Znovu zamilovaná

Přes noc třicítkou s francouzskou noblesou, lehkostí a perfektním soundtrackem! Noémi Lvovsky mi v roli perfektně sedla a učitel Mathieua Amalrica byla naprosto úchylně šovinistický a téměř k nepoznání. Stejně tak mě překvapila civilní tvář (?) Yolande Moreau, kterou znám zatím jen z pár filmů, kde většinou hraje hrozné semetriky. Camille redouble byla skvělá a já bych ji klidně mohla za nějaký čas vidět znovu. (Viděno v IFP) (13.06.2016)

Takový komorní film o návratu do vzpomínek. Hlavní hrdince se rozpadá život a ona rekapituluje, co by bylo kdyby.... Teenagerských filmů o návratu do mládí bylo natočeno mnoho, tento to ale vzal z úplně jiného konce, Nechal hlavní hrdince nějenom vzhled dámy středního věku, ale i rozum, zkušenosti a vyzrálost, takže diváka namísto trapného pubertálního humoru čeká překvapivě příjemná podívaná. 70% (04.03.2015)

Viděno na jarní Frankofonní noci - už pomalu svítalo, poslední film po noci strávené sledováním filmů. Jen málokterému filmu by se mne podařilo probudit. Znovu zamilovené se to překvapivě opravdu povedlo. Hodně sebeironie, ještě víc nostalgie, jen o kapku méně bláznivých a trapných situací, skvělá herečka a hlavně trocha smutku na závěr. Krásné! (26.04.2015)

Navratu do minulosti uz bylo v ruznych filmech nespocet. Ten Lvovske je lepsi v tom, ze vrati poucenou a hlavne vyzralou hrdinku a misto na neskutecne precizni variovani toho, jak motyli kridla zmeni detaily a detaily celek Lvovska hraje s pomijivosti casu a zachyceni prchavych vzpominek. Vubec jeji prace s emocemi je daleko podstatnejsi nez materialisticke hledani a meneni chyb. (11.06.2014)

Film připomíná v Nitkově osobité interpretaci Nietzschem vyšperkované uvažovaní o stoické tezi věčného návratu téhož. Camille, představovaná režisérkou a scenáristkou v jedné osobě, madam nesoucí jméno Noémie Lvovsky, jež je - a zkuste to zapřít! - vzhledově podobná světově proslulé Maryl Streep, má tu "čest" vrátit se s vším, co s nezastavitelnými roky ví do doby, z níž se šine dráha jejího života. Žili byste znova, tázal se kdys Nietzsche; bezpodmínečně stejně či by jste své bytí-zde modifikovali? Zapomeňte na změny! Je to návrat téhož, existence dřívější je s existencí budoucí navlas stejná, respektive měla by být, dá se totiž uvažovat o nutné a ne-nutné nediferenciovanosti existence dřívější a budoucí, o svobodné vůli... já se v tom věčném návratu upřímně totiž zas tak moc nevyznám, jsem tu totiž jistojistě prvně. :-) Každopádně to jsem chtěl, Camille nám ukáže zda je silná osobnost a stojí-li si za svými rozhodnutími... Samotný film je stravitelný. :-) (11.04.2015)