweho Tellkampa, který ve dvou svazcích vyšel v roce 2008. Knihy jsou koncipované jako „roman a clef" – vyprávění které se formálně tváří jako fikce se smyšlenými jmény postav, ale ke všemu v něm existují zcela konkrétní předobrazy a má také být čtenáři vnímáno jako pojednání o realitě. Román byl oceněn řadou literárních cen a bývá označován jako zásadní, ba dokonce i definitivní dílo o východním Německu a životě v něm.

Filmovou adaptaci pro německé veřejnoprávní televize připravila produkční společnost teamWorks, která si za svou více než patnáctiletou historii získala pověst výrobce vysoce kvalitních televizních produkcí, mezi něž patří oceňované tituly jako Tunel, Mogadišu, Válečná generace či Ranhojič. Režie se ujal Christian Schwochow, který již velký cit pro téma komunistické historie a jejího dopadu na osobní životy prokázal v dramatu Listopadové dítě. (Česká televize)

(více)

Recenze (21)

nascendi 

všechny recenze uživatele

Nemci v posledných rokoch preukázali výrazné zlepšenie nielen vo futbale, ale aj v kinematografii. Tá ich precíznosť, pracovitosť a systematickosť sa po čase musí prejaviť v každej činnosti. Ani si nespomínam, že by som medzi nemeckými filmami z posledného obdobia videl nejaký nepodarený, či vyslovene zlí. Páči sa mi aj poctivosť, s ktorou reflektujú obdobie fašizmu, či socializmu. Ale aj keď Veža patrí medzi vydarené televízne filmy a bol som pri jej pozeraní veľmi spokojný, štyri hviezdičky nedám, pretože nič nové pre mňa, pamätníka socializmu, nepriniesla. Takže dobre nakrútené, ale neobjavné. ()

Mlle 

všechny recenze uživatele

Dosť bolo (pseudo)historických filmů, ve kterých máme obdivovat špatné charaktery a prospěchářské hajzly a rdít se nad tím, jak za jejich činy může doba, režim, kdokoliv, jen ne oni sami. Vždy se najde dost těch, kteří takové omluvenky milují. Všimli jste si také toho rozdílu? Představte si, že bychom stejně omluvně shlíželi na období druhé světové války. Jakto, že to tak není? Jakto, že v období 1939–1945 za všechno mohou konkrétní lidé? Odsuzujeme jednotlivé bachařky, členy SS, konkrétní udávající sousedy, nadržené esesáky nebo sovětské vojáky, ale nikdy nedodáváme, že taková byla doba, právě ta že jedince nutila k nešťastným úkonům a ohýbání charakteru, nekrčíme rameny dodávajíc velkoryse a útěšně, co že měli lidé dělat, a tak dále… ? Když však tematizujeme leta 1948–1989, najednou máme pro krádeže, lži, podvody, bonzování, uhýbání, kompromisy za etickou hranicí a lidské chování plné hnoje úplně jiné pochopení, ospravedlňujeme je a bagatelizujeme právě s poukazem na nešťastnou dobu, která k takovému jednání nutí. Odpověď je nasnadě: většina má za nedávnou minulost máslo na hlavě. V tom, co se tak hezky naučili, a na co si jako na normální zvykli, pokračují bez skrupulí dále, a jako šikovné strategie to předávají (často nevědomky) svým potomkům. Omluvenky za morální selhání a svalování viny na dobu a režim na místě sebereflexe (s oním známým „vždyť to dělali všichni“ a „jinak to nešlo“) jsou jen součástí kontinuity absence morálu, která v té době nevznikla, ale řádně jsme ji tehdy kultivovali, až se stala zažitou behaviorální normou. Není to pravda. Za podlé chování je člověk zodpovědný. Nedělejme ze socialismu holocaust, kdy nesníst chléb spolunocležníka mohlo znamenat vlastní smrt, a tato každodenní morální dilemata byla poznamenána vyčerpáním na smrt. Věž je v tomto ohledu vrstevnatější a výklad ponechává ve velké míře na divákovi. Po kinematografické stránce je film slušným standardem, byť Němci ve své výborné práci posledních desetiletí dokázali vytvořit skvosty ještě zcela jiného řádu. Nenechte si ujít zejména druhý, povedenější díl. ()

Reklama

tahit 

všechny recenze uživatele

Z čistě technického pohledu rozdíl v životní úrovni mezi Československem a Německou demokratickou republikou velký nebyl. Ale jistá doba se přece jenom u nás odlišovala. V roce 1967 se naše západní hranice otevřela a lidé mohli cestovat. Například třeba v roce 1968, co se říci chtělo, to se mohlo. Následně normalizační doba sedmdesátých a osmdesátých let vše zazdila. Nyní se dostávám k vlastnímu jádru filmu. Jeho protikomunistická angažovanost výpovědní potenciál má. Je to film o strachu a přizpůsobivosti, ale také o nesobeckém hrdinství. Napadá mě, že pro politické názory se už dnes nezavírá, ale volební účast přesto stále klesá. Proč asi? Na druhou stranu je pravda, že i v dnešních podmínkách vzpomínají mnozí, zejména starší generace, na režim s určitou nostalgií. ()

Aky 

všechny recenze uživatele

Skvělé mnohovrstevnaté drama z dob socialismu, který byl ve spojení se sovětskou nadvládnou pro Němce zřejmě ještě tíživější než pro nás - "vítěze války" a "spřízněné Slovany". Zdařile prokreslený marasmus prorůstající všechna patra života - od tajné policie, politiky, pracovní prostředí, rodinu, nic nebylo vynecháno. Drsné a přitom zcela uvěřitelné. ()

slunicko2 

všechny recenze uživatele

Osvěžil jsem si vzpomínky na filmy vzniklé v NDR. 1) Na rozdíl od komentátorů, očividně nadšených z "důkladného a poctivého" zobrazení dobových poměrů, mně silně vadila socialistická šedivost zpracování a příšerné dialogy. 2) Vzpomněl jsem si na dobový vtip. Nositeli militarismu v Německu byli především Prusové. Jak je Bůh potrestal za fašismus? Inu, nadělil jim NDR. 3) Psáno po zhlédnutí prvního dílu. ()

Galerie (33)

Zajímavosti (2)

  • V průhledu na nástupiště Drážďanského nádraží v závěru 2. dílu (natáčeno na Hlavním nádraží v Plzni) je vidět na bílo-světle zelených železničních vozech logo ČD. Vozy s logem tehdy Československých drah sice do Drážďan jezdily, ovšem v jiné barevné kombinaci (tmavozelené) a pod logem ČSD (Československé státní dráhy). Logo rozdělených ČD (Českých drah) vzniklo v průběhu roku 1993, tedy až 4 roky po roce 1989, kdy se odehrává závěr filmu. (KrM)
  • Film byl z části natáčen v Plzni. Například nádraží Dresden Hauptbahnhof v závěru 2. dílu série se natáčelo na Hlavním nádraží v Plzni – má podobnou dispozici jako Drážďanské (se středovou velkou halou s převyšující kupolí a na ní z obou boků navazující vyvýšená nástupiště v prvním patře. V roce 2012 však Plzeňské, narozdíl od Drážďanského, ještě neprocházelo rekonstrukcí a bylo možno nasnímat budovu v její původní zanedbanosti. (KrM)

Reklama

Reklama