Un taxi pour Tobrouk
Un taxi para Tobruk
Taxi nach Tobruk
Taxi for Tobruk
Taxi do Tobruku
Obsahy(2)
Příběh hrdinů filmu Taxi do Tobruku se odehrává v říjnu roku 1942 v Libyi okupované německými jednotkami. Z jedné bojové akce komanda z Long Range Desert Group, zůstali jen čtyři muži. Když jim nepřátelské letadlo zničí auto, zůstávají ztraceni v poušti bez vody a radiového spojení. Jediné, co jim zbývá, je jít pěšky do El Alameinu. Stopy auta je zavedou k německé hlídce, která právě bezstarostně odpočívá v dunách pouště… Film je adaptací románu Reného Havarda a vychází z osudů příslušníků francouzských odbojových sil (FFL), kteří v rámci britských speciálních jednotek (Special Air Service) prováděli sabotáže na německých jednotkách Afrika Korpsu generála Rommela v letech 1942–43. Do hlavních rolí obsadil režisér Lina Venturu a Charlese Aznavoura. (Česká televize)
(více)Recenze (53)
Nepřestanu obdivovat francouzskou schopnost smíchat zábavný dialog s obsažně velmi závažným tématem, tak aby divák oboje vnímal naprosto přirozeně, dokázal se zžít se situací hlavních hrdinů a díky tomu dostal na konci hodně bolestivou facku. Další francouzská geniálnost, která potvrzuje známé heslo v jednoduchosti je síla. ()
Inteligentní válečný film. Především však výjimečné mezilidské drama. Jestli chcete poznat absurditu války v té nejčistší podobě - Un taxi pour Tobrouk je ideální výběr, podle mě dokonce to nejlepší, co se vůbec nabízí. Příběh čtyř francouzských vojáků a jednoho německého důstojníka, kteří společně putují pouští, je podán tak přirozeně, tak krásně - někdy dokonce úsměvně - a přece o to naléhavěji. V hlavních rolích Lino Ventura, Charles Aznavour a Hardy Krüger, který zde stejně jako v dalším báječném snímku Let Fénixe hraje vlastně celý německý národ. Tady však musí být Krügerův Ludwig von Stegel sympatický naprosto všem, i když asi ne úplně od začátku. ()
Občas nějaká napínavá scéna, občas nějaká zajímavá myšlenka, ale celkově pro mě zklamání. Přišlo mi, že se všichni chovaj dost idiotsky. Na místě těch Francouzů bych s tim Němcem rozhodně neměl takovou trpělivost. Taky jsem nepochopil, proč pořád někde zapadaj v písku, ale vůbec je nenapadne použít vyprošťovací plechy, který vezli na autě. Místo toho tam hážou lopatou jak úkáčka na stavbě. Další, co jsem nepochopil, bylo to, jak se na konci vymotali z toho minovýho pole. Jsou uprostřed minovýho pole, nemůžou ani tam, ani zpátky, ale najednou přijde střih a jsou venku. Taky by nebylo od věci si do filmu sehnat nějakou odpovídající bojovou techniku. Tanky z papundelku na podvozku nějakýho pásovýho traktoru a podobně jsou fakt k smíchu. A to, že skoro hlavní roli má ve filmu papundeklama vytuněnej Land Rover, kterej se začal vyrábět až po válce, ani nezmiňuju. 50% ()
Tři z mnoha pravidel války v praxi: Neandrtálec přežije intelektuála. Potulovat se bojištěm v barvách nepřítele je dvojnásobně nebezpečné. Nesnaž se nepřítele poznat osobně, hůř se pak bude zabíjet.. Trocha toho nezbytného špičkování mezi chlapy, pár ostrých scén (minové pole), zbytečně rozverná hudba a lakonický konec, potvrzující výše uvedená pravidla.. ()
Celý film si užíváte. Opravdu celý ... jenomže pak na člověka čeká tak silný zážitek, že potom ještě nějakou chvíli sedíte na židli, snažíte se pochopit, co se to doháje stalo a jen nestačíte utírat slzy. Dostala jsem ránu ze zálohy, kterou jsem nečekala. Prožijete s nimi celou tu jejich pouť přes poušť, vnímáte to klíčící lidské přátelství a poté, když už si jeden myslí, že ... ach jo. Francouzi mě nepřestanou překvapovat. Jejich filmy jsou natolik pocitové a natolik nevyzpytatelné, že si užíváte doslova každou minutu. ()
Dobrý dobrodružně dramatický snímek s vynikající dvojicí Lino Ventura a Hardy Krüger (zblí členové té party včetně Charlese Aznavoura jsou sice trochu do počtu, ale také mají své chvilky). Pokazil mi ho jen místy nevhodně jásavý hudební doprovod málem ve stylu Sedmé roty a také konec, ze kterého by šlo vymáčknout víc, kdyby nebyl tak rychlý a useknutý. Škoda. Alespoň že ten tolik propíraný dabing mi vůbec nevadil. Myslím, že Martin Stránský Venturu zvládl. ()
