Fortress
Obsahy(1)
Zdá se to bizarní, ale dvacet let po rozpadu Sovětského svazu existuje stát, který se stále potýká s živým dědictvím komunismu. Stát, jehož existenci téměř nikdo neuznává. Stát o 500.000 obyvatelích různých národností, kteří mají tři až čtyři různé pasy, aby se z něj vůbec mohli dostat někam ven. Stát, kterému donedávna vládl prezident Smirnov v saku s ustřiženými rukávy. Do této podivuhodné, temné země se vydávají dva mladí čeští dokumentaristé, aby zde natočili poetický příběh o člověku, jeho vztahu ke svobodě a také o jeho touze uniknout modernímu světu do ideálního univerza, v němž se o něj stát skutečně postará. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (26)
Svým obsahem nesmírně cenný dokument, ale jeho forma je naprosto ubíjející. Podněstří - Malý Sovětský svaz - republika zla. --- Proč pořád čistíš ten samopal, tati? Dokud čistím samopal, synu, naše vlast není na prodej! ()
Pokud v České republice už nějaký ten rok vládne blbá nálada, tak si nedovedu představit, jak se asi lidé cítí v Podněstří. Přes dvacet let jim vládl autoritářský prezident Igor Smirnov, fixlování voleb je místním folklórem a dosud se nedokázali úplně vymanit z dědictví Sovětského svazu. To všechno ještě znásobené faktem, že Podněstří je sice nezávislý stát, ale dosud nebyl žádným dalším suverénním státem uznán. Obyvatelé Podněstří pokud chtějí vycestovat za hranice, tak potřebují nejlépe tři pasy - místní, moldavský a pak nejlépe ruský. Život v půlmilionové zemičce, která leží na východě Moldavie na hranicích s Ukrajinou, musí být pořádná deka. Filmový dokument Pevnost od Lukáše Kokeše a Kláry Tasovské výpráví o této postsovětské republice, a to v momentě, kdy se konají prezidentské volby. Už od prvních záběrů, kdy společně s filmem přijíždíme vlakem ke hranicícm Moldávie a Podněsteří, je jasné, že vstupujeme do míst, ve kterých se zastavil čas a kterým vládne atmosféra šedi. Oba autoři přicházejí s poměrně fascinujícím stylem natáčení, kdy situace nechávají plynout ve velkých celcích a dlouhých záběrech. Divák tak získává pomyslnou moc nad promítaným materiálem, kdy je to on, kdo selektivně vybírá jednotlivé informace, a to podle svých vlastních preferencí. Stáváme se tak pány prostoru a času, přičemž samotný dokument narušuje naše zaběhnuté divácké návyky a automatismy. V tom, že film aktivizuje a nikoliv otupuje naše vnímání, je Pevnost fascinujícím způsobem uhrančivá. Záběry ve velkých celcích, které jsou komponovány s fotografickou pečlivostí a které nechávají prostor i pro místa, v nichž nic není a jsou pro obraz zcela zbytečná, podtrhují určitou vyprázdněnost, strnulost a bezčasí celého Podněsteří. Obrazová koncepce dokumentu nám tak neustále připomíná, jak v dokumentech často rezignujeme na vizuální a stylistickou stránku snímku a jak je samotný obraz esencí jakéhokoliv vyprávění. Na příkladu Podněstří, jež dosud nezískalo úplnou suverenitu a na jeho území se roztahuje ruská armáda, se otevírá podnětné téma celostátní identity. Místní bezčasí je tak umocněno neurčitou národností místních obyvatel, kdy ze třetiny jsou Rusové, ze třetiny Moldavané a ze třetiny Ukrajinci. Státní establishment se tak neustále snaží o vybudování národní identity, která by šla napříč celým etnickým spektrem. Vyprázdněná identita je v dokumentu podpořena i samotným snímáním protagonistů, kdy jim jen občas vidíme do tváře a často ve dlouhých záběrech sledujeme pouze jejich záda. Přes dvacet let zapomenutý stát, tak bojuje nejen o svoji svrchovanost, ale i vlastní identitu. Otázkou však zůstává, zda-li ji lze najít prostřednictvím zkorumpovaných politických elit, které si budují své mocenské pozice stůj, co stůj. V době, kdy i čeští politici a zejména prezidentští kandidáti začínají lovit v rybníku národní hrdosti a suverenity, může být dokument Lukáše Kokeše a Kláry Tasovské nesmírně užitečný. ()
