Má vlast Afghánistán (E15) (epizoda)

Dokumentární

Česko, 2015

(další profese)

Komentáře uživatelů k epizodě (9)

  • Matty
    ****

    „Vy to natáčíte? Děkuji chlapci, to bude populární.“ Nejmrazivější i nejtragikomičtější díl třetí řady Českého žurnálu, který potvrzuje, že myšlenkově nejpodnětnější filmy Klusák s Remundou natáčejí společně. Jejich zamyšlení nad pojmy hrdinství, vlastenectví, odvaha a čest, v jednom z posledních záběrů výstižně sdílejícími tentýž náhrobek, se sice zčásti odehrává v Afghánistánu na konci minulého roku, ale klíčem k finálnímu sestřihu zjevně bylo právě probíhající dění na domácí půdě. Jako iniciační událost i rámec pro celý dokument posloužil pohřeb čtyř zabitých vojáků. Tím, že tvůrci natáčejí poté, co jsou kamery stanic zastupujících zpravodajský mainstream vypnuty (případně točí tam, kde tyto kamery vůbec nebyly přítomny) a ani nepřejímají patos běžných mediálních reflexí, nabízejí pohled střízlivý a alternativní. Sociální herce netlačí ke zdi, jenom jim kladou jednoduše zákeřné otázky jako „Za co tady bojujete?“ a jejich přesvědčení o vlastní vážnosti a důležitosti občas naruší zaměřením pozorností na nějakou přízemní banalitu (vyzutá slečna, pobíhající pes, promítání lidových komedií a konzumování klobásy s hořčicí v letadle). Výroky o obavách z islamistů a nutnosti boje proti teroristům přímo na jejich území staví do kontrastu s hrou na vojáky v českých hájích, kde skutečná zranění suplují umělohmotná vyhřezlá střeva. V kontextu filmu, který se nelehkou situaci a nejednoznačné úvahy vojáků na zahraničních misích snaží s přiměřenou dávkou empatie pochopit (např. zapojení se do diskuze o nekvalitě neprůstřelných vest), bych přitom tyto scény nebral jako výsměch české armádě, ale jako trefnou ilustraci k debatám v českém veřejném (a virtuálním) prostoru, kde stále více diskutérů navzdory myšlenkovému horizontu omezenému vlastním dvorkem nabízí zaručená řešení mezinárodních konfliktů. Tvůrci filmu namísto podsouvání „hotových“ závěrů výběrem a řazením názorů podněcují k úvahám, na něž v době, která „nemá ráda složitý věci“ (jak správně konstatuje Stropnický), nezbývá prostor, čas a chuť. Za co v Afghánistánu bojujeme? Co by se stalo, kdybychom tam nebyli? K čemu máme armádu? Pro koho je výhodné udržovat českou společnost ve strachu (že by pro Českou zbrojovku, těšící se zjevně přízni prezidenta)? Od čeho (resp. v opozici ke komu) tato společnost odvozuje svou národní identitu? Jak chápeme a (kdy) používáme koncept hrdinství? Je důležité klást si správné otázky a hledat na ně odpovědi s vědomím historických souvislostí. To chápu jako leitmotiv Mé vlasti, která k sobě jednotlivé dílky mnohovrstevnaté mozaiky skládá možná neústrojně a uspěchaně (což lze při velkém množství témat a malém množství minut chápat) a občas zabloudí zcela mimo vytyčenou tematickou stezku (demonstrace sexismu v armádě Stropnického nejapnými poznámkami a filozofickou debatou nad erotickým kalendářem s dobře vyzbrojenými dívkami), ale po celou dobu nutí přemýšlet. Nad minulostí, přítomností i budoucností.(13.12.2015)

  • Bachy
    **

    Správné otázky a trefný epilog. Jenže víc tam není.(26.4.2018)

  • type_B
    odpad!

    Manipulativní propaganda pánů autorů. Pojem "Dokument" měl být nahrazen souslovím "Politický pamflet", protože politika a skryté ovlivňování diváka je to, oč tu jde. Pokud se chtějí autoři vyjádřit ke společenským tématům, nechť to udělají otevřeně (ostatně - kdo by jim v tom dnes bránil?) a neschovávají se za formát dokumentu. Btw. natočit pořad tak, že si vyberu jen to, co se mi bude hodit do krámu a sestříhám z toho "výmluvný" obraz, je fakt dost ubohé.(17.12.2015)

  • Autogram
    ***

    Dokument dáva presne tie otázky, ktoré si ja, ako nevojak, dávam veľmi často. Ako dokáže vojak plniť rozkazy bez rozmýšľania, ako dokáže ísť niekoho zabíjať, a je jedno či za peniaze alebo z presvedčenia. Odpovede sú vyhýbavé alebo žiadne. Tiež sa snaží riešit veľmocenské otázky, prečo sú v Afganistane Američania a prečo tam voľakedy boli Rusi a či to bolo na niečo dobré, ale to je priveľa na cyklus Český žurnál. Tak vďačnejšou témou, ak sa nič vážneho nedeje, bude ako zavesiť vlajku, kto pripravil výbornú nátierku a ako vyzerajú military-holky v kalendári zbrojárskej firmy. –––– Za co tady bojujete? – Sloužíme. Já jsem hlavně voják a plním úkoly.(10.12.2015)

