Srdíčko

Hraběnka – pitoreskní postava, kterou bylo možno potkat zejména v pražském podniku Narcis. Stará paní ověšená šperky, v šatech určených pro dvacetileté dívky, s dlouhými blonďatými vlasy, neuvěřitelným nánosem líčidel na obličeji, umělými řasami a dlouhými nehty, budila svou „barevností“ (vnější i vnitřní) v době šedivého socialismu konce 80. let značnou pozornost. Byla pokládána za neuvěřitelně bohatou někdejší majitelku Narcisu, za bývalou barovou tanečnici či dokonce za přesluhující prostitutku. Filip Renč se tuto mystickou postavu, kterou potkával od dětství, rozhodl demýtizovat, poodhalit její soukromí a především ukázat její optimistickou až dívčí životní filozofii. Celým filmem prostupuje sympatie k Hraběnce jako ke svébytné osobnosti, která si zachovává svou tvář v každé době, za jakýchkoliv podmínek – to jest i za socialismu vyznávajícího nevýraznou průměrnost. (juvelinokivi)