Reklama

Reklama

Klaus Maria Brandauer v roli slavného jasnovidce, který věští Hitlerův vzestup k moci. V posledních dnech první světové války zjistí četař Klaus Schneider, že má dar silné empatie a svou sugescí dokáže ovlivňovat druhé lidi. Po uzavření míru se rozhodne, že hypnotické schopnosti využije k veřejnému vystupování. Zvolí si umělecké jméno Erik Jan Hanussen a vystupuje jako hypnotizér ve vlastním kabaretním pořadu. Sklízí obrovské úspěchy a brzy získává pověst výjimečné osobnosti. Zostřující se politické konflikty a běh dějin ale zapletou Hanussena do svých sítí. Když předpoví Hitlerovo volební vítězství, stává se proti své vůli nástrojem nacistické propagandy. Brzy následuje série osudových událostí, nakonec se jasnovidcem předpověděná pravda nehodí ani nacistům... Závěrečný snímek z volné trilogie Istvána Szabóa (do níž patří ještě tituly Mefisto, Plukovník Redl) nepřestává fascinovat ani tři čtvrtě století po smrti legendárního jasnovidce. Z jeho životních osudů vycházeli tvůrci jen částečně. Hlavní roli pozoruhodným způsoben ztvárnil Klaus M. Brandauer, kromě něj tu uvidíme i Bergmanova oblíbeného herce Erlanda Josephsona v postavě Hanussenova přítele a psychiatra Dr. Bettelheima, Jiřího Adamíru, který ztělesnil postavu předního demokratického politika Výmarské republiky Rattingera. Kameraman Lajos Koltai svým vizuálně působivým stylem navozuje atraktivní prostředí lepších středoevropských kruhů dvacátých a třicátých let minulého století. (Česká televize)

(více)

Recenze (76)

