Železný šéf

Názor Gorana Bregoviće, že dobrá hudba špatný film nepozvedne, sice respektuji, ale v hloubi duše si to nemyslím. Platí to nejen o těch jeho: moc ráda bych někdy viděla filmy s Morriconeho melodiemi, ale bez nich. Chci vědět, jak vysoká je ta přidaná hodnota, kterou právě on mnohým příběhům propůjčuje. Mafiánské drama Pasqualea Squitieriho by se mi ale líbilo i bez hudby. Nejen proto, že italská politická dramata prostě můžu. Nejen proto, že mám slabost pro westernově rámované příběhy, ve kterých niterně rovný muž vkročí do města a snaží se ho vyčistit od banditismu. Prefekt Cesare Mori (vynikající Giuliano Gemma) si nedovolil přiznat, že v kraji, kde se nemluví ani nezpívá, v kraji, kde bída je silnější než strach, je každá snaha něco změnit marná. Líbilo se mi to nejen proto, že jsem na zhlédnutí tohoto filmu čekala dlouhých dvaadvacet let od chvíle, kdy jsem o něm četla. Ani jsem nedoufala, že ho budu moct vidět na plátně, netušila jsem, že je barevný. A netušila jsem, že hodnocení ostatních mi z valné většiny vyrazí dech. Tak ráda bych napsala nějaký komentář na tuto mnohavrstevnou podívanou, ale jak to udělat a neutopit se v banalitách? (26.11.2009)

Ked nevidim Radka, tak vidim u filmov zase komentar Karla Chrochta, a to je tu na databaze neonacek, konspiracny teoretik a veri v dementalne picoidy ako nwo. Skoda len ze u takych polizzioteschi filmov sa niet o koho opriet, len o Karlove kecy. Tron nekomentuje polizzioteschi filmy, ani Radek99, fragre prakticky tiez nie. Squittieri /Upiri v Benatkach, Corleone 1978 + tusim ze chvilu bol manzel Claudie Cardinale - asi preto ju tam dal/ mi ako reziser toho vela nehovori, a podla toho co som doteraz videl, bude toto asi jeho najlepsi film. Tematicky ide o Mussoliniho fasisticku Italiu, konkretne tu o likvidaciu mafie. Gemmu som nijak extra nemusel, Claudia Cardinale /le Ruffian 1983/ - tu som si tiez vsimol. Na Sicilii este za Mussolinihio prevladali feudalne stredoveke vztahy, preto sa mafii tam tak dobre darilo. A nielen preto. Dialogy na urovni, Gemma herecky vali, hoci namiestu Gemmu by som si vedel predstavit aj Tomasa Miliana alebo Mastroianniho. Talianska kinematografia je znama aj svojou amerikanofiliou - Bud Spencer a Terens Hill- ove filmy su toho krasnym dokazom. Tu sa vsak tvorcovia amerikanofilii vyhli - to je dobre, ide o talianske realie, a to je dobre. Napokon, aj taky Villaggio sa vyhol amerikanofilii a svojho Fantozziho tocil v Rime : 89 % (13.01.2018)

Formát pro kino! Skvělý obraz, hudba Ennia Morriconeho a hlas Eduarda Cupáka zaplní sál. Nejsilnější scénou je rozbíjení si hlavy lupiče Albánce, ale už jeden z prvních obrazů, pronikutí do vesnického domu. v němž byli obyvatelé vyvražděni mafií, ukáže svou sílu. Souboj pušek je taky ukázkou jednoduchosti. Když ovšem čtu o skutečné postavě prefekta, nemůžu se zpětně ubránit pocitu, že film musel hodně přeskakovat a urychlovat události v kariéře prefektově. Což mu zpětně po jeho zhlédnutí neubírá kvalit, spíš naopak. Hluché místo neexistuje, jako životopisný film si žádnou z postavy kromě prefekta nepustí k tělu, ale atmosféru meziválečné Sicílie, mafiánského pekla pod rozpáleným sluncem s koncertem cikád, navozuje skvěle. (21.01.2018)

Společenské drama podle osvědčeného schématu: Čerstvě vládnoucí moc FA, vyšle svého emisaře CM na SI, aby se tam vypořádal s konkurenty MA a AR. Když CM svůj úkol (téměř úspěšně) vykoná, zjistí, že v pozadí stojí právě moc FA. Tím je jeho úkol splněn, protože CM sám je součástí moci FA... Il prefetto di ferro, tedy perfekt nikoli šéf, vnucuje se mi označení "Il prefetto perfetto" je dokonalý především svou sveřepostí zakotvenou v ideji, že místní moc je třeba překonat ještě věčí mocí, a násilí ještě větším násilím. To je v podstatě princip občanských válek, zde se však jednalo "pouze" o přeskupení mocenských vlivů. (07.01.2018)

Hlubší propracování by tomu jenom prospělo; některé situace totiž vyznívají málo prokreslně nebo bez silnějšího pozadí, ale jinak se mi to překvapivě dost líbilo. Boj neohroženého prefekta proti početné sicilské mafii je totiž lemovaný neustálými rozpory ohledně toho, kdo jedná správněji a kdy je kdo v jaké situaci bandita. Je to tam navíc jen lehce na pozadí, neplynou z toho žádné soudy ani přílišné stranění mafii, prostě to jen ukazuje situaci takovou, jaká (nejspíš) byla a funguje to víc než dobře. Taktéž to má silnou atmosféru a naprosto perfektní závěr, který jen krásně stvrdí, že celou dobu šlo o víc, než jen o strohý boj proti mafii. Má to co říct, přitom je to úměrně podané svému zvolenému stylu a žánru a přitom si to na nic nehraje. A i filmařsky je to působivější, než by se mohlo takhle od pohledu zdát. Takové filmy mám prostě rád, a to klidně můžu být úplně jiného žánru, než jaký normálně sleduji - byť tohle není zas tak mimo, ale pointa je stejná. 4* (08.11.2023)