Český žurnál - Série 6 (2019) (série)
The Okamura Brothers
Obsahy(1)
Filmový portrét tří sourozenců a zároveň společnosti, kterou stejně jako Hayata, Osamu a Tomia mnohé spojuje i rozděluje. Aktuální postoje aktérů se zde prolínají s příběhem rodiny i doby a jsou svědectvím o tom, jak je těžké být bratrem ve smyslu osobním i společenském. Když bratři Okamurovi odešli v dětském věku s matkou z Japonska, o nejstaršího Hayata se po dobu matčiny nemoci starala babička a Osamu s Tomiem se ocitli na necelý rok v dětském domově. Z pokračujícího příběhu jedné rodiny přitom vzešly rozdílné osudy. Politická kariéra přivedla Hayata a Tomia na opačné strany ideového spektra. Hayato zasvětil svůj život křesťanským hodnotám a hledání konsensu, Tomio „ochraňuje“ český lid před vlnou imigrantů, přinášejících „žloutenku, tuberkulózu či záškrt,“ jak sám vysvětluje v úvodu filmu. S jeho postoji se přitom ve filmu seznamujeme pouze prostřednictvím veřejných vystoupení a archivních materiálů, protože natáčení s režisérem Remundou vícekrát odmítl. Nejmladšího bratra Osamu, který se věnuje architektuře, zase potkáváme třeba na demonstraci za práva Romů. A i když se nestal profesionálním politikem, tak za politiku považuje už jen samotné chápání veřejného prostoru, v jehož rámci usiluje o rovnoprávné spolužití všech skupin obyvatel. Prolínání současných často protichůdných vizí třech bratrů s historií jejich rodiny a s postoji dalších protagonistů filmu, kteří jsou oslovení v kontextu veřejného prostoru, je konkrétním svědectvím toho, jak politickou situaci ovlivňují osobní i společenské zkušenosti. Film tak nejen naznačuje, proč se nacházíme v dnešní politické konstelaci, ale je rovněž jistou zprávou o stavu současného společenského mínění a to jak ve vztahu k jejich autoritám, tak i k občanům. Ti jsou frustrovaní z polistopadových politických garnitur, bratři si vysílají vyhrocené vzkazy přes média, žena středního věku bude místo pravicového extremismu volit Hayata, protože „nemá pupek“ nebo příznivkyně vystoupení z Evropské unie mění ve vteřině svůj názor, když ji režisér upozorní na možné zesílení ruského vlivu. Film neposkytuje jednoznačné odpovědi, pravda každého z bratrů a potažmo aktérů filmu je střípkem celku. Nicméně film je zároveň naléhavým apelem v souvislosti s otázkou, jestli dnes nemáme společné jen či především to, že stojíme proti sobě. (Česká televize)
(více)Recenze (24)
Zajímavý pohled na fenomén Okamura. Pro mne je překvapením, že Pitomio má dva normální, slušné a demokraticky smýšlející bratry a ona rodinná dichotomie je tu dobře postižena...Remu da tak (nejen naši) rozdělenou společnost výstižně ilustruje na příkladu rozdělené rodiny Okamurových... ()
Bratři Okamurovi patří patrně k nejsilnějším diváckým zážitkům letošního roku. Filip Remunda vytvořil vynikající dokument, který jistě nenechá nikoho chladným. Tentokrát se nekoná žádná mystifikace, humor jde stranou a zůstává zcela vážný a seriózní náhled do rodiny třech bratrů, kterou silně poznamenalo jak obtížné dětství hlavních aktérů, tak jejich rozdílné politické názory. Zatímco Hayato a Osamu jsou vesměs lidé se vzácným darem k dialogu a respektu k druhým, u Tomia bohužel převládá opak a je to velmi smutné. Občas se říká, že čas mnohé smaže, ale obávám se, že v tomto případě se tak nestane a mezi Hayatem a Osamuem na jedné straně a Tomiem na druhé straně bude nadále prohlubován příkop, zvláště po smrti jejich otce. Remunda nijak netlačí na pilu, snaží se dávat prostor všem bratrům, byť nakonec v případě Tomia musel nakonec sáhnout do mediálních archivů, protože Tomio účinkování v dokumentu striktně odmítl. Pasáže věnované Tomiovi jsou proto silně ubíjející, protože znovu sledovat zcela šílená facebooková videa a mediální výstupy jeho spolupracovníků (tajemník SPD Jaroslav Staník) je něco, co vám určitě neudělá dobře. O to více potěší trpěliví a komunikativní Hayato s Osamuem, zvláště ve společných scénách. Ve svém vyznění jde nakonec přesto o smutný dokument o současné rozdělené společnosti. 10/10 ()
