Punkový syndrom

Dokument moc nemá názor nebo koncepci, jen nám ukazuje čtyři mentálně hendikepované pankáče, jak zápasí s každodeními činnostmi a občas si vjedou do vlasu kvůli nějakému dada sporu o to, jestli jsou nebo nejsou pedikéři kreténi. Nepoznáme jejich soukromí, jejich touhy, co pro ně punk znamená... jen se tak nějak vezeme na povrchní vlně zábavy z toho kontrastu drsného punku a křehkých pánů, co si občas zapomenou sundat kalhoty, když jdou na záchod. Nic se tu neřeší, nezkoumá, k ničemu nejdeme - a po 80 minutách tento sled náhodných situací prostě skončí, bez jakékoli katarze. Za mě teda zklamání. (04.03.2018)

Tohle je síla. V životě jsem neviděl přesnější zhmotnění toho, čím by punk měl být. V té demenci a upřímnosti to všechno jo - komu to víc věřit, než těmhle chlápkům? Plus finština, která zní jak řev severského válečníka nebo právě jako mumlání retarda. Vedle songů o pedikúře nebo Perttim jejich zdlouhavý projevy o zdánlivě banálních věcech, to rozpatlávání a postižený filozofování. Nutno říct, že občas se nudil, a vzhledem k tomu, že tahle podívaná není zrovna na pytlík bramburků a koukání jedním vočkem, možná by tomu prospělo zkrácení. (07.11.2013)

Punkové muzice zrovna moc neholduji. Nevěděl jsem vlastně pořádně ani do čeho jdu. Punkový syndrom je jeden z těch filmů, který mne zaujal názvem a obrázkem na posteru, o zbytek jsem se nestaral, obsah nečetl, detaily nehledal. Prostě jsem se nechal překvapit. Rozhodně respektuji bandu těhle mentálně hendikepovaných pankáčů a je mi jasné, že pro ně je mužika život a způsob, jak se vyjádřit a být sám sebou. Ale pro mě to byla hodina a půl zvláštních písniček a nudných dialogů, jejichž interpretace (vzhledem k jejich hendikepu a samo o sobě postiženě znějící Finštině) mi byla krajně nepříjemná. Big up pro překladatele titulků, to musel být slušný oříšek. (17.01.2014)

Vracím se ze zkoušky a s podivným pocitem zadostiučinění zjišťuji, že jsme též parta retardovaných individuí. Ta podobnost je až strašidelná. Kytarista A má chvilkovou averzi vůči kytaristovi B (protože to kilo hraje úplně blbě). Basák C neřeší vzniklý problém, neboť sám má svých až nad hlavu (pět strun, woe). Bubeník D, jakožto jiný živočišný druh, vzniklý křížením chobotnice a naspeedované veverky je zcela mimo diskuzi. Jak každý obratlovec tuší, činel dřívkem neurazíš. No, někdy jo. A já chudák, chrochtal E to schytám ze všech hlavní, protože jsem nebyl na zkoušce od Kuvajtu napadení. Takže jediná věc, kterou se lišíme od pekelně retardovaných synů Suomi je to, že se nikdo z nás před koncertem neposral. Co není může být. (19.04.2016)

Obdivuji člověka, kterého napadlo, aby skupinka retardů založila jako terapii punkovou kapelu:) Vzniká spousta humorných i emočně vypjatých situací, v podání těchto lidí podaných bez přetvářky a patosu, obnažených až na kost. Naprosto nejvíc mě dostal cover prvního vinylu a fakt, že postižení finští punkáči vypadají a zní úplně stejně jako ožralí čeští - nepřečíst si anotaci dokumentu, tak bych nepoznal rozdíl:))) (16.01.2014)