poster

Erekce, ejakulace, exhibice a další příběhy obyčejného šílenství

  • italský

    Storie di ordinaria follia

  • francouzský

    Conte de la folie ordinaire

  • slovenský

    Príbehy obyčajného šialenstva

  • anglický

    Tales of Ordinary Madness

Drama

Itálie / Francie, 1981, 101 min

Režie:

Marco Ferreri

Předloha:

Charles Bukowski (kniha)

Scénář:

Marco Ferreri

Scénografie:

Dante Ferretti

Kostýmy:

Nicoletta Ercole
(další profese)
  • farmnf
    ****

    Karla Bukovskýho předělávat na film je poměrně problém. Faktótum se jakž takž povedlo. Toto je větší oříšek. Myslím , že se to tvůrcům docela zdařilo. Efektní je to se slovenskými tititulky. "Povedal si, dievča daj mi zajebať abych mohol zabudnúť". "Ja nie som básnik iba ožran". Ornela je tu naprosto skvělá. Gazara systematicky odporný. Trochu mi ale připadá naivní, že tak odporný ožrala bez prostředků jako je ústřední hrdina vplouvá do rozkroků takových krásek jako je nymfomanka Vera, Cass(Mutti) i ta 14letá dívenka. Asi si to pan Bukovský trochu přibarvil. No ale stojí to za skouknutí zejména ve slovenštině. Nadávka "Ty p_čo" v češtině je fádní a nudná. Ovšem ve slovenštině "P_ča", no to sedí!(8.9.2008)

  • dopitak
    **

    TOP nechutnost. Ale kdo by se divil. Je to odvaha, zfilmovat Bukowského, stejně jako obdivovat Beatníky. Osobně do téhle mizérie řadím i absurdní drama a toho šaška VH. Prostě rádoby styl opilců, ona ta hozená láhev rozprsknutá o silnici je silnou výpovědí. Nebo obžalobou, lidi co tohle dělají (nebo hážou bordel u okýnka auta) bych exemplárně trestal: useknout ruce a nadosmrti zapovědět dávky. A GPS pod kůži, a pokud budou mimo zákon, usmrtit. Tak jsme trochu odbočili, tenhle jouda přejmenovanej zase tak moc škodlivej nebyl. Ferreriho film není zábavnej, ale dobře vystihuje dobu a postavu o kterou tu jde. Nebýt Ornellky, kterou jsem v tomhle neviděl, rád to přeskočím. Je tu krásná, i když kdo se v její filmografii pohybuje víc, najde i lepší filmy. Ben Gazzara to zahrál skvěle.(28.10.2019)

  • GilEstel
    ****

    Ferreriho společenská kritika a anarchie měla vždy názorově velmi blízko ke generaci amerických beatníků. Sic jeho tvorba vycházela jako umění z mnoha inspirativních zdrojů, které mohou být rozdílné od Bukowskiho a jiných, hlavní rozdíl vidím v tom, že beatník je sám o sobě v jistém smyslu chápání uměleckým dílem. Tvorba těchto lidí vycházela přímo z jejich života. Jejich vlastní život se tak mohl stát uměleckým dílem. Určitým poselstvím společnosti, které tak bylo pochopitelně přijímáno se značnými rozpaky. Byl jsem sám zvědavý, jak si režisér s tímto faktem poradí. Nakonec šla přeci jen režisérova tvůrčí originalita do pozadí ve prospěch původní románové předlohy. Jsem tomu rád. Ferreri prokázal, že dokáže přijmout i tradičnější filmovou koncepci, byť z již tak velmi kontroverzního originálu. ____________ Slunce třímá milosrdenství, leč je jak pochodeň vysoko zdvižená. Tryskáče mu přes zrak šlehají a rakety skáčou jak ropuchy. Mír už z neznámých důvodů nemá dál žádnou cenu. Šílenství se vznáší jak lekníny na rybníce a zbytečně krouží. Malíři malují a jejich rudé, zelené a žluté barvy kanou. Básníci rýmují své osamění. Muzikanti dál hladovějí. A romanopisci se míjejí cíle. Ne však pelikán, ani racek. Pelikáni se noří a potápějí. Pak zase stoupají, šokovaní se třesou, polomrtví. V zobanech radioaktivní ryby. Oblohu rozčísne rudá a oranžová. Květy se rozevřou tak jako vždycky. Tentokrát pokryté jemným popílkem raketového paliva. A houby. Jedovaté houby. V milionech pokojů leží propletení milenci, ztracení a choří jako mír. Cožpak se nelze probudit? Musíme už provždy, přátelé moji, umírat ve spánku? (26.12.2011)

