Film skutečného muže

Potvrdenie dobre známej skutočnosti, že všetci chlapci majú radi zbrane. Od prakov, lukov až po pištole a samopaly. Čím dokonalejšia imitácia skutočnej predlohy, tým lepšie. Mieri sa na všetko možné, neživé a hlavne živé. Nájdu sa aj dievčatká, čo sa radi zapájajú do vojnových hier. Fakt, že ide o Chorvátsko, teda štát, kde bola relatívne nedávno vojna, na veci nič nemení. Zbrane-hračky sú populárne všade, vrátane bojových robotov, vozidiel, mutantov a tak. Len nechápem aká medzivojnová doba sa má vo filme na mysli. Pravdepodobne ide o také ľudskoprávne navnadenie pre festivalové poroty v štýle: kuknite, krajina kde sa bojovalo má cez chlapecké interesy a hry našliapnuté k ďalšej blízkej vojne. Poznámka: Za čias mierového socialistického Česko-Slovenska boli zbraňové hračky mimoriadne populárne, vrátane bojových hier, kde popadalo mnoho mŕtvych (výkriky: dole-dole-dole! pri rachotení detských samopalov sa ozývali po celom sídlisku), hier na tajných agentov, strieľajúcich záludných špiónov, či strategických hier s figúrkami vojakov a Indiánov, ostreľovaných gumou zo zaváranín. Ak niekto priniesol imitáciu skutočnej zbrane zo Západu, hneď sa táto stala aj spolu s jej hrdým majiteľom predmetom všeobecného obdivu kamarátov či spolužiakov. Poznámka II. (dodatok k pôvodnému komentu). Úplne rovnaká situácia ako vo filme je na Slovensku aj dnes (20. augusta 2015). Práve dnes som videl na dvore krčmy rodinku s tromi deťmi. Dvaja chlapci striedavo mierili pištoľou na hlavu mladšej sestričky a ostreľovali ju, mieriac na hlavu. Pištoľ vydávala zvuky imitujúce samopalovú streľbu a sršala zábleskami. Mamička vraví: "Ale chlapci, na hlavu jej nemierte hádam." A ocko na to: "Veď oni si tú pištoľ len potrebujú vyskúšať.". Nuž a večer som zachytil tento článok: http://kosice.korzar.sme.sk/c/7970255/v-kosickej-saci-drze-a-ozbrojene-deti-ostreluju-ludi.html?ref=njcc (10.08.2015)

Na deset minut roztažená myšlenka, jak je špatné, že si děti hrají se zbraněmi. Šlo by to vyjádřit i zajímavěji, kontroverzněji a originálněji, proto mi to přijde jako filmařsky odfláklé dílo, které se tváří, že všechno utáhne jen na silné idee. V chorvatských poměrech to asi vyznívá silněji, pro nás ty bratrovražedné války se zapojením dětí přece jen tak blízkým tématem nejsou. Takže hodnotím hlavně filmařskou práci/divácký zážitek a z toho pohledu je tenhle kraťas dost nezáživný. (01.01.2015)

kompozice mnoha sobě navzájem velice podobných výjevů na stejné téma, která se podle úvodního titulku odehrává "mezi válkami", budí i přes svou jednoduchost silné, znepokojivé dojmy. kamera nehnutě snímá vojenské hračky ve výlohách obchodů a postavy kolemjdoucích míhající se před nimi. jednolitý příval obrazů ukazuje zaujaté kupující a houfy chlapců hrajících si s imitacemi zbraní. děti pózují před kamerou, vraždí se (jen jako) navzájem v parku a do jejich "her" zaznívají autentické zvuky výstřelů a výbuchů. prostý záměr autorovi dokonale vyšel. obrazy jsou totiž (kupodivu) samy o sobě velice nosné. dovedou zaujmout i přivést k zamyšlení. za pouhých dvanáct minut stopáže jsem byl zdánlivě nevinnými záznamy chlapeckých hrátek až neuvěřitelně roztrpčen. až tak výmluvný na téma výchovy k válce či dětské fascinace bojem a zabíjením "pouhý" krátký film může být. po jeho skončení si možná budete opakovat se mnou: je to přeci jenom hra. Jenom hra... (24.10.2012)

02.00 Life is so hard! (23.10.2012)