Der Turm
Režie:
Christian SchwochowScénář:
Thomas KirchnerKamera:
Frank LammHrají:
Jan Josef Liefers, Sebastian Urzendowsky, Claudia Michelsen, Götz Schubert, Nadja Uhl, David Bunners, Janusz Kocaj, Steffi Kühnert, Thorsten Merten (více)Obsahy(1)
Rodinná sága ve stínu každodenních morálních kompromisů reálného socialismu... Píše se rok 1982 a okruh rodiny a přátel drážďanského chirurga Richarda Hoffmanna přežívá reálný socialismus v niterné emigraci. Doba a režim na ně zdánlivě nedoléhají a jsou pouze terčem obvyklých vtípků. Jenže každodenní nekonfliktní život v totalitě je pouhou iluzí, která nemůže trvat věčně. Dříve nebo později je každý postaven před tvrdé morální kompromisy, obzvláště když má ambice, rodinu a kariérní plány. Richarda osloví Stasi (východoněmecká tajná služba), což jak se ukáže, ovšem není poprvé...
Dvoudílný televizní projekt vznikl podle oceňovaného stejnojmenného románu Uweho Tellkampa, který ve dvou svazcích vyšel v roce 2008. Knihy jsou koncipované jako „roman a clef" – vyprávění které se formálně tváří jako fikce se smyšlenými jmény postav, ale ke všemu v něm existují zcela konkrétní předobrazy a má také být čtenáři vnímáno jako pojednání o realitě. Román byl oceněn řadou literárních cen a bývá označován jako zásadní, ba dokonce i definitivní dílo o východním Německu a životě v něm.
Filmovou adaptaci pro německé veřejnoprávní televize připravila produkční společnost teamWorks, která si za svou více než patnáctiletou historii získala pověst výrobce vysoce kvalitních televizních produkcí, mezi něž patří oceňované tituly jako Tunel, Mogadišu, Válečná generace či Ranhojič. Režie se ujal Christian Schwochow, který již velký cit pro téma komunistické historie a jejího dopadu na osobní životy prokázal v dramatu Listopadové dítě. (Česká televize)
(více)Recenze (21)
Dosť bolo (pseudo)historických filmů, ve kterých máme obdivovat špatné charaktery a prospěchářské hajzly a rdít se nad tím, jak za jejich činy může doba, režim, kdokoliv, jen ne oni sami. Vždy se najde dost těch, kteří takové omluvenky milují. Všimli jste si také toho rozdílu? Představte si, že bychom stejně omluvně shlíželi na období druhé světové války. Jakto, že to tak není? Jakto, že v období 1939–1945 za všechno mohou konkrétní lidé? Odsuzujeme jednotlivé bachařky, členy SS, konkrétní udávající sousedy, nadržené esesáky nebo sovětské vojáky, ale nikdy nedodáváme, že taková byla doba, právě ta že jedince nutila k nešťastným úkonům a ohýbání charakteru, nekrčíme rameny dodávajíc velkoryse a útěšně, co že měli lidé dělat, a tak dále… ? Když však tematizujeme leta 1948–1989, najednou máme pro krádeže, lži, podvody, bonzování, uhýbání, kompromisy za etickou hranicí a lidské chování plné hnoje úplně jiné pochopení, ospravedlňujeme je a bagatelizujeme právě s poukazem na nešťastnou dobu, která k takovému jednání nutí. Odpověď je nasnadě: většina má za nedávnou minulost máslo na hlavě. V tom, co se tak hezky naučili, a na co si jako na normální zvykli, pokračují bez skrupulí dále, a jako šikovné strategie to předávají (často nevědomky) svým potomkům. Omluvenky za morální selhání a svalování viny na dobu a režim na místě sebereflexe (s oním známým „vždyť to dělali všichni“ a „jinak to nešlo“) jsou jen součástí kontinuity absence morálu, která v té době nevznikla, ale řádně jsme ji tehdy kultivovali, až se stala zažitou behaviorální normou. Není to pravda. Za podlé chování je člověk zodpovědný. Nedělejme ze socialismu holocaust, kdy nesníst chléb spolunocležníka mohlo znamenat vlastní smrt, a tato každodenní morální dilemata byla poznamenána vyčerpáním na smrt. Věž je v tomto ohledu vrstevnatější a výklad ponechává ve velké míře na divákovi. Po kinematografické stránce je film slušným standardem, byť Němci ve své výborné práci posledních desetiletí dokázali vytvořit skvosty ještě zcela jiného řádu. Nenechte si ujít zejména druhý, povedenější díl. ()