Xenofob, rasista a profesionální šiřitel poplašných zpráv Tomio, nadšený lidovec a otec pěti dětí Hayato a homosexuální architekt Osama, který se zajímá o veřejný prostor a menšiny. Tato přímočará demonstrace rozdílnosti však vůbec nemusí být tak extrémní, jak se zdá, tyto bratry totiž kromě krve spojuje mnohé. Cílevědomost, společenská angažovanost, tvrdohlavost, ale také schopnost získat si obrovskou důvěru lidí. Filip Remunda prostřednictvím rodiny Okamurovy taktně proniká do duší české společnosti, zejména voličů prostředního Tomia, jež jsou v běžném životě Remundovým divákům nejvzdálenější. Oceňuji, že Remunda svůj charakteristický humor ani náznakem nepřevrací ve výsměch voličům SPD, k čemuž by v této situaci bylo jednoduché sklouznout. Naopak hledá porozumění a jde přímočaře k důvodům jejich podpory krajně pravicového dezinformátora. Ukazuje možnosti klidného spolubytí ve městech, komunitách a snaží se o hledání průchodných cest mezi na první pohled rozdílnými světy. Protože ty, stejně jako Hayato, Tomio a Samek, si nakonec nemusí být tak vzdálené... ()
Dokument nás nenásilně seznamuje s oběma bratry. Vystupují zde lidé s různorodými politickými názory. Napadlo mě, že i když je Tomio spíš u extrémnějšího okraje naší politické scény, člověk přijde domu a uvědomí si, že má o řízeném přílivu migrantů do Evropy Evropskou unií kvůli malé porodnosti žen vlastně pravdu. Někde jsem četl článek demografa, v němž stanovil datum, kdy u nás zemře poslední česká žena. Ale nás úspěšně doplňují přistěhovalci nám blízkých východních kultur. A multikulturalisti si jistě nebudou lámat hlavu s tím, když se k nám přestěhuje půlka chudé Afriky, nekorektně řečeno tzv. levné děti. Jak říkal na přednášce Vladimír Komárek, před sto lety česká ženy vychovala deset nádeníků a dnes za stejnou námahu a finance vychová jednoho programátora. Dokument má pouze dvě nevýhody. Zaprvé, ze snahy o rodinný portrét uhýbá k portrétu politickému. A zadruhé, nejslavnějšímu z bratrů sám nahrává na smeč, jestliže režisér Tomia Okamuru nejprve natáčí a pak teprve žádá o jeho souhlas. Nejmladší bratr Osamu Okamura, profesí urbanista, tady v podstatě plní úkol nejmladšího z literárních Bratrů Karamazových, tedy smiřovat. I když marně. Zatímco dva starší sourozenci spolu vůbec nemluví. „Já se bavím s oběma, nemá cenu se hádat.“ říká. Současně však přiznává, že sám nevolí ani jednoho z nich, u Tomiovy strany mu vadí protievropanství, u Hayatovy postoj k menšinám, „protože jsem gay“. Hayato se dá do řeči s jedním z občanů a ten mu řekne. „Vy jste příjemný, slušný člověk, ale váš bratr má pravdu.“ Ani rodina Okamurova zkrátka nepustila filmaře do svých třináctých komnat, což snímek bohužel nahrazuje větší dávkou předvolebních i povolebních, očekávaných motivů tuzemské politiky. ()
Gay Osamu, hluboce věřící dobrák Hayato a vlastenec Tomio. Docela dobrý nápad udělat o nich dokument, ale trochu to ztrácí smysl, když jeden z nich s panem Remundou nemá zájem cokoliv natáčet. Možná kdyby pan Remunda nevyskočil nečekaně po celkem nepříjemném rozhovoru s panem Kubíkem na Seznamu na Tomia Okamuru s kamerou a nezačal natáčet jak se ho ptá, jestli s ním bude natáčet. Možná by Tomio Okamura s natáčením souhlasil a určitě by to dokumentu pomohlo. Takhle je to celé takové na půl cesty. Pan Remunda se možná nechal inspirovat panem Klusákem, kterému se povedlo nachytat Andreje Babiše a tak to zkusil na svého jiného neoblíbeného politika a nevyšlo to. V dokumentu ho tedy nahrazují stará videa, nebo názory různých lidí, ale i tak je to docela zajímavý pohled do rodiny Okamurů. ()
ČT archiv - Velmi dobře zvládnutý dokument. Všichni Okamurovci jsou úplně odlišní a to je na tom právě to zajímavé, jak každý smýšlí zcela jinak. 80% ()
