Gedeonův první "skorocelovečerní" film sice svou poetikou odkazuje na snímky české nové vlny 60. let, ale zároveň přichází s novým pohledem. Uzavřená a samotářská dospívající Klára tráví konec léta u babičky se svou sestřenicí Marií, která je jejím pravým opakem. Na místní diskotéce se Klára seznámí se dvěma chlapci, usilujícími o Marii. Vztahy mezi oběma dívkami a zároveň jejich vztahy k oběma mladíkům tvoří předivo křehkého příběhu dospívání. Klára, poučená získanými zkušenostmi, odjíždí z prázdnin vstříc dalším výhrám i prohrám, svým dalším životním osudům. V jednoduchém vyprávění o čtyřech mladých lidech na konci léta rozehrává Gedeon v konkrétních postavách příběh mnoha jejich vrstevníků z dnešní doby a dnešního světa. Zachycuje jejich pocit prázdnoty a tápavého hledání svého místa, včetně povrchnosti jejich dialogů, ale včetně podvědomé víry v lásku. První setkání s city a projevy dospělosti podává v lyricky tragikomické formě. Životní pocity hrdinů dokreslují texty písní jedné z typických předtavitelek tzv. "tancovačkového " rocku, rakovnické skupiny Brutus. V české filmové produkci jde o ojedinělý snímek, který staví na odlišných východiscích než většina ostatní české tvorby.(oficiální text distributora)
V Indiánském létě lze rozpoznat tvůrčí vlivy a inspiraci filmy české nové vlny 60. let, jejich humorným, ale přitom autentickým pohledem na svět dospívající mládeže. Tak jako v případě tiché, uzavřené Kláry (Klára Issová), která tráví léto u babičky po boku extrovertní sestřenice Marie (Tatiana Vilhelmová). Malý, nenápadný snímek, v němž můžeme vysledovat paralelu s Formanovým Černým Petrem (1963), těžil především z hereckého minimalismu a stal se nezapomenutelnou a svěží tragikomickou generační výpovědí.(Kino na hranici)
Uzavřená a samotářská dospívající Klára tráví konec léta u babičky se svou sestřenicí Marií, která je jejím pravým opakem. Na místní diskotéce se Klára seznámí se dvěma chlapci usilujícími o Marii. Vztahy mezi oběma dívkami a zároveň jejich vztahy k oběma mladíkům tvoří předivo křehkého příběhu dospívání. Klára, poučená získanými zkušenostmi, odjíždí z prázdnin vstříc dalším výhrám i prohrám, svým dalším životním osudům.(Zlín Film Festival)
Saša Gedeon rozpráva jednoduchý príbeh plný všedných situácií, ktorý je blízky filmom českej novej vlny. Hanblivá a málo komunikatívna Klára prichádza na prázdniny k starej matke. Nielen vo vzťahoch k chlapcom ostáva v tieni svojej sesternice Marie. Keď sa jej začne, aj vďaka Mariiným radám, viac dariť a nechtiac sesternicu odsunie do úzadia, Marie vymyslí plán, ako sa Kláre pomstiť.(4 živly)
Někdy řekne prvotina o tvůrci hodně. Právě to je případ Indiánského léta. Stejně jako později v Návratu idiota ukázal Saša Gedeon, že tvořit umí. Přípomíná mi to moji dceru, která vezme cokoliv (korálky, kus papíru, drát, látku) a vytvoří naprosto originální dílo, zatímco já pořád zkoumám, jestli by šlo to či ono dohromady. Dvě i, která nikdo nevysedí - intuice a invence. Saša ve svobodě tvůrce nahodí s lahkostí zdánlivě banální téma a dokáže ho hravě rozvinout. Je velkou škodou, že tak nadaný tvúrce obdařil naši kinametografii pouze jediným celovečerním filmem.(15.1.2018)
