Nová strašidla

Bylo už docela pozdě v noci, byl jsem unavený. Měl jsem v plánu pustit si jen první povídku, abych byl nějak v obraze, do čeho to chci jít. No, jenže pak jsem nechal i druhou, třetí... únava zmizela... deset povídek uteklo jako nic a já byl čistě probraný, potěšený výborným filmem. Kvanta třeskutě energických dialogů i monologů pronášených barvitými postavičkami celou dobu baví, aby však v celkovém souhrnu postavily diváka vstříc pravdě, že označení "komedie" není pro tenhle film zrovna to nejpřesnější. Celou dobu totiž chytře podstrkuje komičnost, zprvu ne tolik viditelně vymáchanou v koncentrátu čisté satiry, aby ve výsledku působil jako majestátní karikatura člověka a jeho především špatných vlastností. Na paškál přijde mimo jiné stádovitá oddanost a manipulovatelnost, ctižádostivost, faleš, lhostejnost ke druhým a zbabělost (jak výmluvná je poslední, kraťounká epizoda!). Z celku nejvíce vyčnívají povídky se stopařkou (špatnost spáchaná z obavy před špatností druhého, avšak pramenící opět ze špatnosti prvého), s nerozumícími si milenci (některé bariéry mohou přinést i milosrdný užitek, mimochodem, skvělé zakončení) a dvěma pomatenými bezdomovci (bohatství skutečně není striktně materiální záležitost), ale špatná není opravdu žádná. Nádherně výsměšné zrcadlo člověčímu svinstvu, satirická učebnice. (25.05.2008)

Tento italský povídkový film mi moc nesedl. Ne, že by všechny povídky byly špatné, ale z 10-ti mě zaujaly pouze čtyři. Byla to stopařka, restaurace, nemocnice a letuška. Zbylé jsou docela ujeté a vůbec mi nepřišly vtipné. Někomu se to ale může líbit. Pohledná Ornella Muti ve svých povídkách opravdu vynikla. :) "Ty jeden vrahu mých dětí!" (07.11.2019)

Pohřební povídka měla přijít až jako zcela poslední. Byla by to krásná symbolická tečka (nejen) za jedenácti satirickými (mikro)povídkami, z nichž sice zdaleka ne všechny stojí za zapamatování (některé ostatně ani za pozornost), ale v nichž bez výjimky zaujme především duo Gassman/Sordi. A samozřejmě plavková velbloudí stopa Ornelly Muti. Ta tedy především. (22.01.2013)

Tieto absurdné južanské komédie si veľmi často užívam, mnohé ma veľmi bavia. Mnohé dokážu tak zveličiť alebo dohnať do extrému, že až žasnem. Mnohým veciam tiež nastavia zrkadlo alebo ich podajú ich z iného uhla pohľadu. Zaiste sa na nich môžu aj mnohí uraziť, ale treba ich často brať s čo najväčším nadhľadom a potom môžete mať príjemný zážitok, na ktorý budete ešte dlho spomínať, lebo nielen hlášky sú ich základom. Nové strašidlá sú skvelým doplnkom známych filmov o Fantozzim a sú podobne živé ako veľa francúzskych komédií z rovnakej doby. Veľmi sa mi v nich páči aj ten letný nádych. (20.03.2016)

Jej, po čtyřiceti letech, dneska jako tehdy, satira břitká jak má být, pokud vůbec musí být. Nejspíš ale musí! Jak jinak říct to, co zde byo řečeno! Dnes, na rozdíl od tehdy, jsem si to všechno spoluprožil, většinou v hlavní roli. - Tak třeba v povídce Pronto socoro (První pomoc) jsem chodil od zubaře k zubaři a všude mi řekli, že mají plno, nové pacienty neevidují, ať to zkusím u...). - I nuovi mostri nejsou strašidly, tahle by nikoho nevylekala, jsou to jen poděsové, stvůry až zrůdy, byť některé docela sympatické, ale takové to také je; viz Váchalův "Přírodopis strašidel", kde mez-mezi fantasmaty a realitou také není příliš zřetelná. Pozn.: I nuovi mostri je sequel filmu I mostri z roku 1963, režírovaného Dinem Risi, s 20 edpizodami, zde by jich mělo být 14. (26.01.2018)