As Light as Breath
Obsahy(1)
Třináctiletá Maruška není žádná koule, ale pár kilogramů navíc se na jejím těle najde. A protože na fotografiích sleduje samé krásné modelky a v nejrůznějších tv soutěžích vidí, jak jsou všechny dokonalé, a slyší, že svět potřebuje jen úspěšné a hezké lidi, je komplex na světě. Navíc přichází ve věku, kdy se jí samotné začínají líbit kluci jinak než svými vědomostmi. Je tedy rozhodnuto - musí se stát další misskou z časopisu. Ostatně, má k tomu výtečný vzor - svoji nejlepší kamarádku. Co na tom, že tato již stoupá po strmých schodech těžké anorexie a její další kamarádka je s touto diagnózou již hospitalizována... Marušku čeká první kolo: bulimie. (Dětský filmový a televizní festival Oty Hofmana)
(více)Recenze (70)
Půl hodiny před skončením filmu a už sem už lítaly hvězdičky i komentáře jak rozkazy od paní Nagyové generálům našeho vojenského zpravodajství, fakt legrační. Je fajn, že Vít Olmer přišel na obrazovky s takovým tématem a opravdu nemám problém věřit některým poměrně drastickým scénám v tomto filmu. S čím však problém mám, je režie. Opravdu nepochopím mnoho naprosto zbytečnej záběrů, zoomů na ksichty, snovejch nebo jakejch vizí a vlastně celý obrazový vyprávění se zkrátka silně nepovedlo. Ono, ani ty dialogy žádná sláva a přitom tohle mohle bejt fakt síla, protože jak říkám téma dobrý. Jediný co se Vítkovi Olmerovi fakt povedlo, byl výběr svojí manželky před mnoha lety v Moskvě, protože Simonka Chytrová je pořád kočena, to je marný. Ostatně v jednom rozhovoru se Simonka přiznala, že tohle téma jí není až tak cizí a tím spíš mě mrzí, že se manželský umělecký tandem Olmer + Chytrová nespojil s nějakým kvalitním scénaristou (jsou -li ještě tady vůbec ) a nevymlátili z těch zkušeností mnohem víc. A i kdyby pořád tady zůstává ta nepovedená režie, přitom dneska dopoledne dávali film Co je vám, doktore, rovněž od pana Olmera a to je i po letech majstrštyk. Talent pana Olmera zřejmě pohltil bermudskej trojúhelník, protože jiný vysvětlení nemám. Dám dvě ať nežeru. A holkám vzkazuju ať se proberou a vyserou se na pipiny z módních časáků, protože nám se líběj ženský a ne kostry potažený kůží ! Nebo jste snad holky někdy slyšely nějakýho kluka jak říká "ty vole ta smrtka na pražským orloji je sexy" ? ()
Ráno jsem na České televizi viděl zajímavé ukázky na tenhle film. Než film začal, už jsem tu viděl hodnocení. Pak průběhem filmu jsem občas nahlédl a sledoval, jak hodnocení přibejvá. To jsou lidi vážně takoví idioti? O co jim jde? To mi někdo vysvětlete...Lehká jako dech možná není dokonalý film, ale je alternativním příkladem toho, co by se mohlo stát, kdyby se někdo choval tak hloupě, jako ty dvě holky v tomhle filmu. A co kdyby žejo, člověk nikdy neví. Za život už jsem potkal takových lidí, takových osobností, že by mě to ani nepřekvapilo. V dnešní době už je vážně možné všechno. Vít Olmer nicméně není nejhorší režisér na světě, jak tu někdo tvrdí. Možná tenhle film je natočený zvláštně, ale na druhou stranu musím říct, že mi u něj nebylo vůbec dobře, což byl vlastně účel. A líbilo se mi, jak do něj zakomponoval tátu od rodiny, který sice makal u popelářů, ale za to nebyl vůbec blbej, měl nadhled a dokázal si jedinej v příběhu dělat ze života legraci. I díky němu vlastně přidávám tu třetí hvězdu, protože on ten dost depresivní film příjemně uklidňoval a to i v tomhle případě bylo dost potřeba. ()
Jako varování před riziky anorexie, drogových experimentů a citovou zranitelností pubertálního věku, dejme tomu. Takže hvězdičku dostane televizní film za téma. To ostatní už ale kritičtější pohled neustojí. Docela znepokojující je zjištění, že scénář byl podpořen jako jeden z nejlepších finančními granty, protože ani ten nepovažuju za uspokojivý. Druhou maličkou hvězdičku ode mě snímek dostane jako odměnu pro Víťu Olmera, protože je to bezkonkurenčně nejlepší kousek z jeho dílny za poslední čtvrt století. Obávám se, že Olmer tady dosáhl svého současného maxima. Je v tom ale samozřejmě kus ironie, protože je nutné si uvědomit, v jakém suterénu se Vítek v uplynulých dekádách pohyboval. A co ještě napsat pozitivního? Slušný je casting v případě ústřední dívčí dvojice, ostatní většinou skřípe a vypadá tu více, tu méně nedůvěryhodně. Celkový dojem: 30 %. ()
