Le Ruffian
Le Ruffian
The Ruffian
Drsný chlapík
Režie:
José GiovanniScénář:
José GiovanniKamera:
Jean-Paul SchwartzHudba:
Ennio MorriconeHrají:
Lino Ventura, Bernard Giraudeau, Claudia Cardinale, August Schellenberg, Pierre Frag, Béatrix Van Til, James Ernest Davis, Danyl Wahayenni-Martin (více)Obsahy(1)
Ve filmu Drsný chlapík představuje Ventura dobrodruha, automobilového závodníka, zlatokopa, ale především muže, který nikdy nezapomněl na svého přítele. Především pro něj chce vyzdvihnout zlatý poklad zpod kanadských vodopádů, který tam musel utopit, aby si zachránil holý život. Gérard je totiž po nehodě na invalidním vozíku a na nákladnou operaci, která by mu mohla pomoci, nemá dostatek peněz. Aldo navštíví Gérarda a svou dávnou lásku Eleonoru a začíná připravovat výpravu do Skalistých hor. Neví, že celou přípravu sledují indiáni, kterým Aldo i s pokladem tehdy utekl. (Česká televize)
(více)Recenze (65)
Ze začátku se film jeví dost pomataně, jako kdyby nevděl co by, jenže od okamžiku, kdy se kluci předvedou na Eifeldě, začne jedno z nejkrásnějších a nejsilnějších přátelství stříbrného plátna, co jsem kdy viděl a na to já vždycky slyším. ()
"Život máme k životu. A na věčnosti si odpočinem." Mám rád kluky plný života, kterejm nic nemůže zkazit dobrou náladu. A přesně takoví jsou Aldo a Gérard. Mně by třeba poněkud vyvedla z míry bitka proti celý hospodě, topení se pod vodopádem nebo pád z Eiffelovky, ale tihle dva to berou jako zpestření života. Trochu mě tím nakazili, takže na úvod zkusím zopakovat Gérardův skok s kryplkárou do vody a podle výsledku se rozhodnu, jakou blbinu si dám příště. Tohle je prostě zábava pro opravdový chlapy ... a taky trochu pro mě. ()
Lino Ventura je sice můj velkej oblíbenec, ale tenhle film mi přišel asi stejně blbej jako účes Claudie Cardinale. Začíná to sice docela zajímavě a přestřelka hned na začátku je celkem dobrá, ale potom následuje totální nuda a ta vydrží až do úplnýho konce. A ta část, kdy se hlavní hrdinové vydaj hledat poklad, mi přišla naivní jak Hoši od bobří řeky. Jinak Morriconeho hudba je tentokrát hrozná. ()
Patřím mezi ty, kteří film viděli "kedysi dávno vo slovenskom dabingu". Film se mi celkem vykouřil z hlavy a až jeho nynější uvedení v televizi mi jej znovu připomnělo a též osvětlilo, proč jsem na něj takřka úplně zapomněl. Inu proto, že nebylo moc co si pamatovat. Ventura sice i ve věku přes 60 nepostrádal charisma, ale to je tak všechno. Děj dost nudný, jeho příliš velkou část tvoří flashbacky, postavy nejsou extra zajímavé a konfrontace s dvojicí Indiánů, kterou film celou dobu slibuje, se vůbec nekoná a film se tím vypořádá jedním závěrečným záběrem. I ten mistr Morricone se tentokrát dost utnul. ()
Zpočátku to vypadalo na oddychový dobrodružný film. Potom na drsný moderní western. Pak najednou na drama o přátelství dvou mužů, kteří si v minulosti možná něco provedli. A potom zase na oddychový dobrodružný film, u něhož nakonec zůstalo. Škoda scénáře, který vyloženě odflákl linku mstivých indiánů (jak Alda vystopovali atd., o závěru nemluvím), a především škoda toho finále na člunu, které je tak dramatické, až je nechtěně směšné. Všechna čest patří Lino Venturovi, jenž špatně hrát neuměl, mistru Morriconeovi, o němž platí totéž, celé té "westernové" části a také onomu vykreslení přátelství, které bylo uvěřitelné se vším všudy (zase hlavně díky pánům V. a M.). ()
