Дорога на Берлин
Road to Berlin
Na ceste do Berlína
Režie:
Sergej PopovScénář:
Jevgenij NikišovKamera:
Šandor BerkešiHudba:
Roman DormidošinHrají:
Jurij Borisov, Amir Abdykalikov, Maxim Děmčenko, Marija Karpova, Alexandr Novik, Valerij Nenašev, Arťom Alexejev, Maxim Važov, Lidija Omutnych (více)Obsahy(2)
V roku 1942 pri rýchlom postupe Wehrmachtu sa mnohí sovietski vojaci dali na útek. Z dezercie bol obvinený aj poručík Ogarkov, ktorý sa práve vracal ku svojej jednotke s dôležitým odkazom. Keďže je dôstojník, trest smrti zastrelením, ktorý ho čaká, musí potvrdiť ešte veliteľstvo armády. Tak sa začína strastiplná cesta Ogarkova a eskortujúceho vojaka Džurabajeva... Film je inšpirovaný skutočnou udalosťou, ktorú v literárnej predlohe Dvaja v stepi zvečnil Emanuil Kazakevič. (RTVS)
(více)Recenze (28)
„ZA PROJEV STRACHU, DEZERCE A POHRDÁNÍM PŘÍSAHY, BÝVALÝ PORUČÍK RUDÉ ARMÁDY OGARKOV SERGEJ LEONIDOVIČ, SE ODSUZUJE NA ZÁKLADĚ ČLÁNKU…“ /// Příběh poručíka Ogarkova, kterej je eskortován svědomitým Kazachem do štábu Rudé armády. Vobčas někomu píchnou, někoho zachráněj a vobčas střelej fašistu. Válečná road movie, ve který rozkaz zněl jasně, se snaží se ukázat absurdity, který válka (v Sovětským svazu) přináší. Motorem příběhu je vznikající pouto mezi „trestancem“ a doprovodem, ale hlavně váš pohled na věc. Snažte se vcítit do jejich rolí… Komorní jednohubka… /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Novelu „Dva ve stepi“, kterou napsal Emmanuil Genrichovič Kazakevič v roce 1948, neznám. 2.) Vím, že nejen válkou je válečnej divák živ. 3.) Thx za titule „KUBA2000“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ** NAPĚTÍ * ()
Rusové ty srdceryvné a nacionální kecy mají snad v sobě. Jinak si nedokážu vysvětlit, že se v některých ohledech starý ruský válečňák od toho nového z roku 2015 vůbec nezměnil. Jinak ale připravili spíš komorní příběh dvou lidí uprostřed války, což už je samo o sobě vysloveně zajímavý. A možná právě proto se mi film tak moc líbil. ()
Názov nového ruského filmu dosť zavádza a divák naivne očakáva bojovú cestu vojaka z Ruska až po Berlín. Nie, film je podstatne komornejší než napovedá názov a cesta nás síce čaká, ale rozhodne nie na Berlín. Keď zazneli slová: "Pusti ma, som predsa sovietsky človek", tak mi ihneď napadol propagandistický úlet - Príbeh skutočného človeka. V dnešnej dobe by som už to slovo sovietsky nepoužil a pochybujem aj o tom, že by takéto žvásty vypúšťal z úst človek, ktorý je odsúdený na smrť. Herecky tak slabý štandard, oscarové výkony tu nehľadajte. Akčných scén tu mnoho niet, ale to málo je na slušnej úrovni. Do Berlína zavítame až v samom závere filmu a 90% divákov nebude mať ani šajnu o tom, že sme v Berlíne...Potľapkať po ramenách sa súdruhovia mohli kdekoľvek a vôbec to nemusel byť Berlín. Film to nie je zlý, len som naivne čakal viac. Každopádne som rád za každý nový vojnový film. 60%. ()
Rusové umí. Jejich válečným filmům ze současnosti prostě není co vytknout. Tento film není klasickýcm válečným velkofilmem. je to spíš taková roadmovie. Mladý poručík Ogarkov je vyslán spolu s dalšími spojkami na divizní velitelství s důležitým rozkazem. Během německého tankového protiútoku se ztratí a při nalezení jedné z jednotek je obviněn z nedoručení důležitého rozkatu a dezerce. Je odsouzen k degradaci smrti zastřelením. Rozsudek musí potvrdit divizní velitelství, které však neustále mění pozici a tak je odsouzenec doprovázený ozbrojeným kazachem Džurabajem nucen putovat s rozsudkem v kapse skrze širé ruské pláně kolem řeky Volhy. Se svým strážcem zažívá nejeden boj. Jako člověk odsouzený k smrti a čekající na popravu v týlu se smrti nebojí, strašně rád by ale žil. Vždyť je mu jen 20 let. Situaci komplikuje i to, že se během cesty se svým eskortujícím strážcem spřátelí... --- Rusové nám ve filmu předvedou mnohou techniku a já si opravdu chrochtal. Tenhle válečný snímek rozhodně doporučuji ! * * * * * ()