Shadwell 

všechny recenze uživatele

Nacismus, Wagner, Nietzsche, Hanussen. ____ Tvrdívá se, že Goethův Faust stojí na začátku novověkého osudu Německa a Hanussen Istvána Szaba na jeho konci. Jinými slovy řečeno, Goethův Faust přiměl zasněné středověké Německo k činu a ďábel prohrál, kdežto Szabův Hanussen ukazuje šílený negativ tohoto činu a ďábel vyhrál. Suma sumárum pak vypovídá film o krizi scientismu, idealismu a logocentrismu (tři témata = tři odstavce / body): ____ 1, Mein Kampf, který měl být ideovou základnou nacismu, v sobě obsahoval i naivní názory, podle kterých lze formulovat prakticky exaktní zákony vývoje společnosti, analogické fyzikálním zákonům. Toto přecenění mechanistického pohledu na svět se svým pádem nutně přineslo podcenění vědeckého pohledu na svět obecně. Postmodernismus má svoji velkou líheň právě v zemích, které se zotavují z nacismu. A hypnotizér Hanussen nepochybně tak trochu pavědecký je, stejně jako psychiatrie, která dala impuls jeho nadání a která dle Občanské komise za lidská práva ničí kreativitu a poškozuje umělce. Mezi oběti psychiatrie patří Marilyn Monroe, Judy Garland, Ernest Hemingway, Kurt Cobain a nyní i Hanussen. Jen s tím rozdílem, že ve fikci smrt znamená život, proto teprve po setkání s freudiánským doktorem Bettelheimem začne Hanussenův život dávat smysl s tím, jak v sobě objeví vnitřní sílu a jistotu. István Szabó se tváří v tvář těmto těžkým tématům ale úzkostlivě jakéhokoliv patosu ve svém díle střehl: „Co možná hodně životopisecké mimiky, tedy sebeironie srážející patos - co nejvíc!" Bál se možná, že i jen smítko patosu by mohlo napomoci vytváření nějakého nového německého mythu. ____ 2, Hanussen zabrání katastrofě v nemocnici, pořádá veřejné jasnovidecké seance a odmítá se zaplést do čachrů nomenklaturních kádrů. Prostě dokonale depolitizované médium. Nicméně všem důvěřivějším duším, které vítají každý nový fyzikální objev, každý nový důmyslnější vynález, idei a schopnost jako pokrok lidstva, mělo by být již jednou jasno, že přinejmenším zaměňují prostředek s účinkem. Skoro každého vynálezu, jehož lze užít ve prospěch dobra, lze užit také ve prospěch zla. Rychlolis rozšiřuje s toutéž ochotou nejpodlejší lži jako nejvěčnější pravdy, střelný prach razí lidem stejně energicky cestu do útrob země jako na onen svět, elektrický knoflík stlačuje se stejně volně rukou čistou jako špinavou, motorový vůz dopraví právě tak rychle lékaře k nemocnému jako vraha na místo zločinu. Jenomže zlo bývá rafinovanějším a čilejším než dobro a umí užíti každého prostředku rychleji a vydatněji ke svým účelům. A tak i Hanussen podlehl, když naváže kontakt s nacisty a se samotným Hitlerem, a ztělesnil v sobě původně dobrou ideu zmařenou špatným provedením. Hanussen představuje, tak jako nadaný hudebník Adrian Leverkühn v Mannově vrcholném románu Doktor Faustus, německý osud, stižený nemocí hitlerismu. Ale jako prozíravý jasnovidec zahlédne věci příští, proto je jeho osud v čase předsunutý a proto vztah Německo – Hanussen odpovídá pozdějšímu vztahu Spojenci – Německo. ____ 3, Že je Hanussen filmem symptomaticky postmoderním, ukazujícím neblahé zákruty a důsledky psychoanalýzy (viz bod jedna, popř. nacistické instruktážní propagandistické filmy německé psychiatrie, či vyhlazování duševně postižených pacientů na základě diagnózy „nevyléčitelní“), potvrzuje i vytrvalost, s jakou film podlamuje víru v logocentrismus (přesvědčení, že hlavním znakem člověka je rozum) a člověka vůbec, přetransformovaného v ornament masy. Ukazují to i výpovědi skutečného Hanussena, který se o svém publiku právě lichotivě nevyslovoval. Ptal se: „Co je publikum?“ a odpovídal: „Slabomyslní, zázraků chtiví lidé, několik skutečně nešťastných, ale především dětí, jejichž velkou starostí je, že žádný učitel, otec, představený, přítel jim nedosti imponuje, aby mu mohli plně důvěřovat. Proč mi lidé bezpodmínečně důvěřovali? Poněvadž jsem byl silnější, odvážnější, energičtější, měl jsem silnější vůli. Poněvadž byly děti a já byl muž.“ Takový vlastní portrét načrtl Hanussen, tak osvětluje tajemství svého úspěchu. Konstatuje rovněž, že při jeho výkonech nelze mluvit o nadpřirozených silách, nýbrž spíše o bezedné lidské hlouposti, která z touhy po zázracích a divech se podobnými triky dá zlákat a obalamutit. Lidský mozek při vrozené lenosti k myšlení se stává líným, nenamáhá se slova a skutky podrobit kritice a přestane klást odpor. Téhož „přesvědčovacího“ talentu využil špičkový řečník Hitler. V tom spočívá geniální postřeh Chaplina v závěru Diktátora, kde zavelel z řečnického pultíku k humanitě a lidé mu tleskali kupodivu tímtéž způsobem a se stejným nadšením, jako když pronášel protižidovské deklamace vyzývající k pomstě. Dobrá idee, špatná idee, Hanussen, Hitler - je to jakoby fuk, neboť lidé mezi obojím v zásadě nerozlišují. A tak se zdá, že dávno sesazení bohové zas opět usedají na své nebeské trůny a s vděčností hledí dolů na své milé pozemšťany, neboť Bůh nebyl sesazen z trůnu a nahrazen člověkem, ale naopak, došlo k vytlačení člověka na periferii: Koperník překonal geocentrismus (přesvědčení, že Země je středem vesmíru), Darwin supernaturalismus (přesvědčení, že lidé mají vyšší status než ostatní živočichové), Freud zavedl pojem nevědomí, a tím omezil intelektuální schopnosti člověka, a Stalin s Hitlerem člověčí patos dovršili. () (méně) (více)