Uličnické kousky stárnoucího herce Lina Ventury v jeho pojetí mají šarm a vtip. Jsou jednoduché a pobaví. Neméně významný je i fakt, že výborným protějškem mu byl i dost dobrý herec Bernard Giraudeau. Do výrazně skromnější role zapadla i hvězda velkého formátu Claudia Cardinal. Pěknou směsici dojmů a pocitů jsem měl i ze záběrů krás kdesi na severu Kanady Skalistých hor. Všemocné scenerie přírody včetně mohutného vodopádu a jeho pěnivých vod působily úžasně. Takže si myslím, že to byl bezva prožitek. ()
Slušný film se zajímavou zápletkou. Z prostředí automobilových závodů, krásné kanadské přírody a s dobrými hereckými výkony a velice milou ústřední melodií "M".. ()
Všechno je to jednoduché, přehledné, přitom zajímavé a napínavé. Ventura a příroda jsou dvě složky, které film povyšují nad průměr. ()
Moje prvé sklamanie s Linom Venturom. Niežeby sa na to nedalo pozerať, to nie, svoju pohodu na tému priateľstvo to má, no neprinieslo to nič také, čo by vytrhlo z letargie iba priemerného filmu. Snímok má i ďalšie prvenstvo, ide totiž o prvý film (a zatiaľ jediný) kde mi totálne ale totálne liezla na nervy Morriconeho hudba. Sa mi ani nechcelo veriť, že ju má na svedomí práve on. Koniec mi tiež prišiel taký nemastný neslaný a dvojzmyselný. Prišli o skalp či nie? No ale to je skôr iba taký môj nepodstatný výkrik do tmy. Kvalitu to má, hlavne po hereckej stránke, nie je to celkom na odpis, no nič extra tu nehľadajte. Veľmi slabý priemer. 50/100 ()
Příběh přátelství a věčného snílkovství je v tomto snímku povýšen nad dějovou linii. ()
Lehce nabyl, lehce pozbyl. Takže se přímo nabízí, že bude muset opět nabýt a je dost pravděpodobné, že přitom bude muset, Aldo, nejednou i nabít a možná (znovu) zabít. Potom už stačí pár správných přátel a mecenášku baronku mít a na netradiční výlet, za zlatým pokladem, je vzít. Přátelství si sice za něj nekoupíš, zdraví (nohy) jim za ně taky nevrátíš, ale není zase tak špatné, JE mít. Člověk s nima může víc, než jen snít. Taková věc si samozřejmě zaslouží zapít a není špatné u toho, E. Morriconeho a C. Cardinale mít. Jen je potřeba se před indiány, stále na pozoru mít. [Lino Ventura, E. Morricone, nádherné scenérie divokých nespoutaných Skalistých hor a čisté nefalšované přátelství dvou věčných snílků, to jsou atributy, které vás i přes absenci plnohodnotného scénáře, spolehlivě u snímku udrží. Le Ruffian je čistě pocitová oddechovka, pro některé možná i potřebný životabudič, dokazující, že to jde i čistě přírodní (filmovou) cestou, bez chemie na předpis].75% ()
Čakal som určite viac. Od režiséra a scenáristu Giovanniho som videl viacero dobrých a výborných filmov, Lino Ventura sa tiež viackrát blysol a Ennio Morricone nemá v mojich očiach konkurenciu. Problém nastal v tom, že Giovanni začal vykrádať sám seba, Ventura nám zostarol a Ennio nemal najlepší deň. Výsledkom bolo nemastné-neslané dielo, v ktorom sa iba občas objavilo niečo, čo by si zaslúžilo záujem. Takže škoda. ()
