Klauni

Autorská nerozhodnosť v zásadných veciach (český alebo koprodukčný film, príbeh o klaunoch bývalých alebo súčasných, chuť baviť alebo snaha doviesť k zamysleniu, postaviť film na hercoch alebo vizuálnej stránke) a nezáživná hra na umenie (divákom zriedkavo rezonujúca formálna stránka). Chladný konštrukt, ktorý hýri farbami a chvíľami teší prácou s kamerou (početné odrazové scény, interiérové nápady - je preto škoda, že mnohé vzniká len pozorným odpisovaním odinakiaľ a zaváňa snahou film zatraktívniť), ale vo výsledku sa vynára otázka - kde je v tom všetkom človek? Na ľudskosť, ktorá k téme prináleží, Tauš a Jarchovský akosi pozabudli. Práve preto výsledok pôsobí ako vypočítavý ťah na bránku - a u mnohých, zdá sa zafungoval. Nie však u mňa. 40% (20.08.2014)

Musím říct, že tento snímek mi (nejen) v rámci letošní nabídky českých filmů přijde tak trošku jako zjevení. Už jen samotná skutečnost, že se podařilo zrealizovat poměrně netradiční koprodukci ČR-Lucembursko-Finsko, stojí za povšimnutí. Za důležité přitom považuju i to, že se koprodukce podařila i po herecké stránce. S tímhle totiž někdy bývá potíž (viz třeba v minulosti nevhodně vybraní zahraniční herci v jinak úžasném seriálu Cirkus Humberto). Tady ta herecká sestava do sebe krásně zapadá. To že zejména v případě Jiřího Lábusa lze hovořit vysloveně o hereckém koncertu, vůbec nesnižuje herectví ostatních. Např. způsob, jaký ztvárnila nesnadnou roli ženy postižené Alzheiremem finská herečka Kati Outinen, stojí fakt za velkou poklonu. Co mě na filmu skutečně velmi zaujalo, je jeho celková zvláštní (a určitě zajímavá) poetika. Jde o takovou pěknou mixáž smutných či posmutnělých scén s momenty vysloveně vtipnými. Někdy jde sice o dost černý humor, ten ale do situací, které film popisuje, vysloveně patří. Zvláště pěkné jsou v tomto směru scény, v nichž se Max (Oldřich Kaiser) a jeho rodina snaží vypořádat s následky jeho těžké nemoci. V případě Kaisera mi přijde, že ta role mu byla psaná přímo na tělo. V roli Maxovi manželky mě pak poměrně překvapila Eva Jeníčková. Z některých předchozích snímků ji asi všichni máme zaškatulkovanou v dosti jiné poloze, zde ale ukázala, že umí zahrát dost slušně i dramatičtější polohu. (12.12.2013)

Nevím co měl ten film znamenat, co říct, a zda tam byly nějaké skryté významy, ale na naše česká měřítka je natočen kurevsky dobře. Oskar, Max i Viktor jsou zahraní fantasticky. Kaiser i Lábus v poloze nečekané a oba výteční. Dialogy jsou zajímavé a kamera vytváří atmosféru stáří dokonale. Film je to smutný, ale po jeho skončení jsem smutný nebyl, naopak. Dle mého názoru je to záležitost na evropské úrovni. V každém případě vysoko vyčnívá nad celou českou produkcí posledních let. 85% (06.10.2014)

Věřím, že je to film na úrovni, ale mě se nelíbil. Buď jsem ho nepochopil, nebo jsem mu nepřišel na chuť, možná obojí. Komedii, ještě navíc s takovýmhle názvem jsem si představoval úplně jinak - možná proto hodnotím, jak hodnotím. Pobavilo mě doslova a do písmene jen posledních pár minut filmu, scéna s autem byla nejlepší. Ale to je na 120 minut málo. (06.09.2014)

Viem, že sa nepatrí hodnotiť film, keď ho človek nevidí do konca, no napriek tomu si dovolím urobiť výnimku. Ak ma raz niekto priviaže o stoličku a donúti ma pozerať tento film a ja od nudy nezomriem, určite rád prehodnotím. Klauni sú tak nudný film, že aj tých štyridsať minút, čo som vydržal v kine sa javilo ako niekoľko svetelných rokov. Nesúhlasím ani s komentármi, ktoré tvrdia, že za všetko môže len zlý Jarchovského scenár (bez debaty horší ako sloh notorického prepadlíka na základnej škole), pretože čo som stihol vypozorovať z daného fragmentu, tak napríklad réžia je na tom rovnako zle. WTF digitálny záber prechádzajúci z interiéru auta do exteriéru ako od Cuaróna je síce technicky dobre spravený, ale naskytuje sa otázka, čo tam robí a prečo má takú šialenú choreografiu, kde sa z krivých podhľadov prechádza do širokého makrodetailu Lábusovej obéznej tváre. Takýchto na sebaupozorňujúcich nijako však vzájomne kompaktných záberov je tam množstvo a pôsobí to ako režisérova mechanická snaha vyskúšať si nové pohyby kamery aniž by sa zamýšľal nad ich motiváciou. No a okrem tejto kameramanskej avantgardy tam nie je narežírované absolútne nič. Lábus sedí za stolom, okolo neho krúži kamera a on päť minút popisne prednáša vysvetľovací monológ. Prvé krátke pantomimické číslo prišlo po úmornej pól hodine. Ale na pantomímu chodím rád do divadla. (14.12.2013)