Leviathan

Trochu mi na tom vadí ta určitá nahodilost a lehká samoúčelnost (asi budu to muset vidět asi ještě jednou, abych se s těmito problémy úplně vypořádal), každopádně je to pravděpodobně první film svého druhu a to se nedá jenom tak přejít - přesto se jedná spíše o ukázku možností a věcí budoucích, než o ucelené, promyšlené a dokonalé dílo. První minuty mě nechávaly na pochybách, ale jak se s postupem času rozšiřovaly možnosti využití prostoru a obsahu lodě, bavilo mě to čím dál víc (i když je to samozřejmě fyzicky i psychicky docela náročná zábava :) a vůbec, mám docela uspokojivý pocit, že dál už se na tak omezeném prostoru jít nedalo a vše bylo využito maximálně. Rybí a ptačí záběry fantastické (zejména když kamera doslova leze po zádech neklidnému rackovi), vůbec by mi nevadilo, kdyby se film skládal pouze z nich. (29.04.2014)

Nový level cinéma vérité. Kamera, která se dostane úplně všude, pro kterou jsou zvířata (mrtvá i živá) stejně fascinujícímu objekty k pozorování jako lidé, která bezprostřednost a blízkost nadřazuje přehlednosti a srozumitelnosti. Na loď jsme vrženi stejně jako lovené ryby, a stejně jako jim, také nám chvíli potrvá, než si uvědomíme, co se stalo a kde jsme. Tím, že nás nechává tápat (v temnotách), co vlastně sledujeme, dává film poprvé, dost důrazně a zdaleka ne naposledy, najevo, že je mu divákův komfort lhostejný. Přesto je to chvílemi srovnatelně imerzivní zážitek jako hraní videohry. Zde ovšem nemůžeme nic ovlivnit, jenom se nechat dál a dál vléct monstrem, které křižuje oceán a polyká slabší stvoření. V syrové živočišnosti jde Leviathan ještě dál než třeba Le Sang des bętes, když nám krev a vnitřnosti pouze neukazuje, ale několikrát nás v nich vymáchá. Vnímání rybářské lodi jako obřího organismu, jehož jsou anonymní námořníci neoddělitelnými součástmi (v nejvýstižnějším, přes sklo snímaném záběru stroj a člověk splývají), odpovídá převrácená chronologie záběrů, kdy nejprve vidíme průvodní znaky určité aktivity a teprve poté aktivitu samotnou. Libovolný záběr, jakkoli málo toho prozrazuje o konkrétní činnosti, vždy dotváří portrét ústřední mořské příšery. Také vytržené z celku ale dokáží mnohé výjevy uchvátit svými vizuálními kvalitami. Nemusíte ani příliš zapojovat imaginaci, abyste v některých záběrech viděli apokalyptické malby od Blakea nebo Goyi. Zdá se, že zánik již probíhá, a je stejně nezastavitelný jako leviathan, jehož nepřetržitý pohyb svědčí o neúnavnosti a stvrzuje nevyhnutelnost. Přes množství zhlédnutývhc přírodopisných dokumentárních cyklů BBC, teprve po tomto filmu, který líbivou BBC estetiku nekompromisně stahuje z kůže, můžu prohlásit, že jsem byl na rybách. Víckrát nechci. 80% (29.10.2020)

Vpravdě démonický film, který se jako Homérův bájeslovný mořský stařec Próteus nespoutaně přelévá z podoby do podoby, unikajíce tak jednoznačnému uchopení. Je ovšem záhodno přijmout fakt, že pramenem poznání zde nejsou toliko slova, nýbrž jedinečný smyslově-fyzický zážitek (umocněný užitím minikamer GoPro); a že protagonisty v pravém slova smyslu zde nejsou pouze rybáři, nýbrž také ptáci ~ ryby ~ moře ~ nebe ~ měsíc ~ oblaka ~ vítr a nakonec i sama rybářská loď, kterážto je v duchu vstupního jobovského citátu vykreslena coby krvežíznivý biblický netvor. (In margine: Film je jedním z řady experimentů Laboratoře senzorické etnografie při Harvardské univerzitě.) (20.11.2013)

Pokud by Leviathan za sedm let skončil v seznamu nejzásadnějších filmů téhle dekády, moc bych se tomu nedivil. Tady nelze mluvit o dokumentu v klasickém slova smyslu - je to v první řadě dráždivě fyzický film, který jedinečným způsobem zprostředkovává množství hledisek (rybář, racek, ryba, loď...). Noční rutina na rybářské lodi je těkavou kamerou zaměřenou téměř vždy na detail a chrčivým lo-fi zvukem přetvářena v situace odříznuté od konvenčního časoprostoru. Navzdory využití lehkých pohyblivých kamer a zapojení POV záběrů není výsledkem realismus, ale démonické ohýbání reality, v němž ztráta orientace napomáhá imerzi se spirituálním rozměrem. Pokud chcete "poselství", jste mimo, tady vám musí trochu pracovat vaše představivost. Závidím každému, kdo tenhle skvost viděl na plátně, byl jsem u vytržení beztak. (19.10.2013)

Něco jako Gravitace. Akorát nikoli fikční hraný film, nýbrž "dokument". A nikoli ve vesmíru, ale na moři. Zážitkový, vtahující filmařský experiment. Houpalo to se mnou, cítil jsem se promočený až na kost, rybinu budu cítit ještě zejtra. Mít to 15 minut, hodnotil bych jinak. V celovečerní stopáži mě ale na tyhle experimentální srandy neužije. (24.10.2013)