Catherine and Her Children
Režie:
Václav GajerKamera:
Jan ČuříkHudba:
Miloš VacekHrají:
Zora Rozsypalová, Drahomíra Hofmanová, Jorga Kotrbová, Jana Vychodilová, Karel Augusta, Václav Sloup, Petr Kopřiva, Jaromír Hanzlík, Jiří Pleskot (více)Obsahy(1)
Vesnické drama režiséra Václava Gajera z roku 1970 potkal stejný osud jako řadu jiných snímků, do jejichž výsledné podoby brutálně zasáhly nůžky normalizačních cenzorů. Pesimistický tón a existenciální přesah, vycházející z charakteru československé kinematografie šedesátých let, ovšem ve filmu zůstaly. Civilně syrový příběh odehrávající se v zapadlé horské vesnici kdesi v Beskydech se proto dostal do kin až pět let po své realizaci – v roce 1975. Hrdinkou vyprávění jsou ženy – vdova Kateřina Valigurová a její tři dcery, které marně hledají bezpečné místo ve světě prostřednictvím mužů. Nakonec se musejí spolehnout na vlastní síly a ženskou loajalitu... Film se opírá jak o baladickou kameru Jana Čuříka, tak o nadčasové přírodní exteriéry a kvalitní herecké výkony méně známých představitelů (naneštěstí poznamenané snahou protagonistů hovořit valašsky). Jde o nejlepší Gajerův snímek, režisér se však v následujících letech uchýlil k nekonfliktním dětským snímkům. (NFA)
(více)Recenze (18)
Když vynechám vynikající Horký vzduch tak jsem u V. Gajera a jeho tvorby v šedesátých začal, dá se říct, od konce. S částečnou atmosférou let minulých nám tu nabízí film, který by si zasloužil vzniknout o pár let dříve. Ovšem ani soudružské nůžky a zásahy nezabránily výbornému zpracování. Precizní kamera a naprosto brilantní výběr herců. V. Sloup se dá nazvat dvorním hercem Václava Gajera, který v něm objevil skutečně víc, než kdokoli jiný. Perfektní humor, skvělé drámo i trocha té psychologie, za kterou by se nemuseli stydět i klasičtí, filmoví psychologové nové vlny. Je zde skutečně vše, bude i kousek toho štěstí? Jenomže to vše výborně rozjeté, se najednou zasekne a divákovi zůstává hlavě spousta otázek. Film byl zmrzačen, je bez konce. Určitý konec zde je, ovšem pro mě a myslím si že i pro většinu, je nedostačující. 80 min. je na to, co se zde rozjede, opravdu málo a některé postavy urychleným koncem pozbývají smyslu. Menší výhradu bych měl i k příliš jednoduché hudbě. Případ filmu, který neměl lehký osud. Ten není ani na moravské vesnici, kde čas jaksi stojí. Staré zásady a určitá pravidla, jsou zde konfrontovány s měšťáckými neřestmi. Ani ty svatby už nejsou to, co bývaly, ještě, že je tu Venca Sloupů, se svými koňmi. Skutečně...nebýt Škody 100 a motocyklu, film by se mohl odehrávat v několika různých desetiletích. Václav Gajer mě tímto pozval na jeho mladší tvorbu. Pro československého diváka určitě výborná podívaná. ()
Vesnický román. 1) Nesympatické postavy žijí své nevlídné životy v dusivém prostředí valašské vesnice._____ 2) Zaměření čistě na rodinné záležitosti jakož i nepřítomnost soudruhování a agitačních hesel staví snímek do jakéhosi bezčasí, kdy jen z drobností zjistíme, že jsme v současnosti (respektive v šedesátých létech)._____ 3) Počáteční rychlý nástup po dvaceti minutách zpomalí. Nesporně dobře natočený snímek očividně trpí cenzorskými zásahy a faktem, že jej stříhali až v roce 1975 a bez přítomnosti režiséra._____ 4) Nedivím se, že film se přehorlivým soudruhům nelíbil...kdo by chtěl po dvaceti letech budování mít takovouto vesnici? ()
