Camp 14: Total Control Zone
Tábor 14 - Zóna totálnej kontroly
Camp 14
Obsahy(1)
Strhující příběh mladíka, kterému se podařilo uprchnout ze severokorejského tábora smrti. Jedním slovem „peklo", tak popsal život v koncentračním táboře v Severní Koreji Sin Tong-hjuk. Mladý muž, který se tam narodil a kterému se ve třiadvaceti letech podařilo z tábora smrti dostat na svobodu.
V dokumentu vypráví on sám i uprchlí vězeňští dozorci o děsivém životě v táboře, o krutých praktikách dozorců, o mrzačení lidských těl i duší.
Sin Tong-hjuk žije v Jižní Koreji, ale na svět, kde je běžné udávat vlastní rodinu výměnou za větší příděl jídla a kde o životě a smrti rozhoduje libovůle dozorců, nemůže zapomenout. Navzdory všem hrůzám a útrapám, které v Severní Koreji prožil, se Sin Tong-hjuk touží do své vlasti jednou vrátit, protože jen tam se cítí doma.
(Česká televize)
Recenze (57)
Neuvěřitelně drsný dokument, který se těžce hodnotí a ještě hůř se o něm mluví. Vlastně je o klukovi, který se narodil a celý svůj život do samotného útěku prožil v severokorejském lágru. Utekl jenom proto, aby poznal, co je za hranicemi lágru. Teď už by se tam ale nejradši zase vrátil. Mimochodem při vyprávění toho nejhoršího, co prožil a my si nedovedeme ani představit, neuronil ani jednu slzu. Na Tábor 14 se dívá neuvěřitelně těžce a malichernost našeho každodenního života tak nabírá naprosto jiné dimenze. ()
,,HODNĚ LIDÍ CHTĚLO ZNÁT MŮJ PŘÍBĚH…" /// Shin vypráví, kresby a animace dotvářejí. Kupodivu, co dodat k jeho zážitkům má i chlápek, kterej dozorce v lágru dělal, taky příslušník tajný policie má nějaký postřehy. Najde se i pár autentickejch záběrů. A vyprávění je to – věřím ti Shine, vyčerpávající. Není to pohádka na dobrou noc a von není princ na bílým koni, ale člověk, kterej dělal věci tak, aby přežil (nebo protože to jinak neuměl). Taky je zajímavý, kolik se na jeho příběhu uživí lidí. Ale to je na jiný vyprávění. Takže su moc zvědavej, kdo první natočí celovečerní film. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Knihu ,,Escape from Camp 14: One Man's Remarkable Odyssey From North Korea to Freedom in the West“, neznám. 2.) Líbí se mi místa, kde si nikdo nestěžuje. 3.) Thx za titule ,,vklidu“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * ()
Pokud jste četli stejnojmennou knihu, film vám nesdělí mnoho nového, ale aspoň uvidíte na vlastní oči nejen uprchlého vězně Sina, ale i dva korejské bachaře (které jsem si překřtil na Vondrušku a Grebeníčka), kteří s úsměvem vyprávějí, jak to v táboře chodilo a jak mohli beztrestně zabíjet vězně. Naprosto unikátní je minutu a půl dlouhý autentický záběr na tábor 22, pocházející ze soukromé filmotéky nějakého dozorce. Škoda, že toho tam není víc! (shrnutí: severokorejský koncentrační tábor je na pohled k nerozeznání od průměrného československého JZD). Jinak doporučuji spíše knihu - za přečtení stojí hlavně první část, kde Sin vypráví o životě v táboře, třeba jak vznikají manželské svazky mezi vězni - vězeň dostane jinou vězeňkyni jako manželku za odměnu a dovolí mu s ní pár dní v roce spát. Vlastizrádná krev se tam trestá po tři generace, takže děti narozené v táboře tam zůstávají uvězněné taky a nevědí vůbec nic o světě mimo tábor, dokonce ani o Kim Čong-ilovi. ()