Remundův dokument je takový sled scének a epizod v čase, které ukazují tři bratry a jejich politickou a ideovou odlišnost. Protože Tomio (rozčíleně) odmítl poskytnout rozhovor, tak tvůrci jeho charakter dokreslili archivním materiálem z minulosti, ten je fascinující sám o sobě, protože je natolik kontrastní k jeho dnešní agresivní rétorice, až to působí groteskně. Celkově tak působí Bratři Okamurovi jako dost rozvolněný a otevřený dílo se spoustou témat. Jako dokument, který dává divákovi možnost poskládat si celý obrázek a lecjaké významy sám (výjimkou budiž občasný tlačení na pilu se smyčcovou hudbou v několika momentech). A v tom asi tkví jeho síla, i když to může působit jako slabina, protože není tak sevřený a vycizelovaný. Oceňuj taky, že Remunda se nikterak nevysmívá voličům SPD a že jako bystrý pozorovatel dokáže postřehnout důležitý detail okamžiku a nechat ho zazářit. Kouzelná je hlavně epizodka na IP Pavlova, kdy Hayato chvíli přestane trochu neslušně věnovat pozornost jedné paní, kterou se původně snažil (spíše floskulemi) přesvědčit, že jeho on je lepší volba než jeho bratr. Ta paní po chvíli zklamaně odchází a Remunda za ní běží, aby se jí zeptal, koho by tedy volila (jako by logicky očekával zklamání, že se jí Hayato nebyl schopný pořádně věnovat), ona však od boku vtipně vypálí, že asi bude volit Hayato, protože nemá pupek. Ono to skončí nečekaně vtipnou hláškou, ale je důležitý, že to ukazuje, že existuje přehlížená skupina lidí, která SPD volí nebo o tom uvažuje a když má "slušný" politik šanci jednu z těchto voliček získat, tak jí v momentě, kdy si vylívá srdíčko, přestane poslouchat. A stejně jí asi nakonec zřejmě získá, protože je hubenej jak lunt. Pochop to :D ()
Mám podezření, že Tomio Okamura je dalším projektem Filipa Remundy a Víta Klusáka, kteří si rádi pohrávají s mystifikací ať už ve Světě podle Daliborka, Českém snu či bangladéšské reportáži o pádu OP Prostějov. Zajímavá paralela, která ve snímku není zobrazena (takže to není spoiler). Japonský politik Richard von Coudenhove-Kalergi, který přišel do Evropy a v roce 1919 se stal československým občanem snažící se o sjednocení Evropy a napsal k tomu publikaci Pan-Europa (1923). Na straně druhé, rok 2019 česko-japonský politik Tomio Okamura žádá Czexit. ()
Trpělivý Hayato bojuje s větrnými mlýny a zamindrákovaný kokta Okamura obchoduje s lidským strachem. Tomio účast na dokumentu odmítl. Bratra veřejně označil za blázna, deroucího se do politiky jen kvůli finančním problémům. Inu, jako by mluvil sám se sebou v zrcadle... Až si dostaví haciendu ze stranických peněz, doufejme, že na dobro zmizí. ()
Zajímavé spektrum životních názorů a postojů. Zatímco dva bratři se zdají přemýšliví a vyrovnaní tak ten třetí nikoliv. Je to jak v pohádce...Já se politiky léta letoucí nezúčastňuji, ale je dobře že Tomio pojmenovává věci které se ostatní bojí pojmenovat i když hysterickým poplašným způsobem ale bez náznaku DIALOGU....Kdybych volil šel bych jej volit, ale ve chvíli kdy by hrozilo že by měl moc hlasů volil bych někoho přemýšlivějšího :-) ()
Moc zajímavý dokument o třech bratřích z jedné krve, ale jak už to tak bývá, povahově i svými vlastnostmi dost odlišných. Hodnocení si samozřejmě musí udělat každý sám a nejenom podle dokumentárního portrétu, který je natočen velice zajímavou formou. Nevím proč, ale u toho mediálně nejznámějšího si vždycky vzpomenu na knihu Ladislava Mňačka "Jak chutná moc". Netuším, jestli ji také četl. ()
Tomio je bezesporu fanatický magor, který doufám proklamuje svoje vize jen proto, aby se prosadil, jeho bratr Hayato je na druhou stranu nesmírně vstřícný protiklad šarmantnímu demagogovi, ovšem je naprosto nepřizpůsobilý tomu, co politika vyžaduje, no a pak je tu nejmladší architekt, který se snaží plout mezi a sloučit dva neslučitelné elementy. Bratři Okamurovi, byť jsou jedné krve nemohou být povahově odlišnější, což je velice překvapivé vzhledem k tomu, že jsou všichni z japonské kolébky, kde je kolektivismus a soudržnost jednou z hlavních ctností a priorit. SPD je spolu s komunistama stranou, která dlé mého názoru plodí největší zášť a zlou krev, a nehodlám pro ně šetřit kritiky. ()