B!shop 

všechny recenze uživatele

Tenhle film ma sice pomalejsi rozjezd, ale jakmile si Schneider zmeni jmeno na Hanussen, tak se film docela rozjede. Problem je v tom, ze kuli sve delce se obcas nektere sceny opakujou, vzdy vystoupeni, pak neco resi, dalsi vystoupeni atd. Ale v podstate cim je vic minut filmu za vama, tim je film lepsi, az vyvrcholy ve velmi slusnym zaveru. Navic je film napinavej, zajimavej a Brandauer je proste skvelej. Dlouho jsem o hodnoceni vahal, ale nakonec dam slabsi 4*. ()

xxmartinxx 

všechny recenze uživatele

Je zajímavé, že zatímco skutečný Hanussen byl nepochybně bezpáteřný konformista, který nejspíš aktivně pomáhal Hitlerovi, ten Istvánův vlastně nic takového není. Je jen člověkem, který využívá svůj talent a ačkoliv je jasnovidec, tragicky selhává v odhadnutí dopadu vlastních činů. Jistě jde také o prospěcháře, ale oproti Mefistovi nebo Redlovi se aktivně neúčastní a vlastně není jasné, jaké jeho ambice jsou. Opět na rozdíl od skutečného Hanussena, jehož ambice v rámci nacistického státu byly jasné. Poslední díl volné trilogie je pro mě nejhůř dešifrovatelný, tudíž nejzajímavější. ()

gudaulin 

všechny recenze uživatele

Hanussen je třetím filmem volné trilogie - předcházely mu snímky Mefisto a Plukovník Redl. Mám pocit, že to podstatné už István Szabó ve svých předchozích titulech a v Hanussenovi se do značné míry jen opakuje. Brandauer je stále skvělý, ale scénář je z mého pohledu o kousek slabší. Snad je to i tím, že dobu nástupu fašismu mám důkladně zmapovanou z jiných filmů a scénář se odklonil od skutečných osudů známého jasnovidce pro mě obtížně stravitelným způsobem. Celkový dojem: 65 %. ()

Sarkastic 

všechny recenze uživatele

Poslední díl režisérovy trilogie se zabývá velmi podobným tématem jako Mefisto, tím však nechci říct, že by se Szabó opakoval, dokázal rozpracovat stěžejní myšlenku do 3 příbuzných, ale zároveň odlišných filmů. Naopak, moje očekávání Hanussena jako nejslabšího ze série se nevyplnilo, a tenhle film dost pokukuje po výše zmíněném držiteli Oscara. Kvality, na nichž stavěl Mefisto, jsou zde téměř shodné, snímek nabízí opět perfektního Brandauera, který je víceméně sám schopný utáhnout celý film, velmi zajímavý příběh, přesné vykreslení doby, méně výraznou, přesto stále slušnou hudbu, snesitelnou dávku nadpřirozena v podobě jasnovidectví a s tím souvisící téma k zamyšlení (o zneužívání této schopnosti), trochu mystifikace (odkaz na režisérku Riefenstahl a její fotky použité jako pózy pro Vůdce) a nevyhnutelný konec. Nebýt existence mnou v tomto komentáři neustále omílaného prvního dílu, neváhal bych a dal hned jasných 5*, takhle to není tak jednoznačné, pokud však budu film hodnotit jako individualitu, ne součást trilogie, slabší, ale plný počet ještě dám. ()