Nemám pocit, že by Pevnost nějak vybočovala z řady obdobných dokumentů. Tematicky samozřejmě zajímavý je, Podnětří je nepříliš dokumentárně prozkoumanou oblastí, která vybočuje ze současných územních zvyklostí. A v rámci Evropy se jedná o opravdu mimořádnou odchylku. Nicméně řemeslně se o nic výjimečného nejedná a žánr nikam významně neposouvá, ba se spíše ocitá několik let za vývojem. Z hlediska poskytování informací je pozornost soustředěna na několik jedinců (kteří jsou proti Podněstří) a vizuální propagandu státu (ať jsou to volební spoty, silvestrovský pořad nebo vojenská přehlídka). Tvůrci kladou důraz zejména na podporu z Ruska, zaostalost země, která je neustále připodobňována k sovětskému svazu a mafiánským praktikám v politice. Za jakousi protistranu, která je pro Podněstří a současná situace jí vyhovuje, jsou tu dvě ulovené slečny, které v cirka čtyřminutovém rozhovoru působí značně propagandou ovlivněným dojmem, a jejich výpověď je tedy de facto spíše další ukázkou negativ. ()
Faktom je, že Moldavsko je najchudobnejšou krajinou Európy, Podnestersko si realizovalo jazykovú autonómiu so všetkými z nej vyplývajúcimi ekonomickými a politickými dôsledkami pod ochranným pláštikom Ruska. Obyvatelia sa nechcú spojiť s Moldavskom, Moldavsko sa nesnaží Podnestersko unifikovať so zvyškom štátu. Film na mňa pôsobil úplne typicky v duchu mimovládnej dokumentárnej agendy - pár záberov totality (vojenské parády, večný prezident), všadeprítomnej polície, dohľadu, výpovede disidentov a pár súhlas/ých viet bežných ľudí (jednoduchších, ľahšie manipulovateľných). Fajn, veď takto sa to dnes robí - prísť, nekomentovať, ponúknuť len výpovede tých, čo sa to týka a pár záberov z médií. Nechuť ísť pomerom hlbšie pod kožu, popísať bližšie i výhody režimu v područí mafiánskych obchodov (pretože mafiánsky systém riadenia je niekedy aj efektívny a ponúka bonusy), teda radšej vynechanie kladov, lebo by to nevyznelo tak jednoznačne, ale hlavne by to bolo príliš zložité. Radšej dlhé, nekomentované zábery. A názov evokujúci absolútne ohraničenie sa - vytvorenie bašty čohosi úplne netypického. Pričom, opakujem sa, ide len a len o dôsledné uplatnenie si kolektívneho menšinového práva (právo na jazyk). Čo je pomerne nezvyčajné, ale v regióne byzantínskeho strihu, založenom na nadstave polície, armády a všadeprítomnej byrokracie, snáď aj pochopiteľné. ()
Po tomhle filmu už mi nepřipadá divné, co se dnes děje v Podněstří. Oni si tu Rusové trpělivě připravovali půdu celá desetiletí. Ostatně v tom mají praxi (viz Zakarpatská Ukrajina po 2. světové válce). Neuznaná část Moldavska by bez pomoci Ruska byla asi neuvěřitelně zbídačená. Ale jejich budoucnost pořád není v jejich rukou, stále záleží v první řadě na tom, zda o ně Rusko stojí, nebo jim tahle nárazníková zóna vyhovuje, tak jak je. Takže si místní klidně mohou hrát na to, že žijí v demokracii, na situaci to vůbec nic nemění. ()
Konečně nějaká země, kde nebydlí Kalousek a kde je sranda žít. Navíc si člověk může i vybrat, se kterým pasem. No né, proč nežít ve státě, který neexistuje?... ()
Podle mne vrcholný český dokumentární film roku 2012. // 16. MFDF Ji.hlava ()
Žádný nudný politický cestopis, kterých vznikají stovky, ale místy zábavná, místy impresivní návštěva, která dokázala skutečně proniknout pod kůži dnes už těžko uvěřitelného režimu na kraji Evropy. Režiséři si vybrali velmi vděčné období před rozhodujícími volbami, kdy se naděje snoubí s naprostou rezignací a pronikly do soukromý různorodých obyvatel včetně novodobých disidentů. I přes nutnost užívat k utajenému natáčení mobilní telefon film nevypadá jako amatérské video z dovolené, dokáží vytvářet atmosféru a mluvit samy za sebe. Rovněž výběr momentů a situací dává dohromady soudržný celek, jež nemá problém s tempem a těžko se v něm hledají hluchá místa či nadbytečné repetice. I jen statické natáčení televizní obrazovky, které odkrývá manipulaci upadající diktatury skrze média, působí silně magnetickým dojmem. Pro starší generaci, jak poznamenala Helena Třeštíková film nic nového nepřináší, poukazuje jen na to, že to, co se s naší společností dělo za normalizace je možné i v dnešní globální situaci. Pro mladší generaci naopak film může působit svěžeji, exotsky a odkrývat něco neznámého. Už jen za odvahu, zarputilost a filmové cítění Kokeše a Tasovské si film cenu Česká radost zaslouží, i když se zabývá spíše něčím okrajovým, co nehýbe ani naší každodenností, ani nepromlouvá do současných globálních krizí. V tomto případě se spíš oceňuje kvalita provedení a uchopení tématu, než velikost tématu samotného. ()
Obdivujem odvahu režisérskeho dua, ale nemôžem sa zbaviť dojmu, že tento dokument je zbytočný. To riziko, podstúpené tvorcami, prinieslo ovocie v podobe pár rozhovorov o faktoch, ktoré si každý môže vygoogliť. Áno, ruština vždy poteší, ale ruská ideová škola vždy zamrzí. ()
