Brancaleone na křížové výpravě

Mario Monicelli bol ateista, utahoval si z talianskeho ludoveho katolicizmu. Dokonca aj zosmiesnil cele nabozenstvo - je to scena s  Ugom Tognazzim vo filme tusim Miei Amici 2. Taky Paolo Villaggio - vystupuje aj tu - bol taktiez ateista, no nedovolil si to, co Monicelli. Dobre vedel, ze nabozenstvo je v Taliansku doteraz extremne silne  zakorenene   : 50 % (10.06.2021)

"Prdel" jako víno... prostě nádhera. Neuvěřitelně různorodá skupina se dala dohromady na cestě do Svaté země. :-))) (04.10.2009)

Originál sa stal vskutku znovu akousi nedostihnuteľnou métou, keďže práve tento akýsi, [ne]úctyhodný sequel s jednak identickým [miestami ale obzvlášť rozporuplným] režisérom: M. Monicellim, a s jednak opätovným [náladovým] protagonistom: V. Gassmanom, povedzme zase ako mimoriadne ušľachtilým rytierom: Brancaleoneom da Norciom v križiackych výpravách; ako teda mimochodom znie i kompletný názov tohto, nie tak celkom vydareného pokračovania s veršovane štylizovaným sfarbením [vo väčšej 2/2 diania], sa väčšinou len nieslo v úplne prostom rozpoložení: „Dva krát [predsa] do tej istej rieky znova nevstúpite, vážení a milí: Mário a Vittorio; alebo ste tým pádom boli iba mierne naivnými, ak ste si dajme tomu mysleli, že sa vám to akurátne podarí, i keď musím zas priznať, že ste k tomu mali, najmä zo začiatku, smelo nakročené.” • A síce sa nakoniec vrátili nielen spomínaný tvorca s hlavným hercom, ale zároveň trebárs i taká hudobná zložka titulu v podaní talianskeho hudobného skladateľa: Carla Rustichelliho, ktorá sa podľa môjho skromného názoru stávala vôbec tým najzaujímavejším článkom v rámci celku, za to ale zvyšné obsadenie si napokon prešlo podstatnou obmenou, a to konkrétne v priamom zložení najrôznejšej palety postáv, o čo by sa mohol divák v podstate i teoreticky oprieť, avšak ak by si k nim aspoň vybudoval nejaký potenciálny vzťah, čo asi ale z mojej strany nebolo možné... • Slovník, začínajúci na písmeno "P" → Pomaly prichádzajúce »P A N O P T I K U M« pozoruhodných protagonistov prílišne pritlačilo prostredie prv preto, pretože proste potrebovalo patričné pasáže presadiť prvšie presne podľa predchádzajúcich pomalých potrebných [prehnaných] p a r ó d i í; patriacich právom považovať podobu, podobnú povestnej Pečati; peknou poctou prostredníctvom prítomných postupov, poznajúcich princíp presvedčenia postavy, pripletenej pomedzi predurčeného plánu prehodnotiť pravú pozíciu pravého presvedčeného prežitia, plus [po]premýšľať po prvýkrát popravde povedané: PREMYSLENEJŠIE. • PS: Koľkože ich to vlastne bolo? Moment [intenzívne počítam], a už to i konečne mám: 57 x!, a kedy to ten významný švédsky filmár: Ingmar Bergman, vytvoril legendárnu: Siedmu pečať? Áno, ak ste si sami stihli odpovedať, že v roku 1957, tak ste jednoznačne na správnej adrese, a verte mi, či neverte, dopredu som to vonkoncom neplánoval; totižto sa dostavila akási fantastická náhoda, akej normálne ani nechápem, asi toľko na úplný záver. (30.12.2023)

Monicelliovský antihrdina Brancaleone v úzasnom pokračovaní jeho ciest, tentokrát na krížiackej výprave. Tvorcovia sa opať pustili do bláznivej komédie, ale ich typickej irónii sa nevyhlo ani náboženstvo. Ako v prvom filme tak aj tu zneje chytľavá ústredná pesnička oslavujúca hrdinstvá hlavnej postavy. Tretí komentár. (22.01.2017)

Pod maskou parodie, zpřítomňující (tj. odhalující ustavičnou živost, přítomnost a účast na dnešním lidském životě) dědictví středověkých křížových výprav, se skrývá úchvatné kritické dílo, které obnažuje moderní lidskou společnost ve všech jejích nešvarech. Jakkoliv přitom nešetří jinotaji a jemnými analogiemi, zůstává tento snímek převážně – ba souvisle – věcný a všechna úzkost, trapnost i štěstí se k divákovi dostává srozumitelně, tedy bezprostředně, řečí jeho vlastního těla, ba nakonec je sám tím, který vše za své hrdiny doslovuje a potýká se se smrtí. Neuvěřitelný zjev středověku v divadelních kulisách moderní Evropy. (02.03.2018)

Další dobrodružství statečného Brancaleoneho se moc neliší od toho prvního. Stále je to ta vtipá satira, stále je se svými následovníky na cestě a potkávají podivné lidi. Nenáročný humor, který pobaví každého a to bez zbytečných sprosťáren. Takové filmy mi dnes docela chybí. Italům dřív komedie prostě šly. Branca! Branca! Branca! Leone! Leone! Leone! (29.02.2016)

Veľmi slušné pokračovanie, s vážnejším odkazom a niektorými skvelými alegóriami. (10.09.2017)

Paródia na rytierske príbehy v duchu prvého filmu Brancaleonova armáda (1966) pokračuje! Tentokrát sa jej obeťou stávajú krížové výpravy. Stejně dobré, jako "jednička" , závěrečná pasáž před branami Jeruzaléma se dokonce odehrává ve verších  a nevyznívá to blbě. Je tu krásná "bosorka" Tiburzia (Stefania Sandrelli).Tu herečku je třeba trochu více zmapovat. Překvapivě ji mám u dvou hodnocených filmů Svůdná krása (Liv Tyler) a Šunka,šunka (Panelope Cruz). Na závěr se dozvíme , že Brancaleone vlastně ani není rytíř, což král napraví okamžitých jmenováním baronem. Branka by následný souboru 1 proti 5 vyhrál, kdyby mu Tiburzia neshodila na hlavu kokosový ořech. PS : Bomba na konec, Stefania Sandrelli jako předmět Mastroinaniho zájmu v Rozvodu po italsku (1961) , kde je jí 14 - 15 let !!!! (08.03.2024)