Reklama

Reklama

Země česká, domov Tvůj!

Dokumentární / Experimentální
Česko, 2012, 90 min

Země česká, domov Tvůj! je celovečerní dokumentární film, jehož spolutvůrcem se může stát každý občan nebo obyvatel této země.Fotograf, režisér a producent Adolf Zika si s nápadem jediného filmu o tisíci kameramanech pohrával již před dvanácti lety. Technologie digitálních kamer tehdy ještě ale neumožňovala takovou tvůrčí svobodu, nakonec proto namísto toho v roce 2000 vznikla Poslední kniha století, aneb jeden den v životě České republiky. Systematické zaznamenávání cesty našeho života ho však neopustilo, ba naopak, stávala se z něho jistá posedlost. Film ne náhodou přichází v magické době věštbami obestřeného roku 2012. V době, kdy pociťujeme jednu z největších nejistot od dob sametové revoluce. Procházíme jen krizí finanční, nebo i krizí hodnot? Rozpadající se struktura EU, masová nedůvěra v politiku a její hráče, pozvolná apatie na straně jedné, agresivita a korupce na nejvyšší správní úrovni, prospěchářství, populismus, naprostý nezájem o názor řadového občana na straně druhé. Také mnoho úspěšných jedinců, skupin a projektů v krásné zemi v srdci Evropy. To všechno je dnešní Česká republika, to všechno je dnešní svět naruby, svět stojící před jistě nejednou historickou událostí. (oficiální text distributora)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (23)

Marek1991 

všechny recenze uživatele

Aký národ, taký film alebo skôr akí ľudia, taký film. Je jasné, že Česi sú z tohto dokumentu smutní. Mnohí čakali nejaké silné poučenia, niekto možno do seba skvelo zapadajúce videá, vysvetlenia názorov jednotlivých ľudí, niekto možno viac zo života bohatých, niekto viac zo života chudobných, ďalší zo života celebrít, či zo života menšín, ale treba si uvedomiť, že film je robený na základe dobrovoľnosti a ochoty, asi ťažko vám svoj deň nasníma mafián. Ak niečo chcete musíte takí byť vy, lebo často kritizujú ľudia to, akí sú vlastne oni. Tento dokument ukazuje skvelo vybranú vzorku ľudí z národa aj tak. Ukazuje rozoberanie minulosti, súčasnosti a vyhliadky do budúcnosti. Väčšina Čechov sa vníma v súčasnej dobe zle, vnímajú sa ako "lumpovia, zmrdi, ľudia, čo stále nadávajú, mrdutalovia, čo stále brblú, problémy riešia len pri pive, ale skutek im utek, necisti, že niečo bude", vnímajú sa, že sú kreatívni a neuvedomili si, že to, čo im chýba, čo im vadí, si vytvárajú sami. Ja Čechov vnímam ako kreatívnych ľudí, ktorí majú svojské názory, sú otvorení všetkému, ale postupne zabíjajú svoju podstatu a globalizujú sa, nevedia nájsť samých seba, čo je ich zmyslom, prečo žiť, každý si žije po svojom, radi však kritizujú, odsudzujú a často im chýba pohľad samých na seba. Sú to dobrí ľudia a pekne to vyjadril jeden pán v hláške, že kľúč od raja funguje aj k bráne pekelnej, tak je to aj s týmto dokumentom, je obrazom doby a ja by som bol rád, keby sa takéto točili každých 10 rokov alebo aspoň počas určitej doby, napríklad 90. roky boli iné ako prvé miléniové. Ľudom často chýba cítenie a srdce, nielen ten rozum, ja som rád aj za všetko zlé, čo tento dokument ukázal, všetky chyby, či už v spracovaní a samotnej réžii, lebo taký je v súčasnosti národ český. Hlášku, že ak hľadáte pointu tohto záznamu, že nie je, by som netvrdil, samotný film je tou pointou. To, že ak národ si nepamätá svoju históriu, tak sa bude opakovať, s tým súhlasím a práve tento dokument je vecou náhľadu a ukážky, kde sa dajú veci zmeniť. Film ukázal, aká je doba globalizmu, keď Slovenka, transvestita, rozprával o tom, ktoré krajiny pochodil, ukazoval, ako sa stará o svoje deti a uvedomíte si, že v dnešnej dobe je aj chlapa od ženy ťažko rozoznať, začne chápať, aký je dnešný svet liberálny oproti minulosti. Ďalej ako chlap v americkom kovbojskom klobúku s deťmi v raperskom oblečení kládli kamienky na židovské hroby a čítal im hrozné spisy o koncentrákoch a hovorí o histórii národa, či ako sa chlapík pýtal ženy, či je hrdá na to, že je Češka a ona na to, že je vlastne Sudetská Nemka, ďalší sa cítil ako Moravák a ďalšia, že týchto ľudí nechápe, že nemá rada politiku. Najviac ma zasiahlo rozprávanie o tom, ako sedeli za vojny Sovieti a Česi v jednom dome a nemali si, čo ponúknuť a nerozumeli si, je smutné, že je to akoby súčasný opis Slovanov, ktorí si navzájom nerozumejú a nevedia si, čo ponúknuť, pritom toho máme veľa. Pri jednej z posledných scén s chlapíkom uvažujúcim s fajkou som vedel, že zakončí svoju reč tým, že tá pravda snáď zvíťazí, tak snáď nejaká empatia, niečo spoločné máme, najmä to uvažovanie niekedy a tak si žijeme, niektorí šťastne, niektorí nie a často to končí smutne, ako pritom pánovi v domove dôchodcov, ale pritom sme šťastní, keď sa rodíme, čo je vec, na ktorú by sme mali myslieť, aby sme žili život až do konca tak, ako keď sme sa narodili, aby sme v šťastí pretrvali, naozaj to bola sonda do národa. Experiment ako sa patrí, len jeho hĺbku dnes ľudia nevedia doceniť, nechápu, že to, aký je nedokonalý, je obrazom doby, dnešných ľudí, asi na to nebudú hrdí, ako sú hrdí na budovateľské časy za prvej republiky Československa. Ono to nie sú len nezmyselne prepletajúce domáce videá podľa času, v ktorom ich autori točili, ono je to kreatívny duch opisu. Podľa mňa by bratia Lumièroví žasli v dobrom, ale nechcem hovoriť za druhých, ja som spokojný. ()