  • rekkky
    ***

    Delší reportáž sloužící k uspořádání si názoru o tom, jak probíhá, respektive probíhají armádní mise (potažmo ministerské návštěvy) v Afghanistánu. Tvůrci jako obvykle kladou trefné otázky a vkládají do prostřihů podbízivé obrazy, přičemž je dodržena forma dokumentu. V tomto případě se nejedná o nijak zvlášť průlomový dokument, ale je to dost výmluvné nahlédnutí do života profesionálních vojáků České republiky.(29.12.2015)

  • TETŘEF
    ***

    Myslím, že Český Žurnál je hodně dobrý podnik ČT. Klusák a Remunda mě můžou považovat za fanouška. ale tady jsem se nechytl. Možná je to tím, že téma je trochu rozplizlé. Pasáže z Afgánistánu a z ČR na sebe moc nelepí a někdy se zdá, že se vaří z vody. Času moc nebylo. Realného vhledu taky ne. A vojáci jsou víc ok než bych čekal. Nebejt tam ANO Stropnický, tak je to fakt bída, ale autoři mají štěstí, že lidi ve funkci ze sebe ochotně dělají idioty neustále.(6.1.2016)

  • Don82
    ***

    Působení českých vojáků v zahraničí vyvolává ve společnosti mnoho otázek a kontroverzí a proto se nejspíše Klusák a Remunda vydali do Afghánistánu hledat odpovědi. Tento dokument je např. od předešlého z Ukrajiny v mnoha ohledech jiný. Speciální režim ve válečné oblasti společně s přímočarým vojenským viděním světa téměř nedovoluje nahlédnout "za oponu". I tak, na první pohled jednoduchá otázka "Za co vy osobně bojujete." dostává vojáky do rozpaků. Nikdo nechce říci svůj názor. Proč? To se nedozvíme. Ale pár výjimek se přeci jen našlo. Jako když (zřejmě) důstojník Stropnickému vysvětluje, jak je česká historie neskutečně složitá a že on sám nemá zas tak černobílé názory. Kapitola sama o sobě je právě pan ministr Stropnický, který v dokumentu vystupuje jako neuvěřitelná figurka, která metá jednu hlášku za druhou, ale za celou dobu od něj nebyla slyšet jediná konstruktivní poznámka, A nebyl by to Klusák+Remunda kdyby se přeci jen nepodařilo natočit pár bizarních dialogů a záběrů. Ty jsou de fakto jediným "šťavnatým" materiálem, jinak jde o voiceovery a strohá prohlášení několika vojáků. Nicméně, jako celek je Má vlast Afghánistán hodně průměrný dokument. Za to asi může i to téma. Přeci jen, točit v Afghánistánu vojenskou operaci je něco jiného než politickou "kavárnu" u nás doma v ČR. Možná je škoda, že se tvůrci nezaměřili právě spíše na názory lidí u nás. Jsme národ hrdinů nebo Švejků? No, i sám předešle jmenovaný důstojník přiznal že má Švejka rád.(10.12.2015)

  • Detak
    *

    Celou dobu jsem měl pocit, že mi dokument chce něco sdělit, ale bohužel to zůstalo skryto za naprosto nešťastně zvoleným stylem zpracování. Téma tedy sice palčivé a naléhavé, ale zpracování amatérské a nezáživné. Posledních asi 10 min. už jsem vzdal. Proto nehodnotím téma, ale jeho čiště nezáživné podání.(28.5.2018)

  • Randy_Marsh
    ***

    O něco horší než Blízký daleký východ. Na nějaké vetší kladení otázek jsou filmaři jsou příliš nalepení na armádu (a po příliš krátký čas), alespoň mají díky tomu docela divácky vděčné obrázky AČR v Afghánistánu. Dokument má smysl vidět pokud vás zajímá otázka od které hodnosti vojáci mohou formulovat víceméně vlastní názory na kameru a do jaké hodnosti se budou jen odkazovat na nadřízeného nebo mluvčího. Je zajímavé vidět politického profesionála Martina Stropnického, jak dokáže vystupovat a bez mrknutí oka vybruslí i ze sexistického faux pas (marš k plotně ženská). Docela mě překvapil Matěj Stropnický v debatě s Romanem Jochem – čekal bych, že ho schopný rétor Joch převálcuje, a ono to bylo docela vyrovnané. K tématu debaty hrdinství se však nic zásadního nedovíme.(28.12.2015)

 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace