Taxi do Tobruku

Inteligentní válečný film. Především však výjimečné mezilidské drama. Jestli chcete poznat absurditu války v té nejčistší podobě - Un taxi pour Tobrouk je ideální výběr, podle mě dokonce to nejlepší, co se vůbec nabízí. Příběh čtyř francouzských vojáků a jednoho německého důstojníka, kteří společně putují pouští, je podán tak přirozeně, tak krásně - někdy dokonce úsměvně - a přece o to naléhavěji. V hlavních rolích Lino Ventura, Charles Aznavour a Hardy Krüger, který zde stejně jako v dalším báječném snímku Let Fénixe hraje vlastně celý německý národ. Tady však musí být Krügerův Ludwig von Stegel sympatický naprosto všem, i když asi ne úplně od začátku. (24.07.2005)

Tak i konečně já se svezl taxíkem do Tobruku. A říkám rovnou, že budu spoilerovat. V taxíku se sešla vybraná společnost, o tom žádná. Tak vybraná, že jsem na ní měl možná přehnané nároky a nejen na ní. Hned v úvodu mne překvapilo, že u LRDG byli Svobodní Francouzi, ale to byla moje neznalost. Útok stodevítky (byť jak já říkám kapslíkový) potěšil, tahle mašina se v poválečných filmech hned tak nevyskytuje. Jenže poté co hoši přestoupí na německé vozidlo (identifikoval jsem je jako přepapundeklovaný Dodge WC2 ) to začne být s nasazeneou technikou hodně špatné. Němci jezdí nam nějakých opapundeklovaných obludách proti nimž by M3 Lee pověstný v Africe svým vysokým profilem působil jako list papíru. To se týkalo i některých nákladních aut a transportérů. Je to škoda, šedesátý rok ještě nebylo tak dávno po válce aby se někde nedala schrastit kloudná technika.... Jelikož jsem pochopil, že je to film více než válečný spíše konverzační, snažil jsem se přeladit na ony rozhovory během jízdy. A ač si tu někdo chrochtá blahem nad ryzím chlapstvím válka neválka, já tomu prostě nevěřil. Takovýhle kamarádčofty, společné pečení šneků... To může dělat jen Ventura, Aznavour a Krüger v romantickém filmu o přátelství mezi Němcem a Frantíky. Skutečnost by byla si jiná. Sice závěrečný zásah Greyhoundů zajistil mé rozkolísané hodnocení na třech hvězdách (pomalu se to šinulo ke dvoum), celkově ale film jako válečná záležitost může fungovat jen pro širší diváctvo, ne pro milovníky tohoto žánru. A přitom jsou filmy z té doby, které jsou skvělé. Např. Hořké vítězství (1957). Dávám tedy za tři kanystry vody. * * * (21.06.2016)

Nepřestanu obdivovat francouzskou schopnost smíchat zábavný dialog s obsažně velmi závažným tématem, tak aby divák oboje vnímal naprosto přirozeně, dokázal se zžít se situací hlavních hrdinů a díky tomu dostal na konci hodně bolestivou facku. Další francouzská geniálnost, která potvrzuje známé heslo v jednoduchosti je síla. (01.06.2015)

Celý film si užíváte. Opravdu celý ... jenomže pak na člověka čeká tak silný zážitek, že potom ještě nějakou chvíli sedíte na židli, snažíte se pochopit, co se to doháje stalo a jen nestačíte utírat slzy. Dostala jsem ránu ze zálohy, kterou jsem nečekala. Prožijete s nimi celou tu jejich pouť přes poušť, vnímáte to klíčící lidské přátelství a poté, když už si jeden myslí, že ... ach jo. Francouzi mě nepřestanou překvapovat. Jejich filmy jsou natolik pocitové a natolik nevyzpytatelné, že si užíváte doslova každou minutu. (02.06.2015)

Občas nějaká napínavá scéna, občas nějaká zajímavá myšlenka, ale celkově pro mě zklamání. Přišlo mi, že se všichni chovaj dost idiotsky. Na místě těch Francouzů bych s tim Němcem rozhodně neměl takovou trpělivost. Taky jsem nepochopil, proč pořád někde zapadaj v písku, ale vůbec je nenapadne použít vyprošťovací plechy, který vezli na autě. Místo toho tam hážou lopatou jak úkáčka na stavbě. Další, co jsem nepochopil, bylo to, jak se na konci vymotali z toho minovýho pole. Jsou uprostřed minovýho pole, nemůžou ani tam, ani zpátky, ale najednou přijde střih a jsou venku. Taky by nebylo od věci si do filmu sehnat nějakou odpovídající bojovou techniku. Tanky z papundelku na podvozku nějakýho pásovýho traktoru a podobně jsou fakt k smíchu. A to, že skoro hlavní roli má ve filmu papundeklama vytuněnej Land Rover, kterej se začal vyrábět až po válce, ani nezmiňuju. 50% (30.07.2015)