Cari fottutissimi amici
Drahí zatratení priatelia
Režie:
Mario MonicelliKamera:
Tonino NardiHrají:
Paolo Villaggio, Antonella Ponziani, Antonella Fattori, Stefano Davanzati, Eva Grimaldi, Rinaldo Zamperla, Sergio Pierattini, Giovanni Pellegrino (více)Obsahy(1)
Píše se srpen 1944. Itálie je právě osvobozena z německé okupace. Bývalý boxerský manažer, pan Dieci, dá dohromady něco, co by se mělo podobat na boxerský tým. Pan Dieci zorganizuje turné zápasů. V jeho týmu je dokonce jeden černý americký voják, který dezertoval a jediný vypadá jako profesionální boxer. Do týmu zapadne i jedna slečna, jíž oholili hlavu za to, že se vyspala s německým vojákem. Vesnické náměstí je svědkem prvního zápasu. Ne všechno jde tak, jak si to pan Dieci představoval, ale vydělali si alespoň na nějakou zeleninu, sýr a salám. Americká polní nemocnice je místem dalšího zápasu. Tento ovšem skončí totálním fiaskem pro náš tým, ale Američané jsou velkorysí a darují panu Diecimu plný vůz iídla. No tím se příběh zdaleka nekončí. (Butterfly Home Entertainment)
(více)Recenze (16)
Zlatý Medvěd - výběr ()
Film mi vic nez nejaky prihody pana ucetniho pripominal sedmou rotu, coz je ale v podstate dobre, tohle je komedie zasazena do povalecny italie a ne film o hovadu s velkejma gatema. Pribeh je znacne jednoduchej - boxerskej tym snu slozenej ze samejch chudaku vyjizdi v neskutecne roztriskanym aute za obzivou a objizdej tak poute. A samozrejme jim sefuje Villaggio, kterej se nijak zbytecne nexichti, ale obcas jsou ty jeho neustaly moudra otravny. Natoceny to je prekvapive hodne slusne, ale s vtipnosti to uz dost kulha a najde se tu jen sem tam nejakej ten vtipek a kolikrat to je spis vaznejsi. Takze zadna vymleta sranda od zacatku do konce, ale i pres zbytecnou stopaz se na to docela prijemne kouka, film nikdy vylozene nenudi a obcas se zasmat da. Lepsi 3*. ()
Něco jiného s Villaggiem, než jsme zvyklí.. :-) ()
Váhal jsem mezi 3 a 4. Samozřejmě mi bylo jasné, že to nebude jako série s panem účetním. Villaggio - a z toho se můžeme krásně chlapci poučit! '' - tu předvedl i vážnější tón svého hraní. On pochopitelně netočil jen komedie. Film sám je vlastně roadmovie. Partička kluků v čele s Desítkou boxerským koučem jede rozpadajícím se náklaďáčkem na dřevoplyn srpnovou Itálií roku 1944 (tou dobou už osvobozenou Američany). Hodlají po poutích za kus žvance předvádět boxerské zápasy u kterých mají přesný scénář kdo jak a kdy vyhraje aby diváci byli co nejnapnutější. Odměnou jim má být kus žvance, protože toho se jim zatraceně nedostává a nedostává se ho v celé Itálii. A tak jedou zapadlými vesničkami, městečky a v každém místě zastavení na zápas či pro sběr dřeva pro náklaďáček zažívají jednotlivá dobrodružství. Občas někoho svezou, občas někoho jen potkají či se u něj jako u známého zastaví...Jako komedie to moc nefunguje, dýchla z toho na mne taková až melancholie. Ale asi to tak mělo být, protože film je vlastně vyprávěním starého muže, který na tu dobu ,,nouze'' vzpomíná s dojetím jako na krásné mladé časy. Divák pak má možnost vidět celkem dobře zpracované prostředí země krátce po osvobození s vraky na silnicích, americkými kolonami, různými uprchlíky a ztracenými existencemi např. z řad kolaburujících žen atd... Jestli bylo něco opravdu vtipné, pak to byla závěrečná poprava celé skupinky ! :-). Film příjemně provází slavné melodie Glenna Millera a to dává dobovosti příběhu opravdový šmrnc. Celé je to velice lidské a líbilo se mi to. A tak dám nakonec za 4 lilky! * * * * ()
Příjemná ač smutná komedie o poválečné Itálii a partě dobrodruhů, kteří se rozhodnou objíždět města s boxerským vystoupením. S boxem, ale nemají kromě své šéfa (Villaggio) žádné zkušenosti. Jejich vystoupení v ringu jsou opravdu povedená :-). Villaggio, zde hraje jinou roli, než-li jsou jeho ztřeštěné postavy a hraje opravdu dobře. Při své cestě narazí boxeři na amerického "černého" vojenského zběha, kolaborantku s nacisty i půvabnou dívku, která jim připraví nemilé překvapení. Poklidná a rozverná Monicelliho cesta do Florencie je příjemný snímek, který určitě nenudí. ()
Tenhle film není zastak špatný, ale už to není takový Villaggio jako ve Fantozzim, tohle je po druhé světové válce tak že tam se mi moc nehodí. ()
Ne ne ne. Filmům s Villaggiem nepřidu na chuť asi nikdy... ()
Vtipná komedie, není to Fantozzi a tím je to o poznání zajímavější, není to tak infantilní jako pan účetní, bavil jsem se .. ()
Paolo Villaggio v roli, na kterou nejsem zvyklý, film postrádá i jeho gegy. Pro mě spíš zklamání, které stačí vidět jednou. ()
i přes humorné scény a chvilky je to pro mne spíše nudnější film z válečných let s vážným Villaggiem to není ono. Hodnocení: 50 % ()
Je to normální film na který se dá koukat. ()
Až nečekaně docela dobré...není to žádná kvalitní filmařina,ale na zabavení to stačí.Rozhodně to není žádna sračka,ale čistý průměr,který nijak neuškodí a stojí za shlédnutí. ()
Krátce po II. světové válce není v Itálii moc veselo... Jak umlčet věčně se ozývající prázdný žaludek, když není ani ani na chleba? Bývalý boxer Dieci (Paolo Villaggio) dostane senzační nápad. Bude se živit boxem ! Opráší rukavice a do ringu se vrátí, jako trenér vlastního týmu. Parta odvážlivců se v rozbitém nebrzdícím autobuse vydává na cestu za obživou. Boxovat nikdo z nich neumí, a proto dostávají pěknou nakládačku, ale elán jim rozhodně nechybí. To jen stručně k obsahu této typicky Villággiovské komedie i, když už v poněkud slabším hávu. Zřejmě je to způsobené poválečnou atmosférou. Nicméně snímek hodnotím zlatým středem. ()
Keď som to videl prvýkrát , tak to urobilo na mna dobrý dojem , aj keď vidieť Paola Villaggia v inej úlohe ako Fantozzi bolo dosť nezvyk:) Na druhýkrát už to tak zábavné nebolo. 52 % ()
Průměrná Italská komedie s P.Villaggiem o trochu slabší v humorných scénách než v sérii účetního i tak se tam našli docela vtipné scény i přesto že příběh je z válečné doby kdy nebylo co jíst a proto se vydal P.Villaggio s partou mladíků na štaci po vesnicích se svým boxerským číslem. ()
Ako európsky road-movie z druhej svetovej sa mi to veľmi páčilo. Koniec bol trochu rozpačitý, inak by som dal 5 - a bolo veľmi osviežujúce vidieť Paola Villagia hrať kohosi iného (a výborne!), než Fantozzi. ()