Český žurnál - Série 4 (2016) (série)
Don’t Take My Life
Obsahy(1)
Na osobním příběhu a zkušenosti s exekučním řízením seznamuje autorka Andrea Culková s exekučními praktikami v Česku a v příkladech ze zahraničí se snaží české legislativě naznačit cestu z bludného kruhu... Exekutoři slaví u nás 15 let své existence. Skoro milion lidí je v exekuci. Je to důkaz toho, že exekutoři efektivně pracují nebo by nás to číslo mělo spíš děsit? Jak je možné, že tak obrovské množství lidí skončilo se zablokovanými účty? Kde je problém a koho se týká? Je na vině neschopnost odložit svou spotřebu a dostát svých závazků, v systému poskytování úvěrů a nebankovních půjček, v nesmlouvavých zdravotních pojišťovnách, v lajdáctví lidí nebo v samotném systému exekucí. „Jak se ukazuje i systém oddlužení není pro mnohé lidi dostupný a často nepřináší optimální řešení...." říká režisérka Andrea Culková. (Česká televize)
(více)Recenze (23)
Ne že by člověk neměl právo natočit dokument o vlastní životní situaci (i svý dítě tam natáhnout dělat smutný obličeje), ale samozřejmě, že pak takový film jen stěží bude fungovat jako adekvátní součást diskuze o samotném problému exekucí. K tomu tenhle dokument vyhrává cenu za nejnesnesitelnější a nejteatrálnější voiceover. ()
To, že exekuci autorka prožila na vlastní kůži, není zápor, spíše naopak. Zažila si osobně to, co je jedním z nejhorších situacích v životě lidském a právě proto o tom mohla natočit tak mrazivý dokument. Debaty o tom, jak moc má tvůrce do svého filmu vstupovat, se vedou stále, ale když to udělá, rozhodně to není apriori špatně. 90%. ()
Podle mě ne příliš povedený dokument, který mě nebavilo sledovat, mj. i kvůli antipatii k osobě režisérky (podle mě klasický případ člověka, který si za svoje finanční problémy může sám). Film mi navíc nepřijde moc informačně přínosný - téma exekucí bylo v minulosti mediálně pokryto opakovaně a velmi důkladně (byl to mj. právě mediální zájem, který inicioval některé legislativní změny na zvýšení ochrany dlužníků a oslabení "exekutorské mafie"), a už mi to ani moc nepřijde jako aktuální téma. Tím je pro mě naopak finanční gramotnost, která je u nás naprosto tragická, podle toho to pak vypadá. Film se to snaží reflektovat, ale dělá to způsobem, který mě bohužel odrazuje. ()
Téma atraktívna. Nevhodná je forma jej uchopenia v časti "rodinný dokument". Klady: poukázanie na pár šok príkladov (neprimerane narastajúci dlh za jazdu na čierno v detstve, vymáhaný po extrémnom navýšení penále až v dospelosti), na rozdiely s Nórskom či Nemeckom, kde sú exekútori štátni. Nórsky aktivista hovorí o fóbii - strachu z otvárania listových zásielok. Pozn. I: Exekútori sú štátom zorganizovaní výpalníci (exekučný poriadok). Nadhodnotení, často organizovaní v prepojeniach, ktorých cieľom je lacno a ľahko získať majetok. Dlžníci sú extra poplatkami a penále za dlh trestaní viackrát. Štát to nejako extra nerieši. Vyhovuje mu daný stav. Rieši medializované prípady, na ktoré zareaguje verejnosť. Presne v duchu sociálneho fašizmu. Čo trápi väčšinu, trápi politika a ponúkne riešenie. Čo trápi jednotlivca, zametie do systému. Poznámka II: Text piesne Exekúcia od Rozporu: "Keď ti príde exekútor - dvere neotvor// Než ti vezmú televízor - daj sa na odpor// Do dverí ti silno trieska - polícia a SBS-ka// Býval si tam dlhé roky - kam povedú ďalšie kroky? Refrén: Exekútor, pozor oficiálna lúpežná akcia - exekúcia// Vytvor dlhé lano z deky - pozväzuj plachty// Spúšťaj z okna všetky veci, čo by ti schmatli// Vyprázdni byt,ešte pred tým, než vylomia dvere// Ostal iba ťažký klavír a ten nech čert bere// Nepusti ho iba tak, vezme ti aj kazeťák// Vleze dnu aj cez balkón, nenájdeš svoj gramofón// Do dverí už pílou režú, všimnú si aj tvoju vežu// Zoberú ti nárok pustiť si punkrock.". ()
Obdivuju odvahu paní režisérky jít na trh doslova s vlastní kůžî. Jenže tato odvaha nakonec podrazila nohy celému filmu, který by mohl uspět možná jako studentské cvičení na téma, kterak jsem se dostala do problémů a zase ven. Paní režisérka sice lehce naznačuje, že není jediná, kdo má exekuci, ale valnou většinu filmu se věnuje předvádění smutných pohledů čísło 1 - 4 v závislosti na přítomnosti dětí. Informační hodnota dokumentu je téměř mizivá, jedinými skutečně zajímavými aspekty jsou zkušenosti ze zahraničí. ()
Galerie (1)
Photo © Česká televize
Reklama