Děckám do škol jo, to klidně. Dokoukal jsem to jenom kvůli Marii-Luise <3. ()
Vít Olmer si nejen vzpomněl na to, že před docela dlouhými léty točil i zajímavé filmy s lehce experimentální režií a prolínáním děje, ale nezapomněl ani na své dvorní herečky z Tankového praporu, které se mi tak nějak vrátili do podvědomí. Hlavní představitelka mně opravdu bavila. Mařena jako introvertní, rozhodná, lehce odstrčená a hlavně jednající puberťačka na důležité životní cestě, si u mně zaslouží hvězdičku navíc. Olmer se rozhodně snažil, nejen již zmíněnou režií a linií příběhu, ale i hudba se k filmu s dobovou atmosférou skvěle hodí. I když má snímek lehké náznaky primitivnosti Gymplu, či Ulice, je stále dobře stravitelný, a musím říct, že mně příjemně překvapil. Ono na té primitivnosti dnešní mládeže asi něco bude, když si přečtu ostatní komentáře. Každopádně odraz, který film vyvolává, je dostatečně silný a Mariin závěrečný výkřik perfektní. Boj s vlastním jídelníčkem a tlakem okolí se Olmerovi, sice s odřenýma ušima, ale podle mně určitě povedl. ()
Téma, které je stále aktuální (anorexie a bulimie), ve formě, které se cílové publikum právem vysměje. Přátelství dvou hlavních hrdinek bylo sice nepravděpodobné, ale budiž. Naprosto jsem ovšem nevěřil konci, kde do tohoto eintopfu tvůrci přimíchali ještě drogy. Klasika: podle blbého scénáře dobrý film nenatočíte. ()
Podezírat Víta Olmera z pedofilie by bylo příliš zjednodušující a hlavně by nám to neřeklo nic o nekvalitách tohohle výblitku. Kdyby Olmer uměl pracovat s dětskými herci, neřeknu ani popel, jenomže právě neschopnost cokoliv zahrát začíná u mladých dívek a končí u Chytrové, Šimáčka (jediné vtipné postavy filmu) a příšerné Martiny Adamcové (jistěže to byl záměr, ale ona není tak příšerná, jak by být postavou matky měla, ona je jinak příšerná), o níž jsem musel dlouho přemýšlet, než mi to zapálilo - jistě, tahle kreatura nám pár sezón hatila výsledky v Hrách bez hranic. Kamera, střih, efekty, všechno je špatně a úmyslně špatně, jedním slovem: hrůza! ()
Příliš zbytečných rádobyexperimentálních záběrů, zbytečně protikladné prostředí. Celek působí až okatě propagačně. Školní a feťácké motivy dost nepřesvědčivé. Zajímavé byly snové tanečí vize s další z povedené trojice "spřízněných duší" (anorektičkou z nemocnice). Závěrečný sekyrkový tanec se vyrovná skoro sekyrkový polívce... ()
Vynikajicí! Olmer pořád umí! A já magor to málem díky zdejšímu hodnocení ignoroval. Kdy už dostanu rozum?!! 75% ()
Chyba! Když se na něco dívám, jsem zvyklej u toho jíst. Někdo mě měl varovat, že u tohohle se jíst nedá, jsem málem hodil tyčku souběžně s tou otylkou. Nápad, námět výbornej, zpracování jako celek ale dost o ničem. ()
Vít Olmer by si měl zajít do kina a přestat točit COKOLIV... ()
Slabé, amatérské, banální, nicneřešící, leč alespoň se snaží o závažnější téma a tak oceňuji alespoň tu (takřka marnou) snahu ()
Tohle téma duševní poruchy, která likviduje tělo, mě velmi zajímalo, protože je aktuální. Ale od Olmera jsem čekala něco jiného. Něco, co by mě šokovalo a dostalo na kolena. Nejsem si jistá, že to bude mít ten správný účinek i jako výchovný film, který by měl být pouštěn na základní škole, aby to mladého člověka od jeho počínání odrazovalo a rodiče upozorňovalo, co se s jeho děckem děje. Mediální masírka, nestabilní rodinné zázemí a blbé kecy spolužáků dokážou udělat s psychikou hodně. ()
Birdemic má žhavého konkurenta na post nejhůř zrežírovaného filmu. Motivy a scény vyznívají do ztracena, film je nesourodým celkem scén pospojovaných šméčkovou izolepou a lepidlem Kores a v divákovi vyvolává pocit hromadného vyvražďování mozkových buněk, filmové paranoie a hlubokého studu nad stavem české TV produkce. ()
Anorexia, tvoja najlepšia kamoška! Toto bola fakt sila. Velké detaily na jedlo, byt, chudoba, naopak bohatstvo a každý sa topí vo vlastných sr... Snové scény tam boli trochu zbytočné, ale ručná kamerka super. Problém bol rozobratý tak akurát - nie povrchne, ale ani zbytočne do hĺbky. Má to 46 % a videlo to 1100 ľudí??? A čo by ste chceli, Hanekeho? ()
Dokázal to. Totiž zazdít výborný téma. Výběrem herců, režií, kamerou... Škoda. ()