Príbeh muža, ktorý sa narodil v koncentračnom tábore v Severnej Kórei, ktorý bol a zrejme dodnes aj je, doslova táborom smrti. Fakt kruté .. ()
Neuveriteľný príbeh severekórejského mladíka , ktorý ušiel z prísne stráženého tábora, ktorý takmer v ničom nezaostáva za koncetračnými z 2. svetovej vojny. Až na tie pece samozrejme. Jeho rozprávanie, natáčané v jeho juhokórejskom byte v Soule, pôsobí pokojne a s týmto prístupom sa snaží s minulosťou vyrovnať. Nič nerobiť, len v pokoji oddychovať. A on si to naozaj zaslúži. Je neuveriteľné , že v dnešných časoch sa môže dieťa narodiť v tábore a pritom netuší, že existuje i svet za oplotením, kde ľudia chodia slobodne kam chcú, majú jedlo i oblečenie, dôstojný život , jednoducho všetko, čo on v tábore nemal. Po jeho úteku a rokoch strávených v J. Kórei ma doslova zarazili jeho slová o tom, že by sa tam chcel vrátiť. Niečo som už na tému táborv, hlavne tých koncetračných prečítal, ale ešte nikdy som nepočul o nikom, kto by sa tam rád vrátil. Vo filme je aj zopár tajne natočených videí, z ktorých si urobíte jasný obraz o tom, čo je Severná Kórea zač. Južná a Severná Kórea? U mňa rozdiel ako nebo a peklo. 80%. ()
Otřesné. Ale kdo se trochu o Severní Koreu zajímá, tak ho to nepřekvapuje. Už jsem ale zažil na diskusi na IDNES i názory, že je to celé vymyšlené, že ti takzvaní ,,uprchlíci'' sice zdrhli do JK, ale za lepším a v žádném případě nešlo o nějaké vězně, protože tam jsou jen ,,pracovní'' tábory, kde se - ano, odpracovávají tresty, ale nemučí se tam a nepopravuje... Vtipné. A ty jizvy na tělech a vymknuté údy si ti zachránění lidé způsobili jak? Mně na dokumentu zaujaly dvě věci. Jedna výpověď strážných, kteří o tom že zabíjeli (popravovali) lidi včetně těhotných žen o tom vypravovali se stejným klidem jako by se bavili o tom co měli ráno k snídani. Pozoruhodné, že jeden se zamyslel a řekl, že kdyby se Korea spojila, bylo by to nepříjemné, protože by se mohl potkat s někým koho mučil, nebo komu popravil příbuzného - pokud ještě žijí jak ledově dodal... Pak si dotyčný musí zapálit cigáro... Lítost není od prvopočátku na záznamu vidět, je o ní mluveno až při myšlence na sjednocení země... pak to ale není lítost, je to strach. A to je rozdíl. Nejhorší byl pohled na samotného Sin. Takhle nějak vypadá vyhořelý člověk. Přežil, ale nemá jak začít, nemá z čeho, nemá proč... Je dobře, že organizace za lidská práva jej vozí po světě, trochu mi to ale připomnělo komedianty s cvičenou opičkou jezdící po vsích. navíc ti uřvaní a bubnující Amíci byli fakt v kontrastu s tichým nemluvným hostem... Nejpodivnější je, že by se Sin chtěl vrátit zpět do tábora. Nic jiného nezná, všechno zažil tam na severu.. i přes to, že na jeho udání mu popravili matku a bratra... Děsné. Obrovská obžaloba zrůdného komunistického režimu. Ale my máme co říkat! Estébák je premiérem, komunistická mlátička co mlátila i ženy je poslance parlamentu ČR... Vše je možné, lid je nepoučitelný a lidská zrůdnost bezbřehá. Já mám jen jednu obavu. Všem bych přál hezký život, zejména těm lidičkám tam. Ale zároveň vím, že to nejde. Svět tak nefunguje. Někdo si holt na začátku vytáhl z balíčku špatné karty a narodil se ve špatné zemi. Je to smutné, ale je to prostě fakt. Dejme tomu (a doufejme) že Trump nezmáčkne ten červený knoflík a Kim Čuň-Pork zajde na cukrovku, kornatění cév či infarkt. Obézní je na to dost. A na jeho místo přijde nějaký severokorejský Havel. A země se spojí. A najednou svět a hlavně Čínu a JK zaplaví miliony lidí držených v teráriu. nejen Vězňů, ale i prostých lidí co žijí za misku rýže... Ti všichni mají navíc dekády let vymývané mozky a ti všichni se najednou budou chtít mít dobře jako sousedé... Co bude pak? Proti tomu je spojení Němecek či současné stěhování populace z Afriky v důsledku přelidnění do Evropy jen malá výlet několika málo turistů... Co bude pak?! * * * * ()