Skutečně zajímavý snímek, který Saša Gedeon pečlivě a uvědoměle vystavěl. Po roce '89 mohla česká kinematografie, svobodná, nezávislá, začít nacházet cestu někam zpátky - a že už měla kam, neboť už jednou byl český a slovenský film na svém vrcholu. 60. léta. Ta doba normalizace mezi tím se dnes jeví jako jakási výplň a pauza. Jenomže v devadesátých letech vše zkončilo namířeno strašným směrem, film, který již nebyl totiž věcí státu, přišel o svou motivaci být něčím jiným než divácky úspěšným produktem. Perspektivní tvůrci mají obrovské problémy točit. Gedeon je jedním z těch, kteří vědomě chtěli odkázat a navázat na staré mistry, a Indiánské léto je s černobílou baladou Vojtěch, řečený sirotek Zdeňka Tyce osamělou vzpomínkou nové vlny. A zde Gedeon vytvořil vlastně dokonalý film, propracovaný do každého záběru, scénické sekvence, výborně a cíleně se mu povedlo poskládat vizuální stránku (spojení barev, funkce světla, technika přeostřování v hloubkovém typu montáže, brilantně vypracovaná mizanscéna) a nostalgicko-retrospektivní pocit díla a fabule. Film pro zkušené a znalé: Gedeonova pocta Formanovi a dalším, staré režijní škole, kde střih má svou opodstatnělou funkci a filmový obraz dovede vyprávět sám, je vypozorovatelná v každé složce Indiánského léta: dialogy jsou (absurdní, skutečné, hravé) z Černého Petra, dvě sestřenice vedle sebe neustále sedí v posteli jako ty dvě ze Sedmikrásek na začátku filmu, (cyklický) vývoj scénáře, pomalý klid, doprovodné ticho prostřídané pouze současnou žánrovou hudbou na večerních koncertech (paralela se stěžejními tancovačkami jako u Formana a hudebních filmů 60. let), připomínání ztracených prvků (Vinnetou, minulost zosobněná přítomnou babičkou), kompaktní motiv slov "indiánské" a"léto", jsou dalšími vlastnostmi snímku. K filmu je poznamenaná inspirační povídka od F.S. Fitzgeralda, která zřejmě půčila scénáři základní osu. Ale čekání na originální a jednoznačně vlastní Gedeonův prvek ve filmu zkončí ihned se scénou, kde se ostříhaná Klára (Issová) zkouší utopit ve vaně se zelenými jablky - myslím, že jsem nikde neviděl nic podobného, je zde vystřídáno několik typů záběrů, z pozice objektivního pozorovatele, ze spodu, kde se povedl neuvěřitelný záběr: natočený absolutní klid (detail jablek skrz vodu), stupňující se pocit, jestli se ještě zase Klára vynoří (a nakolik se jí přitom tentokrát odhalí ňadra), až se nakonec vrcholná sekvence uvolní trochu artistní implicitní časovou proměnou, že na hladině plave asi dvacet ohryzků. Gedeonův umělecký vrchol.(8.1.2009)
Snad už tomu chyběla jen ta černobílá? Nikoliv, i bez ní je to dokonalá pocta Československé nové vlně. Navíc by mnoho scén bez barvy nevyniklo tolik, jako je tomu s ní. Kamera Miloše Kabyla je hold opravdu úchvatná! Dialogy že jsou o ničem? Ale kde že! Stačí jen více poslouchat, či přemýšlet nad tím, co zprvu vypadá jednoduše, není tomu tak. Stejně jako Černý Petr je i Indiánské léto portrétem doby a dospívání v ní. Samozřejmě každý po sém, Saša Gedeon rozhodně nekopíruje, spíše doplňuje. U Černého Petra jsem ovšem nemohl mít pocit nostalgie, který přišel snad hned v úvodu Indiánského léta... mnoho částí je důvěrně známých, jak by také ne. Velice dobře napsáno, velice dobře zrežírováno s nezapomenutelnou jablečnou scénou v samotném závěru! 75%(18.5.2018)
