Il prefetto di ferro
I Am the Law
Režie:
Pasquale SquitieriKamera:
Silvano IppolitiHudba:
Ennio MorriconeHrají:
Giuliano Gemma, Stefano Satta Flores, Claudia Cardinale, Rik Battaglia, Luigi Montini, Paul Müller, Tommaso Palladino, Tony Askin, Enrico Maisto (více)Obsahy(2)
V roce 1925 posílá Mussolini na Sicílii Cesara Moriho coby policejního prefekta, jehož úkolem je zlikvidovat mafii. Následující čtyři roky vstoupily do dějin jako doba vlády "Železného šéfa", který nechal zatknout přes dva tisíce mafiánů. Filmové drama na motivy skutečného příběhu o boji proti sicilské mafii. V roce 1925 posílá Mussolini, který se před třemi lety dostal k moci, Cesara Moriho na Sicílii. Mori je jmenován policejním prefektem a dostane za úkol zlikvidovat mafii. Fašistický režim byl totiž její mocí i vlivem značně znepokojen, a tak následující čtyři roky vstoupily do dějin jako doba vlády "Železného prefekta". Po brutálním vyvraždění rodiny postupuje Mori během policejních operací, které připomínají spíš válku, s bezpříkladnou důsledností a tvrdostí. Bojuje výhradně v předních liniích a dokonce neváhá vyzvat na souboj jednoho z banditů. Přestože díky svým drsným metodám dosahuje v boji s menšími rybami ve vodách organizovaného zločinu zázračných výsledků, brzy zjistí, že mafiánští bossové jsou napojeni na důležité představitele státní moci. (Cinemax)
(více)Recenze (28)
Neubráním se u tohoto filmu porovnáním s francouzskými kriminálky, které v sedmdesátých letech absolutně vládly. Jejich silné stránky jsou v tomhle filmu ty nejslabší. Emoce prakticky neexistující. Lidská sympatičnost na hraně s existencí. Do toho klasický italský temperament, bez kterého se jejich filmy snad ani neobejdou. A přitom nápad jako takový by nebyl zlý, včetně zpracování. Chybí ale cokoliv, co by mě do filmu přitáhlo, vtáhlo a už nepustilo. ()
Kvalitní filmové drama s drobnými prvky westernu, neuvěřitelně jemnou atmosférou, skvělou psychologií postav a důraznou hudbou, která se vám vryje pod kůži, autenticita a realističnost z tohoto filmu přímo sálala (kamera a vizuál luxusní, je znát že na tomto snímku se financemi nešetřilo), je to v podstatě autobiografie osoby Cesara Moriho, který je ve dvacátých letech minulého století jmenován nejvyšším prefektem ("železným prefektem" jak se mu přezdívalo po celé jeho čtyřleté funkční období) na Sicílii (no on ho tam resp. poslal Mussolini, který se dostal tři rok předtím k moci), on má neomezenou moc, kterou se nebojí použít i potřebnou autoritu, a on je pověřen spešl úkolem jít po krku mafii, která zasahuje až do nejvyšších vládních sfér, brzo však přihází nevyhnutelný zlom, a to mohl bejt nakonec ještě rád...No nebudu prozrazovat (více ve filmu). Je to dobrý film, vyzrálý herec Gemma ve vyloženě kladné, hrdinské a hlavně pak celkově příjemné roli (jak film ukázal i dobrého stratéga a taktika) je fantastický (nikoho jiného na jeho místě bych si nedovedl představit, možná Nera nebo Volontého). Takového bychom potřebovali tady u nás, stačil by na všechno ale jen jeden člověk.? Kdy jak se ukazuje mafie je silná, hlavně díky tomu, že má konexe na zkorumpované politiky. Režisér Squitieri (manžel Claudie Cardinale, která si ve filmu rovněž zahrála, bohužel jen