Frank
-
Frank
-
Frank
Komedie / Drama / Mysteriózní / Hudební
Velká Británie, 2014, 95 min
Česko-Slovenská filmová databáze
Komedie / Drama / Mysteriózní / Hudební
Velká Británie, 2014, 95 min
V kinech
od:
Jordan
"I love your wall." Prekvapivá polohe pre Fass-a a konečne film, ktorý nahlas potvrdzuje môj názor, že "formulka o 5% talentu a 95% tvrdej práce" nie je zvrchovaná, absolútna, monopolná a svätá - preceňuje sa. Ak teda patríte k tým umelcom, ktorým ide o samotné umenie. Ak je umenie niečo, čo je vaším primárnym motorom. Niečo, bez čoho nemôžete skrátka existovať a fungovať. A nie len "prostriedok" na zapáčenie sa, slávu, peniaze a naplnenie svojho ego-vrecka.(3.11.2014)
gudaulin
Snímek, který nadějně začal, aby posléze v rozpacích skončil. Ne, nelituji času, který jsem s Frankem a jeho partou strávil, místy je to opravdu vtipné, místy hravé, disponuje to zajímavými herci. Pohled na tabákovým dýmem zahalenou Maggie Gyllenhaal je k nezaplacení a nevinný kukuč Domhnalla Gleesona umí pěkně překvapit, skrývají se za ním totiž nemalé ambice. Slibné momenty ale střídají slabší pasáže a především - celým snímkem prostupuje snaha o nějaké hlubší sdělení, nějaké zásadní odhalení pravdy o alternativní hudbě, které se nakonec nekoná. Ambice jsou zjevně větší než výsledek. V neposlední řadě i proto, že příběh o alternativní kapele, která sí odmítá "zadat" s publikem v obavě, že se rozmělní a prodá, má nakonec sám sloužit coby komerční produkt. Dále i proto, že postoje členů kapely vypadají spíš jako důsledek sbírky duševních poruch než jako uvědomělý akt vyplývající z pevného hodnotového žebříčku. Každá skutečná tvorba má mít ambice nalézat a oslovovat svého posluchače a vystoupení na koncertu věru není akt prostituce zábavnímu průmyslu. Stálo by i za připomínku, že minimálně hudební produkci už v souvislosti s pádem hudebních vydavatelství a novými způsoby šíření hudby ztratily pojmy jako mainstream, nezávislá muzika a umělecký experiment svůj někdejší význam. Poslední, co bych Frankovi vytknul je, že film o hudební skupině mi naservíruje pouze partu podivných týpků, ale prakticky žádný hudební zážitek. Když si vybavím třeba švédský Zvuk hluku, to bylo jinčí kafe. Celkový dojem: 55 %.(14.9.2017)
Sarkastic
Na Frankovi mě nejvíc zaujal nadhled, který byl po celou dobu projekce přítomný. Ironické narážky na život jedné kapely (který se dá ovšem zobecnit i na mnoho jiných), proces skládání a hudbu jako takovou, pak také twitter, youtube a plnění si snů (tak často zobrazované v hollywoodských filmech) mě bavily a už mi ani tak moc nevadila absence výraznějšího děje či jednotlivých momentů. A konec mě rozhodně překvapil (další boření žánrových klišé). Za mě to budou slušné 4*.(4.8.2014)
Hees
Ťažká haluz tento film a ťažká aj na hodnotenie a to preto lebo aj okolo nás môžu byť ľudia čo majú nápad, ale pre niečo ho nedokážu uskutočniť. Frank je jeden z tých filmov čo majú síce napísané, že sú komédia, ale moc sa tu nenasmejete. Skôr film ako celkom vyznieva ako komédia a tak samozrejme aj zopár situácii na zasmiatie sa nájde (ja si teraz spomeniem len na jednu a to na tú v jakuzi - čo asi nie je spoiler, keď nepoviem čo sa tam dialo). Hlavný hrdina Domhnall Gleeson pôsobí ako nezrelí mladík čo nevie čo má skôr urobiť, ale chce byť čo najskôr slávny a preto sa pridá k bande "psychopatov" a to doslova, že každá jedna postava v skupine tvorcov hudby je trocha na hlavu. Postava čo hrala Maggie Gyllenhaal (Clara) sa mi najviac páčila, lebo bola tak nezdravo na hlavu a tiež to pani herečka dobre zahrala. Ako som už povedal keď chcete film, na ktorom sa budete stále smiať toto nie je on, ale celkové vyznenie filmu na komédiu/drámu sedí.(25.7.2016)
Tsunami_X
Freak folková esej o kreativitě, vnitřních běsech, vysněných deskách a sociálních médiích zaujme především tím, s jakou lehkostí dokáže střídat polohy mezi srdceryvným patosem, zemitým humorem a vršením popkulturních odkazů. Zasazení zmíněných sociálních médií do samotného vyprávění, chcete-li do dramatického oblouku, můžeme číst tak, že tvůrci přicházejí s receptem na „vypořádání se s hypem" už během samotného filmu, bez nutnosti dalších ex-post diskuzí, přičemž to nelze vnímat ani trochu alibisticky. Nakonec je to vlastně takový malý osobní film, který v samém závěru možná hřeje o něco více než by měl, což plně vynahrazuje to, že jsem se u některých pasáží smál nahlas.(22.6.2014)