Poltawa, Ukrajina, počátek čtyřicátých let. S invazí německého wehrmachtu byly náhle ukončeny dobré vztahy mezi Němci a Rusy. Ovšem to neplatí pro děti, které jsou už pár let dobří kamarádi: Němka Hanna Reich a židé Abrascha Kaplan a Larissa Brodsky. Všechny tři pojí láska ke klasické hudbě. Abrascha a Larissa jsou navíc nadaní muzikanti. Obě děti jsou v Sovětském svazu známé a komunistická partaj má v plánu je poslat do USA. Jenže těsně před jejich odjezdem se politická situace radikálně změní: Nacisté vyhlásí válku Sovětskému svazu. Dětem je něco mezi dvanácti a třinácti lety a absolutně nechápou vlnu šílenství a brutalitu dospělých. Jediná cesta, jak utéct před katastrofou je navzájem si pomoci a získat si srdce dospělých prostřednictvím svých výjimečných hudebních schopností.(oficiální text distributora)
Příběh tří mimořádně hudebně nadaných dětí, jež pojí hluboké a skutečné přátelství, které přesáhne jejich rozdíly v náboženství i v národnostech. Dvě židovské děti jsou virtuosové – Larissa hraje na klavír a Abrascha na housle. Mladá německá dívka Hanna je také nesmírně nadaná. Děti žijí v Poltavě na Ukrajině v roce 1941 a jednu věc mají společnou. Tím je hudba. Jejich svět je spřaden ze zvědavosti, radosti a talentu. Když nacisté napadnou Sovětský svaz, rodiny dětí čelí smrtelnému nebezpečí. Šílenství dospělých doma i za hranicemi obrátí jejich svět vzhůru nohama a děti už nemohou zůstat přáteli.(Zlín Film Festival)
Dramatický príbeh talentovaných židovských detí, ktoré počas 2. svetovej vojny bojujú o holý život. Poltava, začiatok štyridsiatych rokov. Židovské deti Abraša a Larisa majú vďaka svojmu mimoriadnemu hudobnému nadaniu prezývku zázračné deti. Láska k hudbe zvedie ich cesty dohromady aj s malou Hanou, ktorá pochádza z nemeckej rodiny. Ich malý a priateľský svet, v ktorom je hudba na prvom mieste, sa však rozpadne na kusy po napadnutí ZSSR nacistickým Nemeckom. Pre Abrašu a Larisu a ich rodiny sa začína boj o holý život. Ako sa k tomu postaví Hana a jej rodičia?(STV)
Ďalší nemecký pokus o umelecké stvárnenie rozporuplnej doby. Pokus poctivý a celkom úspešný. Je prirodzené, že kto chce, môže vo filme nájsť viacero problémových miest, ale sympatické je už vôbec to, že toľko rokov po vojne sa ešte nakrúcajú filmy, ktoré reflektujú zložitú dobu a vzťahy, ktoré sa v nej utvárali. Krásna hudba filmu i deju hodne pomohla. Inak by v ňom bolo viac cítiť istú schematickosť.(4.4.2014)
Velice poutavý civilně natočený film, v němž se emoce nechávají na divákovi a necpou se mu exaltovanými výkřiky a záběry. Zajímavé je už prostředí židovsko-německo-rusko-ukrajinské v počátcích druhé světové války, kdy Němci vítězí, Ukrajinou současně okupují i osvobozují a Židé standardně nepatří nikam.(16.6.2013)
Z mého pohledu se tady Němci drželi spíš zpátky, takže na nějaké scény, při kterých tuhne krev v žilách, rovnou zapomeňte. Víc než o cokoliv jiného se tady jedná o to, že i během hrůz II.SV k sobě mohou Němci a Židé cítit přátelství. Dalo se tu sice přitvrdit, přidat na válečné atmosféře a vytřískat tak z příběhu víc emocí, ale díky nádherné hudbě a dobrým hercům se dalo ledacos přehlédnout. Wunderkinder sice nepatří k těm nejlepším německým válečným filmům, ale pořád se jedná o solidní standard, který jsme od našich západních sousedů zvyklí. 70%(23.7.2019)
Příběh o přátelství navzdory dějinám.
1) Mimořádně nadaný (a velmi přitažlivý, dodávám) houslista (druhé dítě bulharských rodičů, oba jsou rovněž houslisty) Elin Kolev (již ve svých 12 létech koncertoval v Carnegie Hall) byl vybrán v konkursu do role Abraši ve svých 14 letech. Všechna hudební čísla ve filmu hrál osobně.
2) Nesedne mi, že Ukrajinci ve filmu hovoří německy. U americké produkce bych se nedivil, ale zde v Evropě bych očekával větší míru empatie. Sovětší důstojníci NKVD se chovají jako Němci a i tak mluví. Inu, co se divím - jsou to Němci...jenom v sovětských uniformách.
