Režie:
Václav GajerKamera:
Václav HuňkaHudba:
Jan SeidelHrají:
Jaroslav Raušer, Marie Brožová, Zdeněk Kampf, Rudolf Deyl ml., Josef Toman, Otomar Krejča st., Otto Čermák, František Klika, Felix le Breux (více)Obsahy(1)
Pan Habětín v době hospodářské krize verbuje za provizi pracovní síly pro francouzské doly. Za takto vydělané peníze si krátce před válkou koupí od židovského majitele továrnu na výrobu chemického skla. Od prvních dnů okupace se chová loajálně k novým pánům a s dosazeným německým ředitelem vychází víc než dobře jak v továrně, tak v soukromém životě. Pro bezpečnost svého podniku nezaváhá ani před přímou kolaborací s Němci... (oficiální text distributora)
(více)Recenze (22)
Nebýt mizerné poslední třetiny po válce bych uvažoval i nad třemi hvězdičkami... Líbilo se mi, že Habětín nebyl pojatý jako tradiční záporácká svině. Délka DVD verze není 107 minut, jak se píše na obalu, ani 100 minut, jak uvádí ČSFD, ale pouze 92 minut. ()
Vinou nedostatečné démonizace titulní postavy málo přesvědčivé tepání do kapitalistů a nacistických kolaborantů. Habětín je zprvu představen jako v zásadě kladný hrdina, s nímž se nejsnáze identifikujeme. Za jeho proměnou v kolaborantu tušíme kromě mravní zkaženosti také nutnost takových činů, daných pro něj bezvýchodnou situací. Spíše než jako viníka jsem ho v závěru vnímal jako oběť rozlíceného, k lynčování svolného davu, kolektivu (jestli to bylo jeho záměrem, přesvědčivý film tedy není ani v obhajobě retribučního dekretu.) Propaganda krocená tak nedůsledně, že se vzpírá požadavkům doktríny socialistického realismu, není jedinou vadou tohoto nepěkného dobového symptomu. Vinou scén asociujících (ne)zábavností i obsahem duté soudružské schůzování, se film neskutečně vleče a oživení nenabízejí ani herecké výkony, z nichž ten nejmrtvolnější podává jediná výraznější ženská postava. Zřejmě, aby si divák ženu nedejbůh nespojoval s tehdy nepřípustnou sexualitou, kterou do díla přirozeně (byť jen náznakově) vnáší flirtování negativní postavy nacisty, zosobňujícího pokleslost každým proneseným slůvkem. Alespoň zde propaganda jakž takž zafungovala. 35% ()
Do subžánru budovatelského kýčového filmu se toto zpracování tématu dostalo opravdu mimořádným nedopatřením. Použitá filmová řeč, zřetelný původní půdorys námětu i scénáře naznačují, že to poúnoroví ždanovovští kulturtrégři opravdu neměli snadné. Manželé Habětínovi, výtečně ztělesnění nezaslouženě opomíjenou hereckou dvojicí Jaroslavem Raušerem a zejména Marií Brožovou, žijí svůj všední život a sen o blahobytu, který byl pro těžká třicátá léta tak charakteristický. Občas - někdy i dost občas - přitom přešlapují mravní čáru, v zásadě však ne více než ti druzí, ony anonymní statisíce a miliony Čechů, odsouzených nedobrovolně k Mnichovu a k okupaci. Žádoucí oživení děje vnáší mlžnaté postavy Sladkého a Benetky jako ztělesnění i dnes viditelného cenzorského zásahu, který tolik připomíná satirickou sovětskoruskou satiru dvojice Ilf-Petrov SOVĚTSKÝ ROBINSON. V zájmu věcného soudu je však nutno přiznat, že i tyto plakátové postavy jsou výtečně zvládnuty Otomarem Krejčou a Rudolfem Deylem mladším. Za zmínku stojí, že tu jedny ze svých vůbec prvních filmových úloh vytvářejí Radovan Lukavský a Ljuba Skořepová (v té době nesporně jedna z nejlrásnějších českých hereček.) Nebýt neorganického znásilnění původního tématu, celým svým ustrojením se hlásícího k prvorepublikové tradici třicátých let, jednalo by se o dobově zajímavé dílo s vděčným okupačním námětem předcházejícím filmy typu VYŠŠÍHO PRINCIPU nebo splývající se souvěkou VESNICÍ NA SEVERU. ()
