Obsahy(1)
Hraběnka – pitoreskní postava, kterou bylo možno potkat zejména v pražském podniku Narcis. Stará paní ověšená šperky, v šatech určených pro dvacetileté dívky, s dlouhými blonďatými vlasy, neuvěřitelným nánosem líčidel na obličeji, umělými řasami a dlouhými nehty, budila svou „barevností“ (vnější i vnitřní) v době šedivého socialismu konce 80. let značnou pozornost. Byla pokládána za neuvěřitelně bohatou někdejší majitelku Narcisu, za bývalou barovou tanečnici či dokonce za přesluhující prostitutku. Filip Renč se tuto mystickou postavu, kterou potkával od dětství, rozhodl demýtizovat, poodhalit její soukromí a především ukázat její optimistickou až dívčí životní filozofii. Celým filmem prostupuje sympatie k Hraběnce jako ke svébytné osobnosti, která si zachovává svou tvář v každé době, za jakýchkoliv podmínek – to jest i za socialismu vyznávajícího nevýraznou průměrnost. (juvelinokivi)
(více)Recenze (6)
Sebavedomá výstredná pani so zdravými názormi. "Džentlmen si užíva a mlčí, obmedzený hlupák len vykecáva a sprosto sa chvasce". Veľká pravda. Ale nielen to. Pani pochopila, že zmysel života nie je v pachtení sa za falošným pozlátkom, ale vytvorenie zlata v sebe. Nekompromisne. Jednoznačne. Pretože názorové ustupovanie "tým správnym a všeobecným" spoločenským normám a vhodnému odievaniu vždy viedlo k uniformite a fašizmu. Vedľajšie postavy z dokumentu to jasne dokladajú - kaderníčka a jej normalizačným trusom vymleté jedovaté poznámky, čašníci a siví ľudia ulice. Nepochybujem, že ich modlami boli vtedy hrdinovia socialistickej práce z družstiev či fabrík a dnes masturbujú nad obrázkom politického lídra. Podobne odeté grófky som z času na čas vídal po pražských kaviarňach. Nechodili tam dennodenne, ale keď už si raz za čas vyšli, primerane sa nahodili, obložili zlatými cingrlátkami a lesklými kameňmi (alebo ich atrapami) a náležite si užívali atmosféru. Grófka z dokumentu bola živšia a spontánnejšia, než tieto dámy. Jednoznačné to je z jej spôsobu aj obsahu komentovania života. Pozn.: K vynucovanej jednote v odievaní. Môže mať rôzne podoby. V zásade ide ale vždy o ten istý totalitárny fašizmus mysle. Môže mať ráz extrémnej pravice (ozbrojené sily, náckovia, priaznivci reál bojových hier), katolícko/ luteránsky meštiackeho strihu (slušne na ulicu, do práce i do kostola), socrealizmu (šedivé, nevýstredné strihy i účesy ako nepísaná norma), anarcho/ pankovo/ rege komunity (rozgajdane-uvoľnený štýl, často kovy v tele, na tvári, dredy, vyťahaný sveter, kto sa vymyká a chodí inak - napríklad v obleku, je okamžite názorovou komunitou označený za podozrivého) ako aj kadejakých hipstersko - fetišitických odnoží. ()
Není dobré soudit člověka podle vzhledu, jakkoli to může být u ženské, která se líčí jako smrtka, docela těžké. Nejzajímavější na tomto dokumentu je každopádně zpracování, v němž jakoby se Renč nechal inspirovat poetikou Nové vlny a člověk si jenom nestačí stýskat, kam že se tento jeho kvalitativní potenciál ztratil. ()
Přiznávám, že mé hodnocení je mmj. silně ovlivněno vzpomínkami z dětství, kdy jsme madam Bartákovou občas potkávali v okolí Václavského náměstí a společně se spolužáky jsme řešili, zda je to "ta Hraběnka" nebo Jaroslav Čejka v blond paruce. Ať v pozitivním či negativním smyslu slova opravdu pozoruhodná osoba ve velmi zdařilém dokumentu. ()
Člověk výrazně mimo normu. Vděčný objekt pro film. ()
Pro mě nejlepší Renčův film. Velkou část filmu lze shlédnou na http://www.youtube.com/watch?v=j56PeOmslLQ. Další ukázky a rozhovor o filmu s režisérem je možno vidět zde: http://www.youtube.com/watch?v=Wjc2VK7qZmg. ()