Z čistě technického pohledu rozdíl v životní úrovni mezi Československem a Německou demokratickou republikou velký nebyl. Ale jistá doba se přece jenom u nás odlišovala. V roce 1967 se naše západní hranice otevřela a lidé mohli cestovat. Například třeba v roce 1968, co se říci chtělo, to se mohlo. Následně normalizační doba sedmdesátých a osmdesátých let vše zazdila. Nyní se dostávám k vlastnímu jádru filmu. Jeho protikomunistická angažovanost výpovědní potenciál má. Je to film o strachu a přizpůsobivosti, ale také o nesobeckém hrdinství. Napadá mě, že pro politické názory se už dnes nezavírá, ale volební účast přesto stále klesá. Proč asi? Na druhou stranu je pravda, že i v dnešních podmínkách vzpomínají mnozí, zejména starší generace, na režim s určitou nostalgií. ()
Skvělé mnohovrstevnaté drama z dob socialismu, který byl ve spojení se sovětskou nadvládnou pro Němce zřejmě ještě tíživější než pro nás - "vítěze války" a "spřízněné Slovany". Zdařile prokreslený marasmus prorůstající všechna patra života - od tajné policie, politiky, pracovní prostředí, rodinu, nic nebylo vynecháno. Drsné a přitom zcela uvěřitelné. ()
Nemci v posledných rokoch preukázali výrazné zlepšenie nielen vo futbale, ale aj v kinematografii. Tá ich precíznosť, pracovitosť a systematickosť sa po čase musí prejaviť v každej činnosti. Ani si nespomínam, že by som medzi nemeckými filmami z posledného obdobia videl nejaký nepodarený, či vyslovene zlí. Páči sa mi aj poctivosť, s ktorou reflektujú obdobie fašizmu, či socializmu. Ale aj keď Veža patrí medzi vydarené televízne filmy a bol som pri jej pozeraní veľmi spokojný, štyri hviezdičky nedám, pretože nič nové pre mňa, pamätníka socializmu, nepriniesla. Takže dobre nakrútené, ale neobjavné. ()
Zajímavý námět nefunkčně rozmělněn do dvou dílů. ()
Osvěžil jsem si vzpomínky na filmy vzniklé v NDR. 1) Na rozdíl od komentátorů, očividně nadšených z "důkladného a poctivého" zobrazení dobových poměrů, mně silně vadila socialistická šedivost zpracování a příšerné dialogy. 2) Vzpomněl jsem si na dobový vtip. Nositeli militarismu v Německu byli především Prusové. Jak je Bůh potrestal za fašismus? Inu, nadělil jim NDR. 3) Psáno po zhlédnutí prvního dílu. ()
Příběhy členů rodiny jsem sledovala s napětím a vzrůstajícím odporem k "systému". Jen je škoda, že druhý díl pokrývá řadu let, a to poměrně klipovitě. Klidně bych zvládla tři díly a trochu zvolnit tempo. ()
Taková německá verze socialismu a života v něm. Ale jsou na tohle téma zajímavější snímky. ()
Spíš ilustrativní film o životě jedné rodiny v NDR.(50%) ()
Tak to byla síla! Takové filmy se u nás v TV bohužel netočí. Raději reprízujeme Bakaláře a když už, tak sic výpravný, ale unylý a nedramatický Já, Mattoni. Rád bych si přečetl ten román Věž, doufám, že česky vyjde. A tohle by měl vidět každý, komu se "stýská" po socialismu. Protože život v 80. letech v NDR byl dost blízký tomu v ČSSR. ()
Kdo jsi bez viny, hoď kamenem. Pěkné drama o tom, jak bylo těžké být "správný" a ještě honit kariéru. Naše děti to už nechápou. I když každá doba má svá úskalí. 74% ()
Pre mňa celkovo prekvapenie. Ku kvalitnej dráme tomu čo to chýba. Hlavne vierohodnosť niektorých postáv je rozpoluplná, hlavne súdruh chirurg Richard, či jeho súdružka manželka. Na druhej strane sa mi páčili dialógy ohľadom "všimného", kde sa bavili o krytine na strechu...nuž keď v obchodoch nie sú topánky, obutím päťstokorunáčky problém nevyriešiš. ()
Viděl jsem jen 2. díl, který mě dokázal i přes pokročilou hodinu přikovat k obrazovce. Směrem ke konci narůstala pasivita postav a jistá nezajímavost až odtažitost. Snad záměr? Nevím, ale je fakt, že tímto snímkem se se svou minulostí bývalí východní Němci vypořádali se ctí. Takhle nějak to bylo AFAIK i u nás. ()
Sice dole někdo píše, že mu film nepřinesl nic nového, ale....takhle hutný popis konce socialismu v NDR (kdy si nikdo ani nepřipustil, že by to mohlo někdy skončit) s rozsáhlou a dokonale propojenou mozaikou osudů a vztahů, ukazujících zrůdnost toho, v čem ještě stále polovina populace i naší země prožila značnou část svého života prostě v Česku nikdo nenatočí. Ještě děsivější je fakt, že některé věci se nám plíživě vracejí (viz. onen vysoce intelektuální prorežimně opoziční kritik, díky kterému zjistíme, co to je ona politická korektnost dneska....) a když o tom tak člověk přemýšlí, tak hydra levicového totalitního myšlení a zvráceného mravného relativismu, který přivedl na svět tandem "filosofů" Marx a Engels je zničitelná asi stejně, jako onen věčný generál z jiného filmu