Eodeon 

všechny recenze uživatele

jakékoliv experimentování s sebou nese ohromná rizika selhání. pokud navíc před zahájením experimentu nemáte jasný cíl - postoj, který si během své tvorby utvrzujete či vyvracíte, selžene nevyhnutelně. tvůrci tohoto dokumentu měli podle všeho zajímavý nápad. nic než onen nápad ovšem nezůstalo do samotného konce. přes ohromně vysoké ambice autorů budí jejich film v posledku chaotické dojmy. vykrystalizovat "esenci češství" se nezdařilo. smyslu vlasteneckého cítění, nebo naopak hanby za vlastní národ, se film ani nepřiblížil. a kupodivu se mu nepřiblížil ani nikdo z účinkujících stovek "amatérských dokumentaristů", kteří do projektu přispěli svým (bez uvozovek) skromným dílem. snímek vylévá na diváka příval postojů, jasných i nejistých, s nimiž budete buď souhlasit, nebo ne. není na místě čekat, že by vás film podnítil k zahloubání, nebo přinesl nevídané úhly, jak na přehršel témat pohlížet. kdeže. vyslechnete si nudné filozofující monology, patetické ódy i nesmlouvavou kritiku. budete nuceni vytrpět sledování nudných homevideí střídajících se s velice zajímavými střípky životů, jaké by zasluhovaly více prostoru, či snad samostatný film. ze všeho nejlépe lze ale film charakterizovat jako svého druhu neuspořádanou "montáž atrakcí", jejichž kontrasty ale nedávají žádný třetí smysl, neformulují žádné přesahy. atrakce v tomto případě představují "malí čeští lidé". ať už za tímto účelem tvůrci zaslaná videa úmyslně vybírali, v konečném důsledku vyvolávají křečovité pózy účinkujících především nutkání se smát. není to vřelý smích, ale výsměch, ať už lidské hlouposti, lidskému ignorantství, nebo nevyhnutelné trapnosti. neméně násilně jsou diváci nuceni se dojímat, smutnit a kontemplovat. v chaotickém rytmu, ale ohromujícím tempu zaplavují plátno nejrůznější druhy vyumělkovaných emocí. nepokryté dětské škleby, osamocené lipové stromy v květinových lánech, líbezné slunce východy, které se nedají ani při nejlepší vůli vysvětlit jinak, než jako laciné pokusy o vzbuzení dojetí. ve stejném duchu film pracuje i s hudbou. pokud namísto návštěvy kina strávíte večer sledováním YouTube a tamních "zpovědí na kameru", bude výsledek stejný, ne-li daleko příjemnější. ()