"Na vlastní oči jsem viděl, jak je veřejně popravili. Bratra oběsili a matku zastřelili. Nic jsem necítil, protože jsem nevěděl, co je rodina. Myslel jsem, že si to zasloužili, protože porušili pravidla." Výpověď kluka, kterej se narodil a strávil 15 let v severokorejským koncetráku. Sám je udal, protože si myslel, že chtějí utéct. Totalitou totálně pokřivená mysl o čemkoliv.....Ano, na konci 20.století.... 85% ()
Dokument, pri ktorom si hovoríte, že taká vojenská intervencia nemusí vždy predstavovať iba vzbŕklu akciu, prinášajúcu pre miestnych viac utrpenia, ako úžitku. Ale čo robiť so Severnou Kóreou? Má sa aj naďalej po podobných svedectvách demokratický svet iba nečinne prizerať a iba konštatovať, že je to hrozné? Obrovským prínosom Tábora 14 (myslím filmu, nie tábora) sú svedectvá dozorcov. Sú to totiž svedectvá o celoplošnom brainwashingu, ktorý zrejme podobne fungoval aj v Nemecku a ZSSR. Dozorcovia vlastne ani nemali dôvod premýšľať nad neľudskosťou svojich činov....alebo sa iba vyhovárajú? Každopádne tu vládne tvrdý stalinizmus, ktorý bol už aj v Sovietskom zväze v druhej polovici 50. rokov kritizovaný. ()
Nadmíru pozitivní dojem z dokumentu u mě trochu ztrácí skutečnost, že Sin si řadu věcí vymyslel, jak později sám přiznal. Nicméně síla z dokumentu zůstává větší než u Valčíku s Bašírem, což potvrzuje i fakt, že se mi v noci zdálo o tom, jak si z hranic Jižní Koreje se zaujetím fotím Severní Koreu. ()
Vidět je něco jiného než číst, takže jsem si toho od dokumentu asi slibovala moc. Stopáž je ale hodně přepálená a v podobě v jaké dokument je, bohužel imho neplní ten účel, jaký má mít. Dívat se dlouhé minuty na mlčícího Shina mě docela nudilo. Chápu, že se mu o minulosti nemluví lehce, ale když už měl dokument tuhle délku, tak bylo možné ho nastavit jinak. Třeba stejně jako to udělal autor knížky. Detaily o Severní Koreji jako takové. Nočními záběry ze satelitů, kde kontrastuje zářící Soul s temnotou severního souseda. Těch možnosti je mnohem víc. Ale abych jenom nehaněla, naopak se mi líbilo animované zpracování lágru. Ta fádní barva dávala záběrům dokonale pochmurný ráz. Určitě si dokument ještě někdy pustím, ale budu přetáčet. Škoda. ()
Dokument o jediném známém vězni , který utekl ze severokorejského koncentračního převýchovného tábora používá kombinaci rozhovorů a animace. Neuvěřitelné, vzrušující a šokující. ()
