Portrét Andreje Babiše, který je na jednu stranu kamerou Víta Klusáka přitahován, ale zároveň před ní uniká, se mění v paradoxní pokus zachytit prchavou osobnost bez ukotvení. Babišovský matrix se divákům mimoděk odhaluje právě v době komunálních voleb, kdy „politik proti svému přesvědčení" vyráží s koblihami mezi voliče, aby je přesvědčil o svých dobrých úmyslech a vůli konat obecné blaho. Observační dokument nechává nazřít mechaniku Babišovy mocenské politiky prostřednictvím detailů podávaných rukou, letmo prohozených slov či vyskládaných produktů Kosteleckých uzenin.(oficiální text distributora)
Situační portrét jednoho z nejvlivnějších mužů české současnosti, politika a podnikatele Andreje Babiše. Filmový štáb jej několik měsíců sledoval v záři reflektorů i v jejich stínu. Setkává se také s osobnostmi, které o Babišovi vydávají nevšední osobní svědectví. Vzniká tak ojedinělý filmový vhled do světa moci. Dokument představuje Andreje Babiše především jako veřejného činitele, který i v politické praxi používá metody, jimž se naučil při své podnikatelské činnosti. Kamera jej zachycuje v neustálém pohybu, na nejrůznějších akcích, mítincích, při osobním setkávání s občany. Je schopen mluvit s bezdomovci a vzápětí jej vidíme, jak anglicky nebo francouzsky konverzuje se zahraničními diplomaty. Na veřejnosti a před kamerou se projevuje ze své lepší stránky. Nikdo však není dokonalý – Babišovu odvrácenou tvář ve filmu charakterizují jeho bývalí spolustraníci a odpůrci.(Česká televize)
Je krásné, jak si v tomhle dokumentu každý najde co chce a jak ho každý vnímá jinak. Jedni se smějou Klusákovi, že navzdory svým trapným snahám natočil Babišovi vlastně parádní PR, a druzí se smějou Babišovi jak ho ten Klusák krásně vydrtil. Velká manipulační partie bez vítěze čí poraženého.. Sem tam je to průhledné, sem tam je to poučné, sem tam je to zábavné, sem tam je to mrazivé.... Jak říkám, každý si v tom najde co chce..(29.11.2015)
„Podojíte Amálku, dostanete zmrzlinu!“ Muž bez vlastností, morálních zásad a politické vize, zato s takřka neomezenou mocí (oslovení „šéfe“, asociující normalizační komedie, například používá zásadně ironicky, jako sebepotvrzení, že skutečným šéfem je pouze on sám). Klusák nepředkládá nezaujatý portrét Babiše, ale varování před hrozbou, kterou všepožírající „žraloci“ Babišova typu představují pro demokracii (vyprávěcí oblouk výstižně poskytlo Babišovo „pozření“ Rady). V souladu se svým názvem film rozkrývá zejména síť vztahů, které „českému Donaldu Trumpovi“ pomáhají udržet se na vrcholu. Valnou část materiálu tak tvoří Babišova setkání s lidmi z oblasti politiky, byznysu nebo médií („nezávislí“ novináři z ČT a Novy, Macháček z Lidovek). Podlézavost lidí, které si Babiš drží ve svém okolí, vyvažují mluvící hlavy jeho oponentů, sloužící také jako pojistka proti monotónnosti. Mnoho jiných možností, jak dokument učinit konfrontačním, Klusák vzhledem k Babišově neochotě vést dialog (natož připustit něčí opačný názor na věc) zřejmě neměl. Zároveň je třeba dát Babišovi za pravdu, že nebylo úplně košer požádat ho o přímé vyjádření až poté, co byl film dokončen. Závěrečná názorová výměna s režisérem na druhou stranu nijak nenarušuje obraz Babiše jako amorálního populisty, který namísto argumentů ve svůj prospěch napadá ty, kdo stojí proti němu, a které si nemůže koupit za peníze, knihy a koblihy. Kromě toho je pravděpodobné, že kdyby Klusák šel proti protagonistovi stejně otevřeně od začátku natáčení, Babiš by si dříve uvědomil to, co jej nejvíce znepokojuje – svou absenci kontroly nad vlastním mediálním obrazem. Právě nejistota ohledně toho, jak navenek působí, co a jak říká (a možná i obava z kritiky a jejích důsledků), je zřejmě jedním z důvodů jeho neochoty být viděn a slyšen někým jiným než lidmi, jejichž přízeň si koupil. I díky pohotové kameře, vytvářející včasným užitím zoomu nebo zaměřením pozornosti mimo jádro dění (zívající muž na poradě) vtipný doprovodný obrazový komentář, má film ostřejší satirické hrany než se navenek zdá. Kamera zároveň svým „stíháním“ netrpělivého, pořád někam spěchajícího Babiše dává za pravdu Krnáčové, která obdivuje politikovu pracovitost, děsivou ovšem tím, k jakému cíli je napřena. Nejlépe jej pojmenuje jeden přeřeknuvší se občan, když promluví o tom, jak by měl Babiš řídit „svůj stát“. Důvodů, proč by jiní lidé měli vynaložit nemenší úsilí k tomu, aby Babiš žádný stát nikdy neřídil, nabízí Matrix AB nepřeberné množství.