poster

Soudružka Kimová bude létat (festivalový název)

  • Comrade Kim Goes Flying

Romantický / Komedie

Severní Korea / Belgie / Velká Británie, 2012, 83 min

(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Xeelee
    ***

    [Febiofest 2014] Hodnotit něco takovýho je strašně obtížný. Jak nám ale bylo sděleno před promítáním, tak se belgickým tvůrcům nelíbila anotace. Film byl určen primárně severokorejským divákům, u kterých slavil úspěch. Poprvé se v něm objevila v hlavní roli žena, úspěchu dosáhla bez pomoci muže či politických lídrů a film je naprosto apolitickej. Je to jen zábava na odreagování, která funguje líp než sem očekával. Nějak se mi ji nechce odsoudit jen kvůli tomu, že vznikla v KLDR, když vyspělej svět produkuje lobotomizační a manipulativní díla ve velkém a často se při tom ani nesnaží diváky bavit. Stačí se kouknout na český nekonečný seriály ze života, že? Ale k filmu: Je to zvláštní kříženec mezi motivačními sportovními filmy, komedií a pohádkou s lehkou romantickou linkou. Film je pak doprovázen na mix těchhle žánrů velmi nezvyklou a typicky asijskou instrumentální hudbou. V našich končinách exoticky působí i nezaměnitelnej styl korejskejch socrealistickejch reálií a tzv. animované pasáže, kde se nad sebou pohybují obrázky v šíleném rozlišení, působí vskutku bizarně. Příběh je zábavnej, hlavní hrdinka sympatická a děj poněkud naivní, ale už sem psal, že to je pohádka? Film je rámcován snahou hornice a nadaný akrobatky létat, respektive dostat se z podzemí vysoko na hrazdu v cirkusu. To maminka říká malé hrdince už ve flashbacku na začátku a tenhle motiv se táhne celým filmem jako hrdinčina brož ve tvaru holubice. Ať už si nakonec o soudružce Kimové budete myslet cokoliv, tak myslím, že za shlédnutí určitě stojí. Na severokorejskou tvorbu jde patrně o velmi nadprůměrnej počin a jak nám vzkazujou tvůrci, smát se u tohodle filmu je v pořádku.(22.3.2014)

  • Sandiego
    *

    Vůdce Kim rozhodl o tom, že severokorejský cirkus bude nejlepší na světě a dal profesionálům několik velmi užitečných rad, díky nimž je možné tohoto cíle dosáhnout - a soudružce s velkým snem a o něco menším talentem tato slova vyléčila z deprese z vlastní nedostatečnosti... Jasně, je to na první pohled nevinná zábava, kde ani tak nevadí, že se odehrává v prostředí dolů či na stavbě, hold to jsou reálie dnešní Severní Koreji, ale podrobit všechno "Kimovi ze stroje", který náhle vyřeší krizi, stejně jako uvědomělý vůdce dolů, jenž velkoryse obětuje svoji největší údernici, protože sny se maj plnit nejen o Vánocích? Propagovaná nevinnost filmu je jen součástí propagandy a i když v daném žánru často realita prochází přikrášlujícím filtrem, kolchozy jako vystřižené z Disneyho technicolorových pohádek přeci jen překračují únosné hranice. Připočítáme-li stylistické postupy, které skutečně odpovídají úrovni našich půlstoletí starých filmů, otravný výkon hlavní představitelky či animační předěly které odpovídají vga počítačové grafice počátku devadesátých let, nelze snímek označit za nic jiného než filmový debakl. Odpad nedávám jen proto, že film je dokoukatelný do konce, vypráví srozumitelně a poměrně svižně, navíc dokáže zaujmout alespoň svými akrobatickými sekvencemi. A na závěr jeden postřeh: zaujala mě obtloustlá postava cirkusového akrobata, mezi nímž a Kimovou se zrodí láska - až příliš připomíná současného severokorejského tvůrce. Že by se s jeho nástupem prosadil i nový ideál mužské krásy?(23.3.2014)

  • tompaulman
    ***

    Zkouknul jsem ten film pro zábavu a taky že jsem se bavil. Občas u nechtěných vtipů ("Náš vůdce chce z našeho cirkusu udělat nejlepší cirkus na světě"), občas u chtěných (soutěž v míchání betonu). Jasně že to je naivní, pohádkové a od začátku předvídatelné, ale zanechalo to ve mě dojem feel-good filmu, jemuž navíc přidává na zajímavosti exotické prostředí, v němž se odehrává. Nicméně chápu, že kdo to bral vážně a oddával se při tom hlubokým úvahám o severokorejském režimu, to hodnotí jako odpad.(22.3.2014)