menší, spíše pak bezvýznamnou a zbytečnou roli) však natočil lepší mafiánské filmy (celkem 6 eurocrimi, viděl jsme všechny, viz takové "I guappi", "L'ambizioso" nebo "Corleone") na ty dvě hodiny hrací doby, to ale celkově zas tak vzrušující ale nebylo (akce a násilí tu nebylo velké, jako v jiných filmech z téže doby), krása venkova ze všemi místními tradicemi, zvyky a zlozvyky, její vůbec nadměrné využívání zde, film-jeho příběh, trochu narušovalo, ale jinak nemám mnoho výtek. Je to dobrý film 3,5/5*. ()
O tejto politickej akcii som doteraz nič nepočul, takže, ako to už často chodí, informačná hodnota filmu prekryla aj potenciálne nedostatky filmu. Tie sú ale našťastie iba minimálne, snáď okrem menšej zdĺhavosti ma nič výrazne negatívneho nenapadá. Možno tak väčšie využitie Claudie Cardinale, tej ale patrí posledný pohľad filmu, ktorý toho povie dosť veľa. Bojovať s mafiou chce pevné nervy a trochu tvrdšie prostriedky, čiže budete prehodnocovať aj svoj vzťah k hlavnej postave policajného prefekta, najmä po odstavení vody. ()
Názor Gorana Bregoviće, že dobrá hudba špatný film nepozvedne, sice respektuji, ale v hloubi duše si to nemyslím. Platí to nejen o těch jeho: moc ráda bych někdy viděla filmy s Morriconeho melodiemi, ale bez nich. Chci vědět, jak vysoká je ta přidaná hodnota, kterou právě on mnohým příběhům propůjčuje. Mafiánské drama Pasqualea Squitieriho by se mi ale líbilo i bez hudby. Nejen proto, že italská politická dramata prostě můžu. Nejen proto, že mám slabost pro westernově rámované příběhy, ve kterých niterně rovný muž vkročí do města a snaží se ho vyčistit od banditismu. Prefekt Cesare Mori (vynikající Giuliano Gemma) si nedovolil přiznat, že v kraji, kde se nemluví ani nezpívá, v kraji, kde bída je silnější než strach, je každá snaha něco změnit marná. Líbilo se mi to nejen proto, že jsem na zhlédnutí tohoto filmu čekala dlouhých dvaadvacet let od chvíle, kdy jsem o něm četla. Ani jsem nedoufala, že ho budu moct vidět na plátně, netušila jsem, že je barevný. A netušila jsem, že hodnocení ostatních mi z valné většiny vyrazí dech. Tak ráda bych napsala nějaký komentář na tuto mnohavrstevnou podívanou, ale jak to udělat a neutopit se v banalitách? ()
S koncem 80. let šla italská kinematografie tam, kam slunce nesvítí, abych nebyl vulgární. Železný šéf je dozvukem kriminálních filmů, jež byly v 70. letech nesmírně populární, aby se za pár let opět vetřely do přízně publika. Tenhle film je opravdu spíše pro chlapy, ženy v něm asi moc zalíbení nenaleznou, pokud je tedy nepřitahují zarostlí, spocení strupáčtí taloši. Giuliano Gemma je v titulní úloze naprosto perfektní, zatím co postava Claudie Cardinálové naprosto zbytečná, asi tvůrci nechtěli, aby to dopadlo, jako Bitva v Ardenách, kterou otec okomentoval lakonicky "byla tam jediná baba, na minutu a ještě to byla kurva". Ještě musím pochválit betelné lokačky, hudební složku dodneška nesmírně vitálního děduly Eníka Morriconeho, který dokazuje, že dokáže ohudebnit naprosto cokoliv (komisař Cattani vytahuje drápky), i fekal porno, viz. Salo a pidiroličku Rika Battaglii. ()