Ještě by se dalo nějak přimhouřit oči nad tím, že je to celé přitažené za vlasy, nereálné až hanba a většina "hereckých" počinů zase jen hanba. Ale ten konec, to už bylo moc. Souhlasím s tím, že je snímek vhodný pro promítnutí na základní škole, kde je potřeba publikum řádně "zastrašit" ukázáním toho, co všechno se může stát. Na staršího diváka působí bohužel tahle nadměrnost katastrofických motivů a (po realistické stránce) absurdně "namixovaný" scénář poněkud úsměvně i když má film k nějaké veselosti daleko. Opravdu se povedlo "zabít" silný motiv, možná dokonce hned celou řádku najednou. Váhám, jestli dát dvě hvězdičky, spíš kvůli tomu, že vzniklo něco na tohle téma a kvůli tomu, jaký potenciál mohl příběh dvou třináctiletých holek, které mají každá svůj jiný/stejný problém, mít. ()
Dobry namet, ani Olmerova rezie v tomto pripade neni nejhorsi. Skoda slabych hereckych vykonu a zaveru. ()
učebnicový charaktery a situace a chytrová s adamcovou dobrej film neudělaj, sorry... ()
Téma bulímie a anorexie zpracované experimentální formou, která je pro režiséra Víta Olmera příznačná, ale ne vždy tak funkční, jak je zamýšleno. Marie je už ve třinácti zamindrákovaná z toho, že nemá proporce modelky. Především se svojí spolužačkou Simonou, která je její nej kamarádkou a současně značně pokročilou anorektičkou ze zbohatlické rodiny, neustále řeší svoje přebytečná kila a nezvladatelnou chuť k jídlu. A obě sní o dobývání přehlídkových mol, i když se tato motivace během netradičního vyprávění vytratí postupně do ztracena. Ve škole nepatří k právě oblíbeným, chlapec, který se jí líbí, je pro ni předem ztracený, a doma pro její trápení nemají pochopení anebo si problémy pubertální dívky raději ani nechtějí připouštět. Cesta k ideální váze vede přes odříkání jídla, tabletky na hubnutí a pravidelné zvracení. Na konci toho plahočení za ideální krásou a váhou může číhat kostlivec. Sociální náhled už režisérovi nejde s takovou lehkostí a přirozeností jako tomu bývalo v jeho dřívějších filmech. Pustil se tedy, jak je jeho dobrým zvykem, do experimentování se snovými a rádoby depkoidními pasážemi, kterým však v převážné většině schází funkčnost a nezapadají do kontinuity vypravěčského sledu, z níž často až nadbytečně vyčnívají. V režii měl Olmer jisté rezervy. Nejsem příznivcem naznačených scén a situací, které je nutno si domyslet, protože je režisér, zkrátka a dobře, neukáže. Podivná střihová skladba vyprávění vedla k roztříštěnosti příběhu, z něhož se stal sled (drastických) scén a tím občas docházelo i k určitému oslabení intenzity tématu a tím také k nižšímu diváckému komfortu. Zvláštní kapitolou bylo vykreslení rozdílného sociálního zázemí a prostředí obou dívek. Tuto protichůdnost se nepodařilo aplikovat tak, aby z ní vycházela uvěřitelnost, co do vztahu obou dívek. Luxusní interiér vily versus obyčejný byt sociálně slabší rodiny nepřinesl do vyprávění kýžený kontrast, i když to rozhodně byl zajímavý záměr. Vyplynulo však z toho, že jen těžko se dá věřit přátelství atraktivní a svým způsobem perfekcionistky s tuctovou, zakomplexovanou a introvertní nánou. Z dvojice dívek byla o něco sympatičtější a snad i lépe hrající představitelka přesvědčivě vyzáblé Simony se zajímavým jménem Marie- Luisa Purkrábková než po většinu času pro diváky málo sympatická Marie, kterou ztvárnil objev s neméně interesantním jménem Noemi Purnochová. Olmer si ke své televizní spolupráci přizval své osvědčené herecké oblíbence ze svých předchozích filmů, mezi nimiž nechybí jeho manželka Simona Chytrová, kterou tentokrát zajímavě obsadil do role ambiciozní a po všech směrech náročné Simoniny mámy, v rolích Maruščiných rodičů se objevuje dobrácky tolerantní popelář Milan Šimáček a přesvědčivě afektovaná Martina "četařka Babinčáková" Adamcová. Téma rozhodně chválím. Je znát, že scénář psala žena, stejně jako je znát, že tohle téma Olmerovi není až tak blízké. Oproti jeho posledním výtvorům je znát zlepšení, i když se do své staré formy už asi nikdy nevrátí. Mnoha scénám nechyběl originální přístup a obsahovaly režisérův typický osobitý rukopis. Ne všechno se ale povedlo s maximální přesvědčivostí. 60% () (méně) (více)