Jean Monnier se pokusí o sebevraždu v autě. Po převozu do nemocnice ho navštíví záhadný muž, který mu vysvětlí, že mohl ochrnout nebo oslepnout. Chce-li skutečně zemřít, měl by se obrátit na odborníky. Monnier podepíše smlouvu a odjíždí do penzionu Edelweiss. Tam se setkává s dalšími životními ztroskotanci, kteří chtějí zemřít, ale nenašli dost odvahy, aby sami spáchali sebevraždu. Pokaždé, když zazní hudba, někdo zemře.(Snorlax)
Tak tomu říkám neotřelý podníkatelský záměr :) Zhruba po šedesáti minutách dospěje snímek do fáze, kdy jsem si uměl představit zhruba tři konce a moc mě bavila představa, jak to opravdu dopadne. A nakonec to dopadlo úplně jinak. Film místy balancuje mezi tragikomedií a hutným dramatem, čemuž napomáhají oba hlavní protagonisté - Henri Vidal a Lino Ventura. A k tomu mě překvapilo, že snímek je skoro šedesát let starý a nic neztratil ze své atmosféry a nápadu.(18.7.2014)
Velice zdařilé drama s perfektní atmosférou. Napětí graduje až do samotného překvapivého závěru. Vynikajícímu Lino Venturovi solidně sekunduje Henri Vidal, který zemřel v pouhých čtyřiceti letech v prosinci následujícího roku na infarkt.
Vlčí bouda je sice poněkud napínavější, ale Macháček Venturu nepřekoná.(4.3.2011)
Penzion Edelweiss, ubytovna pro neúspěšné či budoucí sebevrahy. Profesionální pomoc, velký podvrh nebo osudová past? Námět téměř hitchcockovského ražení měl rozhodně silný potenciál proměnit se v strhující thriller, což se jaksi naplnilo jen zčásti. Jde o drama spíše oddechové, které mnohdy probíhá spíše v konverzačním stylu a nejsou mu po dlouhý čas cizí ani prvky tragikomedie. I scéna neúspěšného pokusu o útěk při otevírání skřínky u lanovky ve mne vyvolala spíše úsměv, než strach o hlavní hrdiny v nebezpečí, i když díky svéráznému pohledu pískajícího Ventury je to stejně nezapomenutelný moment. A není zdaleka jediným, své grády má i opakující se symoblická hudba v různých podobách v hodinu každého úmrtí. Jinak jsem asi měl od tohoto poměrně zapadlého snímku větší očekávání, než bylo potřeba. Když se s postupně gradujícím napětím i atmosférou začla plnit, asi dvě třetiny nedlouhé stopáže už byly za mnou a konec se neodvratně blížil. Přesto hodnotím jako velmi zajímavý film, na který se dá díky neotřelé zápletce s nečekaným vyústěním dá podívat i dnes. Pro skalní fanoušky Lina Ventury asi povinnost, pro ostatní zajímavý tip na film pro pamětníky z prostředí italských hor. ;o)
75% (viděno v rámci "Challenge Tour 2020" – 30 dnů se světovou kinematografií)(17.3.2020)
Opravdu moc dobrý film, se skvělou zápletkou a překvapivým koncem. První třetinu filmu jsem se hodně nasmál a o dramatu nemohla být řeč, postupem času mi úsměv tuhnul a nakonec to bylo i napínavé. Lino byl dobrý, ale o něm to zas tak moc nebylo. Opravdu dobrý výkon od Henriho Vidala, škoda ho...(11.1.2014)
borsalino
Tak tomu říkám neotřelý podníkatelský záměr :) Zhruba po šedesáti minutách dospěje snímek do fáze, kdy jsem si uměl představit zhruba tři konce a moc mě bavila představa, jak to opravdu dopadne. A nakonec to dopadlo úplně jinak. Film místy balancuje mezi tragikomedií a hutným dramatem, čemuž napomáhají oba hlavní protagonisté - Henri Vidal a Lino Ventura. A k tomu mě překvapilo, že snímek je skoro šedesát let starý a nic neztratil ze své atmosféry a nápadu.(18.7.2014)
Snorlax
Velice zdařilé drama s perfektní atmosférou. Napětí graduje až do samotného překvapivého závěru. Vynikajícímu Lino Venturovi solidně sekunduje Henri Vidal, který zemřel v pouhých čtyřiceti letech v prosinci následujícího roku na infarkt. Vlčí bouda je sice poněkud napínavější, ale Macháček Venturu nepřekoná.(4.3.2011)
Willy Kufalt
Penzion Edelweiss, ubytovna pro neúspěšné či budoucí sebevrahy. Profesionální pomoc, velký podvrh nebo osudová past? Námět téměř hitchcockovského ražení měl rozhodně silný potenciál proměnit se v strhující thriller, což se jaksi naplnilo jen zčásti. Jde o drama spíše oddechové, které mnohdy probíhá spíše v konverzačním stylu a nejsou mu po dlouhý čas cizí ani prvky tragikomedie. I scéna neúspěšného pokusu o útěk při otevírání skřínky u lanovky ve mne vyvolala spíše úsměv, než strach o hlavní hrdiny v nebezpečí, i když díky svéráznému pohledu pískajícího Ventury je to stejně nezapomenutelný moment. A není zdaleka jediným, své grády má i opakující se symoblická hudba v různých podobách v hodinu každého úmrtí. Jinak jsem asi měl od tohoto poměrně zapadlého snímku větší očekávání, než bylo potřeba. Když se s postupně gradujícím napětím i atmosférou začla plnit, asi dvě třetiny nedlouhé stopáže už byly za mnou a konec se neodvratně blížil. Přesto hodnotím jako velmi zajímavý film, na který se dá díky neotřelé zápletce s nečekaným vyústěním dá podívat i dnes. Pro skalní fanoušky Lina Ventury asi povinnost, pro ostatní zajímavý tip na film pro pamětníky z prostředí italských hor. ;o) 75% (viděno v rámci "Challenge Tour 2020" – 30 dnů se světovou kinematografií)(17.3.2020)
PAGE
Opravdu moc dobrý film, se skvělou zápletkou a překvapivým koncem. První třetinu filmu jsem se hodně nasmál a o dramatu nemohla být řeč, postupem času mi úsměv tuhnul a nakonec to bylo i napínavé. Lino byl dobrý, ale o něm to zas tak moc nebylo. Opravdu dobrý výkon od Henriho Vidala, škoda ho...(11.1.2014)