Jsem rád, že jsem všechny české filmy ze 60. let neshltal najednou (jak to dělám v případě lineckých rohlíčků). Teď, čas od času, a po jednotlivých rohlíčcích, se vrací někdejší chuť. Nezáleží na tom, zda druhá svatba nedostála té první, zda něco mez tím "někdo" zapommněl nebo "jiný" vystříhal. V podstatě u těchto filmů jde především o atmosféru, a ta zde je. Stále více si uvědomuji interakci této doby s kulturou, ať už to jsou knihy, filmy nebo rock'n'roll. "Nelehký život vesnické ženy a smutný osud jejích tří dcer", jak píše distributor, je pomíjivé a nejisté... V naší době kameramanských rutinních dovedností a efektů, či přetažených experimentů, působí kamera Jana Čuříka jako sen. ()
Gajerov film s utnutym koncom ... normalizacne depresivne a pesimisticke asi tak ako vedela byt normalizacia drsne pesimisticka a depresivna. Gajer ako reziser mal po tomto 8 rokov zakaz tocit filmy, vratil sa az pronormalizacnou trilogiou, ktora zacala filmom Pod jezevci skalou : 70 % ()
Syrový expresivní kousek života těžkého žitého ... ()
"Když nemáš rozum ty, musím ho mít já….“ Docela syrový příběh o nelehkém životě staré vdovy, která trpí jakýmsi "ochranářským komplexem" vůči svým dospělým dcerám. Ty už toho mají všeho dost a tak vezmou osud do svých rukou. Ač to někdy stojí, co to stojí....Celý ten filmový příběh zajímavě rámují krásně natočené záběry na drsnou zimní krajinu. Moc se mi též líbila hudba Miloše Vacka, která je někdy (zejména ve flétnách) hezky zpěvná, jindy přináší melancholickou náladu a místy je i poměrně rozmáchlá. Jinak souhlasím s těmi, kdo hodnotí závěr filmu jako poněkud useknutý, byť to pozitivní rozuzlení (po narození vnoučete) docela i chápu a nepřijde mi zas tak úplně nevěrohodné. ()
I tento film je důkazem, že Václav Gajer byl kumštýř. Film má spád, rvačka na začátku mu sedí. Jiří Tomek, rodák z našeho města, jakoby sáhnutí vedle, on nevypadá na rváče a kriminálníka! Karel Augusta je skvělý jako vždy. Jorga Kotrbová zase v roli kverulantky, jako vždy. Václav Sloup je šílený a ožralý učitel Hanzlík je Boží. Jak ten chlap umí zahrát ožralýho! Kamera Jana Čuříka je jeden krásný obraz za druhým. Doporučuji. ()
No jo, to ještě bejvaly zimy... :-) Je strašně znát, když se točí zimní exteriéry v zimě a když se to fejkuje. Tady je to tak protivná zima, že jsem chytal depku už jen z toho sněhu. Psychologie postav je velmi zajímavá a místy až dotěrná kamera působí o to naléhavěji. Hra na valašštinu má spoustu trhlin, ale většina diváků to stejně neřeší a exotická slova jako "micák" jen dokreslují nehmatatelnou dobu, kdy se děj odvíjí. Mohlo by to být před sto lety, ale pak přijede embéčko a je to až děsivé, ono je to opravdu ze sedmdesátých let. Škoda toho závěru. Mám rád otevřené konce, ale když film skončí v půlce, přece jen to není ono. ()
Aj mne sa zdá tento film akoby bez konca, už či to vystrihli alebo bol tak zámerne natočený, pôsobí tak na mňa. Viac by sme sa hádam dozvedeli v ostravskom seriáli z roku 1984 "Jahody na stéble trávy", natočenom podľa rovnakej predlohy Jiřího Křenka. Ibaže to by ho musela ČT odvysielať, a u nich je všetko problém. ()
Výborný film, u něhož ještě vidíme ozvěnu Nové vlny 60. let. Příběh staré vdovy, jejíž dcery vzaly osud do svých rukou a Kateřina by je ráda dále chránila... Načež přicházejí zklamání. Marie přichází o muže den po svatbě na udání, že v podmínce způsobil výtržnost, nejstarší dcera se vrací domů,když se rozejde se svým manželem, nejmladší nesnese matčinu rozkazovačnost a na čas odejde - a vrátí se s outěžkem. A tady dochází k překvapujícímu závěru, který režisér nijak nevysvětlí - matku narození vnoučete načisto změní. A proto "jen" čtyři hvězdičky. ()