sportovec 

všechny recenze uživatele

Mysteriozní, fatálně iracionální momenty nacismu jsou jen polozmiňovanou skutečností tohoto zločineckého režimu. Zprávy, které o tom kolují, jsou kusé a ne vždy dobře doložené nebo ověřené. Hanussenova existence je doložena a její fakticitu není možné zpochybňovat. Fyzická existence někdejšího řadového vojáka první světové války se ve svém vnitřním sebezření pohybuje na přechodu mezi skutečností a opravdovým, i když často předstíraným magičnem. Tato dichotomie se ve skvělém díle středoevropské trilogie nakonec řeší postupným zhoršováním Hanussenova vztahu k nacistům a jeho následnou popravou. Souhra režie i Brandauerova dalšího velkolepého sóla je fascinující. I po desetiletích, která uplynula od těchto historických událostí. I v době, která se snaží vzkřísit připomínanou i zapomenutou středoevropskou identitu této části evropského kontinentu. ()

NinadeL 

všechny recenze uživatele

Jakožto vrchol Szabóvi-Brandauerovi volné trilogie stmeluje Hanussen obloukem období Rakousko-Uherska a Třetí říši. Vzhledem k době, o které pojednává, a způsob, jakým je film vyprávěn, je mi filmový Hanussen nejbližší. Poválečná dekadence v rozpuku a její následné vytlačení novými estetickými kritérii nepřestává fascinovat. Nyní je také Brandauer obklopen zajímavějšími tvářemi, například Györgym Cserhalmim nebo Jiřím Adamírou, takže není tak nutné prožít jen další Brandauerovo sólo. A konečně záhadný opar, kterým je reálná osoba moravského Žida Hermanna Steinschneidera (1888-1933) zahalena, dává největší příležitost ke snovým zážitkům. ()

Radko 

všechny recenze uživatele

Mágovia nemajú na ružiach ustlané. Zvlášť, ak majú v sebe niečo viac, než šarlatánsky podvodný šarm. Aleister Crowley by mohol rozprávať. Ale rovnako tak Hanussen. Čím je slávnejší a v celospoločenských predpovediach presnejší, tým rýchlejšie si kope základy vlastného pomníku. Dôstojné vyvrcholenie trilógie o zvodoch, hviezdnych výškach i temných hlbinách nadobudnutej moci. ()

gogo76 

všechny recenze uživatele

Eric Jan Hanussen... Po zásahu guľkou do hlavy na fronte 1.svet. vojny má zrazu K. Schneider v hlave oveľa jasnejšie. Možno až príliš jasne. Podobne ako v Mefistovi, aj tu je príbeh osadení do doby, kedy Hitler prichádza k moci, aj keď úvod je venovaný 1.svet. vojne. V tomto sú si filmy dosť podobné. O divadelnom pódiu, nacistoch a hercovi K.M.Brandauer nehovoriac. Ten si opäť celý film ukradol pre seba. Kvalitatívne určite rovnako dobre ako Mefisto a teším sa na záver tejto voľnej Szabóvej trilógie-Plukovníka Redla. 80%. ()

-bad-mad-wolf- 

všechny recenze uživatele

Originální, zajímavé, sugestivní... Ten přechod Hanussena z "miláčka" na nepohodlného je skvělý, aneb velké dary požadují velké oběti. Film plný světla a fatálního chladu... bohužel taky nudy. ()

kinej 

všechny recenze uživatele

Hanussen je dalším skvostem meďarského režíséra Szabóa. Oproti americkým historickým filmům se zde nejede ve velkoleposti, ale autenticita je zajišťěna citem pro detail. Jednotlivé dialogy neslouží pouze jako manitnely v nichž se pohybuje a rozvíjí příběh, ale popisují dobu se téměř stejným efektem jako sociologické studie. Samotný Hanussenův osud je pak dosti děsivý. Nemůžu se neptat, proč zůstal, když musel vědět? Depresivní závěr... ()

