Mrtví a živí

To snad není možné. Kamera byla otřesná (až na druhou, běžeckou, scénu). Střih byl ještě horší než kamera. Hrozné, neumějí ani sladit přechody snímků. Ale pokud očekáváte děj, tak prosím otočte a utíkejte od tohoto filmu!!!! DĚJ NEEXISTUJE!!! Jediná hvězdička je za ošemetné téma SS a koncentračního tábora, a to ze slitování. Tomu se říká, neumět se dobře vypořádat s tématem, špatně vybrat dějovou linii, a nejšpatněji udělat věc tu, dát se na filmování. Nezlobte se na mě, ale toto, je opravdu obrovská ztráta času. Jo a ještě jedna věc, Moc dlouhé záběry! Zbytečné záběry. Film a zároveň nuda by mohli být o dobrých 40 minut kratší, kdyby nebylo ubohých dlouhých a zbytečných záběrů. (18.10.2013)

Doporučil bych autorce pár věcí: Než začne točit film na toto téma, ať se podívá na geniální Hrací skřínku Costy-Gavrase, aby viděla, jak se to dělá, a případně i vyhodnotila, že už nikdo nikdy lepší film s touto dějovou linkou natočit nemůže a vykašlala se na to. Pokud ji to i přesto nedá, ať do role bývalého dozorce v nacistickém lágru neobsazuje dědka, kterému to kouká z očí a navzdory presskitu k filmu nemá šanci vzbudit žádné sympatie (dobrosrdečný člověk? - cement, který když už dal dohromady souvislou větu, bylo to něco v tom smyslu, jak své minulosti nijak nelituje). Co se týče hlavní hrdinky, o neschopnosti identifikace platí totéž. Dále ať se svou diagnózou zvanou "žena-režisérka" nesnaží zásadní téma "ozvláštnit" naprosto mimózní odnoží milostných pletek hrdinky s izraelským mladíkem. Proč to tam vůbec bylo, jakou to plnilo funkci? Že by oslí můstek mezi minulostí dědka-bachaře a obětí-židů a současností bachařovy vnučky a žida? WTF, co to je za demenci? A i pokud už by autorce ani toto nedalo, ať netočí soulož páru oblečeného v ošoupaných kožených bundách na linoleové podlaze. A zásadní věc na konec - ať to do prdele vůbec má nějaký příběh a téměř 2 třetiny filmu autorka nezakrývá naprostou neschopnost cokoliv smysluplného sdělit bloumáním po ulicích, sladkou hudbou a 20minutovým koncem, kde se neděje už vůbec nic. Z té nebetyčné drzosti zkoušet se vyrovnat již zmíněné Hrací skřínce, spojené s nedostatkem sebereflexe své vlastní (ne)schopnosti a hlouposti, jsem se po včerejší projekci v Lucerně ještě nevyspal. Ještě, že po filmu nenásledovala diskuze s režisérkou, musel bych se velmi držet, abych se jí nezeptal, proč se ještě nezastřelila. Což je mé poslední z řady na začátku zmíněných doporučení. (21.10.2013)

Osazenstvo kinosálu Pražské Lucerny usedalo 18. 10. 2013 přibližně za deset minut deset do nepohodlných sedaček s tušením, že je dnes čeká poměrně slušný film, tedy alespoň co se na první pohled zdálo. Německé nezávislé filmy prožívají v novém tisíciletí kvalitativní vzrůst, a proto jsem i já byl připraven na příjemnou podívanou. Místo toho ale mohli diváci vidět vrcholně nesympatickou Annu Fischer, která si mimo přefiknutí dvou chlapů stačí nepovedeně hrát na Audrey Tautou, vztekat se jak rozmazlenej fracek a chovat se naprosto nelogicky. Z toho vyplývá i celkový děj filmu, který je jednoduše řečeno, žádný. Po divokém rozjezdu následuje ono zjištění, že její milovaný pětadevadesátiletý dědeček býval vysokým hodnostářem SS, což by normálního člověka sice překvapilo, ale dalo by se to pochopit, jelikož ve své době to byla jedna z mála možností na slušný život. Ale ne, Sita (pochvala za skvěle vymyšlený kreténský jméno) musí projezdit celou východní Evropu, aby zjistila, co všechno její děda, otec nebo vzdálený strýc z druhého kolena dělali. Neskutečně roztahaný film se spoustou nesmyslných odboček, amatérsky hrajících herců a ošklivých prostředí tak logicky nemohl dopadnout nijak dobře. (18.10.2013)