Poslední adresa

Lino Ventura a Marlène Jobert si prý spolu moc nerozuměli, ale na plátně jim to docela klape. Sympatické na nesourodé dvojici detektivů je, že on není žádný nezničitelný Robocop a ona není emancipovaná superžena. Za povšimnutí stojí Paul Crauchet ve vedlejší roli a konec, který až příliš připomíná skutečný život. Bohužel. (29.03.2011)

Tušila jsem, že to bude pecka, ale že se do Lina zamiluju zrovna zde, a po x jiných filmech s ním shlédnutých, to mne nenapadlo ani za mák. ;-) Tedy, jako herec má v mém srdci místo už dávno, ovšem odteď je tam navíc ešče aj ta erotika. :-DDD Film mne vtáhl od samého začátku. Relativně prostý děj ovšem Liník, Marlenka, Józa a František vyšperkovali k dokonalosti. A stačilo pro to též jen "málo" - sem tam nějaké to gesto, letmý úsměv, flétnu s akordeonem, a třeba i takové zdánlivě obyčejné věci, jako např. déšť, knížku veršů či bezzubého, platonicky zamilovaného staříka. Perfektní scénárista (a režisér v jednom), skladatel a herci by snad vytvořili skvěle i stupidní céčkový horor či reklamu na zubní pastu. :-D Jen jsem doufala ve šťastnější konec, ovšem nějaký takový zároveň i očekávala. Nijak to samozřejmě na kvalitách filmu neubírá (spíše možná naopak). (02.03.2020)

První film s Linem Venturou, který jsem kdy viděla. A hned z toho byla láska na první pohled. Jeho vynikajícímu hereckému projevu velmi dobře v roli diblíka sekundovala roztomilá Marlene Jobertová. Neumím si představit, která jiná herečka by jako Jean nevypadala trapně. Michel Constantin byl v roli Grega snad nejpřesvědčivější gauner, kterého kdy sehrál. Marceau je správný chlap, který dostává od osudu, a nejen od něj, často přes držku. Ani to mu nezabrání, aby si dál šel za svým cílem. Ventura se snad pro tuto roli narodil a zcela splynul s postavou. A k tomu všemu složil deRoubaix hudbu, která absolutně nemá konkurenci. (25.04.2011)

Kriminální drama staré školy, jíž ani rezavějící panty a opadaná omítka neubírají nic na působivosti. Atypické vyšetřování, kdy ústřední dvojice nehledá pachatele zločinu ale jeho svědka, pozvolna gradované tempo plné motání se v slepých uličkách, důraz na ubíjející stereotyp policejní práce, při níž se vyšetřovatelé k cíli posouvají pouze malými krůčky, všechny stopy musí prověřit osobně, oběhat po svých - jak poctivý a osvěžující prožitek oproti dnešním géniům s laboratořemi a superdatabázemi! "Poslední adresa" také výborně pracuje s kontrastem hlavních hrdinů (skvělí Ventura i Jobert), on životem zkoušený profesionál, který již dávno pochopil, že s prohnilým a neosobním aparátem nejde pohnout, ona nadšená, naivní, angažovaná. S blížícím se závěrem atmosféra snímku podpořená výbornou hudbou potemňuje, očekávaný klimax nechává na moment vydechnout hrdiny i diváky, aby je vzápětí o to silněji udeřil přímo do tváře obludným realismem posledních scén... i po 44 letech silná podívaná. (16.10.2014)

Tato skvělá detektivka s působivým zvolna plynoucím příběhem a s neskutečně skutečným závěrem, mi nedovolila večer klidně usnout. Co mne tak rozhodilo, je zřejmé. Ráda vstupuji do ideálního a kouzelného světa filmu, kde je zlo vždy potrestáno a dobro zvítězí, na rozdíl od reality všedního dne. V tomto snímku dobro sice zvítězilo, ale bylo to Pyrrhovo vítězství. To ale nic nemění na kvalitě tohoto snímku. Chválit herecké výkony, hudbu či technickou stránku by bylo jako nosit sovy do Athén. Tento snímek se chválí sám, ale mně po něm zůstal mrazivý smutek v duši. Kdybych se nestyděla, brečela bych. Sotva bych šla po shlédnutí takového filmu jako řádný občan pomáhat policii usvědčit zločince. (19.04.2012)