Taxi do Tobruku je pro mě ukázkou, co zmůže momentální rozpoložení a nevhodný dabing. Podruhé jsem si film opravdu vychutnala a docenila všechny dějové zvraty i dobrou kameru. ()
Příznivcům dobrých starých filmů bych rád připomněl, že jde o jeden z klenotů francouzského válečného filmu, prostě dílo, které ani po létech neztrácí nic na kráse. Vynikající dialogové scény dávají filmu hlubší význam a zvedá to prestiž. Proto jsem se rozhodl dát tomuto dílu plné ohodnocení a věřím, že právem. ()
"Má pravdu, je zajatec. Nemusí kopať..." Stačilo prečítať obsah a hneď som vedel, že tento film bude pre mňa zaujímavý. Príbeh o putovaní štvorice francúzov a jedného nemeckého zajatca rozpálenou púšťou jednoducho nemôže dopadnúť tak zle. Postupné zbližovanie medzi nepriateľmi má veľmi dobré protivojnové posolstvo a podpichovačné dialógy som si užíval. Zaujímavé, že režisér našiel zvláštnu rovnováhu medzi vtipnými a vážnejšími scénami i scénami vhodnými na zamyslenie a celé to pôsobí celistvo a nerušene. Hláška z filmu, že človeka musíš zabiť skôr než ho spoznáš, tu naozaj platí, pretože z nemeckého kapitána sa postupne stal správny chlap. Jeho úsmev, v scéne kde zaspal a ráno sa zobudil opäť ako zajatec ma veľmi pobavil. Záver, trochu šokujúci, vzhľadom na predchádzajúce minúty, ale i taká je vojna. V sekunde sa dokáže všetko zmeniť. 80%. ()
Klasický film o vojácích dvou stran, co byli drze náhodou do jedné kupy svedeny se vším, co k tomu patří a bylo viděno na x místech, jenže tady to nahoru táhne věcí vícero a to herecká skvadra a skvělé dialogy, kterým se relativně daří nebýt ve výkladu zbytečnosti a trpké směšnosti útrap válečných příliš patetické, takže očekávané a dané scény nepůsobí špatně. Pátá hvězdička je za samotný závěr, který je krystalicky čistý a úderný jako husitská houfnice. ()
"Lidskost je více než-li cokoli jiného"... Dobře vystavěný příběh se smyslem. ()
Vynikající válečné drama, které je možná poněkud pozapomenuté (toho času 190 zhlédnutí). Od samotného začátku se rozjíždí skvěle namíchaná jízda pouští, kde není nouze o dílčí zápletky, příběhy vojáků, zvraty, decentní humor a sympatické hrdiny. Hardy Krüger a Lino Ventura pozdvihují tento snímek na zasloužených 5 hvězdiček, čemuž ovšem napomáhá také atmosféra, děj a hudba. Až na pár logických nedostatků v chování francouzských vojáků nemám výtky. Snad ještě malou poznámku si dovolím - z průjezdu minovým polem se možná dalo vytěžit o malinko víc. Dojem však zůstává čistokrevný. ()
Tak i konečně já se svezl taxíkem do Tobruku. A říkám rovnou, že budu spoilerovat. V taxíku se sešla vybraná společnost, o tom žádná. Tak vybraná, že jsem na ní měl možná přehnané nároky a nejen na ní. Hned v úvodu mne překvapilo, že u LRDG byli Svobodní Francouzi, ale to byla moje neznalost. Útok stodevítky (byť jak já říkám kapslíkový) potěšil, tahle mašina se v poválečných filmech hned tak nevyskytuje. Jenže poté co hoši přestoupí na německé vozidlo (identifikoval jsem je jako přepapundeklovaný Dodge WC2 ) to začne být s nasazeneou technikou hodně špatné. Němci jezdí nam nějakých opapundeklovaných obludách proti nimž by M3 Lee pověstný v Africe svým vysokým profilem působil jako list papíru. To se týkalo i některých nákladních aut a transportérů. Je to škoda, šedesátý rok ještě nebylo tak dávno po válce aby se někde nedala schrastit kloudná technika.... Jelikož jsem pochopil, že je to film více než válečný spíše konverzační, snažil jsem se přeladit na ony rozhovory během jízdy. A ač si tu někdo chrochtá blahem nad ryzím chlapstvím válka neválka, já tomu prostě nevěřil. Takovýhle kamarádčofty, společné pečení šneků... To může dělat jen Ventura, Aznavour a Krüger v romantickém filmu o přátelství mezi Němcem a Frantíky. Skutečnost by byla si jiná. Sice závěrečný zásah Greyhoundů zajistil mé rozkolísané hodnocení na třech hvězdách (pomalu se to šinulo ke dvoum), celkově ale film jako válečná záležitost může fungovat jen pro širší diváctvo, ne pro milovníky tohoto žánru. A přitom jsou filmy z té doby, které jsou skvělé. Např. Hořké vítězství (1957). Dávám tedy za tři kanystry vody. * * * ()