Aky 

všechny recenze uživatele

Nádherné drama o zákrutech života, které si nelze vymyslet, lze je jen opsat ze skutečnosti a sem tam nějaký volánek nebo jen steh přidat či ubrat. ()

misterz 

všechny recenze uživatele

Záverečný diel tejto trilógie je svojim poňatím trochu iný ako predchádzajúce dva. V tejto časti sa autor nezaoberá ctižiadostivosťou a kariérizmom hlavnej postavy, skôr sa tu dbá na precíznejšie vykreslenie dobových udalostí (nástup fašizmu) a na spájanie jednotlivých nitiek dejinných súvislostí do uceleného obrazu desivej budúcnosti. Páčilo sa mi ako Hanussen premýšľal, pričom veľa jeho myšlienok ohľadom ľudskej spoločnosti naozaj stálo za to. Hanussena teda považujem za najhĺbavejšieho a s najväčším myšlienkovým presahom z celej trilógie, velikánska spokojnosť. 85/100 ()

Vančura 

všechny recenze uživatele

Och, tento film mě opravdu zasáhl. Skoro až zhypnotizoval, chtělo by se říct. Excelentní Klaus Maria Brandauer je velký herec a toto je asi jeho nejlepší role, pokud mohu soudit. Skvělý film, který ve mně bude dlouho doznívat. ()

Snorlax 

všechny recenze uživatele

Bohužel nebyl film natolik strhující, aby mě odradil od sledování špatného nasvícení, nezachránil to ani Brandauer, který zde vlastně pouze opětovně hrál Maximiliana Larga. ()

Anderton 

všechny recenze uživatele

Szabovi sa podobne ako v Mefistovi podarilo podať divákovi, presýteným množstvom filmov o nacizme, túto látku veľmi neotrelo. Tieto dva filmy sú si veľmi podobné. Divadelným javiskom, hercami, dusnou atmosférou, ktorá je vytváraná dialógmi a absenciou násilia na plátne. Rovnako, ako v Mefistovi, je tu zobrazená iba jedna poprava. Hanussen je metaforou nacistickej hypnotickej manipulácie más, jeho paralela s Hitlerom je vyjadrená prostredníctvom jeho fotiek, ktorým bol Hanussen nedobrovoľným predobrazom. Narodili sa v rovnaký deň v rovnakej krajine, objavili sa z ničoho nič. Taktiež sa režisérovi podarilo divákovi osvetliť na pozadí spoločenskej situácie Nemecka dôvody, prečo sa mohol takýto režim dostať tak ľahko k moci. Okrem opäť geniálneho K.M.Brandauera našinca poteší účasť Jiřího Adamíru. ()

nascendi 

všechny recenze uživatele

Dramaturgom filmov vysielaných na kanáli ČT2 patrí vďaka, okrem iného aj preto, že uviedli na obrazovky neformálnu trilógiu Istvána Szabóa. Dnes som si pozrel Hanussena, čaká ma ešte Plukovník Redl. Hanussen má dosť styčných bodov s Mefistom a napriek tomu účinkuje na diváka slabšie. Dialógy neohúria, lebo sú podriadené deju a jasnovidec je predsa len umelec iného kalibru ako divadelník. Opätovne som si vychutnal zrelé herectvo Klausa Mariu Brandauera i realistické dobové reálie, ale opätovne, a v omnoho väčšej miere mi prekážalo také sústredenie sa na hlavnú postavu, že na dejinné pohyby ostalo príliš málo priestoru. ()

dopitak 

všechny recenze uživatele

K uzoufání nudné. Brandauer jako obvykle výborný, potěšil i Adamíra a také výborný barrandovský dabing. Začátek trochu náročnější, vzestup EJH ušel, ale pak ty tahanice soudem počínaje a fašouny konče už mě vůbec u obrazovky nezadržely. ()

Reklama

Reklama