  • gudaulin
    ***

    Spisovatel Serkin jako alter ego Bukovského, který vrchovatou měrou splňuje představy o nekonformním, provokativním a svobodomyslném umělci, to je nesmírně vděčná postava, která skýtala velký potenciál a atraktivní podívanou s filozofickým podtextem. Úvodní scéna, kdy seznamuje Serkin své fanoušky se svým pohledem na "styl" jako způsob života je navíc opravdu stylová a filmového fanouška navnadí. Kdyby se Ferreri víc zaměřil na stránku dialogů a zrychlil tempo, kdyby nechal ve filmu zaznít víc Bukovského myšlenek a kdyby dokázal z postaviček, které jeho filmového hrdinu obklopují, udělat plnohodnotné postavy, se kterými se Serkin a jeho hodnotový žebříček musí konfrontovat a které se budou navzájem v podobě dramatického konfliktu ovlivňovat, mohlo vzniknout vyjímečné dílo. Bohužel, zvolené tempo je nesmírně rozvláčné, kamera líně klouže tu po nahém ženském těle, tu po mořském břehu. Dramatická linie je slabá, byť ozvláštněná na svojí dobu velmi odvážným zobrazením lidské sexuality. Pohled na obnaženou Ornellu a její sebetrýznění byl bezpochoby počátkem 80. let na samém kraji akceptovatelného. Dnes je tenhle filmový kousek už jen součástí filmové historie, určený pro filmové nadšence a jako stvořený pro promítání ve filmových klubech. Celkový dojem: 60 %.(1.4.2009)

  • Frajer42
    odpad!

    Možná jsem nebyl ve vhodné náladě, ale na tuhle nudnou sračku se nedalo dívat. Jakýsi hnusný starý alkoholik se poflakuje světem, pokouší se uchlastat k smrti a když zrovna nechlastá, tak se snaží osouložit ty největší špíny, jaké jsou zrovna po ruce. Takhle samo o sobě to nezní špatně, ale průvodcem pro diváky je celým filmem nuda a totální stereotyp. Občas vypustí z úst nějaký pseudo filosofický žvást, respektive řekne něco naprosto jasného rádoby složitě a vznešeně a nuda pokračuje dál. Bukowski mi nevadí, dokonce mám od něj něco málo načteno, ale zpracování a děj tohoto filmu - to bylo něco otřesného. Naprostá sračka a totální ztráta času, kdy jsem odpočítával sekundy a těšil se, až to utrpení nabere konečně konce.(5.12.2019)

  • - Charles Bukowski byl filmem velice znechucen. Byl toho názoru, že Ben Gazzara roli pojal špatně a později o herci napsal, že: "Měl dojemné oči jako chlap, který sedí se zácpou na hajzlu a ne a ne ho vytlačit." Lawrence Ferlinghetti, který prodal režisérovi snímku filmová práva, s Bukowského názorem souhlasil. Po premiéře filmu se znechucený Bukowski opilý vrhnul na vozovku v jeho typické teatrální touze náhle zahynout, dále pozurážel osazenstvo místního baru, napadl vrchního číšníka a následně byl zatčen a uvězněn, na což byl v té době už dávno zvyklý. (Z biografie Howard Sounes - Bláznivý život Charlese Bukowského). (Jaroslaf)

  • - Film byl natočen na motivy sbírky „36 povídek“ Charlese Bukowského. (montongery)

  • - Bukowský se natáčení nezúčastnil a film se mu nelíbil. (montongery)