Kniha, stejně jako asi na každého, kdo jí četl, na mě udělala obrovský dojem. Tady jsem se ze Shinova pohledu vlastně nedověděl nic nového, ale to, že svůj příběh vyprávěl osobně, učinilo jeho osudy intenzivnějšími. Nicméně mě zaujaly spíše doplňující rozhovory se dvěma dozorci, kterým se podařilo ze Severní Koreje uniknout. To, jak lehce vyprávěli o teroru, jemuž vězně podrobovali, nahánělo husí kůži. V jednom z nich se alespoň hnulo svědomí, ale ten druhý mi připadal, jakoby si ani dnes nepřipouštěl, že dělal něco špatného. Byť to na kameru samozřejmě neřekl. Je zvláštní, že i tito lidé dostanou v našem světě azyl, zatímco každého esesáka z německých koncentračních táborů naháníme kde se dá ještě dnes. Něco do sebe má i animace, která doplňuje Shinovo vyprávění a pro dokreslení atmosféry jsou použity i autentické záběry, ačkoliv ty příliš mnoho nepovědí. Kromě Útěku z tábora 14 bych doporučil knihu Ve službách diktátora, která je založena na svědectví vysoce postaveného agenta sevrokorejské tajné služby. 90% ()
Videl som 52 minutovu verziu, takze ta neobsahovala nejake zbytocne nicnehovoriace zabery na ktore si stazuju ti, co videli dlhsiu verziu. Je to zaujimavy dokument. Najfascinujucejsie nie je ani tak to, co hlavny hrdina zazil, ale skôr citovo vyprahnuty chladny spôsob akym to vsetko popisuje. Evidentne je uz do konca zivota poznaceny a nikdy z neho nebude normalny clovek. Skoro zaujimavejsie ako hlavny hrdina, su rozhovory s dvoma byvalymi dôstojnikmi. Aj o nich by mohol vzniknut dokument. Maju toho, co povedat. Pritom su citovo vyprahnuty rovnako ako hlavny hrdina. Je to akokeby ste pozerali rozhovory s ludmi s nejakej uplne inej doby, takze veci ktore povazujeme prirodzene za moralne sa oni naucili az po uteku zo Severnej Kórei a stale si ich evidentne neosvojili. Tento dokument rozhodne odporucam. ()
Velmi smutné, ale zároveň již mnohrát viděné po celém světě. ()
Nic horšího jsem snad neviděla! Ale i pravda se musí umět podat ve snesitelných dávkách a ne, že se s uslzenou tváří v dlaních rozběhnu ten dokument vypnout. ()
Nesmírně skličující výpověď mladíka z planety jménem Severní Korea. ()
Neuvěřitelný dokument o chlapci, který celý svůj život až po svůj útěk prožil v táboře smrti, kde každý přestupek se trestá smrtí. Nepoznal rodinu, city, lásku, jen mučení a bití, dřinu, žalování na spoluvězně. Utekl né kvůli získání svobody, kterou nikdy nepoznal, ale lákal ho svět za ostnatým plotem lágru. Paradoxem je, že by se nejraději vrátil zpět do tábora, který byl jeho "domovem". Žití v Jižní Koreji se mu zdá stejně obtížný ne-li těžší, ve společnosti, kde je všeobecná svoboda a materiální dostatek, zboží za peníze. Také je udivující chladná výpověď dozorců, kteří prováděli mučení a zabíjení vězňů. Ve 21 letech se zbraní se cítím neohroženě a ještě vykonávám "dobro" pro vlast. Chlapec nyní už muž za celou dobu natáčení neuroní ani slzu, dozorci nemají ani náznak výčitek svědomí. ()
Můj domov je tam na druhé straně, v severní Koreji. 1) 30letý bývalý vězeň Sin Tong-hjuk (Shin Dong-Hyuk) vypráví a divák jen bezmocně zatíná pěsti. Slyší děsivý příběh o životě nejspodnější vrstvy otroků v KLDR. Neschopen dát najevo emoce, neschopen interakce s morálním statusem dnešní civilizace, vypráví svůj příběh po celém světě a nikdo mu nerozumí (viz reakce a záběry na americké aktivisty)._____ 2) Bývalý dozorce Hyuk Kwon naproti tomu působí jako vyrovnaný, sám se sebou srovnaný člověk, který si je vědom, že sloužil zlu, ale sám byl vlastně také obětí, tudíž si nepřipadá příliš vinnen. Daří se mu zřejmě lépe, svůj život drží v rukách a jediné, čeho se trochu obává, je, že by mohl být konfrontován tváří v tvář s bývalými vězni, které sám mučil. Otřesná ukázka pragmatického cynismu, osobní prospěchářství anebo nevědomost hříchu nečiní?