Dalsi z tendencnich manipulativnich sracek, kterymi nas Ceska televize krmi den co den. ()
80% ()
Je jasné, na čí straně autor stojí, ale to mi nevadí, když zároveň dokáže dát prostor druhé straně, aniž by se přitom snažil ji zesměšňovat. Ono to ani není třeba, Tomio to zvládá sám - ani ne tak svými názory (nebo aspoň jejich částí), ale tím, jak utíká před kamerou. Co si ale mohli tvůrci odpustit, je zkomolení jména Aleše Brichty ("Brychta") v závěrečných titulcích - nechce se mi věřit, že by někdo s průměrným kulturním rozhledem nevěděl, jak se to píše. ()
Tři bratři trochu jinak, ale poučil jsem se. ()
Dokument? Ne! Je to hezké dílo o dvou bratrech, ale manipulativní o třetím. Je z něj zřejmé, komu autor straní. Dva bratři se nám tu vykreslují jako pokorní kulturní sluníčkoví dobrodinci, když tito mluví, hraje v podkresu podmanivá melodie, pak tu máme oproti nim onu rovinu "zla", kterou zde ztotožňuje Tomio. Všimněte si, že u něj se v podkresu již nepouští žádná líbivá písnička, s ním se po Japonsku procházet nebudeme, nebudeme si více povídat o jeho osudu, abychom náhodou neukázali, že i on má duši. Tak to holt autor chtěl, na jednu stranu posadit dva "růžovoučké sluníčkové kluky" a na druhou "černou ovci". Autor "dokumentu" bratry zasadil do škatulek, onálepkoval a těch svých nálepek se držel. I příznivce Tomia nám tu podává jako neinteligentní burany, zatímco reálně za ním stojí i někteří vysokoškolští profesoři. Ti se ale do krámu nehodí. Kdysi byl veřejně známý z těchto bratrů jen Tomio, pak se někomu znelíbil, tak na veřejnost vytáhli i zbylé bratry, aby je vůči Tomiovi stavěli do kontrastu. V reálu nám až budoucnost ukáže, kdo tou černou ovcí pro náš národ opravdu byl a kdo ne. Pokud chcete vidět opravdu férový dokument i o Tomiovi, to si raději pusťte třeba jeho 13. komnatu. Ta je ještě z doby, než se Tomio sluníčkům znelíbil. Tento Remundův "dokument" je, co se týče pohledu na Tomia, docela sračkou. Počítám, že ho zaplatila sluníčková promigrační proislámská multikulti queer ČT, tedy povinně my všichni. Provokativně dávám ODPAD! ()
Vynikající dokument Filipa Remundy dává nahlédnout do života bratrů - patriota, architekta a extrémisty. ()
Zhruba to, co od Remundy čekáte. Nejde o dokument, nýbrž o zfilmovaný terč namířený na jednoho z bratrů, nijak překvapivě na toho nejschopnějšího a nejméně konformního. Jeho protipólem je pak méně úspěšný bratr, který by také rád dělal politickou kariéru, pro jejíž nastartování neváhá bez důkazů házet po svém úspěšnějším bratrovi takovými pomluvami, nad kterými zůstárá rozum stát. Jako stafáž je pak v dokumentu ještě třetí bratr. ()
No toto je dokument o tom, co kdo kde říká a jak se navenek prezentuje. Z tohohle příběhu má jeden spoustu smíšených pocitů. Okamurové jsou 3 bratři v ČR, což třeba já nevěděl. Ten nejstarší Hayato je rádoby slušný pobožný člověk, nezvolený kandidát za lidovce, prostě typický černoprdelník, navíc závislý na práci od prostředního bratra, žíví se průvodcováním Japonců po Práglu. A tak trochu si na toho prostředního ještě otvírá hubu, že dělá špatnou politiku. Ten prostřední je náš dobře známý Tomio. Nechybí zde jeho prezentace z fb apod. A ten nejmladší Osamu ty 2 vlastně moc neřeší, ten je z nich vlastně takový nejvíc v pohodě borec, s tím bych se i rád osobně seznámil, ten si jede svou akademickou kariéru. Kucí nás krátce taky provedou po Japonsku, kam jeli navštívit a následně pohřbít svého otce.... Je to vlastně taková zvláštní sonda do jedné rodiny protkaná politikou a přímé spojení s obrazem naší současné rozdělené společnosti. Jednoho by to až donutilo se nad současným stavem zamyslet. ()