Fantozzi

Napriek absencii skutočnej zápletky (film je viac-menej sekvenciou skíc) je Fantozzi pravdepodobne posledným komédie v talianskom štýle. V porovnaní s klasickými komédiami v talianskom štýle je všeobecný tón oveľa ľahší, ale napriek tomu pod priehľadným závojom frašky stále horí oheň nemilosrdnej sociálno-kultúrnej kritiky. 6/10 (17.10.2021)

„Oci, prečo mi hovorili Čita?“ Takže týmto sa to v roku 1975 začalo. Nekonečné životné peripetie talianskeho účtovníka Uga Fantozziho (Paolo Vilaggio), ktorý dáva novú hĺbku slovám „smoliar“, „sociálne znevýhodnený“, „človek milión“ a „pod papučou“. Tvorcovia snímky nás v jednej chvíli rozosmievajú bláznivou, až grotesknou scénou (Fantozzii verzus autobus, Fantozzi verzus slávnostná večera), prípadne siahajú WTF smerom á la Monty Python (japonská reštaurácia) a hneď nato chcú, aby sme súcítili s hrdinami (manželka žiarli, škaredá dcérka je šikanovaná). Dokonca neváhajú použiť niečo, čo nebezpečne pripomína orwellskú satiru šialeného systému na spôsob 1982. Proste veľká nechápačka a nemalá konina. Kedysi spolužiaci jednotlivé časti (Vilaggio hral Fantozziho ešte v roku 1999!) citovali a rehotali sa týždeň v kuse. Ale to už bolo dávno. A mňa to nebavilo už vtedy. (13.07.2008)

Sled skečů, které Villaggio více či méně recykloval i v dalších filmech, tu s menší přidanou hodnotou, jindy i bez ní. Nedokážu si představit, že bych se dokázal na filmy s Fantozzim dívat hned za sebou, hrozilo by mi reálné nebezpečí progresivní paralýzy mozku, která vede ke korové atrofii, projevující se oslabením kognitivních funkcí, tupě euforickou náladou, či depresemi, příznaky s poškození pyramidových drah, parézami, bludy, marasmem a končící úmrtím po 2 až 5 letech. A to bych nerad. (27.08.2017)

No jasně, ten film je děsně nevyrovnanej a osciluje od totální trapnosti k naprosté genialitě. Některé gagy použil Villaggio v mírné obměně i později/dříve, ale je to prostě kult a ten si zaslouží mírné nadhodnocení. Nudit se určitě nebudete a fotbal mezi nezadanými a ženatými patří k tomu nejlepšímu z Fantozziho. (07.07.2014)

Jako školáka mě kdysi Maléry pana účetního hodně bavily, nečekal jsem ale, že by mi dneska tenhle ultrasmolař ještě mohl něco říkat. No a ejhle, posílání do horoucích troškovských pekel se nekoná. Nejen že je to místy hodně zábavné (fotbalové utkání, japonská restaurace), ale ten humor, hrubý jako štěrk, má snad i nějakou tu Hodnotu. Fantozzi je neustále tak drtivě ponižovaný, že mi je ho prostě líto a ze všech těch úspěšných chytráků, papalášů a aristokratů kolem je mi zle. Takže je v tom i nějaká sociální angažovanost nebo si jí jenom představuju? Možná je to prostě jenom taková ta lidová sranda bez bryndáku, která podobné myšlenky vyvolává spíš mimoděk. Rozhodující je ale výsledný pocit a ten v tomhle případě jde výrazně do kladných čísel. 70% (16.02.2010)