Vyborny dokument o Podnestersku, state v byvalej sovietskej republike Moldavsko. Chvalim maximalne realne vykreslene realie a slusnu reziu Kokesa/Tasovskej. 84 % ()
Hodně absurdní situace, která se děje v Podněstří, které je, co se týče svého statusu velmi ojedinělým úkazem. Část Moldávie, které je velice pestrá svým národnostním složením a je zde silný ruský vliv. Jakoby se tu čas zastavil někdy v 90. letech. Kdybych nevěděl, že tento dokument je z roku 2012, tak bych tipoval, že je starý klidně více než 20 let. Co se týče řemesla, tak tu nemáme žádný hlas, který by uváděl do situace a samotní filmaři jsou vyjma jedné scény hodně v pozadí a nechávají mluvit pouze místní aktéry. Asi by to šlo udělat atraktivněji a zároveň stravitelněji s nějakým rychlým intrem. ()
Výlet do Podněstří nepřekypuje technickou kvalitou a věcně nepřináší nic zásadně objevného (pokud divák není mediální ignorant) ani hlubokého (odpovídá tvůrčím obzorům). Pokud shlédnutí nepomůže alespoň k zájmu o region, když už ne k zamyšlení nad podobou třeba české volební propagandy ("společně po modré"), všechno bylo marno. Největším husarským kouskem bylo z natočeného materiálu střihačsky profesionálně sestavit celkem rytmický a sledovatelný tvar. 2-3* ()
Dokument nenabízí nic nového, co by běžný člověk, který se trochu zajímá o světové dění, nevěděl. Nejde vůbec do hloubky a není zrovna moc objektivní, kdy se snaží divákovi podsouvat svá stanoviska. ()
Čtu zde bizarní komentáře s otázkami ohledně toho, proč byl tento film vůbec natočen. Odpověď přitom dává tento film sám. Je dobré vidět, v jaké atmosféře tato "zona" žije. Nejlepší na tomto dokumentu je bezděčné zachycení takřka ve všech veřejných prostorech přítomné propagandy - vymývání mozků - ve prospěch ideologické doktríny panující v této ruské kolonii. Autoři filmu za svoji pravdivou výpověď zaslouží velké uznání, přinejmenším moje získávají. ()
Tenhle dokument jsem chtěl vidět od chvíle co vznikl. Moje motivace byla o to větší, že jsem v Moldavsku byl Podněstří jsem sledoval z druhé strany přehrady Dubasari. Zároveň jsem v této zemi byl natolik dlouhou dobu, abych pochopil její fungování, potenciální budoucnost. V rámci Sociologického večera se mi to konečně podařilo. Rozhodně nečekejte, že vám někdo něco bude polopatickou formou vysvětlovat. Dokument je sdělením několika aktérů a banálních situací. Nečekejte ani dokumentaci stalinistického režimu v "srdci Evropy". Tím totiž Podněsterská republika není. Pořád je to území, kde jsou občané drženi ne režimem, ale svojí ekonomickou situací. Tajná policie mnohdy funguje spíš symbolickou formou. I když nemůžu tvrdit, že by byla místní garnitura vstřícná k jakýmkoliv žurnalistům, filmařům, ze západu. Natož filmařům bez akreditace. A těmi rozhodně autoři snímku byli. O to víc mě potěšilo konkrétní promítání, jež následovala diskuse na dané téma. A diskuse jsem se milérád účastnil, i jsem některé informace doplnil. Dokonce jsem se v rámci jednoho večera zúčastnil jednoho promítání, diskuse a diskuse navazující na další promítání, na jiném místě. Dokument, co do ofilmařského hlediska, je moc hezky natočen. Ocenil jsem hlavně střídmou formu a na to, jaké byly možnosti (točeno na DSLR) i střih, kompozici a vůbec celou koncepci. 90%. ()
Existuje Podněstří. Je tam bída. Zrovna si po 20 letech zvolili nového prezidenta. Titulky, konec. ()
Obrazově působivý dokument ze země/nezemě zvané Podněsterská Moldavská republika. Trošku jsem sice postrádal nějaké zásadnější sdělení, které se autoři filmu snažili (?) přednést, nicméně chybějící body bohatě vynahradil již zmiňovaný vizuál a také to, že se „Pevnost“ (na rozdíl od příspěvků na stejné téma z dílny některých renomovaných zpravodajských institucí) vyvarovala laciné bulvarizace tématu, k níž existence tohoto renegátského pseudostátečku doslova svádí. ()
Důležitá věc. Je dobré si připomenout, že žijeme docela v normální (přes všechny chyby) společnosti!! ()
Zobrazit zajímavé téma tak nudným způsobem je vskutku umění... ()
Bál jsem se, že dokument o Podněsterské republice bude hodně jednostranný, ale byl dán prostor promluvit i těm, kteří si režim pochvalovali. Sice jen v jednom krátkém rozhovoru, ale aspoň něco... ()