Propagandistické, nicméně dobré. Každý si chce zachránit prvně ten svůj krk, tento to dělá zvláště špatným způsobem.!!! ()
Svým námětem se tento snímek jen velmi těžko zařazuje do škatulky budovatelských filmů z padesátých let. Továrník Habětín (a o to více že továrníkem stal z pofidérního prodejce smluv z ulice) je velmi podobný některým dnešním typům ,,podnikatelů". Rozdíl je v tom, že dnes není tak vyhrocená doba jakou byla léta třicátá, čtyřicátá a padesátá. Hospodářská krize, válka, nástup komunismu. Každá tato etapa dějin vyžadovala konkrétní rozhodnutí na jakou stranu se přidat. Odboj za nacistů mohl v případě přežití znamenat výhody po válce. Kolaborace zase relativní klid za války. Po válce to byla otázka vstoupit do KSČ či nikoliv? My dnes všechny odpovědi známe. Tehdejší generace to měla buď a nebo. Habětín, uvyklý penězům a standardu se rozhodl pro střední cestu. Pokud možno se všemi být za dobře a vše jistit finančními příspěvky na cokoliv. Ve finále se tedy nedá říci, že byl kolaborant, udavač a vykořisťovatel. Spíš to byl zbabělec, kariérista a intrikán, který se bál pro cokoliv rozhodnout veřejně. Jsem si jist, že takových Habětínů byla v zemi celá řada. Nesoudím je. Generace mého dědečka a babičky si opravdu prošla tím nejhustčím v dějinách naší země. Vzhledem k době vzniku filmu nakonec samozřejmě zvítězí soudruzi ze závodní stráže... To už je jen ale takový nutný závěr poplatný době. Snímek rozhodně stojí za vidění už jen kvůli postavě Habětína zahrané perfektním Jaroslavem Raušerem a kvůli si uvědomnění historických souvislostí. Děkuji Levným knihám za edici Filmy patří lidu! Tato díla by se již dneska dala těžko jinak vidět. ()
Pan Habětín byl nevinný! ()
"Já vám řeknu, co jste! Kolaborant! Tichošlápek! Poťouchlej intrikán! Zbabělec a skrz naskrz bezcharakterní chlap! To jste!" Takový je pan Habětín. Továrník, který přišel během několika let o všechno. O majetek, postavení a charakter. Ten ani mít nemohl, je to přece buržoazní reakcionář a protektorátní kolaborant. K čemu je tu jakés takés řemeslo a dobří herci, když je to zas a znova nadiktovaná "pravda". Ale necelý rok po Vítězném únoru měl film patrně vysokou diváckou návštěvnost. Až pak přišlo prozření. Možná. ()
Pán Habětín je arizátor. V roku 1938 odkúpi podnik od zúfalého Žida a teší sa ako malé dieťa ako zázračne a poľahky zbohatol. Počas nemeckej okupácie sa snaží kľučkovať, ako sa dá, aby si svoje bohatstvo udržal, ale neudáva, jeho cieľom je len preplávať. Potom ale film sprzní komunistická propaganda, ktorá stvárni znárodnenie továrne ako to najlepšie, čo sa v spoločnosti mohlo stať, a naopak jeho snaha získať svoj podnik naspäť je považovaný za zločin proti režimu - podnikať sa nesmie! ()
Film vznikl v r.1949, což bylo po "únorových událostech 1948" a snažil se vysvětlit, proč u nás převzali moc komunisté. Nevím, zda se to režisérovi přesně podařilo, protože ze zabavováním majetku a továren to bylo podstatně jinak. Ale tento server není politickým vzpomínáním, proto to nechám tak, jak to ve filmu je. ()
Tento film je jen nestydatá snaha o ospravedlnění vlastních stranických zločinů ve jménu nové prosperující společnosti. Podnikatelé, továrníci a společenské elity jsou zobrazováni jako vlastizrádci, ochotní kolaboranti s fašistickou zlovůlí a nenasytní podvodníci. Jsou jim připisovány nejhorší lidské charakterové vlastnosti a v nové společnosti nemají své místo k životu. Korupčnictví a intrikaření jsou nejsilnější stránkou buržoazní vrstvy. Jaký to hnůj!? Pouze prostý člověk s komunistickým vyznáním byl vždy nezištným ochráncem vlasti, národního bohatství i jeho dědictví. Ani po technické stránce nelze hovořit o příliš dobrém filmovém díle, potěší jen několik hereckých výkonů. Hlavní postavou příběhu je nový a rychle zbohatlý továrník Leopold Habětín (zajímavý Jaroslav Raušer). On je předobrazem chamtivého kořistnictví na prostém lidu, vlastizrádného i jinak nečestného jednání. Jak je vícekrát zdůrazňováno, k majetku přišel nečestně a nepoctivě. Naštěstí, dochází k historickému mezníku lidské spravedlnosti a veškeré překážky v budování nové lepší společnosti musí být odstraněny. Hrdinou příběhu je stále nespokojený foukač skla Josef Benetka (Rudolf Deyl ml.). On je tou silou, která neohroženě drží hrdý prapor národní naděje v boji proti fašistické diktatuře i vykořisťování buržoazní vrstvou. Rozkošnou postavou je německý ředitel továrny Jännicke (pozoruhodný František Klika) v nenávistné karikatuře veškerého možného úpadku zkaženosti diktátorského režimu. Z dalších rolí: Habětínova věrná a oddaná manželka Marie (zajímavá Marie Brožová), Habětínův rozmazlený syn Vladimír (Zdeněk Kampf), věrný komunista, dílovedoucí a ředitel zkonfiskované továrny Jarda Zrucký (Josef Toman), další uvědomělý komunista a schopný podnikový inženýr Jaromír Sladký (zajímavý Otomar Krejča st.), Habětínův úlisný právní zástupce Rypl (Felix le Breux), Habětínova milenka a prospěchářská sekretářka Helena Dobiášová (půvabná Eva Marie Kavanová), vrchnosti donášející vrátný továrny Mates (zajímavý František Šlégr), či neodbytný spekulant a lichvář Hýbl (Otto Čermák). Prostý člověk se nemůže nechávat vykořisťovat od nenažraného buržousta, ale jen a pouze od své skutečné matky, komunistické strany, která spravedlivě bdí nad životy lidí! Je to špinavá nehoráznost a nehorázná špinavost! ()
Pronikave oci Rausera jsou sila. ()
Dal bych i 5 hvězdiček, nebýt konce typu "únor 1948 všechno napraví". Výborný scénář (v oblasti českého i československého filmu téměř nevídaný jev), dobrá režie, velmi kvalitně zvolení herci (Raušer je výborný, škoda, že neměl další větší příležitosti ve filmu, Kavanová byla nádherná), děj měl spád. Na postavě člověka, který si v době krize koupí továrnu, kterou si snaží udržet i za války, můžeme vidět po dlouhé době nejen černobíle vykreslenou negativní postavu. Tato postava má charakter, dokonce jsem se přistihl, že mi bylo Habětína líto, byl to takový dobrák, kterého zkazily peníze, ale lidem přímo neubližoval. Každopádně doporučuji zhlédnout všem fanouškům československého černobílého filmu, budete překvapeni, opravdu se nejedná o typickou politickou agitku, kterých po roce 1948 bylo spousta... ()
Treba vziať do úvahy , že film sa natočil v roku 1949. Určite bola spoločenská požiadavka vytvoriť takéto dielo. Napriek tomu musím uznať , že výkon hlavného predstaviteľa , pána Jaroslava Raušera bol výborný... Aj preto film hodnotím 40%. ()
Film poněkud naruby. Určitě ne záměrně, ale spíše nepovedeným pokusem zviditelnit rozdíl mezi morálkou kladného hrdiny - komunisty a morálkou záporného hrdiny - kapitalisty. Postava kladného hrdiny, Benetky, je vlastně postava záporná, protože je to postava fanatická, bezohledná, sebestředná. Postava záporného hrdiny, Habětína, není tak úplně záporná, protože orientovat se a zaujímat postoje v tak těžké a nebezpečné době nebylo vůbec lehké. Fabrika jako místo ilegálního odboje mohla znamenat zkázu pro všechny. Divákovi je proto nakonec Habětín sympatičtější než Benetka. Vzhledem k námětu a době vzniku je tento film-naruby jakousi filmovou raritou. ()
