Frank

"Co se děje uvnitř té hlavy?" Zpočátku jsem si myslel, že by mě to mohlo zajímat, ale brzy jsem sám sebe vyvedl z omylu. Nezajímalo mě to, nebavilo mě to a ani mě to neinspirovalo k tomu, abych zašel do nejbližší psychiatrické léčebny a sestavil tam z pacientů kapelu. Přesto mě zaujala úchylka v souloži s figurínami či Frankovo nacházení inspirace ve vláknu z koberce, ale to byly jen takové výkřiky ze tmy, do které se nehodlám vracet. (22.09.2017)

Rád bych tento komentář věnoval nonetovi, kapele Cry of shits a vzpomínce na jejich jediný koncert. Konečně mi došlo, že nejde ani tak o tu hudbu, ale o onen tvůrčí proces. Prožívání něčeho, objevování nového. Díky za ten jedinečný (zřejmě neopakovatelný) zážitek. Frankovi Soronprfbs jsou pohlcení tvořením, dokonalostí a snaha vytvořit ono amorfní "něco jiného" diváka snadno vtáhne a excentrický frontman v podání Michaela Fassbendera balancuje mezi genialitou a duševně chorým uvažováním. Vodící, sociálně vysíťovaná, linka symbolizovaná twítováním hlavního destruktora Domhnalla Gleesona mezitím stíhá reflektovat ubohý stav dnešního kulturního chápání. Prostředek filmu má své opodstatnění, ale děj tím strašně trpí = není tak zábavný. Závěr skočí rovnýma nohama do depresivního psychologického dramatu, kde Fassbender předvádí něco neuvěřitelného a ve své kariéře ojedinělého. Přerod z extroverta do introverta je ponurý i když je závěr poměrně optimistický s poselstvím, že tohle všechno má smysl. Abrahamsonovi se podařilo natočit skvělý, lehce nevyvážený paradokument se svébytným stylem. Pro čtenáře FullMoonu téměř povinnost. Čirá kreativita. (07.11.2014)

Totální a také zároveň nejlepší úlet a překvapení roku 2014? Alespoň pro mě ano. Na tento film s originální, leč podivnou zápletkou, chlubící se plejádou hvězd a chytlavým soundtrackem budete vzpomínat ještě hodně dlouho. Režisérovi se citlivě a precizně daří rozehrávat se všemi herci koncert emocí, vtipu a napětí. Už jen pro tyto mnou zmíněné faktory by jste tento "úžasně divný snímek" měli zhlédnout. A bezprostředně po projekci musím říci, že i když Michaelovi Fassbenderovi není vidět do obličeje, tato role se řadí do jeho portfolia jako jedna z nejlepších. „I LOVE YOU ALL!“ (01.10.2014)

Tenhle snímek asi opravdu nejvíc vystihuje slovo mysteriózní v kolonce pro žánr (nezasmála jsem se ani jednou, lehce pobavil snad jenom skupinový pokřik "Činčila!"). S tou bandou nesympatických magorů bych na lesní samotě nevydržela ani den, natož skoro rok. Takže můj požitek ze sledování se omezil jenom na vyčkávání, jestli si Fassy sundá hlavu. Divná věta. Divný film. (19.01.2015)

Frank je neuvěřitelně příjemné komediální drama, které umí být veselé i dojemné zároveň. Abrahamson dokázal vytvořit díky svérázné skvadře dobře vybraných herců a svému svobodnému myšlení něco tak pohodového, že snad větší pohodu neznám. Domnhall Gleeson poslední dobou rozdává talent na všechny strany a hodně rychle se zařazuje k mým oblíbeným hercům, kde je samozřejmě i můj favorit Michael Fassbender alias Frank, který by se dal označit jako nejkontroverznější postava tohoto snímku. Už jen to, jakou zdejší skupina vytváří hudbu je značkou toho, že je tento film jako z nějaké vzdálené mírumilovné planety. Prostě skvělý zážitek. Scénu s Frankovým the most likeable songem ever jsem si pustila už asi sedmkrát. (01.11.2014)