(20.11.2015)
Upřímně řečeno k Babišovi jsem měl od začátku jeho politického působení silnou averzi, která přerostla v nenávist a absolutní zaujatost. A Klusák mi můj postoj do jisté míry potvrdil. Dokument neukazuje nic, s čím by jsme se během babišovské éry nesetkali. Jen to všechno vtěsnal do hodiny a čtvrt a podle mého názoru dokázal celkem trefně vystihnout, co je Babiš za člověka. Objektivita je samozřejmě nulová, ale lidi jako Babiš si jí stejně nezasloužej. 80%(19.11.2015)
Jelikož jsem díky premiéře Fakjů pane učiteli 2 nestihnul premiéru na MFDF, doufal jsem, že ho budou opakovat. A tak se i stalo. Tak jsem si na Andreje zašel do kina. Líbilo si mi to celkově, jak to bylo zpracované. Bylo vidět, že se Andrej přetvařoval, a snažil se z toho vyjít jako boss. No, moc se mu to nepovedlo. V čele s jeho Farmou a tím, že dá bezdomovci jen tak 5000 Kč. Klusák mu byl pořád za zadkem, a tak už ho Andrej měl už plný zuby. Párkrát jsem se i pousmál, Andrej měl i dobrý hlášky: "No pane Klusák... Vás jsem fakt potřeboval vidět". A i dost dalších. Pravdou je, že televizní diváci přijdou o Andrejovo ohodnocení. A tak ho ocituji:" Byl to mega podraz, pane Klusák, gratulace k největšímu podrazu v dějinách". A kritizoval jeho odpůrce. To vše. 1. 11. 2015(1.11.2015)
Pamatujete si na poslední scénu z Nekonečného příběhu 2? Bastian má jedno přání a směrem k mocné Xaidě si místo návratu domů přeje, "aby měla srdce." Někdy v totální asocialitě, absenci nesobeckých hodnot a sebevědomí a zároveň ubrečenosti se skrývá klíč k Andreji Babišovi. Ono se to dalo tak trochu čekat, ale zklamaly mě ostatní postavy. Příkladem za vše budiž ta reportérka z Novy (Michaela něco), která svým naprosto trapným podbízením se dokázala odhalit vlastní malost v několika málo sekundách. Škoda, že se více neřešila Babišova motivace ke koupi médií a personální obsazenost českého mediálního mainstreamu, vytváření obrazu politiků a vztahy mezi politiky a novináři. Protože slova objektivita a nestrannost by nevyzněla zrovna optimálně. A to na obě strany.(23.11.2015)
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace
ledzepfan
Je krásné, jak si v tomhle dokumentu každý najde co chce a jak ho každý vnímá jinak. Jedni se smějou Klusákovi, že navzdory svým trapným snahám natočil Babišovi vlastně parádní PR, a druzí se smějou Babišovi jak ho ten Klusák krásně vydrtil. Velká manipulační partie bez vítěze čí poraženého.. Sem tam je to průhledné, sem tam je to poučné, sem tam je to zábavné, sem tam je to mrazivé.... Jak říkám, každý si v tom najde co chce..(29.11.2015)
Matty
„Podojíte Amálku, dostanete zmrzlinu!“ Muž bez vlastností, morálních zásad a politické vize, zato s takřka neomezenou mocí (oslovení „šéfe“, asociující normalizační komedie, například používá zásadně ironicky, jako sebepotvrzení, že skutečným šéfem je pouze on sám). Klusák nepředkládá nezaujatý portrét Babiše, ale varování před hrozbou, kterou všepožírající „žraloci“ Babišova typu představují pro demokracii (vyprávěcí oblouk výstižně poskytlo Babišovo „pozření“ Rady). V souladu se svým názvem film rozkrývá zejména síť vztahů, které „českému Donaldu Trumpovi“ pomáhají udržet se na vrcholu. Valnou část materiálu tak tvoří Babišova setkání s lidmi z oblasti politiky, byznysu nebo médií („nezávislí“ novináři