Čert ví, jak by to vypadalo bez Tomanova zásahu, nutno říct, že cenzorské nůžky zde nenapáchaly takové škody, jako u jiných filmů ( např. Proč nevěřit na zázraky). Příběh samozřejmě nenabízí nic víc než obvyklé vesnické patálie, ta chce toho, ale ten ji ne...atd. Film se tak opírá hlavně o uchvátnou kameru Jana Čuříka, kouzelnou přírodu a kvalitní herecké výkony známých es. Jenomže s herci je i potíž, kazí totiž autentičnost horských Beskyd. Miluju to nářečí, bohužel Barrandov si už léta myslí, že film z Beskyd = naučit české herce (neřkuli pražáky) dialekt. Ale nářečí se za pár měsíců nenaučíte, vzniká tak otřesný paskvil, kdy půlka věty zní česky a půlka valašsky. Pokud se ale přes to přenesete, nelze hercům nic jiného vytknout. Takže film stojí za zhlédnutí, ale marná sláva, tyhle filmy o horských dědinách bychom měli přenechat Slovákům. Ta bolest, zklamání a pokora tu je, ale chybí tu ta explozivní radost veselic v podání Jakubiska a Havetty. Ne, že by se o to režisér nesnažil, ale není to ono. Každopádně nejlepší film jinak poměrně průměrného tvůrce, který si zde dovolil i několik narážek, ovšem nečekejte žádné Ucho, nebo Skřivánky. ()
Skutečně reálné zpracování drsného života v jedné horské vesničce. Dramatizace příběhu se ve své době nevyhnula problémům, ostatně jako jiné snímky. Psychologie postav dává všanc těžkosti doby. Snímek si všímá hlavně ženského osazenstva, jejich počínání a boje s osudem. Do života oněch vesničanů příběh náhle skočí, a zase vyskočí. A osudy jdou dál. Jisté mouchy se tu bohužel objevují, ale to už po zásazích cenzorských nůžek tak bývá. Děj je narušen a vývoj postav ztrácí na logice. Přesto se výsledek jeví jako hodně zajímavý hodný k zamyšlení. ()
Zásahem moci rozbité dílo, ze kterého namísto epicky sevřeného vyprávění zůstaly jen trochu ledabyle pospojované fragmenty. A přesto jakoby každý ten střípek ve své osamělosti zářil ještě silněji a s o to větší intenzitou, čistotou a průzračností vykresloval devastaci člověka svojí dobou. Banální osudy, žádná velká politika, prostí lidé. A litry alkoholu, potlačované agrese a utajené žádostivosti (až jsem si vzpomněl na Peckinpahovy Strašáky). A Helena Růžičková a její "the show must go on". Jeden z těch filmů, které jsou nádherné ve své nedokonalosti. ()
Kvalitní drama z drsného vesnického prostředí, čiší nevyumělkovanou syrovostí, o to je pravdivější. Pojetím ještě zapadá do tzv. československé nové vlny 60. let, která už nebyla v naší kinematografii nikdy překonána. ()
Nejsem příznivcem vesnických dramat, ale tohle se mi kupodivu celkem líbilo. Tedy, myslím, v rámci možností daného tématu. Nářečí moc nesedlo, takže musím hodnotit v mírném podprůměru. Nedal jsem to sice najednou, ale také jsem nepřejížděl. Takže těch čtyřicet no. ()
Škoda. Škoda. Škoda. Kdo ví jak by film vypadal, kdyby ho vyžraný soudruh Toman nestříhal sám. To prostředí zimní krajiny je kouzelné. Herci podávají skvělé výkony, hlavně famózní ožrala Hanzlík, takhle se zrubat ještě před svojí svatbou, no potěš! Výborní Sloup a Augusta! Osudy sester jsou ale neukončené, což posílá všechno to dobré o řád níž. Ještě jednou, škoda. ()
V pražských kinech se promítal od 16.10.1975 (Paříž) ()
Je neuvěřitelné, že kvůli tomuhle apolitickému filmu nemohl režisér Václav Gajer osm roků nic natočit a potom mu milostivě dovolili jen pár dětských filmů. ()