Indian Summer
Obsahy(1)
Gedeonův první "skorocelovečerní" film sice svou poetikou odkazuje na snímky české nové vlny 60. let, ale zároveň přichází s novým pohledem. Uzavřená a samotářská dospívající Klára tráví konec léta u babičky se svou sestřenicí Marií, která je jejím pravým opakem. Na místní diskotéce se Klára seznámí se dvěma chlapci, usilujícími o Marii. Vztahy mezi oběma dívkami a zároveň jejich vztahy k oběma mladíkům tvoří předivo křehkého příběhu dospívání. Klára, poučená získanými zkušenostmi, odjíždí z prázdnin vstříc dalším výhrám i prohrám, svým dalším životním osudům. V jednoduchém vyprávění o čtyřech mladých lidech na konci léta rozehrává Gedeon v konkrétních postavách příběh mnoha jejich vrstevníků z dnešní doby a dnešního světa. Zachycuje jejich pocit prázdnoty a tápavého hledání svého místa, včetně povrchnosti jejich dialogů, ale včetně podvědomé víry v lásku. První setkání s city a projevy dospělosti podává v lyricky tragikomické formě. Životní pocity hrdinů dokreslují texty písní jedné z typických předtavitelek tzv. "tancovačkového " rocku, rakovnické skupiny Brutus. V české filmové produkci jde o ojedinělý snímek, který staví na odlišných východiscích než většina ostatní české tvorby. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (142)
Český Lev 5 nominací: Nejlepší film, Režie, Herečka HR - Klára Issová, Herečka VR - Tatiana Vilhelmová, Výprava ()
Velice vydařený film o dospívání, který prostřednictvím několika málo symbolů a na prostoru pouhých šedesáti minut postihuje obrovské množství témat. Možná víc, než samotný Gedeon zamýšlel. První část filmu je založena hlavně na absurdně jednoduchých dialozích (-„že bychom se jako nějak citově sblížili“ -„se sbližuj, nikdo ti nebrání“ nebo -„sedni si“ -„nesednu“ -„sedni si“ -„nesednu si“ -„no tak si nesedej“), které mohl vymyslet jedině sám život nebo dostatečně talentovaný scénárista. Když však budete chvíli poslouchat debatu dvou teenagerů, zjistíte, že podobný způsob konverzace není nikterak výstřední, naopak docela přirozený. Pro druhou, lyričtější část, je charakteristická scéna s jablky, u níž nejde ani tolik o obsah samotný, jako o formu, tedy o úhly jednotlivých záběrů a jejich promyšlenou kompozici. Pokud bych měl z Indiánského léta vybrat jediný, nejdůležitější motiv, pak jakési odstřižení se od minulosti, kterému není vždy dobré napomáhat. Někdy je lepší počkat, až to přijde samo, ale pak rozhodně nezůstat u suchého konstatováni „už to přišlo“. Profesionální výkony dvou mladých hereček, ty nejjednodušší techniky snímání využívající a přitom nezvyklého stupně působivosti dosahující kamera, vtipná pointa a schopnost navodit prazvláštní atmosféru „léta imaginárních polibků“ i během mrazivé zimy, činí Indiánské léto nadmíru pozoruhodnou podívanou jak pro vnímavého diváka, tak pro teenagera, který se chce pouze dobře, ne však prostoduše pobavit. 80% Zajímavé komentáře: francis, rawen, kapibara ()
Záměr asi nebyla nuda a já se nudil. Tyhle filmy s nicneříkajícími dialogy mi prostě nic neříkají, i když chtějí říct asi hodně :-) Oceňuju pokus o zajímavý film, nicméně aby byl zajímavější, chybí mu větší propracovanost. Zkrátka nebýt velice trefné parafráze na jeden můj oblíbený film, dopadlo by to ještě hůř ;-) ()
Asi nejsem ten správný Indián, protože tohle léto bych fakt nechtěl zažít . Jedna hvězdička je za kapelu Brutus a druhá, že se podařilo panu Gedeonovi, aby byl tento film přirovnáván s Formanem . Já však tento film přirovnávám leda tak k dialogům mezi blbci a studenty zvláštních škol. ()
Památná koupel s jablky - nejzajímavější scéna filmu. Jinak pobaví spíše takové ty "vesnické" zábavové dialogy. ()