z ČT a Novy, Macháček z Lidovek). Podlézavost lidí, které si Babiš drží ve svém okolí, vyvažují mluvící hlavy jeho oponentů, sloužící také jako pojistka proti monotónnosti. Mnoho jiných možností, jak dokument učinit konfrontačním, Klusák vzhledem k Babišově neochotě vést dialog (natož připustit něčí opačný názor na věc) zřejmě neměl. Zároveň je třeba dát Babišovi za pravdu, že nebylo úplně košer požádat ho o přímé vyjádření až poté, co byl film dokončen. Závěrečná názorová výměna s režisérem na druhou stranu nijak nenarušuje obraz Babiše jako amorálního populisty, který namísto argumentů ve svůj prospěch napadá ty, kdo stojí proti němu, a které si nemůže koupit za peníze, knihy a koblihy. Kromě toho je pravděpodobné, že kdyby Klusák šel proti protagonistovi stejně otevřeně od začátku natáčení, Babiš by si dříve uvědomil to, co jej nejvíce znepokojuje – svou absenci kontroly nad vlastním mediálním obrazem. Právě nejistota ohledně toho, jak navenek působí, co a jak říká (a možná i obava z kritiky a jejích důsledků), je zřejmě jedním z důvodů jeho neochoty být viděn a slyšen někým jiným než lidmi, jejichž přízeň si koupil. I díky pohotové kameře, vytvářející včasným užitím zoomu nebo zaměřením pozornosti mimo jádro dění (zívající muž na poradě) vtipný doprovodný obrazový komentář, má film ostřejší satirické hrany než se navenek zdá. Kamera zároveň svým „stíháním“ netrpělivého, pořád někam spěchajícího Babiše dává za pravdu Krnáčové, která obdivuje politikovu pracovitost, děsivou ovšem tím, k jakému cíli je napřena. Nejlépe jej pojmenuje jeden přeřeknuvší se občan, když promluví o tom, jak by měl Babiš řídit „svůj stát“. Důvodů, proč by jiní lidé měli vynaložit nemenší úsilí k tomu, aby Babiš žádný stát nikdy neřídil, nabízí Matrix AB nepřeberné množství.(20.11.2015)
Morholt
Upřímně řečeno k Babišovi jsem měl od začátku jeho politického působení silnou averzi, která přerostla v nenávist a absolutní zaujatost. A Klusák mi můj postoj do jisté míry potvrdil. Dokument neukazuje nic, s čím by jsme se během babišovské éry nesetkali. Jen to všechno vtěsnal do hodiny a čtvrt a podle mého názoru dokázal celkem trefně vystihnout, co je Babiš za člověka. Objektivita je samozřejmě nulová, ale lidi jako Babiš si jí stejně nezasloužej. 80%(19.11.2015)
SimpanzJi
Jelikož jsem díky premiéře Fakjů pane učiteli 2 nestihnul premiéru na MFDF, doufal jsem, že ho budou opakovat. A tak se i stalo. Tak jsem si na Andreje zašel do kina. Líbilo si mi to celkově, jak to bylo zpracované. Bylo vidět, že se Andrej přetvařoval, a snažil se z toho vyjít jako boss. No, moc se mu to nepovedlo. V čele s jeho Farmou a tím, že dá bezdomovci jen tak 5000 Kč. Klusák mu byl pořád za zadkem, a tak už ho Andrej měl už plný zuby. Párkrát jsem se i pousmál, Andrej měl i dobrý hlášky: "No pane Klusák... Vás jsem fakt potřeboval vidět". A i dost dalších. Pravdou je, že televizní diváci přijdou o Andrejovo ohodnocení. A tak ho ocituji:" Byl to mega podraz, pane Klusák, gratulace k největšímu podrazu v dějinách". A kritizoval jeho odpůrce. To vše. 1. 11. 2015(1.11.2015)
MartinNDL
Pamatujete si na poslední scénu z Nekonečného příběhu 2? Bastian má jedno přání a směrem k mocné Xaidě si místo návratu domů přeje, "aby měla srdce." Někdy v totální asocialitě, absenci nesobeckých hodnot a sebevědomí a zároveň ubrečenosti se skrývá klíč k Andreji Babišovi. Ono se to dalo tak trochu čekat, ale zklamaly mě ostatní postavy. Příkladem za vše budiž ta reportérka z Novy (Michaela něco), která svým naprosto trapným podbízením se dokázala odhalit vlastní malost v několika málo sekundách. Škoda, že se více neřešila Babišova motivace ke koupi médií a personální obsazenost českého mediálního mainstreamu, vytváření obrazu politiků a vztahy mezi politiky a novináři. Protože slova objektivita a nestrannost by nevyzněla zrovna optimálně. A to na obě strany.(23.11.2015)