Formát pro kino! Skvělý obraz, hudba Ennia Morriconeho a hlas Eduarda Cupáka zaplní sál. Nejsilnější scénou je rozbíjení si hlavy lupiče Albánce, ale už jeden z prvních obrazů, pronikutí do vesnického domu. v němž byli obyvatelé vyvražděni mafií, ukáže svou sílu. Souboj pušek je taky ukázkou jednoduchosti. Když ovšem čtu o skutečné postavě prefekta, nemůžu se zpětně ubránit pocitu, že film musel hodně přeskakovat a urychlovat události v kariéře prefektově. Což mu zpětně po jeho zhlédnutí neubírá kvalit, spíš naopak. Hluché místo neexistuje, jako životopisný film si žádnou z postavy kromě prefekta nepustí k tělu, ale atmosféru meziválečné Sicílie, mafiánského pekla pod rozpáleným sluncem s koncertem cikád, navozuje skvěle. ()
Kriminálna dráma o boli proti mafii. Gemma azda v najlepšej hereckej forme. ()
ČST 2 = 16.1.1983, réžia českého znenia = ZDENĚK COUFAL (ČST Praha) (17.2.2011) ()
"S bandity je hotovo. Teď je na řadě šlechta" ()
Inu, fašisté žádnou konkurenci nestrpěli. 1) Mafiáni, které Mori vytlačil ze Sicílie (mnozí utekli do USA) se s pádem fašismu opět vrátili a byli jednou z příčin poválečného vzestupu mafiánského vlivu v Itálii. 2) Samotný Mori, poté, co se v roce 1937 vymezil vůči italské spolupráci s Hitlerem, zůstal politicky osamocen. Bez výrazného vlivu byl však po celou dobu svého senátorského působení. 3) Kladu si otázku, proč že je mafie typický italský fenomén, proč ne španělský, portugalský nebo třeba řecký. Odpověď netuším. ()
Společenské drama podle osvědčeného schématu: Čerstvě vládnoucí moc FA, vyšle svého emisaře CM na SI, aby se tam vypořádal s konkurenty MA a AR. Když CM svůj úkol (téměř úspěšně) vykoná, zjistí, že v pozadí stojí právě moc FA. Tím je jeho úkol splněn, protože CM sám je součástí moci FA... Il prefetto di ferro, tedy perfekt nikoli šéf, vnucuje se mi označení "Il prefetto perfetto" je dokonalý především svou sveřepostí zakotvenou v ideji, že místní moc je třeba překonat ještě věčí mocí, a násilí ještě větším násilím. To je v podstatě princip občanských válek, zde se však jednalo "pouze" o přeskupení mocenských vlivů. ()
Ked nevidim Radka, tak vidim u filmov zase komentar Karla Chrochta, a to je tu na databaze neonacek, konspiracny teoretik a veri v dementalne picoidy ako nwo. Skoda len ze u takych polizzioteschi filmov sa niet o koho opriet, len o Karlove kecy. Tron nekomentuje polizzioteschi filmy, ani Radek99, fragre prakticky tiez nie. Squittieri /Upiri v Benatkach, Corleone 1978 + tusim ze chvilu bol manzel Claudie Cardinale - asi preto ju tam dal/ mi ako reziser toho vela nehovori, a podla toho co som doteraz videl, bude toto asi jeho najlepsi film. Tematicky ide o Mussoliniho fasisticku Italiu, konkretne tu o likvidaciu mafie. Gemmu som nijak extra nemusel, Claudia Cardinale /le Ruffian 1983/ - tu som si tiez vsimol. Na Sicilii este za Mussolinihio prevladali feudalne stredoveke vztahy, preto sa mafii tam tak dobre darilo. A nielen preto. Dialogy na urovni, Gemma herecky vali, hoci namiestu Gemmu by som si vedel predstavit aj Tomasa Miliana alebo Mastroianniho. Talianska kinematografia je znama aj svojou amerikanofiliou - Bud Spencer a Terens Hill- ove filmy su toho krasnym dokazom. Tu sa vsak tvorcovia amerikanofilii vyhli - to je dobre, ide o talianske realie, a to je dobre. Napokon, aj taky Villaggio sa vyhol amerikanofilii a svojho Fantozziho tocil v Rime : 89 % ()