Hodinový Gedeonův ,,skorodebut" je v rámcové kompozici uvozen naprosto stejně jako jeho celovečerní debut skutečný - Návrat idiota, totiž motiv kolejí a jedoucího vlaku. Také úplně stejně čerpá především z odkazu 60. let a jejich novovlné poetiky, tam kde ale v Idiotovi variuje především motiv hlavního hrdiny v aluzi k výjimečnému románu Dostojevského Idiota a snaží se na plátno přivést jeho moderní reinkarnaci, v Indiánském létě experimentuje spíše opět v klasickém duchu české nové vlny a její linie reprezentované Passerovým Intimním osvětlením či filmy Miloše Formana. Minimalistické výrazivo, pomalá dynamika střihu, akcent k poetice všednodennosti, vesnické či maloměstské prostředí, kde se nejenom jakoby zastavil čas, ale svět hodně posmutněl a zšedl smutkem ukrytým někde hluboko uvnitř postav. Repliky jsou v podstatě jen cyklením a variováním několika stále se dokola opakujících frází, čímž dosahuje Gedeon zajímavého efektu - jazyková klišé se stávají nosnou osou snímku. Nedějovost je pak vyjádřena v konceptu spočívajícím v oddramatizování téměř všech událostí, čímž celý příběh jen tak zvolna plyne a divák ho vnímá pouze jako jeden dlouhý výjev. Stěžejní je Formanovské zacílení na svět dospívajících (který ostře kontrastuje se světem babičky) a jeho frustraci z maloměstské nudy, zesílené právě ,,problematickým" věkem. Obě hrdinky podvědomě čekají na nějaký zvrat, zlom, deus ex machinu, která daný stav zvrátí a přinese počátek čehosi nového, co by je vytrhlo z letargie, a tak se snaží přelom urychlit a vyvolat uměle - máme tu ohlas rituálu postřižin i vynikající lyricky laděnou scénu ve vaně s jablky... Danost se ale uspíšit nedá... Vlak znovu odjíždí v podstatě tak, jak přijel... Podobné filmy: Divoké včely, Návrat idiota, Mistři, Černý Petr ()
Jak málo stačilo Gedeonovi k natočení tak milého a úsměvného filmu. Herecký minimalismus, vtipné dialogy ("Neviděli sme se už?") a úžasná "bigbítová" skupina Brutus... :) Trochu naladěna na sentimentální vlně nemohu dát míň jak 4 hvězdy... ()
Těch 65 minut jsem kdysi neskutečně trpěl. Nejnudnější, nejotravnější a svým způsobem nejdelší film, jaký jsem kdy viděl a nezachrání to ani Klára Issová. Poetika? Víc poetiky najdu v tom, když si na těch 65 minut zajdu někam do přírody. ()
Ach jo, je to možný, že všichni ti skvělí úžasní dospělí s přehledem, ambicemi a názory vyrůstají z takovýchto individuí? No je. Ale asi jsem pořádně nedokázala rozšifrovat, jestli film při snaze o maximální realistické zachycení absurdních monologů života trošku klopýtá nebo jestli jde o záměrné nadsazování. Ani závěrečná katarze-nekatarze nebyla nijak silná. ()
Po Listopadu 89 ještě nějakou dobu dobíhaly projekty roztočené a naplánované za starých poměrů, ale poté se filmový průmysl v Československu dostal do celkem zákonitých potíží. Zatímco dřív financoval filmové projekty stát a problém byl s cenzurou, rychle se ukázalo, že se ve svobodných poměrech spousta filmařů nedokáže prosadit, protože chybí možnost financování. Privatizace a vstup soukromého kapitálu sice ukázaly, že se točit bude dál, ale s hodně rozpačitými výsledky. Bolestný propad kvality české kinematografie vedl fanoušky k zoufalému očekávání lepších zítřků. Saša Gedeon svým navázáním na poetiku české nové vlny těmhle očekváním vyšel vstříc, jakkoliv si zdaleka nemyslím, že je důvod se z jeho debutu posadit na zadek, chápu pochvalné reakce. Ono ve srovnání s kousky, jako je Trhala fialky dynamitem nebo Kanárská spojka, působí Indiánské léto jako zjevení. Na druhou stranu si nemyslím, že by Gedeon dokázal styl nové vlny nějak kvalitativně rozvíjet, spíš ho jen napodobuje a zlý jazyk by mohl tvrdit, že na něm fakticky parazituje. Zatímco Černý Petr na mě působil jako výpověď o určité době a určitém prostředí, navíc s přidanou hodnotou hrátek s estetikou trapnosti, tady mám jen pocit hříčky, ze které vyčnívá nanejvýš pár půvabných dialogů mezi oběma hrdinkami. Zároveň se dá Indiánské léto považovat za určitý předěl, kde se objevily nové neokoukané herecké tváře, které určovaly trend v následujících dvou dekádách. Celkový dojem: 45 %. Otázkou je, jak bych reagoval, kdybych viděl film v době premiéry, kdy jsem byl hrdinům nepoměrně blíž věkem. Návrat idiota jsem totiž nepropásl a v 90. letech na mě hodně zapůsobil. Stálo by za to si ho zopakovat, abych poznal, jak odlišný je pohled příslušníka jiné generace... ()
Jedno krásné léto, vopečbuřti, prso v rukávě a chlastačka v Plasích, kde skupina BRUTUS se sepije, až se z toho sépie sepije. To vše mi tento snímek dokonale evokuje a tak ho podvědomě řádím k tomu lepšímu z tehdejší české filmové tvorby. Oba Šášové - nezapomeneme! Spaní s paní, to je ale spaní a skupina BRUTUS pouští další flák a opijem sé, opijem sé, opijem sé, opijeme tebe a opijeme mě, opijeme VB a vznesem se ze země... ()
