Reklama

Reklama

Tělo mého těla

Dokumentární / Krátkometrážní
Česko, 2012, 24 min

Režie:

Viola Ježková

Obsahy(1)

Experimentální film Violy Ježkové odpovídá spíš kategorii videoartu. Zprostředkovává určitý mentální prostor bezčasí na jehož okrajích se nalézá mateřské tělo. Obrazy a zvuky prvních měsíců po narození autorčiných dětí konstituují jeho vlastní nepravděpodobnou řeč. Prostor mezi mateřskou láskou a laktační psychózou prostupuje intimita a křehkost kontrastující s tuhostí neměnného času zaramovaného bílou zimní krajinou. Film tak vypráví o něčem nesmírně základním. (MFDF Ji.hlava)

(více)

Recenze (7)

Slarque 

všechny recenze uživatele

Syrové a neupravené dětské zvuky a k nim záběry čehosi, co mi nedávalo smysl (od podivností na sněhu po vodopád naležato). Prostě art pro pár vstřícně naladěných intelektuálů. ()

ejnl 

všechny recenze uživatele

Je to zajímavá práce. Jestli bylo záměrem přenést na diváka dojem z rodičovského utrpení a hlavním motivem filmu bylo uspání dvojčat, povedlo se to výborně. Obrazovou koláž subjektivních záběrů doplňuje neustále iritující zvuk brečících a chrachlajících nemluvňat, výsledným efektem na diváka je permanentní stres a ostražitost. Ale základním problémem pro mě bylo, že jsem se na to nepotřeboval dívat. ()

Reklama

Radko 

všechny recenze uživatele

Miestami zaujímavé materské video - napríklad partner chce spať, dvojičky si vytvárajú metajazyk mrnčania, plaču, sŕkania a brmlania. Do toho hlasité šumenie a inscenovaná hra v snehu. V Obsahu nerozumiem tejto vete: "Zprostředkovává určitý mentální prostor bezčasí na jehož okrajích se nalézá mateřské tělo.". Ehm - no, tak áno, neskôr sa nemenný čas filmu v Obsahu rámuje zimnou krajinou. Tak telom, či krajinou? Alebo je to to isté? Matka Zem! Záhadná mi je aj v Obsahu spomenutá laktačná psychóza. Film, ktorý potrebuje autorské alebo akékoľvek iné dovysvetlenie a toto samotné ho ešte viac znejasňuje je prijateľný len ako séria obrazov detí matky. Matky a (zrejme) aj režisérky, rozhodnutej zasvätiť život experimentu, nech je jeho objektom čokoľvek. Vo výsledku zaujímavý, ale až pričasto sa opakujúci koncept skúmania vlastnej mysle, ktorému môže a bude podriadené čokoľvek, len nie starostlivá autorská príprava, skôr prvok náhodnosti a voľnej asociácie obrazov a významov. ()

vypravěč 

všechny recenze uživatele

Režisérčina intuitivní mateřská sebereflexe nepostrádá naléhavosti ani lehkosti, napětí ani vtipu, a může tak snadno oslovit každou otevřenou mysl. Ve srovnání s poněkud rozpačitým starším portrétem Milana Balabána, v němž spoleh na autonomii zobrazovaného a vyznaného převážil nad vůlí porozumět, neřkuli odpovídající porozumění zprostředkovat, působí tento snímek mnohem celistvěji a soustředěněji. Volně řazené záběry, dokumentární i inscenované, sugerují širší skladbu, jejíž řád vyvstává jen nenápadně prostřednictvím některých leitmotivů, především těch akustických, snad odkazujících k prvotní řeči, k jazyků věcnému, sjednocenému s životem, tvorstvem, světem, věcmi… Gramatika mateřštiny. ()

Galerie (4)

Reklama

Reklama