Na tomhle filmu je vidět, jak se tvůrci snažili. Ať už moderní kamera, Lynchem inspirované výtvarno, Formanem načichlý scénář nebo pedantské vedení herců, všechny složky filmu se snaží být maximálně dotažené, chybí jim však nějaké fluidum, díky němuž by film držel pohromadě. Chápu co chtěl Gedeon říci dlouhými, táhlými dialogy, ty ale bohužel nefungují a snímek neuvěřitelně brzdí. Občasná komika je křečovitá a předvídatelná. Tyto nedostatky se podařilo částečně vyvážit věrohodnou poetikou "nějaké" české vsi, hutnou atmosférou druhé poloviny, překvapivým způsobem vypořádání se hlavní hrdinky se svým problémem a hereckými výkony ústřední dvojice, zejména Klára Issová předvádí výrazný a pamětihodný výkon. Celkově vzato sympatický debut.(6.10.2011)
Těm hláškám jsme se tehdy smáli. Také jsme podobně mluvili a tak filmové dialogy, perfektně zapadly do našeho vidění světa. Inu bujará léta pastýřská! K tomu vesnická zábava , pivo, kapela Brutus s logem rudého golema s kytarou na žlutém poli.. (co je brutální - je brutální!), Starkonice.... Už je to holt pryč. Stejně jako ty jablka ve vaně, stejně jako to mládí Issové a Vilhelmové. Dvě hvězdy za ten retro výlet do puberty... * *(31.7.2012)
-
Tento krátký český film od S. Gedeona byl natočen na motivy novely amerického spisovatele F. S. Fitzgeralda (1896-1940) "Bereniké stříhá vlasy".
(Soníto)
-
Kapela, která hraje na zábavě, na níž se hrdinové filmu vydávají, je rakovnická skupina Brutus.
(rakovnik)
-
Natáčení probíhalo ve Mšeně a Skalsku na Mladoboleslavsku, filmovalo se také na staré železniční trati Skalsko-Dolní cetno.
(M.B)
V kinech
od:
troufalka
Někdy řekne prvotina o tvůrci hodně. Právě to je případ Indiánského léta. Stejně jako později v Návratu idiota ukázal Saša Gedeon, že tvořit umí. Přípomíná mi to moji dceru, která vezme cokoliv (korálky, kus papíru, drát, látku) a vytvoří naprosto originální dílo, zatímco já pořád zkoumám, jestli by šlo to či ono dohromady. Dvě i, která nikdo nevysedí - intuice a invence. Saša ve svobodě tvůrce nahodí s lahkostí zdánlivě banální téma a dokáže ho hravě rozvinout. Je velkou škodou, že tak nadaný tvúrce obdařil naši kinametografii pouze jediným celovečerním filmem.(15.1.2018)
asLoeReed
Skutečně zajímavý snímek, který Saša Gedeon pečlivě a uvědoměle vystavěl. Po roce '89 mohla česká kinematografie, svobodná, nezávislá, začít nacházet cestu někam zpátky - a že už měla kam, neboť už jednou byl český a slovenský film na svém vrcholu. 60. léta. Ta doba normalizace mezi tím se dnes jeví jako jakási výplň a pauza. Jenomže v devadesátých letech vše zkončilo namířeno strašným směrem, film, který již nebyl totiž věcí státu, přišel o svou motivaci být něčím jiným než divácky úspěšným produktem. Perspektivní tvůrci mají obrovské problémy točit. Gedeon je jedním z těch, kteří vědomě chtěli odkázat a navázat na staré mistry, a Indiánské léto je s černobílou baladou Vojtěch, řečený sirotek Zdeňka Tyce osamělou vzpomínkou nové vlny. A zde Gedeon vytvořil vlastně dokonalý film, propracovaný do každého záběru, scénické sekvence, výborně a cíleně se mu povedlo poskládat vizuální stránku (spojení barev, funkce světla, technika přeostřování v hloubkovém typu montáže, brilantně vypracovaná mizanscéna) a nostalgicko-retrospektivní pocit díla a fabule. Film pro zkušené a znalé: Gedeonova pocta Formanovi a dalším, staré režijní škole, kde střih má svou opodstatnělou funkci a filmový obraz dovede vyprávět sám, je