Pěkný námět i scénář o častokrát hrané pravdě, že národy spolu mohou válčit, ale jejich lidé spolu současně mohou docela dobře vycházet. Vyprávění z dnešního pohledu znesnadňuje pomalé tempo. ()
Snímok ponúka rôznorodú zmes pocitov, od smiechu až po trpkosť a smútok - typický francúzsky humor na pozadí smutných vecí spojených s vojnou a na prvý pohľad beznádejnou situáciou, v ktorej sa všetci zúčastnení ocitli. Pokazenie auta na púšti, kde stovky kilometrov široko ďaleko nie je nič len samý piesok, môže znamenať naozaj vážny problém. Avšak aj napriek tomu tu už od začiatku máme zábavný pohľad očami každej postavičky zvlášť, čo je predpokladom na veľa zaujímavých dialógov. No, ale ešte šťastie, že narazili na toho Nemca... Koniec síce so sebou priniesol už iba veľkú trpkosť, ale aj napriek tomu mi tam akosi celkovo zapasoval. Film tak získal na myšlienke. 80/100 ()
Jsem tomu ráda, že jsem plna nadšení z tohoto skvostu spáchala titulky. Na televize je tento film příliš dobrý, aby jej odvysílaly, a distributorům se zdá příliš neznámý, aby jej vydali. A je to věčná škoda. Nejen, že se jedná o francouzský protiválečný skvost, ale stal se jím právě proto, že je výtečně napsán, úchvatně zahrán a navíc se Aznavourův švagr překonal. A ten konec, ten konec, ten by se hodil do reklamy na Radegast, tedy kdyby se chtěl tak ponížit. ()
Jediným závažnejším problémom tohto ľudského príbehu uprostred krutej vojny je jeho subjektívna dĺžka, 95 minút by malo ubehnúť rozhodne rýchlejšie. No a aj samotný záver, ktorý pôsobí uťato, dnes by sme sa dočkali poriadneho akčného finále, čo by ale mohlo byť aj na škodu. Každopádne som od záveru očakával viac. Herecky sme na úplnej špičke, tu si nemusíme nič nahovárať. Paradoxne bol do postavy Nemca obsadený pomerne nesympatický herec, napriek tomu si dokázal postupne svojim spôsobom získať nielen francúzsku posádku, ale aj divákov. Stále sú tu však tie štyri mŕtvoly zo začiatku, akosi nie som schopný úplne prijať logiku, že zastreliť nepriateľa na diaľku kvôli potrebe auta je morálne v poriadku a následne ak nájdem niekoho ďalšieho, tak je väzeň a je tak zrazu chránený. Ale to je tá vojna, kde platia "iné pravidlá", ktoré aj tak nie som schopný ako humanista akceptovať. ()
Francúzska road movie ma neoslovila. Scenár vyžadoval od diváka, aby mu bezpodmienečne veril, dialógy boli kostrbaté a dramatické situácie potlačené v záujme toho francúzskeho ľahtikárskeho prístupu, ktorý mi aj vďaka nenáležitej hudbe chvíľami pripomínal filmy Claudea Zidiho. V takej situácii sa aj obaja slávni herci mohli snažiť ako chceli, ale na viac, ako na priemer to u mňa nevytiahli. Jedno z vojnových pravidiel mi potvrdil aj známy, ktorý si kúpil králikov a aby ich identifikoval, dal im mená. Samozrejme, že kým dorástli do porážkovej veľkosti, boli mu už také blízke, že im nedokázal zlomiť väz. ()
Tá správna jazda začína zajatím nemeckého kapitána... Tvorcovia ponúkli živočíšny príbeh so šarmantným vtipom a zábavou, ale i všadeprítomnou ľudskosťou a obžalobou vojny. ()
Tento film představuje absurditu války ve své krystalické podobě. Z běžně pracujících mužů se stávají vojáci, kteří se snaží zlikvidovat nepřítele, se kterým by za normálních okolností šli třeba na pivo. Celý válečný aparát je v podstatě nastaven tak, aby ve vojácích probouzel špatné stránky, propagandou zabalené do spravedlnosti těchto činů. Naštěstí u většiny vojáků i nadále vítězila lidskost, která pak mnohdy vytvářela přátelství napříč válečnými stranami, byť takové přátelství působilo dost bizarně. Závěr filmu mě však opravdu usadil, tu hořkost cítím ještě teď. ()
Související novinky
Zemřel herec Hardy Krüger
V americké Kalifornii včera v požehnaném věku 93 let opustil filmový svět německý herecký veterán a spisovatel, Hardy Krüger. Rodák z Berlína má k dnešnímu dni na svém kontě na 70 filmových a… (více)