Zlaté časy ve Spessartu....Film je nabitý dějem, konflikty a postoje jsou zcela uvěřitelné a navíc - kdo tu dobu pamatuje (byť jako malej), tak musí ocenit dokonalost retra, které je zde neoddělitelnou součástí celého filmu. Nemá cenu vyjmenovávat celou řadu scén, při kterých je vám špatně, mrazí vás a nebo jenom cítíte znechucení. Němci se k tomu prostě postavili opět důkladně a poctivě. Nevím, jestli už Věž v ČT šla (před jejím uvedením 21. října 2016), ale fakt, že ona Česká televize, zásobující své koncesionáře pořád dokola opakovanou tvorbou převážně ze stejné doby (z uslintaných vzpomínek na nejrůznější "velikány" Havlem počínaje a Svojtkou konče) dá film ukazující poctivě a velmi drsně na zrůdnost systému, který byl u nás naprosto stejný, v pátek na druhý program v půl jedenácté ukazuje, že Kavčí Hory patří stále mentálním bolševikům a jejich potomkům a spřízněncům. Mimochodem, jsem zvědav, kdy dá Česká televize v hlavním vysílacím čase Kawasakiho růži. Mohla by u příležitosti oslavy jedné z nejúspěšnějších akcí Státní bezpečnosti v Praze na Národní třídě dne 17. listopadu 1989 a nebo u příležitosti pátého výročí úmrtí Václava Havla, kdy se obávám, že nás čeká po letošním říjnu další mnohadenní trapná mediální masáž ve stylu opakujících se pohřbů sovětských státníků z půlky osmdesátých let. Takže - díky bohu, že další skvělý německý film z "té" doby našel byť v naprosto nesmyslném čase na obrazovky cestu aspoň takhle. ()
Technicky zpracované dobře, ale nedokázal jsem si najít vztah ani k jedné postavě a jejich osudy mi byl prakticky ukradené. 50%. ()
tak tohle se opravdu povedlo. Silné drama z těžké doby, o podobných osudech, jaké u nás potkaly desítky tisíc lidí. O často bezvýchodných pocitech a lámaní charakterů. Doporučuju zejména všem, kterým se stýská po výdobytcích socialismu. Německou tvorbu není už dávno na místě podceňovat a tohle je další důkaz. Vůbec nevadilo, že se jednalo pouze o TV film. Působivé s dobře vykreslenou atmosférou ()
Jeden z těch filmů, při jejichž sledování si člověk musí říct: Jak je to možné, že jsme v tomhle žili? A je to jedno, že se děj odehrává ve východním Německu. Ono to v té době bylo úplně stejné i u nás. Naštěstí jsme tehdy byli ještě dětmi, takže jsme si to v plném rozsahu neuvědomovali. Až na střední škole jsme cítili, že tohle není to pravé, v čem bychom chtěli žít. Proto jsme se s nadšením postavili na podzim 1989 na tu správnou stranu barikády. Dnešní mládež už vyrůstala v něčem jiném, ta to už nedokáže pochopit. A je to tak dobře. ()
Dvoudílné akční drama ze socialistického NDR, na sklonku kariéry socialistického zřízení. První díl mě neskutečně nadchnul, v rámci jedné rodiny byla krásně ukázána zrůdnost tohoto systému, který drtil různým způsobem v tomto okruhu každého. Velice důležité připomínat si tuto atmosféru strachu a neustálého kličkování před systémem pro ty, kteří začínají trpět nostalgickým vzpomínáním na tyto doby. Po prvním díle, který byl nabitý akcí, kdy se pořád něco dělo, velmi zajímavě se vykreslovaly jednotlivé dějové linky postav a nabízelo se mnoho otázek, jak se děj bude vyvíjet, jsem se tešil na pokračování. To mě však poněkud zklamalo, děj se poněkud zacyklil, všichni zůčastnění se začali utápět v nerozhodnosti, nebyli ochotni něco řešit a tak nějak se nechali vláčet dobovými okolnostmi. Tak nějak to všichni (krom otce rodiny) víceméně s pár šrámy na duši bez ztráty kytičky doklepali až do pádu systému. Dovedl jsem si představit vyhrocenější a expresivnéjší střety, to se naplnilo jen z části při setkání syna - vojáka a matky - demonstrantky. Jako celek však hodnotím velmi vysoko, takový film u nás ještě nevznikl. Pár snímků reflektující tuto dobu vzniklo, krom Pout však vždy šlo o rádoby komedii. ()
Lámání charakterů ruskými "bratry" v době totality ve východním Německu. Kvalitně zfilmovaná kniha Uwe Tellkampa. ()
Velmi dobry film, na to ze sa jedna o TV-film, dramatickostou a mnohovrstevnatostou do vrecka strci vacsinu nasich novych celovecernych (tragi-)"komedii" o komunizme. Napriek teme NDR bez problemov adaptovatelne na nase domace prostredie. Film nahodou bezal na Arte a navyse ho zacala sledovat manzelka, ale po chvili ma vtiahol a nepustil az do konca... ()