Český žurnál - Série 4 (2016) (série)
Teaching War
Výchova k vojne
Obsahy(1)
Jsme připraveni na případný válečný konflikt? Co vědí dnešní mladí lidé o zbraních? Uměli by se v případě ohrožení postavit na obranu své vlasti? Konflikt na Ukrajině, uprchlická krize a častější teroristické útoky začaly nejenom v české společnosti budit otázku, jak se chovat v případě ozbrojeného konfliktu. Na jaře minulého roku Českou republikou projíždí americký armádní konvoj. Znovu si pokládáme otázku, jestli bychom šli tentokrát bojovat, s kým, proti komu, a především za jaké hodnoty? Film Adély Komrzýové, studentky třetího ročníku katedry dokumentární tvorby FAMU, zkoumá, jak se stát, skupiny lidí i jednotlivci, s různými ideovými záměry připravují na potenciální ozbrojený konflikt. Režisérka se především zaměřuje na děti, kterým je ve formě branné výchovy předkládána pragmatická podoba nového světa dospělých. Kde je hranice mezi přípravou na válku a jejím podněcováním? (Česká televize)
(více)Recenze (31)
Postupně se to rozjelo v docela zajímavý dokument. Bohužel trošku protiarmádní pohled. Paní s kosou a pánbíčkáři by republiku určitě ubránili. ()
Dobrý dokument na toto téma by byl takový, který by sesbíral informace a podal obrázek. Zde byl hotový obrázek a k tomu se maximálně tupým a průhledným způsobem sbíral materiál. ()
,,To má být ostrý kraj, vole. Tak to vypadá, vole, jak kdybys byl, vole, někde malíř z Paříže, vole.“ Téma války, branné výchovy a armády je v českém prostředí vzhledem k minulosti tak zajímavý a rozporuplný společenský fenomén, že si zaslouží řádné zpracování. Tak komplexní téma ale bylo zcela evidentně nad autorčiny síly. Během sedmdesátiminutové stopáže se člověk letmo dozví o iniciativě Pokos a zbytek tvoří guláš názorů dětí, vyšinutých jedinců, navíc ještě vytržených z kontextu. Z otázek, které jsou lidem kladeny, je přitom patrné, že autorka nemá vůbec o dané problematice jasno a jen tak plácá. Nejvíce znechucený jsem byl z dětského tábora Pokosu, kde vedoucí každé druhé slovo prokládají výplňkovým ,,Tyvole“. Tam bych svoje dítě určitě nepustil. Jinak z celého dokumentu silně sálá proti armádní zaměření, a proto je škoda, že jeho zastánci nedostali lepší obhájce než pár zmatených nadšenců a podivínů. Škoda. ()
Co tím chtěl básník říci? Obnovte brannou výchovu ve školách i maskami? Obnovte základní vojenskou službu? Jak zvednou prestiž armády - třeba tak, že ministrem uděláme herce... ()
Velmi mrazivé,asi se mi nebude dobře spát. ()
Můj názor je takový, že výuka o zbraních tímto stylem pro tak malé děti není vhodná. Když porovnám situaci v některých zahraničních státech, kde je povoleno téměř komukoli nosit zbraň a současný stav v ČR, jsem za naše zákony ráda. Kdo má nekalé úmysly, cestu si vždy najde, tak proč to těmto lidem usnadňovat? Kolik případů se stalo, že špatně zajištěná zbraň v kabelce způsobila neštěstí apod. To, co sami nechceme, aby se dělo (válka, střelba na veřejnosti) bychom neměli nepřímo podporovat podobnými akcemi. To že by každý člověk zbraním rozuměl a třeba měl i jednu doma, totiž nečiní větší společenskou bezpečnost, ale možná spíše pravý opak. ()
"Zbraň sama o sobě je jenom kus železa. Nemá to mozek, nemá to ruce, nemá to nohy. Ta puška se ráno nevzbudí a sama si neřekne hele já mám blbej den, já půjdu a někoho zastřelím." Dokument ukazuje, jak se k nám vrací otázka civilní obrany a branné výchovy. Nabízí pohledy z více stran a celé to ve mně vyvolalo dost mrazivý pocit. Masa občanů bezpochyby na válečný konflikt připravena není, a s pacifistickými názory se ani dál nedostane. Je hezké vidět že to někdo chce změnit. ()
Velice špatně natočený tendenčně a protiarmádně laděný dokument, který silně neobjektivně mapuje situaci v Armádě. Režisérka je zaujatá a je to cítit v každé obraze. Takto štvavé díla se točila i v 50 letech. JE mi líto všech vojáků, že museli zažít takovou potupu od krůty co se narodila v roce 90 a je" expertkou na armádu". ()
Ano, potřebujeme víc branné výchovy, víc chlapáků, kteří umějí bez ptaní poslouchat. Potřebujeme víc oddaných žen střežících rodinný krb. Potřebujeme též více národní perspektivy, která se hrdě postaví proti nadnárodním závazkům a dekadentnímu mezinárodnímu právu. S rozpadem unie nastane zlatý čas znovunabyté národní suverenity evropských zemí, tak jako za Vestfálského míru, Koncertu velmocí nebo Trianonské smlouvy. A Češi znamenití válečníci opět vzkvetou při svém vítězném pochodu dějinami. Slovutný národ jdoucí od vítězství k vítězství jehož průměrná bitva trvá méně času než bys řekl: „Jan Tesař“ ()
Těžko říct, zda se jedná o vyloženě naivní snímek (všichni zahodíme zbraně a všichni se budeme mít dobře), nebo o provokaci, která má naopak vyvolat zájem na téma občanské výchovy (tihle by naši zemi šli bránit ve válce, musíme s tím přece něco udělat, jinak špatně dopadneme). Každopadně pouhým snímáním osob a jejich výlevů (kde až na pár výjimek je to myšlenková katastrofa způsobená útlým věkem, tíhou k násilí nebo pouhou psychickou nevyzrálostí dospělého) se ztrácí smysl pojmenovávat snímek jako dokument. Je to jen jakási sonda do myslí několika (málo) našich spoluobčanů. Na začátku byl zcela jistě dobrý nápad a v aktuálním čase i s velkým potenciálem diváků. Naneštěstí je téma natolik obšírné a složité, že studentský dokument se silou jednoho člověka ho a priori nemůže podchytit. Jako výchozí bod pro - jednou v budoucnu vyšperkovaný - dokument o výchově v ČR v okolí válečných konfliktů a extrémních názorů dobré. Obsahuje řadu scén, které stojí za další zkoumání, které ovšem nepřichází. Takže jako samostatný dokument málo obsažné, příliš tendenční, dlouhé a nezáživné ("ukecané") a bez pointy. ()