_____ 3) Jiná rovina filmu mluví i o naší civilizaci. Na rozdíl od jednoduchého světa za ostnatým drátem, světa bez svobody, bez peněz, světa neustálého materiálního strádání, máme hojnost, rozsáhlou nabídku cestovat, utrácet, užívat si, ale také hodně sebevražd (na rozdíl od tábora, jak říká Sin). I my jsme otroci, otroci kapitálu, vlastních nezvládnutých závislostí a přání. V táboře k této sofistikované podobě uspokojování potřeb vůbec nedochází, ba vězni si pravděpodobně ani neuvědomují, o co přicházejí, proto tam i chybí frustrace z jejich nenaplnění. Sin popisuje běžný život v Severní Koreji jako ráj._____ 4) Sin Tong-hjuk uprchl v roce 2005. V říjnu 2014 navštívil i Prahu. Jeho kniha "Útěk z tábora 14" vyšla i v češtině. V lednu 2015 přiznal, že ne vše v knize je pravda. Změnil číslo tábora, řadu detailů i významnějších skutečností, prý proto, že se nedokázal vyrovnat s realitou. V opravené verzi byl toto již třetí pokus o útěk. V prvním (1999) byl chycen po pár dnech, ve druhém (2001) se dostal do Číny, kde byl po čtyřech měsících chycen a vrácen zpět. Při posledním útěku se pohyboval po Číně, až byl náhodně odhalen novinářem v Šanghaji. Ten ho doprovodil na jihokorejské velvyslanectví, kde dostal azyl. Tím se vysvětlují některé otázky, které při sledování filmu vyvstávají. Velmi zajímavé informace o důvodech, proč změnil svou výpověď, a o dalších detailech jeho života jsou tady._____ 5) Pokud mám mluvit za sebe, považuji životopis za nevěrohodný. Popis tábora naproti tomu působí autenticky a zasvěceně. Pro mě není rozhodující, jestli Sin pravdivě uvádí detaily ze svého života. Všechno, co uvádí, očividně pravda být může...a v osudech jiných lidí i je._____ 7) Kniha je strhující čtení, ať už je dokument nebo fikce. Film však nenabízí téměř nic navíc a to, co nabízí, je málo kvalitní._____ 8) Sinovu nostalgii po životě v táboře lze pochopit. On neumí žít jinak. Je otázkou, zdali se to ještě může naučit. Režim mu nevzal život, stalo se něco horšího. Režim mu vzal duši. ()
Jo, najtvrdsi rezim tejto planety sa nachadza v KLDR, ma aj najdrsnejsie basy planety. Ruske basy uz davno nie. 95 % ()
Neumím to hodnotit. Asi sem dám pět hvězd, protože to byl zničující, jakkoliv předem tušený zážitek. Ale těžko se posuzuje kvalita zpracování nějakým normovaným způsobem, když je síla tématu nezměrná. „Setkání" s člověkem, kterého absolutně nejde pochopit a není možné se vcítit do jeho situace natož myšlení, přestože už při přečtení synopse se nad jeho osudem dostaví lítost. Přiblížení zrůdnosti severokorejského režimu není ani zdaleka tak mocné, jako síla vědomí, že Shin by vůbec nemohl pochopit význam rčení člověk je strůjcem svého osudu. Shin má totiž dost starostí s tím, aby pochopil existenci jakéhokoliv jiného světa, než je ten v pracovním táboře. K formě ale přeci jen musím říct, že každá ze 104 minut do filmu neoddiskutovatelně patří. Tvůrce, který by neměl natolik tvůrčí záměr, by mohl rozhovor se Shinem sestříhat do slabé čtvrthodiny a dopad na diváka by byl tisícinový. Daná forma (extrémně dlouhé záběry s nevyřčeným až nezřetelným poselstvím, pasáže, kde absence mluveného slova je sdílnější než přímá promluva) není stravitelná lehce a často, ale v daném případě pomohla naplnit zřetelný úmysl dokonale. ()