vypozorovatelná v každé složce Indiánského léta: dialogy jsou (absurdní, skutečné, hravé) z Černého Petra, dvě sestřenice vedle sebe neustále sedí v posteli jako ty dvě ze Sedmikrásek na začátku filmu, (cyklický) vývoj scénáře, pomalý klid, doprovodné ticho prostřídané pouze současnou žánrovou hudbou na večerních koncertech (paralela se stěžejními tancovačkami jako u Formana a hudebních filmů 60. let), připomínání ztracených prvků (Vinnetou, minulost zosobněná přítomnou babičkou), kompaktní motiv slov "indiánské" a"léto", jsou dalšími vlastnostmi snímku. K filmu je poznamenaná inspirační povídka od F.S. Fitzgeralda, která zřejmě půčila scénáři základní osu. Ale čekání na originální a jednoznačně vlastní Gedeonův prvek ve filmu zkončí ihned se scénou, kde se ostříhaná Klára (Issová) zkouší utopit ve vaně se zelenými jablky - myslím, že jsem nikde neviděl nic podobného, je zde vystřídáno několik typů záběrů, z pozice objektivního pozorovatele, ze spodu, kde se povedl neuvěřitelný záběr: natočený absolutní klid (detail jablek skrz vodu), stupňující se pocit, jestli se ještě zase Klára vynoří (a nakolik se jí přitom tentokrát odhalí ňadra), až se nakonec vrcholná sekvence uvolní trochu artistní implicitní časovou proměnou, že na hladině plave asi dvacet ohryzků. Gedeonův umělecký vrchol.(8.1.2009)
Renfield
Snad už tomu chyběla jen ta černobílá? Nikoliv, i bez ní je to dokonalá pocta Československé nové vlně. Navíc by mnoho scén bez barvy nevyniklo tolik, jako je tomu s ní. Kamera Miloše Kabyla je hold opravdu úchvatná! Dialogy že jsou o ničem? Ale kde že! Stačí jen více poslouchat, či přemýšlet nad tím, co zprvu vypadá jednoduše, není tomu tak. Stejně jako Černý Petr je i Indiánské léto portrétem doby a dospívání v ní. Samozřejmě každý po sém, Saša Gedeon rozhodně nekopíruje, spíše doplňuje. U Černého Petra jsem ovšem nemohl mít pocit nostalgie, který přišel snad hned v úvodu Indiánského léta... mnoho částí je důvěrně známých, jak by také ne. Velice dobře napsáno, velice dobře zrežírováno s nezapomenutelnou jablečnou scénou v samotném závěru! 75%(18.5.2018)
m4xp4yn3
Na tomhle filmu je vidět, jak se tvůrci snažili. Ať už moderní kamera, Lynchem inspirované výtvarno, Formanem načichlý scénář nebo pedantské vedení herců, všechny složky filmu se snaží být maximálně dotažené, chybí jim však nějaké fluidum, díky němuž by film držel pohromadě. Chápu co chtěl Gedeon říci dlouhými, táhlými dialogy, ty ale bohužel nefungují a snímek neuvěřitelně brzdí. Občasná komika je křečovitá a předvídatelná. Tyto nedostatky se podařilo částečně vyvážit věrohodnou poetikou "nějaké" české vsi, hutnou atmosférou druhé poloviny, překvapivým způsobem vypořádání se hlavní hrdinky se svým problémem a hereckými výkony ústřední dvojice, zejména Klára Issová předvádí výrazný a pamětihodný výkon. Celkově vzato sympatický debut.(6.10.2011)
Big Bear
Těm hláškám jsme se tehdy smáli. Také jsme podobně mluvili a tak filmové dialogy, perfektně zapadly do našeho vidění světa. Inu bujará léta pastýřská! K tomu vesnická zábava , pivo, kapela Brutus s logem rudého golema s kytarou na žlutém poli.. (co je brutální - je brutální!), Starkonice.... Už je to holt pryč. Stejně jako ty jablka ve vaně, stejně jako to mládí Issové a Vilhelmové. Dvě hvězdy za ten retro výlet do puberty... * *(31.7.2012)