Lemale et ha'halal
Miesto nej
Fill the Void
Fill the Void
Fill the Void
Fill the Void
Režie:
Rama BurshteinScénář:
Rama BurshteinKamera:
Asaf SudriHudba:
Yitzhak AzulayHrají:
Hadas Yaron, Yiftach Klein, Irit Sheleg, Chayim Sharir, Hila Feldman, Renana Raz, Razia IsraeliVOD (2)
Obsahy(1)
Film, oceněný národní Ofirovou cenou i na 69. Benátském filmovém festivalu, vypráví příběh mladé ženy, která svádí vnitřní boj mezi láskou a rodinnými povinnostmi. Hadas Yaron ztvárnila postavu Shiry, osmnáctileté dívky, která se má provdat za mladého muže, kterého viděla jen jednou v supermarketu. (mr.filo)
Recenze (27)
Citlivý náhled do tradic a zvyků ortodxních židů, myslím si že ta největší zajímavost pro mě jako českého diváka spočívá v naprosté odlišnosti tohoto světa. Myslím si, že lidská empatie a povaha zde jsou i přes mé "nováčkovskéů náhlednutí mezi ortodoxní židy vykresleny velmi věrohodně a celý film působí civilně. ()
Byla jsem na chvíli v jedné židovské rodině, plné složitých vztahů a tradic, kterým nerozumím a asi to nebylo ani režijním záměrem. Dle mého tomu chyběla alespoň malá jiskra, které bych se chytla, takhle to bylo jen dlouhé tápání nad tím, jak se rozhodne mladá osmnáctiletá Shira a ovdovělý Yochay naložit se svým životem dál. O snahu předložit emotivní pocity, kterými procházeli oba protagonisté jsem sice zaregistrovala, ale mně se je asi nepodařilo správně uchopit a přenést na mě. A do této situace se průběžně vkládaly ostatní příbuzní včetně rabína se svými názory. Souhlasím s komentářem uživatele DavidS. Přesto přes originální námět z trochu jiného soudku dávám ****. ()
Film je důvěryhodnou sondou do života ortodoxní židovské komunity v Izraeli - aby ne, když je autorka její součástí a fundamentalistický myšlenkový svět důvěrně zná a ztotožňuje se s ním. Nedostatečný odstup od látky jí ale nevyčítám. Problém je ve způsobu jejího zpracování. Snímek řadím do kategorie ušlechtilé festivalové nudy, která má šanci zaujmout omezenou skupinu klubových cinefilů. Běžným divákům se film nejspíš bude film nepříjemně táhnout a nedivil bych se, kdyby subjektivně délku odhadli na dvojnásobek reálného času. Ano, představitelka Shiry vypadá křehce a je nesporně půvabná a prostředí židovské komunity je pro nás exotické a zajímavé. Existují naštěstí ale tituly, které svět ortodoxních dokáží odhalit atraktivněji. Nemusíme chodit daleko, Svatební plán od téže režisérky je svěžejší, sympatičtější a má reálnou šanci zaujmout širší publikum. Celkový dojem: 40 %. ()
Kdyby nebalo Challenge tour, možná bych se k tomuto kousku ani nedostala, Leč v rámci 30 dní se světovou kinematografií jsem si sestavila pestrý jídelníček složený převážně z toho, co nabízí kabelovka. Nejjistějším zdrojem se stal jednoznačně film Europe. Spolu s Ulicí v Palermu zatím nejzajímavější snímek. ()
Pohľad do vnútra ortodoxnej židovskej komunity a jej komplikovaných vzťahov (pre niekoho prekvapujúcich, pre niekoho nie...). Ženy sú v tejto komunite takmer nesvojprávne, na druhej strane ale zrejme nikdy nezažijú pocit samoty. Pre dokreslenie celého diania len zacitujem z mužskej rannej modlitby: "Bože, ďakujem Ti, že som sa narodil ako žid, nie ako nežid. Ďakujem Ti, že som sa narodil ako muž, nie ako žena"... aťď, atp. A správna manželka svojho muža neoslovuje "môj manžel", ale doslova "môj majiteľ"... Nuž veru, svet je divný aj zaujímavý v celej svojej rozmanitosti... A presne preto mám rada takéto filmy. ()
Příběh nic moc, ale zajímavý a velmi dorbnohledný je vhled do židovského způsobu života. Je pro mne impozantní, jak žijí a společně a společně řeší problémy života, nic, ani trápení ani radost není jen věcí jednotlivce, a přitom je zde všudypřítomné "netlač na mne, netlač na ni..." ()