Překvapivě realisticky uvěřitelný a chutný náhled do Rudé armády a okupovaného Sovětského svazu. Popov se naštěstí nepouští do žádné extra válečné vřavy, která by s sebou přinesla nános digitálního bordelu, jež Rusové bohužel standardně zvládají na nekoukatelné céčkové úrovni. Příběh sice má ve své pointě jistou dávku patosu, ale odprezentován je pěkně, kupodivu bez zbytečných nepodstatných parelelních postav, takže i když bych očekával hutnější dramatické vyvrcholení, Dorogu na Berlin můžu jako light válečný film doporučit a poděkovat Big Bearovi za tip. 70% ()
"V mojej armáde je ľahšie postupovať, než ustupovať." Smial sa kedysi súdruh Stalin, keď nariadil, aby za jeho jednotkami kráčali dôstojníci a zastrelili každého, kto urobí čo i len krok späť. Tento film je s týmto priamo nesúvisí, ale rieši dezerciu ako hrdelný zločin. Osobné spomienky a pravdivosť príbehu sú pridanou hodnotou. ()
Žádné hromadné masové scény, žádné teatrální hrdinství a díky bohům žádná propaganda. Jen takový malý válečný příběh dvojice vojáků, kteří se během strastiplné cesty spřátelí i přesto, že jeden je vězeň a druhý eskortující. Ono to v zásadě bylo tak trochu o ničem a navíc Rusové opět ukázali, že jim ty emoce moc nejdou, takže ta cesta, kterou k sobě oba hrdinové hledali, byla taková chladná a nedokázala vzít správně za srdce. Dáno to bylo i tím, že jeden z vojáků byl Asiat, který si vystačil prakticky s jediným výrazem po celou dobu. Ale i vzhledem k rozumné stopáži se na to koukalo tak nějak dobře, takže dojmy jsou vesměs pozitivní. 60% ()
Dobrá, válečné drama o odsouzenci a jeho eskortě, kterak změní svůj osud. Tři hvězdičky by to získat možná mohlo, a to i přes svoji poměrnou nudu, kdybych nebyl teprve až tady překvapen, že to není film z nějakého devadesátého roku, ale z roku 2015. Cože? To jako vážně? Jo, to jako vážně. Možná tak jen jako adept na film z "Festivalu otrlého diváka". ~ 1,5* ()
Ve válce nevíte dne ani hodiny. 1) Historicky akurátní emocionálně poněkud chladný snímek asi dnes nikoho neurazí._____ 2) V Sovětském svazu takové filmy moc nevznikaly. Osobní příběh jednotlivce, krutý soud, tupí vojáci chovající se jako stádo ovcí nebyly skutečnosti, jejichž zobrazení by sovětský režim toleroval. Ani tento film nepřekypuje kritikou, spíš jen připouští jisté přehmaty, které se holt stávaly, vždyť byla válka, že. Ale posun oproti minulosti je zřejmý._____ 3) Spoiler. Zpočátku filmu mi uniklo, co se přesně stalo. Podle některých komentářů mám pocit, že v tom nejsem sám a tak zde uvádím potřebné informace. Po ukončení střední odborné vojenské chemické školy přijíždí na frontu 20letý nezkušený poručík. Ve funkci důstojníka spojaře 114. střelecké divize dostává svůj první úkol: předat do štábu 341. střelecké divize dopis s příkazem ustoupit. Ogarkov zabloudí a příkaz tak nesplní. Při náhlém útoku Němců se Ogarkov úplně ztrácí a ustupuje do týlu. Jednotka, které nedoručil příkaz o ústupu, je v obklíčení zničena. Ogarkov je posléze odsouzen k trestu smrti zastřelením. Protože je však důstojník, musí ortel potvrdit štáb divize._____ 4) 23letý přitažlivý Juris Borisov (poručík Ogarkov) má velmi ruský obličej a umí dobře jezdit na koni._____ 5) Film vznikl podle novely 35letého Emmanuila Kazakeviče Dva ve stepi (1948), která byla v SSSR silně kritizována. V roce 1962 vznikl stejnojmenný film. V souladu s knižní předlohou je zde eskortér Džurabajev zralý zkušený muž. ()
Podle nazvu jsem ocekaval uplne jiny dej. Urcite ne tak minimalisticky s par postavami. Presto nejsem zklamany, dobre zahrane a po technicke strance pekne natocene. Hezka hudba. ()
v podstate celkom príjemný príbeh filmové rozprávaanie o osude jedneho vojaka, odsudeneho za dezerciu, a jeho sprievodcu, zaujímavá skutočnosť, stačilo povedať "idem na hlavny štáb s odsúdencom" a každý to rešpektoval. ()
Není mnoho ruských či sovětských filmů které jsem dokoukal, tento ale stojí za to... ()
