Ho vinto la lotteria di Capodanno
Vyhral som v lotérii
Režie:
Neri ParentiScénář:
Leonardo BenvenutiHudba:
Bruno ZambriniHrají:
Paolo Villaggio, Margit Evelyn Newton, Stefano Antonucci, Bruno Di Luia, Romano Puppo, Ugo Bologna, Pietro Torrisi, Gianpaolo Saccarola, Camillo Milli (více)Obsahy(2)
Paolo Villaggio hraje roli Ciottoliho, nešťastného novináře, který chtěl spáchat sebevraždu, dokud nezjistil, že vyhrál v Novoroční loterii. Svůj vítězný tiket dobře schová ve svém psacím stroji a odejde z domu oslavit své štěstí. Když se vrátí zpátky, stane se tragedie - všechen nábytek je odstěhován výběrčím daní, včetně psacího stroje. Samozřejmě se pokouší získat ho zpět i za přehnanou cenu na dražbě. Ovšem, tiket tam není, ale může být v kterémkoli jiném podobném stroji, které byly prodány v to ráno. Film vypráví příběh Ciottoliho, který hledá svůj miliónový tiket, ohrožován berňáky. Konec je absolutní překvapení. (Butterfly Video Entertainment)
(více)Recenze (56)
Já nevím. Ale tenhle film s Paolo Villaggiem mě moc nepobavil. Pořád dokola se opakující vtípky už prostě nepůsobí tak vtipně, jak by měly. V podstatě vlastně všechny filmy s Villaggiem jsou postaveny na stejných a obměňujících se scénách, takže pro jeho fandy to je stejně dobrý. Já jsem sice jeho fanoušek taky, ale radši si pustím Maléry pana účetního nebo Bláznivou komedii. ()
Pokud nejste fandové italských stupído infantilíto komedií a la Maléry pana účetního, tak asi tento film neoceníte. Ten poměr mezi opravdu dementním humorem a povedenými fórky, je v mých očích tak 40:20. Zbytek jsou předvídatelné a většinou hloupé gagy, které ale neurazí a udržují diváky u vědomí, že sledují komedii. Pokud máte infantilní, zběsile přitroublý humor rádi, tak vám dokonce prokrví bránice. Tak trochu závidím všem, které rozveselí pohled na klaunské vystoupení. Současně ale dodávám, že "práci" klaunů považuji za velmi těžkou. V případě Paola Villaggia smekám klobouk i s příčeskem. Jeho výkon byl v mezích fyzického herectví obdivuhodný. Když jde o nebezpečné a fyzicky náročné scény, mluví se nejčastěji o Cruisovi, J. Chanovi nebo Belmondovi, ale tenhle mužíček si s nimi vůbec nezadal. I proto nebudu tuto komedii dál dehonestovat. Prostě je to stará italská blbina. Pro mě je vrcholem tohoto "žánru" Bonnie a Clyde po italsku, na kterou tento film zdaleka nemá. ()
Po poměně vysokém hodnocení jsem se na další skeče "Fantozziho" těšil. Přišlo však spíše mírné rozčarování, protože až na několik skutečných lahůdek je tato komedie jen další do sbírky. Je sice dobře, že tu Paolo není za hlupáka a neznaboha jako v případě série pana účetního Fantozziho, ale ty věčné peripetie s psacím strojem mě zrovna 2x neoslovily. Přesto tento film žádnou ostudu neudělá. Jen jsem čekal o něco více. ()
Tak Paolo tady není až taková nulka jako jinde. Spíš zažívá řadu smíchuhodných událostí v honu za psacím strojem, který ukrývá výherní los. Dokonce chybí i Paolova osudová bohyně Anna, která ho vždy ponižuje a zesměšňuje. Cílovým centrem všech nejdrsnějších nehod není Paolo, ale jeho sousedi na který Paolo vždy z gracií sobě vlastní snese nějakou tu pohromičku. Děj asi nemá cenu nějak pitvat je to spíše sled jednotlivých scének. Závěrečné finále se odehrává na prknech, které znamenjí svět ve kterým psací stroj během několika minut změní snad stokrát majitele a stejně jako ve filmu Taková malá bestie nám k tomu hraje kankánek. ()
Gagman Villaggio a jeho komedie na podobné či vysloveně stejné brdo. Jednou za čas ale dokáže pobavit. Vyhrál jsem v loterii je jen dalším sledem jednotlivých skečů, nic víc, nic míň. Většinou jsou scénky jen úsměvné, ale taneční finále v divadle, různé formy likvidace sousedské rodiny a zejména devastace soukromé sbírky sběratele historických artefaktů stojí minimálně za fajnové tři hvězdy. ()
Galerie (28)
Photo © Penta Distribuzione
Reklama