Taky jsem chtěla vyplnit prázdnotu nedělního večera, ale za mák nerozumím pravidlům té společensko-náboženské hry, o kterou tam šlo, nicméně mě bavilo dívat se hráčům přes rameno, i když jsem zpočátku nebyla schopná se orientovat, kdo všechno hraje a k jakému týmu patří. Přes naprosto odlišné a cizí prostředí došlo k zájmu, oslovení, obdivu - pro soudržnost rodiny, uznávání hodnot i prožívaní tradic, pro ukotvenou rovnováhu, kterou k životu potřebujeme a o kterou zde zvolna přicházíme... Spíše etnografická polodokumentární zpráva s poutavými obrazovými a hudebními akcenty. ()
Spracovanie parádne, na filmoch z tradičnými rituálmi rôznych kultúr a náboženstiev si vždy viem zgustnúť. Ale ten príbeh...nuž to už aj gear and gown bol čitateľnejší, a to už je čo povedať! ()
Takový ten film pro festivaly a městské intelektuály, kteří sice mají v knihovnách v úrovni očí hostů Prousta a Havla, ale nevytáhli paty dál než do nejbližší hipsterské kavárny. Vhled do židovské komunity je přesný, popis jednotlivých svátků a slavností skoro dokumentární (ačkoliv ne detailní - třeba obřízku v reálu neuvidíme, asi by to kazilo dojem), tradiční dělení rolí mužů a žen je pojato tak, jak tomu ve skutečnosti je. Ano, někde na pozadí bublají - asi - nevyřčené emoce (židé obecně nemají potřebu si mezi sebou vyprávět, natož sami o sobě a z vůbec ne o svých citech, mankote), ale film s tím nějak víc nepracuje, netvoří nějaké větší drama, vlastně je až moc evropsky (a festivalově) uhlazený. Děj tu sice jakýs takýs je (vdá se? nevdá se?), ale na hodinu a půl je to velmi málo. Dobrý komentář gudaulin. ()
Snímek je otevřeným oknem do židovské komunity, barvitě a realisticky vykresluje její pozitivní i stinné stránky. Rama Burshtein se soustředí hlavně na motiv rodiny, její důležitost a autoritu. Na sourodou společnost lidí, kteří si navzájem pomáhají a vlastně táhnou za jeden provaz, zároveň ale sledují každý po straně své vlastní zájmy. Do popředí staví jemně šablonovitý příběh nevěsty proti své vůli, kterou se snaží odlišit od předchozích několika stovek zevrubnou psychoanalýzou neobvyklých postav. Ty do sebe zapadají a ačkoli se nejedná o žádné dechberoucí herecké výkony, působí autenticky jako v hraném dokumentu. Irit Sheleg věnovala tomuto filmu asi nejvíce úsilí ze všech herců, není pak tedy podivem, že kolem sebe soustřeďuje většinu děje. Tím by se zdálo, že pohledná Hasas Yaron přichází o prostor, ta se ale snaží kromě sňatku utéci snad i z hlavní role a místy plaše vrhá pohledy do záběru. Nebrání jí to ale ve smělém comebacku v příhodném okamžiku, kdy naopak Sheleg ustupuje do pozadí. Nejlépe snad zvládla Burshtein technickou část filmu - k té asi nemám vůbec žádné připomínky. Kamera je působivá, nasvětlení i barevnost scén dobře vyvážená. Pečlivě dávkovaný soundtrack je samozřejmě židovsky laděn a je v dokonalé symbióze se zbytkem filmu. Příjemně mě překvapilo, že režisérka diváka nepodceňuje a sugestivně prostřihává některé scény, dávaje tak obecenstvu příležitost k doplnění děje. Bohužel ale možná právě pod stejnou záminkou nechala celý hodinu a půl dlouhý snímek bez znatelné pointy. Musím také ocenit pár cynicky a ironicky laděných momentů, jimiž film protkala (např. rabína a troubu nebo rodinnou pomoc požidovsku hned na začátku). 7/10 [KVIFF 2013] ()