Hlubší propracování by tomu jenom prospělo; některé situace totiž vyznívají málo prokreslně nebo bez silnějšího pozadí, ale jinak se mi to překvapivě dost líbilo. Boj neohroženého prefekta proti početné sicilské mafii je totiž lemovaný neustálými rozpory ohledně toho, kdo jedná správněji a kdy je kdo v jaké situaci bandita. Je to tam navíc jen lehce na pozadí, neplynou z toho žádné soudy ani přílišné stranění mafii, prostě to jen ukazuje situaci takovou, jaká (nejspíš) byla a funguje to víc než dobře. Taktéž to má silnou atmosféru a naprosto perfektní závěr, který jen krásně stvrdí, že celou dobu šlo o víc, než jen o strohý boj proti mafii. Má to co říct, přitom je to úměrně podané svému zvolenému stylu a žánru a přitom si to na nic nehraje. A i filmařsky je to působivější, než by se mohlo takhle od pohledu zdát. Takové filmy mám prostě rád, a to klidně můžu být úplně jiného žánru, než jaký normálně sleduji - byť tohle není zas tak mimo, ale pointa je stejná. 4* ()
Hmm,viděno s původním dabingem... ()
Téma je silné. Věděl jsem, že za Duceho se mafii moc nedařilo, ale důvody jsem nevěděl. Zpracování bohužel něco chybí... možná charakterově výraznější herec. ()
...operuje v bouřných mracích, bez narkózy, bez šití. Tam, kde smečka lidských stínů nestraní zlu, dennodenní můra vládne smrtí, nedaří se uříznout hlavu "panskému" ďáblovi. ()
Víceméně spíš historické drama, i když se tam řeší kriminalita. Rozhodně ne tak drsné, jak to asi vypadalo v době vzniku, ale zručně natočené s dobrými hereckými výkony a hudbou, kde jsem i prominul tu variaci na Čajkovského. ()
Memento Mori. ()
Velké zklamání. Film jsem měla v plánu vidět vlastně od seznámení s italskou kinematografií a pořád mi tak unikal... až dneska můžu říct, že žádná škoda. O čem to bylo? Podobné téma točím s tím, že mám potřebu osobní výpovědi a reakce. Pokud ne, zaměřím se na hlavní postavu – Cesara Moriho. Tady nebylo nic z toho. Má jeden dojem, že podobné téma snad nejde nepojmout nezajímavě. Jde... Tvořeno s velikým odstupem, bez osobního zaujetí, s prvky typu nepovedeného westernu a postavami naprosto plochými. Boj stát x mafie tvůrce vidí jako Hurvínek válku, mezi to nacpe pár velkých gest a hesel, pročež film zavání americkým pojetím. Sám skutečný zájem nepředvádí, u diváka pak zájem nevzbudí, ničím nestrhne, o hlavním hrdinovi po filmu nevím o nic víc než na začátku, nicméně Gemma na tom nenese vinu, hraje zcela adekvátně. Jenže když není jaksi co hrát...Nepomohl tomu ani z neznámých důvodů, ač starý, nepovedený dabing. Zajímavější začne být poslední čtvrt hodina/deset minut, jenže tvůrce na tom (nástupu fašismu) zvlášť zásluhy taky nenese. Franco Fantasia se vám postará jako vždy o všechno, ale o režii nemůže. Škoda. Co takhle někdy odvysílat Damianiho, soudruzi z Čt? ()
S určitými pochybnosťami som začal sledovať film, no veľmi skoro boli vyvrátené. Reálne kulisy predvojnovej Sicílie a temer naturálne zobrazenie vtedajšej reality ma postupne vtiahlo do deja. Prispel k tomu aj hlas Eduarda Cupáka, čoby prefekta Moriho. Cardinale len ako vedľajšia postava, no v záplave škaredých talianok ako osviežujúci vánok. Morricone k tomu. Pod štyri sa nedá.. ()