„Mám ti to přečíst?“ - „No, ale přeskoč anatomický pasáže.“ - „No jo, ale jiný tady nejsou.“ Pozdější režisérův Návrat idiota je podstatně vyzrálejší, ale i tak mají oba snímky přece jen něco společné. Geniálně absurdní, vyprázdněné dialogy (inspirace Formanovým Černým Petrem se přímo nabízí), u kterých jsem se řezal smíchy. A taky něco vypovídaly o těch, co je užívali. Dospívání plné nejistoty, tápání, zmatení a zklamání je velké téma, které se Gedeonovi podařilo v rámci možností zpracovat velmi dobře. Pobaví i indiánští sběrači hub v prdících gumácích, Nšoči Klára, „buranský“ Brutus (výborně vystihující venkovské zábavy) a zaujme tolik profláklá „jablečná“ koupel (i když dle mého už trochu natahovaná). A já tyhle Klářiny prázdniny u babičky a sestřenice z „jiného“ těsta hodnotím slušnými 4*. „Já si nemyslim, že si blbá. Já jen, že to tak jako vypadá, že seš nemožná, ty třeba nejseš. Třeba nejseš vůbec blbá, ale prostě to není poznat. Třeba někdo je nemožnej, ale ty to prostě nepoznáš, protože není blbej. Přitom je nemožnej.“ ()
Vilhelma s Issovou na sebe nasupeně civí a agresivně mlčí, aby pak experimentovaly s vlasy. Jo, bavil jsem se. ()
Nevím proč, snad asi proto, že jsem zrovna v tomto "kritickém" období, se mi tenhle malý český kousek velmi líbil. Ono se totiž za těmi stupidními rozhovory skrývá víc, než by se mohlo na první pohled zdát, ale - a to je snad častější případ - hlavně se za ně dá skrýt nejistota, tápání, hledání a nenacházení. ()
Do jisté míry milé překvapení s poklidnou venkovskou atmosférou letních prázdnin. Při scénách z venkovské tancovačky (ano, tancovačky, navíc s kultovní zábavovou kapelou Brutus - žádné uřvané disco se světelnými efekty) jsem se skutečně bavil a jenom jsem litoval, že celý film nemá takový náboj. Scény z domova neměly zdaleka takový náboj (snad jen opilá Marie na autě byla k popukání) a konec víceméně vyšuměl do ztracena. Saša Gedeon se pokusil natočit hořkou Formanovsko - Passerovsko - Papouškovskou komedii ze života a (alespoň do jisté míry) mu to vyšlo. Tenhle film se divákovi nepodbízí, na nic si nehraje a ukázal, že z tehdy šestnáctilé Kláry Issové bude jednou skvělá herečka. Žádné veledílo, ale příjemná odpočinková podívaná určitě. 65%. ()
Někdy řekne prvotina o tvůrci hodně. Právě to je případ Indiánského léta. Stejně jako později v Návratu idiota ukázal Saša Gedeon, že tvořit umí. Přípomíná mi to moji dceru, která vezme cokoliv (korálky, kus papíru, drát, látku) a vytvoří naprosto originální dílo, zatímco já pořád zkoumám, jestli by šlo to či ono dohromady. Dvě i, která nikdo nevysedí - intuice a invence. Saša ve svobodě tvůrce nahodí s lahkostí zdánlivě banální téma a dokáže ho hravě rozvinout. Je velkou škodou, že tak nadaný tvúrce obdařil naši kinametografii pouze jediným celovečerním filmem. ()
Atypicky pojatá a stylisticky pestrobarevná coming of age storka, která je v podstatě generační výpovědí a polemikou o problematice dospívání. 'Indiánské léto' je ve zkratce báječná glorifikace letní bezstarostnosti, bravurní tvůrčí debut, a v neposlední řadě poeticky subtilní dílko, které mi razantně připomnělo, že Klára Issová byla ve své době nejroztomilejší herečkou své generace. Bravo, pane Gedeon! Škoda jen té středometrážní stopáže.... Aneb jak jednou pravil jeden šaman z kmene Hopiů: "Ten, kdo vypráví příběhy, vládne světu." ()
Těm hláškám jsme se tehdy smáli. Také jsme podobně mluvili a tak filmové dialogy, perfektně zapadly do našeho vidění světa. Inu bujará léta pastýřská! K tomu vesnická zábava , pivo, kapela Brutus s logem rudého golema s kytarou na žlutém poli.. (co je brutální - je brutální!), Starkonice.... Už je to holt pryč. Stejně jako ty jablka ve vaně, stejně jako to mládí Issové a Vilhelmové. Dvě hvězdy za ten retro výlet do puberty... * * ()
Jeden z nejnudnějších filmů, co jsem kdy viděl. Možná je v něm ukryto nějaké skryté poselství, které objevím až konečně kulturně vyzraji. ()
naštěstí je stopáž snímku tak akorát, aby nezačal zejména svými (i když samozřejmě záměrně) pitomými dialogy diváka nudit... nepatřím k těm, kteří si právě v bezduchých rozhovorech ve filmu libují, ale tady (narozdíl od Černého Petra) to v mých očích ještě šlo jakž takž skousknout... jako celovečerní debut určitě povedená kravinka, to se musí nechat. 60% ()