Tož po víc než 12ti letech se znovu sešli staří kamarádi, režisér a scenárista José Giovanni s jedním ze svých dvorních herců, Lino Venturou. Pánové si nostalgicky zavzpomínali na starý časy, kdy spolu dělali dobrodružné filmy. Protože chtěli svojí nostalgií přenést i na diváky, natočili spolu v podobném duchu nový film... o síle přátelství, o touze po dobrodružství, o nezapomenutelných drsných zážitcích v lesním či vodném prostředí. Všechno je fajn, Lino se svým charismatem ty necelé dvě hodinky celkem dokáže utáhnout, příjemně se na to dívá, má to v sobě napětí (byť s hodně předvídatelným dějem) a docela si umím představit, že v době vzniku mohli být nadšeni i Venturovi skalní fanoušci. Ale já jsem zvyklý přeci jen na vyšší laťku, ta tvůrčí nostalgie a dojetí z naivního příběhu (nejvíc v závěrečné půlhodině) se na mne jakožto mladého diváka v roce 2020 dokázaly přenést jen částečně, vnímal jsem velice slabý pozdní odvar Velcích mluvků, Dobrodruhů či Dravce. Filmařské kouzlo 60. let se úplně vytratilo a víc než starší Giovanniho tvorbu to připomíná tuctové severoamerické kousky dobrodružno-rodinného žánru (ta Kanada se prostě nezapře! :)). Tak si říkám, když jsem první filmy s Linem V. viděl teprve dva roky dozadu, žebych Drsného chlapíka skutečně plně dokázal ocenit až za nějakých 10 let...? Zatím k již zmíněným kladům můžu ještě dodat, že snad poprvé mne bavila Claudia Cardinale. 65% ()
Začátek zničeho nic vklouzne do akčního žánru, provázaný povedenou úvodní melodií. Přípravy na akci jsou ale zatraceně dlouhé a nudné a způsob, jakým se dostáváme k obou mužských hrdinům (zprostředkované vzpomínky) mi neseděl. Kladkostroj ale dobrý. ()
Lino Ventura jako dobrodruh a opravdový "drsný chlapík" v trochu pomalejším ale zábavném dobrodružném filmu o cestě za pokladem a hlavně o kamarádství až za hrob. ()
ČESKOSLOVENSKÁ TELEVÍZNA PREMIÉRA: ČST 1 = 19.8.1990, réžia slovenského znenia (SPF 1985) = ALŽBETA DOMASTOVÁ+SLOVENSKÁ Pay-TV PREMIÉRA: LUNA = 3.3.2000, réžia slovenského znenia (Štúdiá Pódium 2000) = ANNA CICMANOVÁ (20.1.2012) ()
Musím říci, že kdyby ve filmu nehrál Lino Ventura, šlo by téměř o propadák. Myslím, že osobnost tohoto herce drží celý film nad vodou, nicméně se domnívám, že je ve filmu mnoho dějově prázdných nebo zbytečných míst, zapletka je řešena jaksi mimochodem a postrádal jsem prakticky jakékoli napětí. Jak byl slabý film, byl slabý i konec, jak podvedení komplicové shlížejí z hřebene kanadských kopců, jak se ti dole radují... Takže za tři, ale jen kvůli výkonu Lina Ventury. ()
Film natočený podle ne zcela originálního scénáře stojí za zhlédnutí už kvůli pěkně sejmutým kanadským exteriérům. Pro někoho může tento film fungovat jako studie přátelství a kamarádství, jinak je hlavní tahák Ventura a Cardinale. Poměrně slabý děj tentokrát nepodpoří Morriconeho hudba a celkově je to průměr. ()
Lino Ventura se mi jako drsný chlapík velice zamlouval, v jednom okamžiku muž bez slitování, v druhém okamžiku kamarád na život a na smrt a vzápětí tři v jednom, dobrodruh, snílek, svůdník (baronka skvělá).. Ona celá ta partička přátel byla moc sympatická, krásná příroda, vodopád zejména, k tomu milý hudební podmaz a jedno velké dobrodružství o cestě za zlatem, které mi stálo za to vidět.. ()
Škoda, že film nebyl trochu o nečem jiném. Jako laskavé drama o dvou přátelích, by obstál. Ta čásť kdy se Aldo s Gerardem po čase setkají a divákovi se mimo to promítají různé momenty z dávných dob, je moc milá. Ovšem ta poslední půlhodinka kdy vyrazí na výpravu, už je prostě jenom naivní pohádka, na které se podepsal zub času. To už je přece jenom pod úrověň mistra Ventury a Giovanniho. I přesto, že právě díky Linovi je čásť na výpravě ještě snesitelná. Nehraje zde úplně svou typickou roli, ale dobrodruha Aldu si očividně užil. A já jeho milý výkon taky. Samotný film je ale bohužel jenom za 3. ()