poster

Zimní spáči

  • Německo

    Winterschläfer

  • USA

    Winter Sleepers

Drama / Romantický

Německo, 1997, 122 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • plechulka
    ****

    Až někdy někomu budu chtít definovat to, co pro mne znamená označení "evropský film", tenhle bych mohla použít jako názornou pomůcku - děj plný zámlk a dlouhých záběrů (a většinou neobvyklých a vizuálně silných), kde si divák musí hodně domýšlet - hezky se na to kouká, ale chvilkama se to vleče.... ale zrovna tady by kupodivu s koncem neměli problém ani v Hollywoodu!(11.2.2014)

  • gudaulin
    ***

    Zimní spáči představují moje první setkání s osobitým německým režisérem Tomem Tykwerem. Kolem jedné autonehody dokázal rozehrát zajímavou psychologickou hru, ale už tehdy jsem si uvědomil to, co se mi později potvrdilo při jeho jiných filmech. Sledovat jeho snímek znamená potkat krásnou dívku, smluvit si s ní rande a posléze zjistit, že jde o transvestitu. Jinými slovy, forma u Tykwera znamená rozhodně víc než obsah. Drama, které Tykwer rozehrál, nemělo z mého pohledu důstojné zakončení. Celkový dojem: 65 %.(17.4.2009)

  • lupuscanis
    *****

    TOM TYKWER, ZIMNÍ SPÁČI (1997) ________ Zasáhne prozřetelnost? Co nemá být vidět, po tom se slehne zem? Zemře „ďábel“, protože se to má? Jste-li přesvědčení skeptici (oxymoron)? Možná vám při tomhle filmu něco párkrát uětědří políček. ____ Létající kamera si prohlíží neosobní zimní horské scenérie. Později na sebe nezřídka vezme příznačnou roli oka, co zeshora „do všeho vidí“. Ze svého pohledu ukazuje, spojuje, přivádí k sobě, svazuje. Až tatáž kamera pro změnu začne kroužit kolem hlavy – bude to proto, že vidí i dovnitř té hlavy. Barvy tu hoří, tečou, rvou se spolu i hladí, hádají se, uráží se a užívají si blízostí žádaných těl – žijou si vlastním životem, prolínají se s postavami, prosakují skrze ně. I když je to možná jen divnej pocit. ____ Film, ve kterém nikdy nemůžete vědět, co vše, krom žhavého popela, vyhasíná, když hasne cigareta. Francouzskou autorku nestejnojmenné literární předlohy (a spoluautorku scénáře) A.F. Pyszoru inspiroval jistý Shakespearův sonet o lidské vášni, jež sebe samu stravuje. Sonet jsem si přečetl. Novelu nesehnal. ____ Dovětek: V baru, setkání po mnoha letech: Hele, než se rozpijeme, pak bych na to zapomněl, viděl jsem takovej film. Německej. Dostalo mě to do kolen. ... Jen se to tak mihlo před pár lety na "dvojce"... A slehla se po tom zem... Sháněl jsem ho trpělivě celý tři roky... A myslel jsem, že by se ti (sahám pod stolem pro doslova vymodlenou DVD placku do batohu...)... Od půllitru se ozve: Ty kecáš, že máš pro mě Zimní spáče...!?(13.8.2008)

  • swamp
    ***

    To je asi poprvé, co mi Tykwer nějak zvlášť zrovna nesedl. Úvod je rozhodně zajímavý, ale následné podivné chování některých postav mi zkrátka kazilo celkový dojem. Ctění jednotlivých barev je super - jako pěst na oko - mozek to ví, ale uvědomuje si to jen někde vzadu a divák neví, co to vlastně je. :) Přesto mě to celé nějak obešlo..(3.6.2013)

  • Faye
    ****

    Horské městečko a v něm propletenec osudů několika lidí. Každý ctí svoji barvu (praštilo mě to tedy až při bruslení, ale potom už jsem nemohla oči odtrhnout). Zdravotní sestra Laura v zelené v práci i v civilu, její kamarádka Rebecca vždy červená. Instruktor lyžování Marco v modré, který svůj vztah k „červené“ střídá se „žlutou“. Podivná autonehoda od které netečně odchází muž v černé .... muž s poruchou krátkodobé paměti, který jediný zapomíná dodržovat svoji barvu. Každý se snaží najít tu svoji cestu v komplikovaných vztazích plných nedorozumění, žárlivosti, ale i smrti a trestu. Poznámka na závěr, pokud máte předsudky vůči německým filmům Tykwer by to mohl změnit.(24.7.2006)

 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace