Falsifikator
Falsifier
Režie:
Goran MarkovičKamera:
Dušan JoksimovičHudba:
Zoran SimjanovičHrají:
Tihomir Stanič, Branka Katič, Dragan 'Pele' Petrovič, Sergej Trifunovič, Emir Hadžihafizbegovič, Svetozar Cvetkovič, Bogdan Diklič, Radko Polič (více)Obsahy(2)
Píše se rok 1968. Anđelko je ředitelem školy v městečku Dubica. Je věrným stoupencem Josipa Broze Tita a pevně věří v zářnou budoucnost Jugoslávie. Uvědomuje si sice, že všechno kolem něj nefunguje úplně ideálně, přesto nepochybuje o tom, že se Jugoslávie stene nejlepším místem k životu na světě. Sám se snaží napravit svérazným způspoběm některé drobné dílčí chyby systému. Myslí si, že lidé jsou dobří a mají dostat šanci. Proto pro ně falšuje nejrůznější diplomy, potvrzení, maturitní vysvědčení a podobně. Důvěra v dobrotu lidí se mu jednoho dne stane osudnou, když jeho žárlivý soused udá policii, že zfalšoval diplom druhému sousedovi, se kterým mu byla jeho žena nevěrná. Musí opustit město, ale ani to není konec jeho trápení. Protože i ve vyhnanství pokračuje ve své lidumilné falsifikátorské činnosti, zatkne jej brzy policie a skončí ve vězení. (Balkanfilm)
(více)Recenze (7)
Nejnovějšímu snímku Gorana Markoviče chybí zaměření, či dokonce jasně čitelná hlavní myšlenka. Divácky nepůsobí příliš atraktivně, i když díky profesionální režisérské ruce se stále jedná o příjemnou podívanou. Zdá se, že Markovič využil nabídku Goethe institutu, aby si opět se štábem mohl zavzpomínat na dobu svého mládí, a možná tak trochu se vrátit zpět do země svých snů. Na diváka bohužel tak trochu zapomněli. Vrství jednotlivé vzpomínky na sebe, na hlavní dějovou kostru roubuje spoustu vedlejších motivů, které však využívá jen velmi povrchně, pokud vůbec. A je to škoda, protože jednotlivé odbočky jsou leckdy i nosnější, než vlastní dějová kostra, která celá slouží zejména jako prostředník pro závěrečnou pointu. Ta totiž neosvětluje jen falsifikátorovu zálibu, ale i neustálé glosování děje (pseudovypravěčství) synem hlavní postavy. Zklamáním je bohužel i vypravěčský styl, který by se snad hodil spíše pro divadelní prkna. Hlavní hrdina jako ve snu prochází jednotlivými scénami, okouzlen tím co se děje kolem něj, aniž by měl možnost děj nějak sám zasáhnout a změnit směřování okolí, ba možná i své vlastní. I když zde se stejně, jako v případě Andjelkova „povolání“, může jednat o personifikaci doby a jistých prvků, které ji překračují do současnosti. ()
Gorane Markovići, umíte se ráno rozhodnout, jestli vstanete anebo budete dál ležet? Co ty surové scény v jinak docela veselém až místy parodickém filmu s geniálním potenciálem "věčné vděčnosti"? Divák neví, co si má o tom všem bití myslet. Tolik zbůhdarma rozpracovaných životopisů (vrah souseda z domu, mladík z parku před kinem, krásná asistentka z cirkusu, mistr hypnotizér, soused, jehož ženě zpíval pan veterinář... a desítky dalších). Přeplácanost není to správné slovo, přesto asi nejlépe vystihuje moje pocity. Mohla to být skvělá komedie, ale není, a já jsem trochu zklamaný, protože bylo vidět v mém prvním zhlédnutém filmu od Gorana Markoviće, jenž stále ještě nezapomněl mluvit česky, že se tenkrát na FAMU opravdu něco naučil. Cinema Mundi, 2014. ()
Super film - dej sa odohrava uprotred roku 1968 - a isty riaditel skoly v mestecku Dubica pevne veri idealom Josipa Broz Tita a v buducnost Juhoslavie. A ma neochvejne presvedcenie o tom, ze ludia su v jadre dobraci - na tom sa ale skaredo oklame, no a o tom je presne tento film . 75 % ()
Opět Goran Marković a Tito. A opět velmi dobře... ()
Supr film a je fajn,že je to točeno ve spolupráci ex Yu státama, Chorvatskem...atd ()
No ono se řekne komedie . V těch letech si nemyslim , že by kriminál byl místo , kde by se děli nějaké speciálně komediální záležitosti . Ať to bylo u nás nebo v jugošce . Každopádně je tenhle příběh natočen dostatečně poutavě. Některé zdejší figurky jsou opravdu vymazlené . Speciálně bych vypíchl Ljubinka Dragana Petroviče a pak linii okolo mladšího synka. Líbilo. ()
Solidní film, připomínka toho, na co už jsme zapomněli nebo bychom možná rádi zapomněli. Lépe asi děj plný různých menších či větších odkazů na starou Jugoslávii pochopí na Balkáně, ale nepodceňuji ani českého diváka. Scény ve vězení patří k nejlepším a skvěle připomínají povahu totalitního režimu. Násilné scény nejsou v tragikomedii ničím nepatřičným.Ostatně, dějiny Balkánu celkově a Jugoslávie zvlášť krvavé jsou, to je prostě fakt. Proč se jim tedy alespoň trochu nevysmát ? Všimli jste si také roku, v němž se Padělatel odehrává ? Děj se odvíjí v roce 1968, tedy v tom samém roce, kdy Jugoslávie po 21.srpnu nabízela pomocnou ruku Čechoslovákům na svém území a stávala se pro ně na krátký čas tranzitní cestou do zemí zaslíbených. V zemi samotné přitom vládla totalita jako řemen. Tomu říkám dějinný paradox... ()