Králíci ve vysoké trávě

Rozhodně dobový průměr, tendence se dá zde nějak zkousnout. Je to spíše dvojsmyslný snímek, nad poplatnou linií se dá přivřít oko (ti, co mají jen jedno a zrovna ne to levé dají zaručeně odpad!). Učitelka byla sice svině, ale i tak nebyla kladnou hrdinkou, jako tomu tehdy bývalo - tedy režisér se dokázal vyvarovat černobílosti postav a tím tento film přiblížil uvěřitelnosti. (06.11.2007)

Nemyslím že autorům šlo o to nějak prvoplánově šlapat po náboženství, ono mezi pionýrem a náboženstvím (I když taková zpověď má dost co do sebe...pokud si ji farář nechá pro sebe...) velké rozdíly nebudou...Spíše je to o zmatku dítěte ze světa kde zdánlivě chybí spravedlnost a kde slyší něco jiného doma a něco ve škole... Natáčelo se v Prachaticích a v obci Lažiště v Jižních Čechách... (11.01.2015)

Zajimava dobova konfrontace nabozenstvi a socialismu, v niz se pohybuje desetilety Martin. Ackoliv film neni prilis dejove kompaktni, tak ma dost silnych momentu, pro ktere se oplati pockat. Velmi dobra kamera Jiriho Vojty a z hercu me nejvice zaujal vyborny Vaclav Lohnisky v roli farare Hornofa. Urcite jeden z lepsich filmu Vaclava Gajera. (01.06.2013)

Někdo by mohl film označit za tendenční, ale situace na vesnicích padesátých a šedesátých let taková skutečně byla. A přesto život takový jako v tomto snímku nebyl (není a nikdy nebude). Naštěstí, protože asi bych nechtěl exisotvat ve světě, kde se jde od vypjatého okamžiku k druhému, od tragédie k druhé a všechno je sevřeno depresívním zarámováním bez jediného odlehčení. Pokud někdo má dojem, že v dětském světě to funguje tak, že se za celý děj (!) snad jediné dítě ani nezasměje, pak se tímto filmem pokochá. Ostatní ať se raději podívají na něco normálnějšího. (13.11.2006)

Celej film se tak nějak divně poeticky a zdlouhavě vleče, nic pořádnýho se vlastně neděje a když už, tak jde o to, jak zlí fanatičtí pámbíčkáři jedujou ubohého malého chlapce, který chce být kosmonautem a pionýrem a umí odcitovat báseň padesát veršů o Leninovi s plamenem v oku a vzletným projevem. Za zmínku stojí jedině výkon malýho Martina a jeho dramatické herectví. Scénář by potřeboval trošku zrychlit a zaktualizovat, protože tyto problémy jsou dnes již dávno zapomenuté. Všichni věřící jsou tu hezky propagandisticky zobrazení jako naprostí fanatici neštítící se i zabít svý dítě, když nevěří jako oni. Jedinými opravdu uvědomělými lidmi jsou učitelka a vedoucí pionýra, přesto ať už ta nebo ta strana, obojí by se dalo přirovnat k určitému malému hitlerjugend. Konec je tak nečekanej a do ztracena vyznívající, že jsem ho prostě minul. (15.11.2006)