Reklama

Vančura 

všechny recenze uživatele

Och, toto nevyšlo. Vážně. Tedy ne že bych to nesledoval celkem se zájmem, ale nakonec jsem se stejně neubránil zklamání. A to hlavně proto, že mi tenhle počin přijde v podstatě nicneříkající, nevidím tam prostě žádnou výpovědní hodnotu, která by to nějak ozvláštňovala nebo dokonce ospravedlnila jeho samotný vznik. (Za sebe nemám problém prohlásit, že už samotný nápad sbírat videa od běžných lidí mě nijak neoslovuje, od dokumentárních filmů očekávám v první řadě osobní výpověď tvůrce, a u podobného dílka Život v jednom dni jsem osobně umíral nudou). Vždyť se z toho nedá skoro nic odnést, je to jen chaotický spletenec záběrů obyčejných lidí, kteří sem tam pronáší bez většího rozmyslu banální plky o češství, které jim jako první přišly na jazyk. Kromě zopakování některých notoricky ustálených stereotypů o české povaze typu "Češi pořád jen nadávají" jsem se zde nedozvěděl nic nového a s tím se nemohu smířit, nota bene při vědomí, jak jsem byl nedávno v kině ohromen posledním dokumentem Olgy Špátové Největší přání, který Zikův nemastný neslaný výtvor strčí hravě do kapsy, a vřele ho doporučuji všem, kteří se skutečně chtějí něco dozvědět o Češích. Slabé tři hvězdy. ()

giblma 

všechny recenze uživatele

Útržková sonda do nitra české národní identity? Ani ne. Jednotlivé fragmenty jsou totiž zoufale nevyvážené a navíc seřazeny v prvoplánově kontrapunktní leporelo. Záběry z vykřičeného domu střídá monolog katolického faráře. Přítomen je naturalisticky nasnímaný porod i záběry starce v hospicu, který to má cynicky řečeno "za pár". Přidejme kýčovitost ilustračních záběrů probouzející se krajiny a tématicky mnohem vyhrocenější Křehká identita Zuzany Piussi vede na plné čáře. (MFDF Jihlava 2012) ()

ivishka 

všechny recenze uživatele

Nápad na to, že se tak trochu dobrovolně a dohromady spojí hned několik Čechů a řekne svůj názor na politiku, poví všem v této naší malé zemičce co snídá a co večeří a podobně - by mohl být zajímavý. Jsem milovník podobných dokumentů, kde lidé rozumně říkají své názory, ale to, co by z těchto úmorně nudných 90ti minut dalo dohromady smysluplných pár vět by nevystačilo ani na polovinu stopáže. Zajímalo by mě, co si lidé myslí - to ano. Rozhodně by to nebylo nic veskrze pozitivního (viz. politika, demo-demokracie a pod..), jenže bylo by to něco, na co se dá dívat. Místo toho jsem sledovala čtvero ročních období na jednom jediném stromu, většinu intelektuálů toho typu, které bych nejraději na potkání trefila mezi oči a nebo známé tváře - ať chvalně či nechvalně. Projekt Země česká, domov Tvůj! je podle mě tedy nevydařená sonda do hlubin české bohatší intelektuálnější vrstvy, která se bůhví jak dozvěděla, že se něco takového točí. Mě osobně se to k uším nedoneslo. A to je dobře, protože jak by to totiž vypadalo jinak, kdyby tam nenastříhali materiál jen z lidí, kteří si myslí, jak jsou hrozně chytří. ()

Galerie (33)

Zajímavosti (3)

  • Na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů Jihlava, který se uskutečnil od 23. do 28 října 2012, byl dokument pořadateli v čele s panem ředitelem Hovorkou vybrán jako zahajovací film. (ZIPOFILM)
  • Autorům dorazilo více než 500 příspěvků dodaných pomocí nejrůznějších technologií, čítající DVD, flash disky či DVC kazety. Dodaný materiál byl dlouhý přes 100 hodin a autoři z něj vybrali čtyři hodiny hrubého střihu, které nakonec zkrátili na 92 minut. Nejmladšímu účastníkovi projektu je 8 let, nejstaršímu pak 85 let. Ve filmu se objeví 147 různých lokací. Dokument má přibližně 1 000 střihů, které zabraly více než dva měsíce intenzivní práce. (ZIPOFILM)
  • Ve středu 24. 10. 2012 proběhla slavnostní premiéra ve dvou sálech multikina CineStar Anděl za přítomnosti jak tvůrci, tak partnerů. V delegaci byli za Českou Televizi Petr Morávek a Kateřina Krobová, doprovodili je pak pánové Alois Fišárek, Jiří Klenka a samozřejmě Adolf Zika. Celou akci moderoval Ivo Apfel. (ZIPOFILM)

Reklama

Reklama