Tak se, mámo, podívej, co ty továrníci byli za pakáž. Byli to milující a usměvaví otcové od rodin, s kterýma by se rozdělil o první poslední. Rodina pro ně byla vždy na prvním místě. K jejich zálibám patřily například pokojové květiny nebo zahrádka, o které se vždy vzorně starali. Měli rádi domácí zvířátka. Továrníci byli milí a přátelští ke svým podřízeným. Pokud to jen trochu šlo, nikdy se nezdráhali jim zvýšit mzdu. 13. a 14. platy byly samozřejmostí. Za války věděli, že se jim ve fabrice ukrývají partyzáni a nic nehlásili. Ale, jak jsi právě viděla v tomto pravdivém filmu bez stopy propagandy, tak to všechno byla pouze přetvářka. Ve skutečnosti to byli gauneři a ničemové, kteří jen škodili. Pan továrník Habětín je po většinu filmu velký sympaťák. Naopak jeho hlavní protivník Benetka (Deyl) je pořádně nafoukaný protivný frajer a ke konci už je to vyloženě slizký mizera. Pěkně natočený příběh s dost velkou dávkou politiky, ale ta jde jaksi bokem. Nicméně jak začnou soudruhovat, míří to do kopru. Ke konci jsme svědky opět mimořádně odporného jednání kolektivu, kdy je zlomený člověk odváděn do vězení, a celé osazenstvo se mu hnusně posmívá. ()
Rozhodně se jedná o jeden z nejlepších takto tematicky zaměřených filmů v době svého vzniku, vysoce převyšuje vyložené plakátové blbiny z raných let 50. Solidní drama, velmi dobré civilní herecké výkony, propracované dialogy, žádné hloupé ideologické fráze; akorát hudba je příliš dramatickou, ale to byl dobový trend. V každém případě stojí za zhlédnutí. ()
Dobří herci, dobrý scénář, to vše poplatno své době. Dá se na to podívat, ale asi bych se k tomu už nevracel, protože to nemá nic, co by stálo za opakování. ()
"To sme byli samá humanita, samej socialismus, samá demokracie a takhle to dopadlo!" Prvorepublikový morálne pochybný self-made man sa pred vojnou vypracuje na majiteľa fabriky na skúmavky a počas protektorátu, sa ju snaží udržať pri živote, bez toho, že by sa pevne primkol k nacistom alebo odboju. Pláva opatrne niekde uprostred, pokúša sa prežiť a pritom musí urobiť zopár obetí v rámci prežitia celku. Po vojne sa mu to revolučné tribunály pokúšajú spočítať a aj keď im to úplne nejde, prichádzajú víťaznefebruárovo radikálne naladení ozbrojení páni s tmavými rádiovkami a je to už v podstate jedno. Pokiaľ bolo cieľom filmu démonizovať kapitalistu Habětína (výtečný Jaroslav Raušer), tak to veľmi nevyšlo. Akože kamarátiť by som sa s ním asi nechcel, ale ako vyslovený zlosyn pred ktorým si treba odpľúvať mi tiež neprišiel. Takisto odbojár/komunista Benetka (nemenej dobrý Rudolf Deyl) nevyvoláva extra sympatie, obzvlášť jeho povojnová aktivita. Nemecký dosadenec Jännicke (tiež slušný Klika) je zase slizák a prospechár, nie presvedčený nacista. Z ostatných postáv stoja za zmienku určite úslužný vrátnik/donášač Šlégr, sekretárka/milenka Kavanová alebo prefíkaný advokát le Breux. Dobre napísaný, dobre natočený, dobre zahraný film, ktorý súdruhom asi úplne nevyšiel podľa plánu a o to je zaujímavejší. "Ve sporu s kapitalistou a ještě k tomu s kolaborantem jsou zaměstnanci vždycky v právu!" ()
Bylo mi Habětína líto, Dejl mu dával solidní kapky a přitom vůbec nevzali v potaz, že dával celou válku desítkám lidem práci. ()
Je to výborný film. Škoda, že nemohl vzniknout za jiných podmínek. Dnes spousta věcí v tom filmu dostává jiné významy. Habětín nebyl hrdina. Nicméně Benetka byl od začátku do konce pěkná svině. ()