3) Zaujala mě i postava velitele SS-Standartenfuhrera Schwartowa v podání 64letého Konstantina Weckera, jednoho z nejoblíbenějších německých písničkářů, skladatele, autora a jak vidět, i výborného herce.(25.5.2014)
To německé sebemrskačství za druhou světovou už se pomalu stává takovým... no... unavujícím. Obzvláště, když ve filmu září dětské hvězdy, na jejichž příkladu si máme uvědomit, že zlo je opravdu velké, velké a o to větší, když musí trpět ty nevinné duše. Kdy už si Němci konečně o druhé světové začnou točit komedie - tu osvěžující a smířlivou sprchu, která z lidí dělá skutečně lidi. Utrpení z lidí lidi nedělá. Obzvláště ne neustále připomínané utrpení. Samotný film byl takový bez citu, bez emocí, bez skutečného příběhu.(24.4.2016)
-
Film je venovaný pamiatke viac než 1,5 milióna židovských detí, ktoré zahynuli počas 2. svetovej vojny.
(MikaelSVK)
-
Napriek tomu, že sa celý dej filmu odohráva na Ukrajine, prebiehalo natáčanie výlučne v Nemecku, a to okrem iných miest aj v metropole Berlín či Brandenburgu.
(MikaelSVK)
nascendi
Ďalší nemecký pokus o umelecké stvárnenie rozporuplnej doby. Pokus poctivý a celkom úspešný. Je prirodzené, že kto chce, môže vo filme nájsť viacero problémových miest, ale sympatické je už vôbec to, že toľko rokov po vojne sa ešte nakrúcajú filmy, ktoré reflektujú zložitú dobu a vzťahy, ktoré sa v nej utvárali. Krásna hudba filmu i deju hodne pomohla. Inak by v ňom bolo viac cítiť istú schematickosť.(4.4.2014)
Aky
Velice poutavý civilně natočený film, v němž se emoce nechávají na divákovi a necpou se mu exaltovanými výkřiky a záběry. Zajímavé je už prostředí židovsko-německo-rusko-ukrajinské v počátcích druhé světové války, kdy Němci vítězí, Ukrajinou současně okupují i osvobozují a Židé standardně nepatří nikam.(16.6.2013)
Morholt
Z mého pohledu se tady Němci drželi spíš zpátky, takže na nějaké scény, při kterých tuhne krev v žilách, rovnou zapomeňte. Víc než o cokoliv jiného se tady jedná o to, že i během hrůz II.SV k sobě mohou Němci a Židé cítit přátelství. Dalo se tu sice přitvrdit, přidat na válečné atmosféře a vytřískat tak z příběhu víc emocí, ale díky nádherné hudbě a dobrým hercům se dalo ledacos přehlédnout. Wunderkinder sice nepatří k těm nejlepším německým válečným filmům, ale pořád se jedná o solidní standard, který jsme od našich západních sousedů zvyklí. 70%(23.7.2019)
slunicko2
Příběh o přátelství navzdory dějinám. 1) Mimořádně nadaný (a velmi přitažlivý, dodávám) houslista (druhé dítě bulharských rodičů, oba jsou rovněž houslisty) Elin Kolev (již ve svých 12 létech koncertoval v Carnegie Hall) byl vybrán v konkursu do role Abraši ve svých 14 letech. Všechna hudební čísla ve filmu hrál osobně. 2) Nesedne mi, že Ukrajinci ve filmu hovoří německy. U americké produkce bych se nedivil, ale zde v Evropě bych očekával větší míru empatie. Sovětší důstojníci NKVD se chovají jako Němci a i tak mluví. Inu, co se divím - jsou to Němci...jenom v sovětských uniformách. 3) Zaujala mě i postava velitele SS-Standartenfuhrera Schwartowa v podání 64letého Konstantina Weckera, jednoho z nejoblíbenějších německých písničkářů, skladatele, autora a jak vidět, i výborného herce.(25.5.2014)
snob
To německé sebemrskačství za druhou světovou už se pomalu stává takovým... no... unavujícím. Obzvláště, když ve filmu září dětské hvězdy, na jejichž příkladu si máme uvědomit, že zlo je opravdu velké, velké a o to větší, když musí trpět ty nevinné duše. Kdy už si Němci konečně o druhé světové začnou točit komedie - tu osvěžující a smířlivou sprchu, která z lidí dělá skutečně lidi. Utrpení z lidí lidi nedělá. Obzvláště ne neustále připomínané utrpení. Samotný film byl takový bez citu, bez emocí, bez skutečného příběhu.(24.4.2016)