Obsahy(1)
Situační portrét jednoho z nejvlivnějších mužů české současnosti, politika a podnikatele Andreje Babiše. Filmový štáb jej několik měsíců sledoval v záři reflektorů i v jejich stínu. Setkává se také s osobnostmi, které o Babišovi vydávají nevšední osobní svědectví. Vzniká tak ojedinělý filmový vhled do světa moci. Dokument představuje Andreje Babiše především jako veřejného činitele, který i v politické praxi používá metody, jimž se naučil při své podnikatelské činnosti. Kamera jej zachycuje v neustálém pohybu, na nejrůznějších akcích, mítincích, při osobním setkávání s občany. Je schopen mluvit s bezdomovci a vzápětí jej vidíme, jak anglicky nebo francouzsky konverzuje se zahraničními diplomaty. Na veřejnosti a před kamerou se projevuje ze své lepší stránky. Nikdo však není dokonalý – Babišovu odvrácenou tvář ve filmu charakterizují jeho bývalí spolustraníci a odpůrci. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (194)
„Podojíte Amálku, dostanete zmrzlinu!“ Muž bez vlastností, morálních zásad a politické vize, zato s takřka neomezenou mocí (oslovení „šéfe“, asociující normalizační komedie, například používá zásadně ironicky, jako sebepotvrzení, že skutečným šéfem je pouze on sám). Klusák nepředkládá nezaujatý portrét Babiše, ale varování před hrozbou, kterou všepožírající „žraloci“ Babišova typu představují pro demokracii (vyprávěcí oblouk výstižně poskytlo Babišovo „pozření“ Rady). V souladu se svým názvem film rozkrývá zejména síť vztahů, které „českému Donaldu Trumpovi“ pomáhají udržet se na vrcholu. Valnou část materiálu tak tvoří Babišova setkání s lidmi z oblasti politiky, byznysu nebo médií („nezávislí“ novináři z ČT a Novy, Macháček z Lidovek). Podlézavost lidí, které si Babiš drží ve svém okolí, vyvažují mluvící hlavy jeho oponentů, sloužící také jako pojistka proti monotónnosti. Mnoho jiných možností, jak dokument učinit konfrontačním, Klusák vzhledem k Babišově neochotě vést dialog (natož připustit něčí opačný názor na věc) zřejmě neměl. Zároveň je třeba dát Babišovi za pravdu, že nebylo úplně košer požádat ho o přímé vyjádření až poté, co byl film dokončen. Závěrečná názorová výměna s režisérem na druhou stranu nijak nenarušuje obraz Babiše jako amorálního populisty, který namísto argumentů ve svůj prospěch napadá ty, kdo stojí proti němu, a které si nemůže koupit za peníze, knihy a koblihy. Kromě toho je pravděpodobné, že kdyby Klusák šel proti protagonistovi stejně otevřeně od začátku natáčení, Babiš by si dříve uvědomil to, co jej nejvíce znepokojuje – svou absenci kontroly nad vlastním mediálním obrazem. Právě nejistota ohledně toho, jak navenek působí, co a jak říká (a možná i obava z kritiky a jejích důsledků), je zřejmě jedním z důvodů jeho neochoty být viděn a slyšen někým jiným než lidmi, jejichž přízeň si koupil. I díky pohotové kameře, vytvářející včasným užitím zoomu nebo zaměřením pozornosti mimo jádro dění (zívající muž na poradě) vtipný doprovodný obrazový komentář, má film ostřejší satirické hrany než se navenek zdá. Kamera zároveň svým „stíháním“ netrpělivého, pořád někam spěchajícího Babiše dává za pravdu Krnáčové, která obdivuje politikovu pracovitost, děsivou ovšem tím, k jakému cíli je napřena. Nejlépe jej pojmenuje jeden přeřeknuvší se občan, když promluví o tom, jak by měl Babiš řídit „svůj stát“. Důvodů, proč by jiní lidé měli vynaložit nemenší úsilí k tomu, aby Babiš žádný stát nikdy neřídil, nabízí Matrix AB nepřeberné množství. ()
Klusákova občanská statečnost. Rámec s poškozeným panem Radou je geniální. A Babišova závěrečná ublíženecká sebereflexe vševypovídající. Mediální mrdky z Novy možná ještě horší než sám Babiš. A střet zájmů Babišových funkcí, firem a vlastnických podílů tak obrovský, že to přesahuje jakékoliv myslitelné meze. Naprostá oligarchizace České republiky. Jenže stačí pár koblih a... Zajímavý a k dalšímu zkoumání vhodný fenomén, jak francouzští vysloužilí herci jezdí přátelsky debatovat na východ s oligarchy... ()
Vít Klusák se potkal s egem větším, než je jeho vlastní, a svým osobitým tvůrčím stylem na hranici sebestřednosti, vcelku slušně zaskóroval. Rozumím vlně kritiky ze strany novinářů a komentátorů, že dokument neříká nic nového člověku, který se o postavu Andreje Babiše zajímá, ale uceleně shrnuje vše pro ty, jejichž rozhled končí u klobásou umaštěného Pleslova fanzinu (loooool, vy nuly!). Ano, jsou to povětšinou mluvící hlavy Burešových oponentů, ale ono vlastně dávat prostor k vyjádření člověku, jehož mediální dosah a možnosti jsou téměř na maximu, je vlastně zbytečné. Protagonista sám sebe shrne v závěrečné reakci po projekci. Navíc konečně rozumím tomu, proč se o Babišovi mluví jako o muži bez vlastností. Zachází s nimi totiž jako s Pokémony, chce je mít všechny a vlastně tak bezděky vyplyne napovrch jeho rozbředlost obyčejného slovenského burana, který se jenom naučil, jak v tom chodit. Doufám, že za pět na AB budeme vzpomínat jako na divoký výstřelek podnikatelských devadesátek, který to chtěl dát i v novém miléniu, a nebudeme nuceni koukat na pokračování. Jo, bude líp! ()
Vít Klusák boduje. Díky neopakovatelné osobnosti Andreje Babiše (pod tím si představte, co jen je vám libo; já napovídat nebudu) vzniklo dílo, které by jako celek fungovalo i bez poslední pětiminutovky (záběry ze závěru zkušební projekce pro hlavního aktéra), ale s ní je naprosto geniální. Události doby, která uplynula od natočení Matrixu AB do současnosti, to beze zbytku potvrdily. Opravdu by mě zajímalo, jestli do toho Klusák šel s úmyslem udělat si dobrý den z velkého zvířete, nebo "se to prostě stalo". Buď jak buď, dobře, že Matrix AB vznikl. 90% ()
Žádný dokument není nezaujatý. Další extrémně bizarní česká politická postava, přehlídka moci, bezmoci, protichůdných až prázdných názorů (Komárek!!, Stropnický), komplicové s komunistickou minulostí (Kleslová) a do toho všeho Andrej, člověk politování i nenávisti hodný, který měl kdysi možná nějaký důvod něco špatného změnit v dobré, ale kvůli tomu všemu (bohatství nevyjímaje), co jsem vyjmenoval výše, neměl nikdy skončit v politice. To je ovšem opět záležitost volby. Klusák zase boduje. ()
Reklama