Recenze (1)
Doposud jsem v rámci exploatačních filmů a prvoplánových braků považoval za vrchol nezáživnosti a asexuálnosti jalový pseudo-striptýzový trash "Orgie mrtvých". Nyní si však prvenství uloupil tento snímek, který mezi západními fandy platí za legendární titul, což lze vysvětlit snad pouze tím, že se jedná o jeden z mála zetkových snímků ve 3D, které se dochovaly, přesněji řečeno byly remasterovány a následně vydány v láskyplné edici na DVD. Stěží únosných devadesát minut stopáže můžeme rozdělit na třetiny, přičemž v první se divákům představí různé postavy (asi) letušek, v druhé uvidíme, jak tráví volný večer, během něhož se oddávají tělesným potěšením, a ve třetí se vyprávění zaměří na jednu z nich. Potud jako koncept zcela bez výhrad, ale bohužel konkrétní realizace je natolik patlalská a antidramatická, že se nelze divit, proč režisér snímku už nikdy nic pod svým jménem nenatočil. Jediný náznak autorského vkladu tvůrců představuje preference žen se špičatými prsy a pak v oblasti kamery evidentní inspirací antickými sochami, přesně řečeno tím, co z nich dnes zbylo - převládají totiž záběry rámující aktérky od ramen dolů. V rukou schopnějšího štábu by nakonec mohlo z "The Stewardesses" vylézt něco koukatelného. Konkrétní výsledek ale navzdory četným "erotickým" sekvencím (které nicméně přicházejí až po 40. minutě) je pouze tvrdě asexuální dílko s radikálně topornými aktéry (o hercích a herečkách nemůže být v žádném případě řeč), hudbou jak z výtahu a avantgardně intuitivní kamerou (řada záběrů působí dojmem, že do ní někdo strčil nebo že neměla hledáček). Najde se tu pár polehčujících pasáží jako expresivně pojatá masturbace na LSD a pár bizarních záběrů dělaných kvůli 3D efektu - v tomto ohledu vládne záběr chlapíka rozvaleného v křesle, jenž má natažené hnáty do kamery, a pasáž s rozkládacím věšákem na kabáty. Samostatnou kapitolou je ryze nesmyslná poslední část snímku, kde se poprvé po cca 70 minutách objevuje náznak scénáře, ale zato ústí do zoufalé snahy o nápodobu exploatačních báchorek s varovným rádoby přesahem. Nicméně ani chvilkové záblesky, které naznačují, že tvůrci možná věděli, co dělají, ač to nedává smysl, nepřebijí všeobjímající a všepohlcující nicotnost a nezáživnost tohoto zrůdně přeceňovaného paskvilu. ()