V Rusku v loňském roce nejspíše tvůrci vyfasovali nějaké granty na válečné filmy, jinak si nedokážu vysvětlit ten přísun takřka totožných filmů za tak krátké období. Upřímně ani jeden není valné kvality, projevuje se na nich nízký rozpočet, ale v každém je alespoň pár desítek minut, které udělají fanouškům tohoto žánru radost, ať už bojovými scénami či nečekaným zvratem. Tento je z nich sice nejkomornější a nenabízí takřka žádné bojové scény, přesto z nich má nejzajímavější příběh a nejlepší atmosféru. Moje hodnocení 65%. ()
Pořád jsem čekal na trochu víc akce ... a ta nepřišla ... Ale příběh o zrodu přátelství, jeho síle, ať už vzniklo z co možná nejabsurdnější situace, ten tam byl. A za ten 3*. ()
Ďalší z vojnových príbehov z tejto nevyčerpatelnej studne. Tento príbeh aj budí ten dojem, že je len malým zrnkom v piesku podobných osudov, ale je úplne uveritelný a celý čas sa naňho príjemne pozeralo. Názov tu veľmi nesedí, lebo film nemá s cestou do Berlína vlastne nič spoločné, ale je to ozaj príjemné vojnové road movie a navyše s veľmi peknou melódiou, ktorá počas filmu pár krát zaznie. Dokonca aj akcie je tu na komorný príbeh akurát. 77,5%. ()
Rozkaz je rozkaz a v sovětské armádě to platí hned pětinásobně. Po nesplnění jednoho je Ogarkov degradován a odsouzen k zastřelení. Džurabajev, který je nemluvný a uzavřený a divák tápe, zda není taky momentálně retardovaný, je stanoven jeho eskortou. A rozkaz je rozkaz. Zatímco okolo řádí Němci jako černá ruka, je potřeba vězně doručit na hlavní štáb, kde je třeba podepsat rozsudek, aby mohl být případně vykonán. Se zaujetím můžeme sledovat, jak Ogarkov chápe, proč musí být zastřelen a s nasazením života haha je ochoten vykonat rozsudek sám v okamžiku, kdy rozsudek nabude podpisem platnosti. ()
Ojoj! To bolí. Škoda, velká škoda. Poklidné/komorní válečné drama nám celkem kultivovaně předvádí hrůzy války (s dobrou výpravou/scénickými obrazy, kvalitními hereckými výkony), ale samotný příběh obou hlavních postav je tak naivní, nereálný, filmově vykonstruovaný a tak bezhlavě na divákovy city útočící a se zakončením téměř a la červená knihovna, že soudný divák se nakonec musí, at´ chce nebo nechce, od filmu zcela distancovat. I já jsem během filmu ukápla hodně slz, dojemné to bylo, avšak nad scénami typu - odvolán z popravy pět vteřin!!! před povelem "PAL" - musí člověk zakroutit hlavou = to jsou ale náhody, co? Takovýchto "náhod" a jiných nelogičností je zde hned několik a ty stáhly jinak kvalitní snímek téměř až na úplné dno...Mám ráda dobře natočené válečné filmy, ale válečné drama formou pohádkové limonády? Ne, díky! ()
Cesta do Berlína, jak zní název v překladu, naznačuje, že se ruští tvůrci opět vrátili ke své národní válečné kapitole, kterou již zfilmovali nesčíslněkrát. A stejně jako kdysi se i tentokrát jedná o adaptaci příběhů skutečných účastníků těchto bojů. V tomto případě se natáčelo na základě adaptace knihy Emmanuila Genrichoviče Kazakeviče 'Dva v stepi', který spolupracoval i na scénáři, a na základě vojenských deníků Konstantina Simonova. Tentokrát se však nejedná o klasickou válečnou šablonu plných efektních bojů. Příběh se zabývá mladým odsouzeným vojákem k trestu smrti a jeho strážcem společně putujících v zóně německé ofenzívy a účastnivší se náhodných či nucených bitvách. A jak už to tak bývá, postupně mezi nimi vzniká ohromné přátelství. Ale to samozřejmě ještě není vše. Dle současných kritérií trvajících už několik let v něčem takovém nesmí chybět ani romance. Stalinská politika vynechána není, ale i tak je na snímku znát západní styl pojetí. Vlastně to není ani tak válečný film jako spíše drama s válkou jako kulisou a dalo by se říci, že Rusové na tento snímek hrdí zrovna nebudou. Tenhle film zkrátka není jejich styl. Ve svém smyslu se sice jedná se o moderní humánní počin, ale nepřesvědčuje v dané problematice přílišnou nevýrazností. Více se hodí do televize, než na plátna kin. ()
Skôr taká vojnová dráma než vojnový film s ruského frontu. Má to však dve super postavy, dobré akčné scény(ale veľa ich nie je) a dojímavý záver. 4* ()
3 a pol. ()