poster

Lehká jako dech (TV film)

Drama

Česko, 2013, 72 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • katchi
    *

    Anorexie a bulimie je téma, se kterým se dá hodně dobře pracovat. Filmů zpracovávající tuto problematiku moc není, a proto jsem se „těšila“, co „nového“ přinese „Lehká jako dech“. Ale abych byla upřímná, jsem neskutečně zklamaná. Člověk, který o těchto nemocech žádné přílišné informace nemá, si po zhlédnutí tak maximálně řekne něco o znuděných slepicích, co už roupama neví coby, a tak hladoví. To, co dívky skutečně cítily, ve filmu pořádně popsáno není. Tvůrci nám sice umožnili nahlédnout do dvou odlišných rodin, kde jedna klade na své dítě přehnané nároky, zatímco ta druhá je lehce uhádaná, ale život ani v jedné z těchto rodin nebyl natolik extrémní, že by mladé dívky vyburcoval k těmto sebevražedným sklonům, takže deprese musely byt „doladěny“ nešťastnými láskami a dalšími vlivy, s tím, že všechny tyto spouštěče přejídání/nejedení byly naťuknutyjen velice povrchově, takže málokterý divák hlavní hrdinky dokázal pochopit. To, co celý film fungovalo lehce podprůměrně, bylo v posledních minutách smeteno ze stolu naprosto katastrofálním závěrem, který snad ani pochopit nejde. Jedna slečna umře, druhá se zfetuje a posléze spokojeně zamává svému tatínkovi vylézajícímu z popelářského vozu. Opravdu to dávalo smysl? Ani náhodou! Celkově tento počin hodnotím 1*, výš jít opravdu nemohu. Co se týče hereckých výkonů, tak jediné, co by asi trochu stálo za zmínku, bylo herecké předvádění se Marie-Luisy. Druhá hlavní hrdinka byla silně nesympatická, protivná, nelogicky jednající a neskutečně lezoucí na nervy, takže jediné štěstí, že filmová stopáž byla jen něco málo přes hodinu, jinak by zde bylo nebezpečí, že po svém monitoru něco hodím :) Film byl neskutečně pocitově plytký, neměl spád, strašáky jménem Ana a Mia (anorexie a bulimie) popsal jako nemoci znuděných mladých hus a spíš, než jako varování, působil jako návod pro mladé slečny, které už od teď ví, že polykat tampóny se vyplatí, pokud zmíráte hlady.(7.9.2013)

  • Vampireman
    odpad!

    Birdemic má žhavého konkurenta na post nejhůř zrežírovaného filmu. Motivy a scény vyznívají do ztracena, film je nesourodým celkem scén pospojovaných šméčkovou izolepou a lepidlem Kores a v divákovi vyvolává pocit hromadného vyvražďování mozkových buněk, filmové paranoie a hlubokého studu nad stavem české TV produkce.(30.6.2013)

  • Anrie
    **

    Myslela jsem si, že to bude snímek ve stylu dokumentu o anorexii a jejích následcích a průběhu a dočkala jsem se oplácané zakomplexované mladé studentky, která se trápí tím, že je jediná tlustá na škole?! Za prvé mi vůbec nepřijde, že by byla nějak značně tlustá, aby si z ní dělali ostatní srandu, spíš mi přijde normální buclaté postavy, kterou teďka má polovina školáků. A za druhé, není natolik stará, aby se jí váha ještě nemohla zlepšit. Vždyť je ještě tele. Zkrátka mi nepřijde tato hlavní postava jako správný "obraz obezity". Dalo by se říct, že se film snažil tlačit na pilu, abychom si uvědomili, že lidi mají velké problémy sami se sebou a váhou a většině se s tím nedaří soupeřit...ale nijak to se mnou nehnulo. Obyčejně tuto tématiku, problém, vnímám a tak jsou ty filmy pro mě zajímavé. Tento ani z daleka.(27.6.2013)

  • Greg25
    ***

    Citlivě natočené co se týče příběhu a vyprávění o nelehkém dospívání. Ale některé záběry kamery jsou mi trochu záhadou a ve výsledku působí rušivě, protože strhávají pozornost jinam než na ústřední dvojici a jejich problémy. Některé vize pak vyznívají poněkud do ztracena, ale jako televizní snímek rozhodně slušný průměr. 60%(24.6.2013)