  • Marigold
    *

    Před projekcí nás západní producenti podráždění slovem propaganda v programu Febia potřebovali důsledně ideově zorientovat v jejich díle. Nuže, co jsme se dozvěděli: SKBL je dílem apolitickým, univerzálně lidským, zacíleným na severokorejského diváka a hned v několika pohledech přelomovým, když staví vůbec poprvé v dějinách tamní kinematografie do popředí hrdinku, údajně emancipovanou a rozhodující se z vlastní vůle. Samozřejmě můžeme útrapy soudružky Kimové vnímat jako roztomilý, neobratně vyprávěný a "hluboce lidský příběh", to od nás však vyžaduje jistou míru ignorance. Předně - o žádné emancipované a nezávislé hrdince nemůže být řeč. Rozhodování soudružky Kimové a její vzestup "vsjo vyše" je vždy motivován kolektivním rámcem, který slouží jako korektiv a povzbuzení tam, kde jedinec selhává. SKBL není příběhem triumfu individua, ale síly a odhodlání pracující třídy, což si nevymýšlím, protože to tam postavy opakovaně zdůrazňují. Subjekt tu vždy jedná v pevně hierarchicky vymezeném mocenském rámci, na jehož vrcholu stojí Vůdce, který rozhodl, že svět bude takový, jaký je (což nám opět sdělí jedna z postav, když soudružka Kimová nejvíce pochybuje). Údajná univerzální lidskost je přesně to, o co hraje každá ideologie a je jedno, jestli nad ní vychází Vůdce-slunce, nebo marketingová fráze o plnění snů, která by mohla být, co já vím, sloganem banky. V tomto ohledu lze brát "anti-propagandistické" vyjádření tvůrců jako výrok onanisty, který, byv přistižen s vocasem v ruce, tvrdí, že neonanuje, nýbrž si laská úd. Co nám tak SKBL prozrazuje o severokorejské kinematografii: hrají tu lidské automatony, které demonstrují emoce (především radost) tak, aby nebylo pochyb, o co se jedná. Kamera tyto emoce ukotvuje v jednoznačném prostředí (když se soudruzi baví o lásce, v pozadí plují květinami nazdobené lodě plné randících párů). Humor se omezuje na neškodné rodinné škorpení a hartusící dědky. Scény "budování" a kolektivních radovánek jsou z části převzaty ze zřejmě dokumentárních filmů, což je vidět na kvalitě vizuálu. Situace, kdy postavy dělníků "staví" nový dům, kterážto činnost spočívá v omítání obludné panelové ruiny, pamatující mladá léta Kim Čong-Ila, je nejlepší ideologický "slip of tongue" celého filmu. Pokud shrneme ideologický půdorys, vzorec vyprávění a motivickou stavbu, je SKBL v podstatě modelovým produktem stalinistické bezkonfliktnosti a spíše než "Juche Flashdance" evokuje Sequencovu Cestu ke štěstí. Otázka, co s podobným filmem dělá publikum, je na bíle dni. A) pohoršuje se nad propagandistickou stupiditou zločinného systému B) směje se té naivitě a tiše se raduje z toho, že má nad "hrdiny" převahu (nemá) C) k smrti se otravuje, protože ten film i pro milovníka propagandy nenabízí vůbec nic objevného a jen málo podnětného. Tak jako tak mi není úplně jasné, čeho tahle "kulturní výměna" mezi východem a západem měla dosáhnout. Producenti totiž ze všeho nejvíc připomínají turisty, kteří jedou do Severní Koreje s cestovkou, projedou si "indiánskou rezervaci totality" a na konci se dojmou u tance růžolících dětí, protože "to je přeci krásný, když se děti jen tak radujou". Jenže ono není nic "jen tak". Ani to čtverné salto soudružky Kimové. P.S. V souvislosti s Žižkovou metaforou prozření z ideologie jako brýlí, které se bojíme si nasadit, se nabízí otázka, jestli se podobné filmy netěší u západního publika oblibě především proto, že ho utvrzují, že žádné brýle nepotřebuje, protože "ten klam přece jasně vidí".(22.3.2014)

  • nickrgwrsz
    *****

    Soudružka Kimová bude létat... Film zatím není k vidění ani s anglickými titulky, ale po čtyřech letech od jeho premiéry ho konečně lze přehrát na youtube. Romantická komedie ukazuje vizi melancholické společnosti, o kterou se Severní Korea snaží. http://uloz.to/x32U4a7U/comrade-kim-goes-flying-mp4 http://datoid.cz/1kudoH/comrade-kim-goes-flying-mp4(3.8.2014)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace