Orange Is the New Black

Nevím, zda bych neměl raději hodnotit odpad. Už od počátečních hnusných titulků se mě tento seriál nelíbí a děsně mě nudí každičký díl. Připadá mě to jak telenovela z vězení. Samé nesympatické tváře, napětí nula, lesby. Pokračovat v dalších sériích rozhodně nebudu, naprostá ztráta času, i když konec první série mě navnadil na další. Hodnocení na čsfd už vůbec nerozumím, čím větší kravina, tím větší hodnocení. (17.02.2022)

Dal jsem tomu šest dílů, už po třech mi ale bylo jasný, že do cílový skupiny tohohle seriálu zrovna nespadám. V čele Orange Is the New Black totiž stojí celá řada šablonovitě maskulinních negryň, který mě odpradávna šíleně iritujou. Navíc jsem dosud neprokouk ani tu provokaci ani drsnější humor, flashbacky dávaj dohromady tuctový příběhy bez vyvrcholení. A že bych viděl nějakej prostor pro gradaci, to taky nemůžu říct. (27.08.2013)

až teď jsem dokoukal první řadu a ačkoliv jsem zkraje čekal po všech těch ohlasech mnohem víc a byl jsem ještě asi v půlce řady přesvědčenej,že nebudu koukat na další série,nakonec musim uznat,že mě celkem chytlo a zjistil jsem,že mi jednotlivé a poměrně zajímavé postavy nejsou lhostejné...80%...s delším odstupem,kdy jsem po větší pauze viděl druhou,třetí a teď jsem díl před konce čtvrté musim přidat pátou hvězdu.Neuvěřitelně návykové,místy absurdní a na druhou stranu hodně silné.čtvrtá řada jasně vede. (24.07.2016)

Every sentence is a story. Geniální oficiální slogan přesně vystihuje, v čem spočívá síla tohoto v zásadě melodramatického seriálu z prostředí ženské věznice. Vyprávění o mladé ženě z vyšší střední třídy, která se kvůli škraloupu ve své minulosti dostane na více jak rok do vězení s minimální ostrahou, představuje pouze východisko pro galerii uhrančivých osudů a osobností dalších vězeňkyň. Seriál bravurně proplétá několik vyprávěcích okruhů počínaje klasickým „fish out of the water“ příběhem, kde se civilně obyčejná hrdinka, jejíž úspěšný titěrný život se doposud točil kolem výběru bio potravin a domácí výroby luxusního mýdla, dostává do vězení, kde je za absolutní onuci a neschopačku. Vedle toho zde máme představování světa vězení s jeho vnitřními pravidly a dynamikou, ale i vztahy mezi vězeňkyněmi, včetně těch milostných. Už samy o sobě by tyto linie byly dostatečně zajímavé, aby udržely pozornost diváků napříč díly, ale když se podaří všechny spojit do jednoho směru, jako například ve famózní epizodě se šroubovákem, dostane Orange Is the New Black diváka na kolena. Vedle bravurního scénáře a autobiografické předlohy je pochopitelně potřeba vyzdvihnout obsazení. Už samotný fakt, že tu máme seriál, kde ženy nejsou vyobrazeny podle klasických stereotypů a představují drtivou většinu postav, zatímco muži jsou odsunuti do vedlejších partů, by byl důvodem k ovacím Ale nevíc zde dostáváme ansámbl skvělých hereček nejrůznějších etnik a fyzických typů, které všechny bez rozdílu dostávají od scenáristů ke ztvárnění fascinující mnohovrstevnaté postavy. Orange Is the New Black přináší skvělé, místy humorné a místy ohromně emocionální, melodrama, které se vyhýbá schématům a klišé, ale zato svět ženské věznice, jednotlivé postavy a lesbické, heterosexuální i netělesné mezilidské vztahy ukazuje s maximální otevřeností, empatií i komplexností. (08.01.2014)

Pokud jste viděli celou Trávu, pak vás jméno Jenji Kohan v titulcích ani v nejmenším nezaskočí. O podobné téma (jak vězení, tak lesbičky) se totiž lehce otřela už v sedmé sérii výše zmíněného seriálu. Do Orange Is the New Black si dokonce přizvala Shaneova „mentora“, detektiva Ouelletta, zde Sama Healeye, v podání Michaela Harneye. Většina hereckého ansámblu je velice příjemná, v čele s hlavní hrdinkou a její svůdnou femme fatale. Akorát mi nejde na rozum obsazení těch dvou polen z Prciček, která mi každou svou scénou tuto báječnou podívanou akorát znepříjemňovala. Proč svou roli získal Jason Biggs pochopíte ve třetí epizodě, ale ten důvod se mi vzhledem k tomu, že neumí vůbec hrát, zdá velice mizerný a málo opodstatněný. Poslední dobou se mi zamlouvají tyhle seriály na Netflixu, které vyvrhnou celou sérii najednou, takže když to člověka chytne, může si dopřát svou pravidelnou dávku čtyř epizod denně a nemusí týden co týden odpočítávat hodiny do vysílání nové části. Ale rok čekání na další sérii ho pak stejně nemine. Na tohle vydařené drama se silnými komediálními prvky (Nebo že by to bylo naopak? No, to asi ne.) se ovšem počkat vyplatí. P.S. Moje milovaná Regina svou skladbou z openingu trefila opět do černého. (17.07.2013)