  • kingik
    ***

    Téma bulímie a anorexie zpracované experimentální formou, která je pro režiséra Víta Olmera příznačná, ale ne vždy tak funkční, jak je zamýšleno. Marie je už ve třinácti zamindrákovaná z toho, že nemá proporce modelky. Především se svojí spolužačkou Simonou, která je její nej kamarádkou a současně značně pokročilou anorektičkou ze zbohatlické rodiny, neustále řeší svoje přebytečná kila a nezvladatelnou chuť k jídlu. A obě sní o dobývání přehlídkových mol, i když se tato motivace během netradičního vyprávění vytratí postupně do ztracena. Ve škole nepatří k právě oblíbeným, chlapec, který se jí líbí, je pro ni předem ztracený, a doma pro její trápení nemají pochopení anebo si problémy pubertální dívky raději ani nechtějí připouštět. Cesta k ideální váze vede přes odříkání jídla, tabletky na hubnutí a pravidelné zvracení. Na konci toho plahočení za ideální krásou a váhou může číhat kostlivec. Sociální náhled už režisérovi nejde s takovou lehkostí a přirozeností jako tomu bývalo v jeho dřívějších filmech. Pustil se tedy, jak je jeho dobrým zvykem, do experimentování se snovými a rádoby depkoidními pasážemi, kterým však v převážné většině schází funkčnost a nezapadají do kontinuity vypravěčského sledu, z níž často až nadbytečně vyčnívají. V režii měl Olmer jisté rezervy. Nejsem příznivcem naznačených scén a situací, které je nutno si domyslet, protože je režisér, zkrátka a dobře, neukáže. Podivná střihová skladba vyprávění vedla k roztříštěnosti příběhu, z něhož se stal sled (drastických) scén a tím občas docházelo i k určitému oslabení intenzity tématu a tím také k nižšímu diváckému komfortu. Zvláštní kapitolou bylo vykreslení rozdílného sociálního zázemí a prostředí obou dívek. Tuto protichůdnost se nepodařilo aplikovat tak, aby z ní vycházela uvěřitelnost, co do vztahu obou dívek. Luxusní interiér vily versus obyčejný byt sociálně slabší rodiny nepřinesl do vyprávění kýžený kontrast, i když to rozhodně byl zajímavý záměr. Vyplynulo však z toho, že jen těžko se dá věřit přátelství atraktivní a svým způsobem perfekcionistky s tuctovou, zakomplexovanou a introvertní nánou. Z dvojice dívek byla o něco sympatičtější a snad i lépe hrající představitelka přesvědčivě vyzáblé Simony se zajímavým jménem Marie- Luisa Purkrábková než po většinu času pro diváky málo sympatická Marie, kterou ztvárnil objev s neméně interesantním jménem Noemi Purnochová. Olmer si ke své televizní spolupráci přizval své osvědčené herecké oblíbence ze svých předchozích filmů, mezi nimiž nechybí jeho manželka Simona Chytrová, kterou tentokrát zajímavě obsadil do role ambiciozní a po všech směrech náročné Simoniny mámy, v rolích Maruščiných rodičů se objevuje dobrácky tolerantní popelář Milan Šimáček a přesvědčivě afektovaná Martina "četařka Babinčáková" Adamcová. Téma rozhodně chválím. Je znát, že scénář psala žena, stejně jako je znát, že tohle téma Olmerovi není až tak blízké. Oproti jeho posledním výtvorům je znát zlepšení, i když se do své staré formy už asi nikdy nevrátí. Mnoha scénám nechyběl originální přístup a obsahovaly režisérův typický osobitý rukopis. Ne všechno se ale povedlo s maximální přesvědčivostí. 60%(15.2.2014)

  • - S tématem anorexie si herečka, kostýmní výtvarnice a producentka Simona Chytrová, která sama touto poruchou v mládí trpěla, doslova vyhrála a doplnila o mnohé důležité reálie. (Olík)

  • - Film neměl být kvůli sporům se scenáristkou odvysílán. (Zdroj: ČSFD.cz)

  • - Film byl natočen během 18 natáčecích dní. (Zdroj: ČSFD.cz)

 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace