Reklama

Reklama

Život Ježíše

Trailer

Obsahy(1)

Po deseti letech námezdního filmování na zakázku natočil Bruno Dumont v roce 1997 hraný debut Život Ježíše. Příběh party nezaměstnaných mladíků tvůrce realizoval ve svém rodném městečku Bailleul a ve všech rolích vystupují neherci – z filmu je hmatatelně cítit ospalá atmosféra severofrancouzského venkova. Leitmotivem snímku jsou nekonečné jízdy pětice kamarádů na motorkách po okolních silnicích. Nepříjemně přesvědčivý je Život Ježíše ve zobrazení „rutinního“ rasismu proti arabským přistěhovalcům. Formálně je film ještě hledáním optimálního výrazu, ustanovil ale všechny základní prvky pozdějších Dumontových příběhů: všednodenní nudu bytí, otevřenou sexualitu, násilný zvrat v ději. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (7)

Radko 

všechny recenze uživatele

Režisér má zmysel pre svojrázny humor nielen v názve filmu, ale aj v zdanlivo vážne pôsobiacich scénach. A tak nekonečné jazdy miestnych poflakujúcich sa mladíkov na motorkách či na vyspravenom autiaku pôsobia veľmi živo a srandovne. Napriek tragike jednotvárnosti a choroby jedného z hrdinov, spôsobujúcej jeho občasné vykydnutie sa na asfalt alebo do priekopy. Pri pohľade na monotónnu krajinu plnú zvlnených polí, ciest a stĺpov povie jedna z postáv: "Aký nádherný výhľad". A pri tomto obmedzení krajiny, v ktorej sa postavy pohybujú, nastáva aj obmedzenie rasové. V ňom je každý Arab automaticky za zlého, nech robí čokoľvek. Silný debut. ()

Willy Kufalt 

všechny recenze uživatele

Přes zavádějící název nejde o náboženský film, přirovnání hlavní postavy Freddyho k Ježíši vychází ze scény z nemocnice, kdy po těžkém záchvatu říkají Freddyho kamarádi o tom, jakoby vstal z mrtvých... Toto znepokojivé drama ze života čerstvě dospělé mládeže možná nemělo pro mě vyloženě sympatické postavy (čítajíc i dost otravnou Freddyho matku), zároveň se však Bruno Dumontovi podařilo vdechnout filmu zvláštní patinu a natočit film svižně i realisticky, že mi jeho děj vesměs poháněl zvědavost a upoutával. Líbilo se mi, že jsem dokázal postavám a její jednáním i přes jistou pachuť rozumět. Freddy reprezentuje do jisté míry problémovou mládež, nikoliv však z důvodu, že by byl nevychovaný či (mimo jeden zdravotní hendikep) vyloženě vadný. Je ztracený ve světě a vlastním životě, jeho největší hodnoty aktuálně spočívají ve flákání se se stejně „podivnými“ kamarády a možnostech sexuálních zážitků s přítelkyní ve vztahu s často minimem lásky. Svůj hendikep současně zneužívá k tomu, aby oddaloval povinnost více se najít v životě kolem, zejména pokud jde o řádné zaměstnaní... a aktuálně nikdo z okolí ho v tomto hledání (včetně hledání hodnot) nedokáže nasměřovat. I proto s Freddyho naivně romantickým smýšlením v okruhu úzce zúžených hodnot vrcholí jeho počínání až přehnanou pomstou za holku (v době po rozchodu!). Ač obsahuje Život Ježíše také pocit beznaděje, rozhodně jsem nevnímal oproti jiným divákům vyloženě nihilistický film. Spíše pohnutou výpověď, která končí otevřeně... neboť jde v jádru o smutný příběh, jakých mezi mladými lidmi můžou s drobnými variacemi probíhat na světě desítky, stovky, možná tisíce... Za mě zdařilý debut. [75%] ()

Pink.Panther 

všechny recenze uživatele

Křesťanský (sociologický) film po vzoru Roberta Bressona. (Název filmu je prost religiosního mýtu a hardcore sekvence je tam nevhodná a hlavně naprosto zbytečná). Film ze života na francouzském venkově, kde člověk nic lepšího nečeká a kde ani nemůže v nic lepšího doufat a nihilistická společnost se navrací k barbarskému způsobu života. Film o potřebě milosti a spásy ve světě, která sama od sebe nikdy nepřichází. Nebo také film o touze po radikální společenské změně. Ani jednomu nedává žádnou naději. Produkce: 3B Productions ()

JohnMiller 

všechny recenze uživatele

Téma ťažká hoci vo Francúzku aktuálnejšia než hocikedy predtým. Snímka zachytáva skupinku takmer dospelých mladíkov ktorý sa bez práce pofľakujú na svojich mopedoch. Malebné predmestie severného Francúzska, zachytáva hmatateľný konflikt medzi hrdými domorodcami a prisťahovalcami. Tento konflikt však priamo v snímke nevyústi do krvavého konfliktu skupín, no dodá grády a odvahu mladíkom ktorí by sa radi porátali s jedným konkrétnym arabom. La Vie de Jésus má veľmi pochmúrnu atmosféru. Sála z toho depresia a bezvýchodiskové situácie dokážu diváka utrápiť. No na druhú stranu, ma snímka nedokázala udržať pozorného po celý čas a ani postavy mi neboli vôbec sympatické, ani len jedna. Veľké finále na ktoré som čakal nakoniec nesplnilo moje očakávania.. Preto 3*. ()

radektejkal 

všechny recenze uživatele

Pokud to nebudeme zobecňovat, pak jde o život takového nějakého Antiježíše. Pokud ano, pak slovy Pink.Panthera ***, jde o " nihilistickou společnost navracející se k barbarskému způsobu života" (souhlasím i s tím, že jde o pro-křesťanský film, nikoli již s tím, že po vzoru Roberta Bressona): hry, sex, násilí a boj v hordě, umírání v hordě. Jakoby již skoro zapomenuté "křesťanské hodnoty" začaly znovu táhnout, byť ne již pozitivní, ale anti-negativní silou. A pokud Marx nedokázal platnost Hegelova zákona negace negace, pak to dokázal Dumont. Pokud ovšem neplatí prohlášení Aloise Piňose (z jednoho surrealistického textu), že opakem negace je gace, a naopak. Pozn.: Zde už ani krásná Marie (jediná zaměstnaná) nemá spasitelský, nýbrž jen spotřebitelský dar. ()

honajz2 

všechny recenze uživatele

....aneb Quinquin z devadesátek bez divné mysteriózní detektivní linky a s menším počtem retardovaných postav. Já a Bruno Dumont si prostě vůbec nesedíme a jelikož jsem ho nechtěl odsoudit jen na základě dvou dílů jedné minisérie, potřeboval jsem si to potvrdit nějakým filmem a taky že potvrdil. Nihilismu jsem neholdoval nikdy a vždycky mi tenhle postoj přišel dost zkratkovitý a Dumontovu stylu humoru jsem taky doposud nepřišel na chuť. Asi dvakrát jsem se tu uchechtl, stejně jako u Quinquina, ale tím to tak končí, opět mi ten humor přišel takový, jako kdyby se buran pokoušel vysmívat se všem buranům (chápej celému světu) strašně buranským humorem. I když tady se ty scény často snaží tvářit vážně a je mi to sympatičtější než v Quinquinovi, kde šlo jasně o fór, ale tady je to jen takový metahumor. Bavilo mě to zpočátku, ale jak jsem pochopil na čem stojí Dumontův styl a o čem to celé bude, začínalo mě to čím dál tím víc nudit, protože vše byly jen různé variace již jasné myšlenky, která je jen stále více bez jakéhokoli východiska a naděje. A název jsem, přiznávám, nepochopil a ani netuším, jestli v tom hledat nějaké křesťanské odkazy nebo jestli se náhodou nejedná o jeden z těch "křesťanských" filmů, kde není Boha a všechny postavy ho neustále volají, i když nikdy nepřijde. Ale co už, Bruno Dumont jde prostě mimo mě, byť někdy v budoucnu mu určitě šanci ještě dám - jednak teď prý točí sci-fi, ale mimo ní mám také v Chci vidět Twentynine Palms, které už naštěstí nevypadají jako příběh z maloměsta, takže bych se v tom možná dočkal jiného Dumonta než jakého zatím znám. Tady kladně hodnotím ale jen kameru, herecké výkony a Dumontovu až fetišticky-puntičkářskou zálibu v tom mít své postavy co nejvíc ujeté včetně detailů, např. ty přehnaně žluté zuby. Něco takového se opravdu jen tak nevidí... 2* ()

zigy 

všechny recenze uživatele

Nevím, proč si někteří filmaři myslí, že někdo má chuť dívat se na "všednodenní nudu bytí". Francouzský předchůdce Díry u Hanušovic. Tady občas proložené nějakou naturalistickou erotikou. Obyčejní lidé, prý neherci (což není ani poznat). Život v prdeli světa je nuda, a není úniku. A pokud ano, nemáme sílu ani odvahu s tím něco udělat. ()

Reklama

Reklama