Nenápadný klenot izraelské kinematografie, jehož největší předností je až uhrančivá střídmost ve vyprávění, které téměř nevytváří dramatický oblouk a v nenápadné poetizaci sleduje jen sled situací souvisejících s předsvatebními námluvami v ortodoxní židovské komunitě. Jemně ironické postřehy pronikající do až etnografického a tolerantního zachycení tradic, srdečné vykreslení ženského světa, emoce podáváné hlavně skrze obraz a hudbu, to vše vytváří podmanivý celek. Možná může zprvu odradit zmatek související s vpádem do velmi exotického prostředí, v němž je obtížné nalézt vztah k postavám a jejich přesným motivacím, ale ke konci se situace výrazně zlepšuje. Zajímavé oscilování mezi skutečným cítem a závazkům vůči rodině či mezi nedotknutelností tradice a zobrazením jejích paradoxních průvodních jevů, vytváří ve filmu zvláštní napětí i podněty k přemýšlení. Díky tomu vztahová konfrontace není podána přímočaře, ale získává i nádech obecného zamyšlení nad platností rigidních pravidel. Závěrečný obraz je pak doslova audiovizuální symfonií a velmi silným dotekem prožitku hlavní postavy, vrcholným zadostiučiněním s nesmírně nakažlivým účinkem. ()
Imitace Jane Austen, ale zcela dokonalá. ()
Drama židovky, která neví, zda se chce nebo nechce vdávat, ale aspoň umí hrát na heligonku. Tyhlety etnografické výlety do společnosti, která vyznává jiné morální principy a řídí se jinými zvyklostmi, jsou pro evropského diváka vždycky aspoň trochu zajímavé, ale většinou formálně nezajímavá a na jedno použití. Objedou filmové festivaly navštěvované měšťáky, liberály a intelektuály, tam na chvíli zaujmou a do roka budou zapomenuty, neboť přijdou jiné filmy s obdobným tématem. A pokud nebudou o ortodoxních židech, tak budou o mormonech, amiších, inuitech, nebo třeba o korejcích ze Sachalinu. ()
Kdyby se Jane Austenová narodila o dvě století později a místo psaní románů by točila filmy nejspíš by vypadaly přesně jako tento film. ()
Ofirova cena za rok 2012, nejlepší herečka Hadas Yaron (69. Benátský festival) ..... trailer http://www.youtube.com/watch?v=7hoxulGKQ7g Film, oceněný Ofirovou cenou i na Benátském festivalu, vypráví příběh mladé ženy, která svádí vnitřní boj mezi láskou a rodinnými povinnostmi. Hadas Yaron ztvárnila postavu Shiry, osmnáctileté dívky, jež se má provdat za mladého muže, kterého dosud viděla jen jednou v supermarketu. ......... Film, oceněný národní Ofirovou cenou nebo na 69. Benátském festivalu, vypráví příběh mladé ženy, která svádí vnitřní boj mezi láskou a rodinnými povinnostmi. Hadas Yaron ztvárnila postavu Shiry, osmnáctileté dívky, která se má provdat za mladého muže, kterého viděla jen jednou v supermarketu. Bude film završený svatbou? ()
Rozhodně zajímavý náhled do komunity ortodoxních židů, ale trochu přiblížení motivace Shiry bych měla raději. Zaujalo mne nejvíc, jak při veškerých slavnostech a významných svátcích muži vesele pozpěvují a oslavují, zatímci ženy mohou jen přihlížet - nejlépe z dálky či v oddělené místnosti.... ()
film člověk ortodoxní židovství společenství izrael všichni jsme to my ()
Je očividné, jak moc je režisérka se svou komunitou a jejími tradicemi spjatá. Ten pohled zevnitř na mě zapůsobil velice sugestivně, jako bych tam s nimi byla a zblízka sledovala váhavé rozhodování Shiry. Film nic víc vlastně nenabízí, ale mně to tentokrát úplně stačilo. ()
Navzdory slibům, že jde o další Pýchu a předsudek, mi v hlavě zůstanou jen rituální zpěvy a přesvědčení, že rabíni byli opravdu zrozeni v anekdotách. Cením si exkurze do mně neznámého (a do jisté míry i nepochopitelného) světa, ale jako takové je toto neznámo líčeno v natolik pozitivních a harmonických barvách, až je nereálné – jistě, jsou zde problémy, ale skrývají se kdesi uvnitř lidí zcela odevzdaných osudu (Bohu?) – a pak se opět zatočíme v dalším zpěvu a já se nemohu zbavit pocitu, že láska se zde vyznává jen o Purimu, kdy Tóra přikazuje konzumaci vína ve velkém. ()
Kdyby Jane Austin psala hebrejsky... ()